Wahlgrenis

Archiv - Vaše osudy

Hodně přemýšlím o věcech, které nás přesahují, vykládám karty, absolvovala jsem pár kurzů z oblasti ezoteriky, ale stále se mi dokola v životě objevují podobné situace. Jedná se především o vztah s muži. Vždy mě buď týrá fyzicky i psychicky, nebo mi je nevěrný... Je to až neuvěřitelné, jsem potřetí vdaná, a můj nynější manžel se snaží, ale pokud se opije, což je opravdu jen třeba jednou za dva měsíce, tak se chová ke mně agresivně, ač si to nepamatuje, hází věcmi, vůbec nevím, kam to až povede. Ráno pak tvrdí, že jsem ho musela něčím vyprovokovat. Skutečně tak nečiním, jdu mu z cesty, dokonce v noci bloudím venku a vracím se, až když vím, že už spí...skutečně už nevím, co mám dělat. Zda je to nějaká karma, osud, či co.

500

Minulý rok v tuto dobu jsem byla v zahraničí a prožila jsem něco velmi zvláštního s kolegou z práce. Prožila jsem přitažlivost jako nikdy, kterou nedokážu ani popsat, na kterou ani nejsou slova. I když jsem celkem dobře ovládala jeho jazyk a mohla se bavit s ostatními kolegy, jemu jsem nikdy nerozměla. Nemohla jsem se soustředit na to, co říká, když jsem se na něj dívala. Vzrušovalo mě na něm všechno, jeho kulhání při běhu, vrásky, jakýkoliv pohyb... Byla to přitažlivost, která se snad nedá prožít u nás na zemi. I při pouhém pohledu jsem dosáhla někdy i "vrcholu". Nemohla jsem pracovat, jen jsem byla nucena střežit každý jeho krok, dokud nekončil směnu. Oba jsme se ale strašně styděli. Ke konci už jsem se bála, že něco provedu a odjela jsem. Byl ženatý, měl děti. Cítila jsem, jako by měl přesně opačné geny, ty, které potřebuju jako žena pro zpolzení potomka. Ale cítila jsem z něho i svou dávnou minulost. Bylo to, jako by jsme se znali už tisíce let. Po tom, co jsem dorazila domů, jsem začala chodit s kamarádem mého bratra a myslela jsem, že mě "to" opustí. Je to ale více než rok a stále nic. Pořád se mě "to" drží. Nejraději bych sedla do letadla a letěla za ním, i když nesmím..
Nevím, jestli ten, s nímž jsem, je ten pravý, a na toho ze zahraničí bych měla zapomenout. Snažím se, ale nejde to. Možná potřebuji něco jiného. S ním mám stabilitu. Ale chci se milovat v přírodě. Když se nikdo nekouká, dotknout se v muzeu přes zákaz exponátu. Projet se na horské dráze... To s tím svým nikdy mít nebudu. Zažila jsem orgasmus jenpři pouhém pohledu a se svým přítelem ho nemám ani při milování. Vím, že to není všechno, ale jsem žena. Chci to, co ženy mají mít. Ze začátku sice ano, ale možná je to tím, že o mně tolik ví... V dětství jsem byla zneužívaná a jen tak k sobě nikoho nepustím. Mám hrůzu z lidí a často si myslím, že je ani nemám ráda.

499

Myslím si, že je má situace naprosto beznadějná - před rokem se od nás odstěhoval po 2-ti letém vztahu manžel, po tříměsíční známosti žije se svou kolegyní z práce, ta také odešla od rodiny a nyní stavějí asi nový dům... současně mne propustili z práce, musím platit vysoké splátky půjček, které mám ... s mými syny je to taky na bodu mrazu, tedy pokud nic nechci a vše toleruji, je to ok... ale já už nějak nemůžu, nemám sílu jít dál.

498

Na první pohled se může zdát, že mi nic nechybí, mám práci, kde bydlet a ty základní všci, co člověk potřebuje k životu... Ale nějak ne a ne přijít láska do mého života. V mém věku jsem stále sama a cítím se tak prázdná, nic nemá smysl, nic mě netěší. Mám pocit, že tenhle život je zbytečný a jde mimo mě, jsem smutna vevnitř a hledám odpovědi. Byla jsem dlouho sama a bez partnera, teď mi osud přivedl do cesty jednoho muže. Mám pocit, že jsme na sebe citově napojeni a nějak se nám od sebe nechce. Ale on žije v cizině, ta dálka je obrovská. Taky nevím, jestli naše sny a očekávaní od života jsou stejné. Teď bych měla vyslovit tu otázku, ale bojím se, že tím všechno zkazím, ale i přesto zkusím se zeptat, jestli je to ten pravý pro me a jestli v tomhle živote budu stále sama? Na vašich stránkách jsem se dočetla zajímavou větu, napsala jsem si ji na papir, abych ji měla stále na očích a přemýšlela o tom: "NIKDY SI ČLOVĚK NEVYNUTÍ NIC, NA CO NEMÁ MíT NÁROK", a že chyby se opakují tak často, pokud člověk se nezastaví a nezačne přemýšlet, kde se ta chyba stála, jakmile řešení pochopí krize odezní. Pochopení je ale těžké.

