Odpověď mi přišla ve snu
Wahlgrenis,
i já patřím mezi ty, koho jste svým magnetismem přitáhla k sobě.
Stejně jako Vy i já vím, že nic se neděje náhodou, a proto to ani neřeším.
Psala jsem Vám již jednou a dostala jsem od Vás odpověď, ještě tentýž den po odeslání.
Odpověď přišla formou snu.
První mail byl strohý - i já jako většina jsem cítila, že máte svůj život a své obyčejné starosti a nechtělo se mi zatěžovat Vás prázdnými slovy.
Pak mi nějak došlo, že bych se neměla zabývat tím, komu a kdy chcete odepsat.
V prvním mailu jsem se Vás ptala na to, jestli je něco, co bych měla vědět.
Viděla jsem Vás ve snu, i když tvář byla v bílém oparu a já jen cítila čistotu vaší bytosti - pak jen jakoby telepatická zpráva: "podívej se do zrcadla".
Pochopila jsem ...
Jestliže je něco, co bych měla vědět, musím to být já, kdo položí otázku.
Čekala jsem a věděla taky, že pokud přistupuji k Vám s úctou a opravdovostí, otázka(y) by neměla být lichá, ale ta pravá.
Pravá v tom smyslu, aby mi odpověď na ni mohla dát co nejvíc a otevřít další dveře na cestě mého sebepoznání.
Jsem stvoření, které na sobě neustále pracuje.
Neustále hledá.
Pravdu...
Poznání...
Myslím, že jsem vnímavá a vnitřně utišená osoba, ale sebevědomí mi není cizí.
Bylo hodně otázek, které ke mě z mého zrcadla vyvstalo.
Vybrala jsem tu, která se nejvíc větví.
Jsou to muži.
Muži v mém životě hrajou velkou úlohu.
Já jsem jimi neskonale fascinována jakožto bytostmi.
Neberu je jako soupeře, ale jako svoji protistranu.
Vždy cítím akci a reakci.
Nějakým zvláštním způsobem, vždy vycítím to, co cítí oni ke mě, eventuelně co chtějí.
Podotýkám, že nejsem nijak frivolní nebo vyzývavá - naopak.
Moje fyzická schránka není nijak výjimečná.
Vždy je kontakt s nimi, mnou jasně vymezený (Přátelství).
Jednou jsem podlehla - těžké přiznání...
Proč mě tak fascinují?
Nevnímám krásu fyzickou, ale tu, co není vidět hned na první pohled.
Krásu vnitřní.
Jde pochopitelně i o přitažlivost sexuální, ale většinou mi sdělují své pocity souznění.
Kdykoli vycítím, že bych se mohla dostat do něčeho hlubšího s nějakým mužem - přestanu mu ukazovat, kdo jsem.
Když vycítím, že má tendence mnou někdo manipulovat dokážu se tomu i ubránit.
Snad i tím zesílit.
Jsem vdaná (mám dvě zdravé, krásné děti) a mé manželství je tak, jak má být (ačkoli se necítím být naplněna ve vztahu, manžela miluji a vážím si jej - stále ti jiní muži nějak zasahují do mého vnímání - proto jsem zřejmě vybrala tuto otázku).
Mám jasně rozhozené priority.
Jednou jsem dala slib a tím je pro mě cesta daná.
Porušila jsem.
Prošla jsem si peklem, protože jsem tím musela projít sama.
Nemohla jsem se podělit o své činy s někým, s kým žiju a s kým sdílím své myšlenky a požádat o odpuštění.
Ale ... dostalo se mi vyššího odpuštění a získala dokonce hlubší vnitřní mír a harmonii.
Tak proč ta moje otázka?
Opravdu s úctou
Eliena 18.05.2005
Milá Elieno,
jsem ráda, že moje stránky dokáží někoho takhle posunout.
Skutečně někdy není nutné čekat na odpověď, protože ty jsou všude kolem nás.
Jen je třeba se umět dívat.
Tys dokázala, že dívat se umíš.
