wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Ve snu jsi mi, Wahlgrenis, napsala dopis


Ahoj Wahlgrenis,
dlouho jsem sem nepsala - dávala jsem si čas na přemýšlení (to už jsem psala do návštěvní knihy).
Pamatuješ na naše setkání ve Vysokém Mýtě?
Snažila ses mi objasnit spoustu věcí ohledně miminka a věcí kolem mě, které se tenkrát děly... a já jsem odjížděla spokojená a šťastná, že vím konečně víc....
Jenže pak jsem na ty "duchovní" záležitosti začala myslet víc, než je zdrávo, a dostalo mě to úplně někam, kam jsem vůbec nechtěla.
Měla jsem pocit že mě to všechno "stahuje" někam úplně jinam, než kde mám být, a začala jsem se bát.
A strach není dobrý rádce, to určitě víš.
Začaly se mi zdát sny, ve kterých se objevovaly ty nejhorší bytosti - bez srdce, lítosti, obrovský chlad... nic víc.
V tu chvíli jsem si řekla: dost a snažila se najít si pevnou půdu pod nohama.
Bylo to vyčerpávající a stálo mě to dost úsilí.
Myslím, že to byla zkouška, kterou jsem si měla projít, abych si uvědomila, že nic není černobílé, ani co se týká bytostí "tam nahoře".
Ale Wahlgrenis, už bych to zažít nechtěla.
Spoustě lidí snad ani nedochází, co všechno lze "zavolat" jen tím, když člověk nemá úplně jasno, co v tom jiném světě člověk chce.
Jen tak ze zvědavosti..., úplně mě to děsí, když sám v sobě člověk nemá pevné základy.
Ty víš, co tím chci říct.
Kyvadlo ani nic jiného nepoužívám, protože nevím, "kdo" mi radí.
Spoléhám jenom sama na sebe a na svůj instinkt.
Přiznám se, asi bych Ti ještě nepsala, ale zdál se mi o Tobě sen:
V tom snu jsi mi poslala dopis.
Byl na nádherném papíře žluté barvy a byl napsaným malým droboučkým písmem, byly ho dvě velké strany.
Text toho dopisu byl napsaný v přívětivém stylu, moc už si nepamatuju tu první část, ale vím, že ses mě snažila ukázat, jak to tam "nahoře" chodí formou "ukázky".
Já jsem z toho ale moc velkou radost neměla.
Pak vím, že ses snažila mě říct "ať už konečně něco sama se sebou dělám" a najednou jsem se ocitla ve velkém domě, teda spíš jakési polorozpadlé ruině.
Stála jsem před jakýmsi starým schodištěm, bylo tam přítmí, samá pavučina, já nevěděla, co tam mám dělat.
Najednou se tam objevil nějaký kluk (tak 20 - 30 let), popadl jakousi baterku a posvítil na nějaké dva ovály (jako 2 vršky od šlehačky ve spreji) a ten barák se proměnil v přepychovou vilu - rozeběhlo se přede mnou zlaté schodiště a já jsem se nestačila divit.
On se tvářil udiveně, jako že já nevím, co tam mám dělat... pak zmizel.
Pak jsem pokračovala ve čtení toho dopisu a v jednom odstavci bylo napsáno:
...máš v sobě obrovský potenciál, tak ho využij... a já na ty řádky koukala a četla jsem to pořád dokola.
Pak se přede mnou objevily taroty - imaginárně jsi je zamíchala, místo obrázků na nich byla moje postava a tvář v různých situacích.
Já jsem si vybrala jednu kartu a na ní byla zobrazená moje tvář.
Měla jsem tam zavřené oči, jako kdybych spala a na sobě jsem cítila Tvůj káravý pohled.
Cítila jsem, že nedělám to, co bych měla, že něčemu uhýbám, ale nevěděla jsem co a čemu.
Pak se přede mnou objevila ještě jedna karta - na ní jsem stála s mírně rozpřaženýma rukama, za mnou bylo nádherné teplé bílé světlo a tys řekla - vidíš ???.
Pak to všechno zmizelo a já jsem se probudila docela "hotová".
Wahlgrenis, já vím, že to ve mně někde je...., koneckonců i z pláství to vyšlo.
Ale já bych teď chtěla mít to "slibované" miminko, protože cítím, že ta doba se blíží a ne zase tyhle věci přitahovat.
Někde jsi tady psala, že o spojení se ti nahoře pokoušejí jen párkrát.
Ale já bych teď chtěla opravdu mít jen obyčejné starosti.
Vím, že tomu všemu uhýbám, nic nečtu, ani na nic nemyslím..., ale pořád to tam někde je.
Našla jsem si svou cestičku, po které se snažím jít "nohama na zemi, ale hlavou v oblacích", to mi vyhovuje.
Tak proč se čas od času objeví takové "upomínátko" a ještě mně ho pošleš ty??? ( to myslím z legrace...)
Ale ty jsi v tom snu byla tak skutečná..., ten dopis opravdu přišel.
Wahlgrenis, tak pokud budeš mít trošku času, prosím napiš, byla bych ti vděčná.
Je to běh na dlouhou trať a nechtěla bych zase někam "zabřednout", ale nechci to lámat nějak přes koleno, opravdu se na to nějak necítím.
Ale tak proč ten sen?
Přeju Ti krásný den a doufám, že se Ti daří dobře.
Zkus připsat, jak se teď máš ty.
Ahoj
veverka 28.04.2005