497

S přítelem máme společnou hypotéku na rekonstrukci bytu v rodinném domě u jeho rodičů a od první chvíle našeho vztahu zde prožívám jen samé problémy. Nejprve mne odmítli přijmout téměř všichni jeho kamarádi, poté i rodina a nyní začalo všechno nabírat rychlý spád. Objevila se mezi námi jeho bývalá spolužačka. Nevím, co všechno se mezi nimi během našeho vztahu stalo, ale vím dobře, co všechno se dovídám z okolí, že vždy je na všem alespoň trochu pravdy. Už druhým rokem uvažuji o miminku, proto se Vás chci zeptat, zda má tento vztah nějakou budoucnost. Lásku v něm cítím obrovskou, ale zároveň se trápím.

496

V září loňského roku mě ze dne na den opustil manžel, byla to pro mě hrozná rána, choval se ke mně opravdu odporně, nespal doma - spal u své milenky a přes den chodil domů a jen mi vše vyčítal a křičel na mě. Hned první týden se chtěl rozvádět a sepisovat majetek, atd. Vzhledem k tomu, že jsem byla 3 roky v domácnosti, byla jsem a dosud jsem odkázaná na jeho peníze. Byt, který jsem měla jsem prodala, takže jsem byla i bez vlastního bydlení. Chtěl, abych se odstěhovala do Vánoc, kamkoli. Podotýkám, že jsem měla v tu dobu 4 koně a dva psy. Neměla jsem kam jít a měla jsem 6 týdnů do státnic. Doslova jsem ho uprosila, aby mě nechal do jara v domě bydlet. Každý měsíc mi dával peníze a platil provoz domu. Byla jsem ještě u profesionální kartářky, tam mi vyložila něco podobného. Že mě neopustí teď, ale až za 5-10 let. Asi měsíc na to jsem byla ještě u další kartářky, chtěla jsem výklad na určitou událost - to, že ode mě odešel. Taky mi vyložila, že se do března vrátí. Vše jsem konzultovala s mojí rodinou, včetně těch karet. Maminka to vyprávěla jedné naší známé - protože si nikdo nemyslel, že bychom se s manželem mohli kdy rozejít. Vodili jsem se za ruce, plánovali dovolenou, atd. Známá mi dala kontakt na paní, která se zabývá automatickým psaním - pořád jsem nevěřila, že by mě manžel opravdu opustil (10 let spolu, 7 let manželé) V písmu bylo, že spolu budeme a jakýsi návod, jak ho získat zpět. Protože jsem naše manželství zachránit chtěla, návodu jsem se držela, částečně opravdu fungoval. Pak jsem si nechala napsat ještě další písma. Nakonec jsem se s manželem dohodli, že se rozvedeme a já se zamilovala do svého kamaráda. Manžel v současnosti čeká dítě s jeho přítelkyní. Opět jsem si nechala napsat písmo. Dnes bych si dala nejradši pár facek. Stálo tam, že vztah s ním nesmím prohlubovat a že budu mít "perspektivnější" nabídky a že to sama pochopím a vycítím. Jak jsem si písmo přečetla, padla na mě deprese, úzkosti, strach ze všeho a všech. Přestala jsem jíst a pít a z posledních sil jsem napsala mámě, ať mi sežene psychiatra, že k ní jedu. U rodičů jsem se zhroutila, nosili mi jídlo a pití do postele. Psychiatrička diagnostikovala depresi a předepsala mi léky. 11 dní jsem o sobě nevěděla, ale chodila jsem venčit psa. Pamatuju si jen na asi troje venčení. Po těch 11ti dnech jsem se trochu sebrala, ale bála jsem se chodit sama kamkoliv, rodiče se u mě střídali, abych ani doma nebyla sama. Začaly se mi pospojovávat různé věci, dávaly se mi dohromady
souvislosti. Prošla jsem si peklem - psychickým. Aspoň tedy pro mě. Já jsem byla vždy plná života, bezstarostná, rázná, optimista. Nic pro mě nebyl problém. A teď tohle. Opravdu jsem se bála a stále bojím o své zdraví - psychické i fyzické. Nějak mi ze všeho vychází, že hraju jen o čas, že už jsem tady dávno neměla být. Někdy mi hlavou běhají šílené myšlenky - snažím se jim ubránit, ale jde to velmi těžko. V noci mám ukrutné sny, živé. Jako, že se mám vyzpovídat ze svých hříchů a když jsem to neudělala, mučili mou
setru apod. Jednou to došlo tak daleko, že jsem vzbudila mámu a ta se mnou ležela v posteli a držela mě za ruku. Z ničeho nic se v noci rozsvítil můj PC a měla jsem tam jasně napsané ty nabídky. Je to opravdu hrůza. Nikomu jsem neudělala nic strašného, alespoň v tomhle životě ne.
Snažím se žít normálně, hledám si práci, ale marně. S manželem se budeme soudit o majetek, pokud se tedy toho dožiju.
Jednou v noci jsem měla pocit, že už umírám, ale začala jsem zhluboka dýchat a přešlo to. Dnes ve sprše zase, řekla jsem si v duchu, že ne, že až 8mého a ono to přešlo.
Kromě toho jsem psaní také zkoušela, ale bylo to pořád dokola, jak mě manžel miluje a neopustí mě. Nevím, jestli jsem si to tolik přála. Opravdu tomu nerozumím.
495