Myslím také, že Tvoje peklo, jak si jej definuješ, bylo pro Tebe i jistým vítězstvím.
Vůbec žes to totiž dokázala takto v sobě zpracovat.
Gratuluju.
© Wahlgrenis
18.05.2005
Milá Wahlgrenis,
děkuji za Vaši odpověď.
Myslím, že jsem dostala klíč k dalším dveřím (lekci).
Při pročítání dotazů jiných, svou otázku jsem raději chtěla zmačkat a strčit do kapsy.
Uvědomila jsem si, nakolik dokážete být přínosem pro jiné.
Pro lidi, kteří jsou na nějakém svém rozhraní.
Cítím to tak, že člověk (ten, který nepreferuje hmotu) je v nějaké izolaci se svým vším, co ho tíží.
Podléhá samotě a neporozumění (ať je to cokoli), Vy jste pro ty "hledající" souzněním, pochopením.
Znovu mi to nedá a ráda bych Vám napsala, jak jsem dostala Vaší zprávu.
Poslala jsem mail ...
Myšlenky, které se mi honily hlavou - žádná sláva.
Vždyť to mohlo vyznít tak povrchně!
Ale podstata sdělení byla jinde.
Snad jsem si i přála, abyste na něj nereagovala.
Dnes ráno (dálkově studuji a mám zkouškové období) mě probudil telefon trojím zazvoněním.
Probudil mě okamžitě.
Sluchátko bylo ale němé.
Jen v hlavě: máš odpověď.
Byla...
Došlo mi nějak hodně věcí.
Pootevřela jsem další dveře...
Jednak mi už nikdo nevyvrátí, že to zvonění nepramenilo od Vás.
(Energie uvolněná posláním mailu, vědomí, které si uvědomuje, atd.)
Doopravdy čas odpovídal.
První poznání: funguje "to"
Pak jsem si rozebírala znovu své otázky a Vaši odpověď.
Co to je, to co mi neustále klade otázky?
Proč?
A odpovědi...
Ano přicházejí, přicházejí hodně, ale já nikdy nevím, jestli jsou ty odpovědi správné.
Není to jen má fantazie?
Sny ... setkání ... vzpomínky ... znamení ... ticho ... složitost ...napojení...
Dostala jsem odpovědi od Vás - ukryté mezi řádky.
Alespoň já je tam našla.
Svět vnímám jako složité bludiště - jen málokdo si umí najít cestu.
Ale myslím, že to hledání je smysl života.
Taky jsem si uvědomila, co mi chybí.
Chybí mi propojenost lidí.
Vnímání sebe navzájem.
Myslím, že by si to měli lidé víc uvědomovat.
Propojení ... vždyť každý člověk je složen z toho druhého.
Druhé poznání...
To další je, že je opravdu víc těch, kteří potřebují Vaší pomoc.
Já jsem zřejmě chtěla jen pocítit to propojení - pochopení podstaty bytí.
To jsem v plné míře pocítila.
Děkuji.
Když jsem byla malá holka, zdál se mi sen.
Tak hluboce jsem ho prožívala, že jsem na něj nikdy nezapomněla.
V tom snu jsem procházela svou rodnou vesnicí.
Divné na něm bylo to, že nikde nebyli žádní lidé.
Jejich domy byly dokořán otevřené a v každém hrála televize.
Jakoby umělá náhražka za lidi.
To byl skličující pocit.
Jen já a ticho a ty televize.
Pusto...
Já směla do každého vstoupit a prohlížet si jejich věci.
Bylo mi, jako by byl konec světa a zůstala jsem jen já.
Ale ti lidé nezemřeli, jen někam prostě odešli.
Zvláštností toho snu bylo také to, že jen jedny dveře byly přede mnou zamčeny.
(Dveře do mateřské školky.)
Nemohla jsem pochopit proč.
Možná proto od té doby hledám - proč ...
Wahlgrenis, opravdu si uvědomuji, že jiní potřebují Vaše slova víc než já.
Ale taky už vím, že bych se neměla zabývat tím, komu a kdy chcete odepsat.
S úctou
Eliena 18.05.2005
