Měla jsem se pro něco rozhodnout
Milá Wahlgrenis,
děkuji Vám za to, že jste a čím jste.
Obdivuji Vás a s pokorou Vám píši.
Měla jsem dnes zvláštní sen.
Chodila jsem po lese a sbírala borůvky, jedna byla hezčí než druhá a já si říkala, jak je dobře, že jsou tak veliké.
Potom jsem potkala paní, která začala rodit.
Běžela jsem domů pro deku, abych jí položila pod ní kvůli prochladnutí a zjistila jsem, že u porodu asistuje můj muž.
A tady navozuje další sen.
Jak asi víš, ptala jsem se tě, jestli neubližuji svému muži svoji láskou.
A právě, když jsem šla domů pro tu deku, byla u nás v pokoji přítelkyně mého muže.
Prosila jsem jí, ať už nás opustí, ať nás přestane trápit.
Ona ale nechtěla.
Začala jsem jí ubližovat.
Mlátila jsem jí, křičela na ní, začala jsem po ní dupat a ona jen říkala nemůžu odejít, miluji ho a nemůžu bez něj žít.
Podařilo se mi dokonce jí utrhnout hlavu.
A v tu chvíli mi došlo, že já nejsem taková, jaká bych měla být a utekla jsem.
Nevím přesně, kam jsem utíkala.
Jen jsem se změnila v dívku z bohatého statku, měla jsem všeho hojnost, hezké oblečení, ale vše jsem opustila.
Dalo by se říct, že jsem utekla hledat nový život.
Chodila jsem od stavení ke stavení od vesnice k vesnici.
Někde jsem skládala dříví, jinde pásla dobytek, myla nádobí.
Byla mi zima, když na mě pršelo, ale i horko, když jsem se nemohla schovat před sluncem.
A nejzvláštnější bylo, že mi bylo hezky.
Pamatuji si i jak jsem si říkala, že jsem vlastně svobodná a jak ti nejprostší lidi jsou nejbohatší.
A v tu chvíli jsem vedle sebe měla ženu, která mě vzala za ruku a vedla mě pryč.
Viděla jsem zelenou louku proteplenou sluncem, kde se pásl dobytek, byli tam berani i ovce, přes tu louku protékal potok, aby se zvířata mohla v klidu napít a byl tam i malý hájek, aby se mohla schovat.
A do toho klidu a pohody přišlo několik postav zahalených v bílém, stáli nade mnou a za mnou stála postava v černém.
Přišlo mi to, jako když se mám rozhodnout, ale nevěděla proč a jak.
A tak jsem se probudila.
Jestli, milá Wahlgrenis, mému snu trošku rozumíš, budu ráda za jeho vysvětlení.
Vím, že "ona" mého muže stále miluje a já se ne vždy chovala a chovám nejlíp, ale upřímně se snažím se změnit a pomáhají mi v tom i příběhy na tvých stránkách.
Děkuji za vše.
Ivana 25.04.2005
Milá Ivano,
Tvůj sen hodně koresponduje se vším, o čem přemýšlíš.
Přála by sis, aby ta žena nebyla, proto došlo i té tragédii, kdy jsi jí dokonce utrhla hlavu.
Jenže to není řešení, jak Ti taky brzy došlo.
Hledala jsi uklidnění nebo taky úkryt před dopadením mezi prostým lidem - ovšem po krátké fázi, kdy sis uvědomila, že věci nejsou všechno.
Při práci sis uvědomila, že Ti je dobře.
Bylo to naprosté uvolnění a oprostění od všeho, co Tě trápilo.
Měla by ses tak nějak ponořit do prostoru a času.
Ostatně je nejvyšší čas zkusit ovládnout své myšlenky a pouze pozitivní posílat dál.
Za všechny své skutky budeme jednou souzeni, a nejen za skutky.
Byl to soud, který jsi viděla ve snu.
Rozhodnou se také jednou budeš muset - jako bys měla obhajovat své skutky, jenže pak všechny ty záclonky, které si nyní umně před nedobré skutky stavíme, nebudou mít žádnou váhu.
Prostě tam všechno bude jen takové, jaké to je, nahé.
Tehdy je člověku jasné, že nic se nedá nějak "okecat", všechno bude vidět.
Tam se právě už nic neschová, nebude před čím a nebude proč.
Právě myšlenky, všechno to nevyslovené, to způsobuje za lidského života největší škodu.
Jestli to půjde, měla bys všechno nechat volně plynout, nelámat přes koleno.
Netrápit se tím.
O čem jsi se rozhodovala?
Zřejmě o své další cestě - viděla jsi za sebou ty nesplněné úkoly, nepřeskočené překážky.
Proto bylo nutné začít žít další život.
Možná jsi dostávala na vybranou, komu chceš dělat ochránce.
To je nutná fáze, aby Ti došlo, jaké hlouposti člověk je schopen dělat...
Nic se neděje náhodou, ani sny nejsou náhodné.
© Wahlgrenis
25.04.2005