Před rokem se mi narodila užasná holčička a asi jako každá mamina jsem doufala, že prožiju krásné mateřství a že budu mít svoji vlastní rodinku kompletní. Postupem času se ale z přítele (otce naší malé) začíná klubat, jak se říká, pěkné kvítko.Hodně lidí mi radí vztah ukončit, ale já mám strach, jestli by to bylo správné rozhodnutí a také nemám ráda nejistotu, která nás potom určitě velmi ovlivní.

494

Obracím se na Vás, protože vím, že jste pomohla mnohým dušičkách. Pokud budete mít chviličku času, byla by jste tak moc a moc hodná, podívala by jste se na mě? Bude mi 34 let, už mi tikají biologické hodiny, často se mi zdává o dupačkách o dětech - je to přání mého srdíčka mít čtyři zdravé děti - abych pro ně žila. Toužím po muži, který by mě miloval takovou jaká jsem a byl pro mě sluníčkem. Toužím ze srdce po rodině. Byla byste tak hodná a podívala by jste se na mě, zda i já potkám nějakého muže, který by mě miloval a se kterým založím rodinu?

493

Je mi 48 let, narodila jsem se XXXXXX. Nedávno jsem se seznámila s mužem, kterému bude 48 let. Má naše přátelství perspektivu na šťastný vztah a nebo co mě má tento vztah naučit ??? K čemu dovést ???
492

Zajímalo by mě, jestli v blízké době navážu vztah, potkám lásku... Jsem skoro 2 roky sama, poté, co mě "nechala" má osudová láska. Aspoň jsem si to o něm v té době myslela, že je to osudový člověk:-), ale zřejmě to tak nebylo - pořád jsme doufala, že to bude cítit tak jako já, ale bohužel, dal přednot samotě, odjezdu do zahraničí a poté nové slečně. Trvalo, než jsem se s tím vyrovnala, ale myslím, že už je to dobré a jsem delší dobu připravena na nový vztah. Bohužel nepotkávám nikoho, s kým by to zajiskřilo, kdo by mi přišel něčím blízký, a tak jsem sama a začíná mi z toho být opravdu dost smutno, i když se snažím myslet pozitivně:-) Přitom jsem dost společenská a v ostatních oblastech života spokojená. Jen ty vztahy nějak nejdou... Proto by mě zajímalo, jestli dělám něco špatně, nebo jestli je nová láska na cestě a mám jen v klidu počkat....

491

Nevím, zda jsem udělala dobře, ale šla jsem do vztahu s člověkem, kterého mám sice ráda, ale nemiluji ho. Po třech nevydařených manželstvích a dvou vztazích nemanželských. Je to hodný člověk, miluje mě i mého syna. Mám stále potřebu hledat něco nebo někoho nového, nevím proč, připadám si nenormální. Přitom nechci nic jiného než mít spokojenou rodinu a vztah.