Milá veverko,
na naše setkání ve Vysokém Mýtě si samozřejmě moc dobře pamatuji.
Vím o Tvých trápeních...
Z toho, co popisuješ, je jasné, že ses nechala stáhnout jinam.
Opravdu je to tak, jak uvádíš.
Člověk by měl mít jasno, s kým komunikuje.
Není to jen tak a mohlo by dojít k nabalení nedobrých duší...
Ty nyní prožíváš jakousi zradu na své osobě.
Ovšem je to pouze dočasná zkouška, vypadá to, jako bys byla zkoušena, co všechno vydržíš.
Už velice brzy by u Tebe mělo dojít k zásadní změně, která Ti jako by otevře oči.
Projdeš "školou" a ze Tebou budou splněné všechny zkoušky.
Když se v tu chvíli ohlédneš, budou to obrovské změny, které za sebou uvidíš.
Teď Ti připadá, že se všechno děje nějak proti přírodě, nic nemá svůj přirozený řád.
Ovšem čas je na Tvé straně a velice brzy dojde k jeho naplnění.
Pokud máš sama v sobě pocit, že bys neměla kyvadlo používat, nepoužívej ho.
Ovšem na druhou stranu se zase nedozvíš, kdo s Tebou manipuluje...

Miminko by k Vám strašně rádo, ale v tento okamžik má pocit, že se něco stalo.
Jako by bylo odpuzováno, jako byste jej nechtěli.
To může způsobit ta nabalená negativní energie.
Ovšem podaří se to překonat, měla bys otěhotnět, i když to malé bude trošku jako z jiného světa.
To jsme ale už spolu řešili.
Bude v něm obrovský potenciál, pro Vás samozřejmě to nejcennější, co mohlo přijít.
Teprve s ním začnete (s manželem) teprve opravdově žít.
Vychází mi tady pořád, že je to hlídáno vyššími silami, termín i všechny další okolnosti.
Myslím, že teď Tě hlavně blokuje strach, který nepozorovaně přišel.
Měla by ses hlavně sama v sobě zklidnit, udělat si jasno v hodnotách, být opravdu pevně nohama na zemi.
A rozzářit se tou láskou, která skrz Tebe proudí.
To není tak složité, i když strach je obrovský blok.

Tomu, že jsem Ti vstoupila do snu, se už ani tak nedivím.
Já vím, že to zní možná podivně, ale nějak jsem se s tím vyrovnala.
Ostatně jak asi víš, nejsi první...
A to ještě řadu dopisů na internet nedávám.
Beru to tak, že přináším lidem informacemi.
Ty sis dokonce přesně rozklíčovala, jaké jsou pro Tebe.
Pro Tebe je v tom snu mnoho symbolů.
Starý dům, který se "najednou " změní v přepychovou vilu - to jsou Tvé dosavadní iluze, Tvé strachy.
Ty v Tobě nemají co dělat, patří tam to světlo a krása a láska.
Znám toho mladého muže, kterého popisuješ s baterkou v ruce.
Taroty s obrázky, na kterých jsi Ty, na mě působí úžasně.
Je v tom něco jako poselství, které není z tohoto světa.
Je škoda, že nemohu všechno teď napsat.
Ale Tvůj sen na mě působí opravdu velice optimisticky.
Nemá smysl listovat snáři, tohle jsou informace odjinud.
Tvoje tvář se zavřenýma očima charakterizuje skutečně Tvůj současný stav, nechceš přijímat žádné jiné informace.
Jasně - došlo tam k jisté deziluzi, ke konfrontaci s nedobrým světem.
(Škoda, že jsi tak daleko, bylo by možné zjistit, kdo a s jakým plánem s Tebou takto manipuluje.)
Druhá karta s rozpřaženýma rukama už symbolizuje setkání, pochopení, uchopení souvislostí.
U Tebe totiž chybí jen poslední kamínek do té mozaiky, kterou jsme společně rozebíraly.
Pak se Ti všechno najednou spojí a Ty konečně pochopíš...
Nemohu Tě ale vést za ručičku krůček po krůčku.
Cesta před Tebou je jasná, Ty víš, kudy máš jít, jen jsi nyní trochu zaváhala, protože ta zkouška byla příliš složitá a pro Tebe těžká.
Pokus se vrátit zpět, udělej si znovu jasný plán a s jasnou hlavou pokračuj.
Ta cesta je jen jedna, nemůžeš zabloudit.