490

Po Novém roce od nás odešel můj manžel. Byli jsme spolu 13 let a máme čtyřletá dvojčátka - holčičky. Celkem harmonický vztah a spokojené manželství začalo před více jak rokem ztrácet na své kráse a já cítila, že se manžel trápí a je nespokojený. Ve své
zaslepenosti jsem si myslela, že jeho nespokojenost souvisí s prací. Bohužel na podzim mi oznámil, že chce odejít, že se něco vytratilo. Zároveň se ukázalo, že v celém problému figuruje někdo třetí, žena, která sama byla vdaná a měla holčičku. Myslela jsem, že vše přejde a krizi překonáme, psychicky jsem to však neustála a po Vánocích jsem donutila svého muže odejít. Sice se mi ulevilo, ale přesto to stále bolí a já ho mám pořád ráda. Chci však také začít normálně žít, ale pořád doufám, že se vrátí a budeme zase spolu. Manžel dochází za dětmi a poměrně často se vidíme, snažíme se normálně komunikovat, ale mě to hrozně trápí. Zároveň mám v sobě obrovskou nenávist na jeho novou přítelkyni i na něho. Nedovedu si představit, že by se mé děti s ní měly stýkat. Pořád si říkám, že je to špatně, že ta nenávist ubližuje především mě a ubíjí mě. Ale nemohu si pomoci. Vždy když už mám pocit, že jsem to překonala, vrátí se to a já pláču a trápím se. Zdají se mi sny jak se s dotyčnou hádám, křičím na ní a po probuzení se cítím hrozně. Navíc občas v tom svém snu přijdu i o jednu svou holčičku. Chci strašně moc odpustit a nevím jak na to. Na svého manžela se zlobím také, a střídá se ve mně vztek s láskou. Hlavně když se děti začnou ptát. Snažím se je do toho nezatahovat a odpovídám trpělivě, kdy tatínek za nimi přijde a že je nyní v práci. O to víc se ve mně hromadí vztek. Jakmile s manželem začneme mluvit o věcech týkající se našich dalších postupů a dětí je komunikace oboustranně podrážděná. Když mluvíme například o práci a koníčcích je to hezké a příjemné. Naštěstí mám dobrou práci a kolem sebe fajn lidi a hlavně úžasné děti. Přesto toužím po lásce, ale mám pocit, že dokud v sobě nepřekonám tu nenávist a neuzavřu tuto kapitolu, nikam se nedostanu. Paradoxní je, jak moc si vše dokáži racionálně zdůvodnit. Vlastně rozumím i svému muži a svým způsobem chápu, že odešel, že měl potřebu řešit to tímto způsobem. Říkám si, že stejně to samé se mohlo stát z mé strany, ale zloba tu stále je a pořád ve mně hlodá a kazí co se dá. Co dělám špatně? Co mám pochopit, abych se někam posunula. Stavím se ke všemu špatně? Jak se mohu uzdravit?

489

Mila bozia osobka, verim, ze ta pan boh obdaril mimoriadnymi schopnostami. Takze urcite vies, ci vztah, v ktorom v sucastnosti zijem, je naozaj v stadiu ukoncenia. Knaz mi povedal, ze ak si ma moj protejsok nevezme za manzelku, tak je to pred bohom len divadielko. V cechach zijem uplne sama a uzastne sa bojim samoty. Mam strach, ze moja komunikacia s anlelikmi je len moj vypolod fantazie. Napis mi pravdu aj ked bude boliet.

488

S manželem se známe 16 let, ale trvale a jako manželé spolu žijeme cca 2 roky. Bylo to období, kdy jsem byla šťastná, protože jsem měla muže, kterého miluji. Krátce náš vztah fungoval bez problémů. Jenže pak přišel letošní únor a já náhodně vyslechla manželův telefonát s jednou naší známou. V tu chvíli mi bylo jasné, že se něco děje, a já začala být více všímavá k jednání a chování manžela. Najednou jsem zjišťovala, že mi lže. A tím hlavním důvodem je naše kamarádka, která si z manžela udělala zpovědníka při řešení svých problémů s partnerem. Nebylo by to nic divného, protože i z jinými (včetně dcer) řešil jejich situace. Jenže tady se to zvrtlo v něco jiného. Manžel začal vyhledávat její společnost. Když jsem se ho na to přímo zeptala, řekl, že je to jen dobrá kamarádka, která má problémy a on že jí v tom nenechá atd. Jenže se změnilo jeho chování ke mně. Byl nervózní, podrážděný, vyčítal mi, že jsem se změnila, že ho sleduji, že jsem chorobně žárlivá apod. Ke všemu začal i hodně pít. A já díky tomu všemu jsem se ocitla psychicky na dně a uvědomila jsem si, že žiji s člověkem, který snad trpí rozdvojenou osobností. V jednu chvíli to je "starý" manžel, který se se mnou miluje, který mi řekne, že mne má rád. A během okamžiku v něm začne vládnout jeho druhé já, které mne
vlastně nenávidí, které mne ničí. Které žije v jakémsi světě jiných hodnot, jiných zážitků, jiných představ. Ve světě lží a výmyslů, kterým snad dokonce věří. A nejhorší je, že si to vůbec nedokáže připustit. Snažila jsem si vzpomenout, kdy se začal měnit. Dostala jsem se k prosinci minulého roku. Manžela mám ráda, chtěla bych pochopit změnu v chování.
487

Asi před 3roky jsem poznala jednoho muže, z kterého jsem měla neuvěřitelný strach, ale i přes to jsme spolu začali chodit. Bylo to hodně náročné, byl náladový a každou špatnou emoci si vybíjel na mně. Můj problém začal po měsíci, kdy jsme se rozešli. Najednou jsem nemohla usnout, nešlo to někdy jsem spala dvě tři hodiny a nebo vůbec. Nic mi nepomáhalo, hypnotika ani bylinkové čaje. Zjistila jsem, že nespím kvůli tomu, že je na mě připojený bývalý přítel. Nechtěl se mě vzdát. Tenhle stav trval od srpna do dubna. Rozešli jsme se i jako kamarádi, kdy mě on zradil. Posledních pět dní mé nespavosti bylo honě kritických, už jsem sem pohybovala na hranici života a smrti. V kombinaci se špatným zdravotním stavem mé sestry, kdy jsem to přebírala z ní na sebe mi bylo opravdu zle.Poslední noc jsem myslela, že nevydržím, nespala jsem, život mi zachránil můj léčitel. Za dva dny se mi zdálo, že se něco z minulého života potřebovalo tímhle způsobem vyčistit a že už to skončilo, viděla jsem co, ale prošlo to tak rychle, že jsem
z toho po probuzení nevěděla nic.

486

Zhruba tak před 3 měsícil, se se mnou rozešel můj přítel, ze dne na den. Ještě k tomu po sms. Vůbec se k tomu nijak nechtěl vyjadřovat - prý jen to, že jeho láska ke mě vyhasla. Byla jsem z toho velice překvapená, vůbec nic nechápala. Měli jsme spolu poměrně hezký 1,5letý vztah. Tak jako v každém vztahu byly nějaké radosti i starosti, ale nemohla jsem si stěžovat. Po nějaké době jsem se dozvěděla, že důvod našeho rozchodu byl kvůli jiné ženě, se kterou se začal stýkat (nevím, o koho se jedná - vím jen, že je starší než on). S touto ženou se stýká i nadále. Dodnes mi nevrátil klíče od bytu, ani pro své věci si nebyl. Mám ho stále velice ráda, a proto bych se chtěla zeptat, zda je možné, abychom se k sobě za nějaký čas vrátili, nebo to mám vzdát - nemám na něj čekat? Je to z jeho strany jen nějaký momentální "úlet", nebo se mám od něho nadobro odpoutat a začít si žít svůj nový život po boku jiného partnera?

485

Byla jsem 13 let šťastně vdaná, svého muže jsem velmi milovala, narodil se nám syn.. dnes je mu 19 let, zabývá se mystikou a magií, zřejmě vrozené vlohy. Můj muž mě opustil kvůli jiné ženě, když mi šlo na 34. rok... Věřila jsem, že to nemůže mít dlouhého trvání a že je jen nezkušený a chce ochutnat něco jiného... až zmoudří, že se vrátí. Tento vyčkávací čas trval 4 roky, než se rozhodl kvůli hypotéce rozvést. Pochopila jsem, že tedy o návratu neuvažuje a k rozvodu jsem svolila, i když jsem byla velice nešťastná. S cizí ženou vychovává jejího syna a každou chvilkou se jim má narodit jejich společná dcera. Za těch 7 let jsem prošla velkou duševní transformací, pochopila jsem, že nelze jít proti přírodě, že si člověk nesmí nárokovat, co mu nepatří, že má odpustit a přát štěstí. Hodně jsem na sobě pracovala, ale jakoby mi shora nebylo povoleno žít svůj další šťatný život. Nerozumím tomu..Vždycky jsem byla velmi komunikativní, mám hodně přátel, hodně koníčků, ale láska chybí. V takové intenzitě jako byla dřív se už nikdy nevrátila. Nevím, čím to je.