Ptala ses, jak se mám...
Celkem dobře, zítra odjíždím na Magický víkend.
© Wahlgrenis 28.04.2005

Ahoj Wahlgrenis,
děkuju Ti za Tvou odpověď na můj sen, moc mě to potěšilo - chápala jsem to podobně jako Ty.
Je to zvláštní, přicházíš lidem do snů a já myslím, že je to tím, že v Tebe máme prostě důvěru, že Tě (někteří) známe, a proto je to pro nás jednodušší...
Já vím moc dobře, že mě na mé cestě nemůžeš vést za ruku, to by pak nebyla moje cesta, ale naše, a to prostě nejde, každý si ji musí vyšlapat sám, ale i tak mě Tvoje odpověď hodně pomohla.
Moc bych si přála mít Tvou sebedůvěru, ale doufám, že to přijde časem, protože v tomhle světě si člověk musí být jistý.
Ten strach je fakt obrovský blok a snažím se ho překonat, jak jen to jde, snažím se ho zvládnout a "rozzářit se tou láskou", tak se snažím...
Na ten poslední kamínek do mozaiky se už docela těším, je to prostě ve mě ať chci nebo ne a nemůžu se před tím pořád schovávat.
Před tím prostě nejde utéct, jen ve mě pořád doznívá nějaká obava, aby se to už neopakovalo.
Ta konfrontace s nedobrým světem to byla vážně "pecka", ale snažím se to brát jako uzavřenou kapitolu a nemůžu se v tom babrat pořád dokola.
Teď se doopravdy snažím cítit jen tu radost a lásku kolem sebe.
Wahl, proto Ti ještě jednou děkuju a doufám že Ti brzo napíšu, jak se mám....
Ještě jsem Ti něco chtěla...
Tiskla jsem si Tvou odpověď a vyjela jsem si ji 2x a teprve včera jsem si všimla,
že mezi slovy "otevřou oči" je jen na jednom (!) papíře velká jednička (kde se tam vzala?..), ale už si začínám zvykat.....
Tak se měj Wahl moc pěkně a přeju Ti krásný den.
veverka 11.05.2005

Ahoj Wahl,
děkuju Ti.
Jen tohle jsem Ti chtěla napsat...
Je teď ve mě zvláštní ticho, mír a radost.
Tak to má být, tak jsem to chtěla.
A tys mi pomohla strašně moc..., víc než kdy jindy si uvědomuju ochranu vyšších sil a cítím to nadpozemské ticho a nebo oslňující radost.
Ten strach ze mě snad už spadl - už dlouho jsem čekala na tenhle pocit.
Na dnešek se mi zdál o sen hadovi s nádherně modrýma očima - já jsem stála na poli a byla tma.
Připlazil se ke mě a já jsem zjistila, že to jsou vlastně dva hadi "přilepení " k sobě.
Ty jeho oči prosvětlovaly to pole modrou září a mě toho hada bylo líto.
Vypadal tak nějak oškubaně a ztrápeně.
Nějaký hlas mi řekl, že se ten had oddělí jen v případě, že se do mě zakousne.
Neměla jsem z toho zas až tak špatný pocit, něco mi říkalo že je to prostě potřeba...
Pak mi někdo podal jakousi drátěnou košili a řekl, ať si ji na sebe natáhnu, že by to jinak moc "škubalo".
No, zakousl se mně do žeber a začal se oddělovat, já jsem to vydržela (nebolelo to) a pak jsem se probudila...
Pak jsem si vzpomněla, že tyhle oči jsem už jednou viděla - to když se mi tak před půlrokem zdálo o nějakém dítěti, mělo nádherně modré oči a zlaté vlásky a v tom snu se na mě tiše a zkoumavě dívalo.
Asi víš, co tím chci říct... no tak doufám, že je všechno na dobré cestě.
Tak ještě jednou díky
veverka 20.05.2005


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.