484

Chtěla bych se zeptat, proč má moje švagrová takovou smůlu na muže. Když nějakého muže potká, tak se s ní jen pobaví, využije ji a opustí a dokonce někdy i obere o peníze. Teď má vztah s mužem, který s ní sice chce být, ale nechce rodinu. Už má 36 let a ráda by měla děti. Proto by chtěla vědět, jestli někde dělá chybu a jestli vůbec někdy bude mít děti.

483

Zatím nemám život moc jednoduchý, co se týče partnerských vztahů. Můj první vztah se začal v 17 letech, s přítelem jsme byli sedm let, potom jsme se vzali, vydrželi jsme spolu rok-přítel mě začal podvádět, lhát a já byla psychicky na dně, takže to skončilo rozvodem. Potom do mého života vstoupil druhý muž, shodou okolností pochází ze stejného domu jako bývalý přítel. Ze začátku bylo vše krásné, již jsme spolu rok, žijeme spolu a narodil se nám krásný, zdravý chlapeček. Ale poslední dobou - no dalo by se říct skoro 3 měsíce - to mezi námi není zrovna ideální, jsme s malým pořád samy, on má spoustu práce a koníčků a na nás toho času moc nemá. Ke mně velice citově ochladl, nechce se mnou ani spát a mě to moc bolí, jak se ke mně chová. Zatím spolu jsme, ale mám takový pocit, že je se mnou jen kvůli malému. Mám ho opravdu moc ráda a myslím, že i on mě snad má ještě rád... Poslední dobou je toho na mě opravdu moc. Má cenu v tomto vztahu setrvávat? Já bych moc chtěla, aby byl zase přístupný a takový jako předtím, kvůli sobě, ale hlavně kvůli tomu malému. Mám pocit že se mi v lásce vůbec nedaří.

482

Mám, pro mě, velmi milého kamaráda (o 3 roky starší než já), ale nejsem si jistá, že správně vnímám to, co ke mně on cítí. Zdá se, že mě má velmi rád, ale zatím nechce zasahovat do mého života tím, že by mě k čemukoliv nutil. Dle kyvadélka mě miluje, ale zatím nenastal správný čas pro naše hlubší poznávání se, nicméně si mě prý vymluvit nedá a jsem jeho srdeční záležitostí v té největší čistotě. Kyvadélko mi nyní řeklo, že nový vztah, který teď navázal, je mě natruc, protože já jsem příslušně - dle něho - nereagovala. Ráda bych věděla, jestli je možné to, abych byla někomu takto velmi blízká, a to podotýkám, že zatím mezi námi nedošlo k intimnostem. A zajímá mě, zda tento nový vztah bude pro něj přínosem nebo ho to zase srazí. Moc mi na něm záleží a přeji mu jen to nejlepší, jen se mi zdá, že si zbytečně ubližuje.

481

Co se to s námi /já a manžel/ děje? Prošli jsme si toho spolu dost, přišli jsme o několik miminek, manžel stál vždy při mně a byl mi velkou oporou. Teď máme skoro 5leté kluky a já ho nepoznávám. Všechno mu vadí /na mně/, jen se pořád hádáme, někdy je agresivní. Přemýšlím, jestli mám od něho odejít. Když jsem m to řekla, na chvilku se změnil, ale pak se vše vrátilo do starých kolejí. Další problém jsou jeho rodiče, s kterými bydlíme, tedy hlavně tchyně. Tchán je super, ona je zlá, panovačná, neustále nás dva šve proti sobě. Každá naše rozepře skončí tím, že manžel se zastane své matky. Copak nevidí, jaká je potvora a co dělá? Omlouvám se za ta silná slova, ale cítím, že oni dva jsou nějak propojeni, jako by nebyl odstřihlý při porodu. Kdybych neměla děti, tak jsem asi už dávno pryč z toho pekla.

480

Vzpomínám si, že jsem vždycky byla spíš samotářský typ, už od pěti let jsem četla a raději jsem trávila čas ve společnosti knih. Mám tři výborné kamarádky, nějaké známé a i dobrou práci, kde se musím prezentovat, ale neumím se nezávazně bavit, jak se říká "o ničem". Měla jsem strach, že si nenajdu partnera, ale pak se stalo něco, co mě později přinutilo uvažovat. Před dvěma lety jsem se rozhodla, že si dám inzerát na seznamku na internetu. Říkala jsem si, že třeba najdu i dobrého přítele, když ne rovnou partnera. Vybrala jsem si jednu větší, mezinárodní. Založila si profil a asi po dvou dnech jsem dostala odpověď od muže, který je nyní mým přítelem (nikdo jiný se už neozval). Měla jsem strach, že konverzace bude za chvilku upadat hned, jak vyčerpáme obvyklá témata, ale opak byl pravdou. Po pár měsících jsem měla pocit, že se známe hodně dlouho a on se mi svěřil s tím samým. Lekala jsem se, jak můžu cítit něco tak silného k někomu, koho znám krátkou dobu a jen přes e-maily a telefon. Možná si řeknete, že to říkají všichni čerstvě zamilovaní, ale my jsme uměli vycítit pocity a nálady toho druhého. Když jsme se pak poprvé setkali, měla jsem pocit, že se potkávám se starým přítelem, který se jen vrací z daleka. Rozuměli jsme si výborně a v hodně věcech jsme si podobní. Později mi řekl, že on byl registrovaný na té seznamce už nějakou dobu, ale vypadalo to, že čekáme jeden na druhého. Nepřisuzovala jsem tomu větší váhu, ale potom jsme spolu začali chodit a já mám pořád pocit, že už ho od někud znám, i když je z opačného konce Evropy.

479

Vše to začalo v květnu loňského roku, když mě přes internet kontaktoval Římskokatolický kněz... Nevěřím v lásku na první pohled, ale... v tomto případě se tak stalo. Bylo to jako blesk z čistého nebe, který mě zasáhl přímo do srdce! Začala mezi námi probíhat příjemná komunikace a já se víc a víc do něj zamilovával. Bylo to (a stále je) velmi silné - alespoň z mé strany určitě. Nemohl jsem spát, jíst, mluvit, soustředit se na cokoliv a stále jsem myslel (a myslím) jen na něj, byl jsem jako očarovaný a nedokázal se vzdát jeho přítomnosti, i když jsme se v životě nikdy nesetkali. Po krátkém čase jsem mu vyjevil, co k němu cítím a tam nastal zlom, myslím si, že se mé lásky zalekl a stáhl se do ústraní-tím mě začal vracet z výšek nebeských zase pěkně na zem. PROČ mi bylo dáno tolik lásky k muži, se kterým vztah nemá naději do budoudoucnosti, nedokážu si to rozumem vysvětlit a moc se kvůli tomu trápím.

478

Budou to 3 roky, co jsem se zamilovala do pána, kterého už dlouho potkávám pravidelně tak 2krát do roka. Dokonce vím, že to nebylo z mého popudu, ale vyšlo to z jeho očí a zasáhlo nás to jak blesk. Problém je ale v tom, že on má strach, hned, jak se to stalo a já nechapala, co se děje (prosila jsem ho, at mi třeba zavolá, musela jsem však nejdřív poslat meil, aby byl telefon) jsem vyhledala pomoc.Tak a ted vím, je to osudová záležitost, v minulém životě jsem to byla já, která to zkazila, a tak to chci ted napravit. Celou tu dobu mám pocit, že jsem nástrojem v něčích rukách tam nahoře, už nejednou jsem si řekla - zapomenu a pak mě zase hlas uvnitř pohnal dopředu. Už 2 roky jdu cestou, kterou jsem v životě nešla, dotyčnému posílám lásku a světlo. Za celou tu dobu vím, že je to úkol, který mi tady byl dán, mám v sobě neskutečnou víru, že to zvládnu, dokonce vnímám pomoc, kterou dostávám od lidi, se kterými mi je dáno se ted setkávat, a samozřejmě i pomoc andělů, kteří tuto cestu zvládají se mnou. V podstatě jsem toho nechtěla ani tak moc, jen ho potkat v práci aspon jednou týdně, zavolat si nebo si napsat prostě malou radost z toho, co nás potkalo, aniž bychom někomu ubližovali (jsem totiž vdaná, on je svobodný). On si mně ale zakazuje...

477

Už delší dobu tápu, nevím, v čem jsem udělala chybu, nebo zda si to "přenáším" z minulých životů, ale stále nemohu najít muže, se kterým bych si rozuměla, doplňovala se, byla tam vzájemná přitažlivost a vztah by byl plný lásky. Nemohu si stěžovat na nezájem z mužské strany, ale jako bych přitahovala pravý opak toho, po čem toužím. Dnes je svět opředen nezávazným sexem. Nikoho za to neodsuzuji, je to každého věc, ale tohle jde už mimo mě, i když dřív jsem byla stejná. Jenže pořád mi do cesty přicházejí právě takový muži. Opravdu zamilovaná jsem byla do svého prvního kluka. Od té doby jsem nikdy nepocítila, tak hlubokou lásku. Přitom si nemyslím, že bych měla kamenné srdce. Jen nevím, kde dělám chybu.

476

S manželem jsme téměř dvacet let. Máme dvě dcery, 16 a 5 let. Před pár lety jsme měli ještě společné podnikání, sny. Po narození druhé dcery jsme se s manželem velmi odcizili, já zůstala doma, on dál pracoval. Byl vždy trochu jako buldozer. Vše pro firmu, pro peníze, ale je velmi "šetrný". Chce hodně dokázat, ale vztahy mu tolik neříkají, do problémů druhých se těžko vžívá. Přesto jsme k sobě byli přitahováni jakoby osudem, i když jsem spíš byla ve vleku jeho směrem. Pak se objevila ve firmě jiná žena. Po dobu mojí mateřské se s manželem sblížili, i když nemůžu odpřisáhnout vztah. Bylo to spíš oboustraně prospěšné - dělala účetnictví. Je o dost mladší než my. Naše manželství dostalo značné trhliny, byl s ní rád a dával mi to najevo. Najednou jsem byla až druhá. Ta žena mi dala řádnou lekci. Myslím ale, že mého muže nemilovala a on ji také ne. Jako by to byl jen takový ženský boj. Dokázat, kterou potřebuje víc. Dala mi najevo, že mě nebere. S manželem jsme se poté rozešli, žili každý sám. Já měla přítele, on nějaké přítelkyně. Téměř jsme se rozvedli. Pak se manžel rozhodl vrátit k nám. Souhlasila jsem, ale nedaří se nám. Manžel chtěl, abych z firmy odešla natrvalo, finančně jsme se tak nějak vyrovnali. Tak nějak říkám proto, že jsem to nechala na manželovi, nechtěl nikdy, abych mu viděla do karet. I když je myslím si velmi úspěšný podnikatel, celá léta slýcháme s dětmi, že máme moc velkou spotřebu energie, vody, jídla, že firma krachuje. Ta žena ve firmě zůstala. Je pro něj důležitá jako účetní. Nechce nic měnit. Cítím se zraněná, byla jsem na začátku zrodu firmy, kdy jsme neměli ani korunu. Zapřela jsem často sama sebe, jen aby vztah vydržela a dnes mi přijde, že odměnou za vše je mi zrada člověka, s kterým jsem spojila svůj život a chtěla mu pomoct naplnit jeho a pak i moje sny. Najednou jsem ztratila dvacetiletou jistotu práce, výdělku. Je pro mě těžké začít znovu, i když musím přiznat, že mě to přivedlo k práci, která pomáhá lidem a značně jsem duchovně pokročila. Z této strany jsem událostem vlastně vděčná. Jen nevím, proč se s manželem nedokážem domluvit. Někdy mám pocit, že něco z minulosti bylo odžito a uzavřeno. Přijde mi, že manžel mi něco už podobného udělal v minulosti a já mu dala šanci to napravit. Dokázat, že umí být s druhým partner a hrát otevřenou hru, ale on ji promarnil. Znovu se nechal lákat penězi a majetkem, vybírá jen, co se mu hodí. Ale možná je v tom i něco z mé minulosti, možná, že to bylo všechno ještě jinak. Je náš vztah už odžitý,nebo máme ještě šanci na jeho záchranu?

475

Již delší dobu žijeme s manželem, vlastně nežijeme, vegetujeme vedle sebe v jednom domě. Tato "vegetace" začala už před asi osmi lety, ale tehdy jsem se rozhodla vydržet, měli jsme malé děti. Manžel začal holdovat alkoholu a vše - stavba domu, finance, chod domácnosti zůstalo na mně, nemohu vzít dětem otce. V loňském roce přišel o práci, prodělal operaci ruky a holdování alkoholu se stalo pro nás všechny nesnesitelné. I když se snažím nevyvolávat konflikty, hodně času trávím mimo dům, mám náročné zaměstnání, tak můj muž ano, mám pocit, že si tím snaží vyřešit svůj neúspěch a nechuť cokoliv řešit. Živím ho, platím za něj dluhy a nemám odvahu situaci řešit. Jediné, co mi pomáhá, je, že jsem si našla přítele, se kterým si píšu, abych to mohla aspoň někomu říct, protože se za to celé stydím, i když nevím, jak dlouho toto moje psaní vydrží. Vytvořili jsme si takový pěkný internetový vztah a já nevím jak dál. Nevím, jak ukončit manželství a jestli jsem schopna navázat nový vztah. Vše vyvrcholilo minulý týden, když jsem odvezla děti na prázdniny a on mi předvedl monolog spojený s pláčem, jak je ze sebe nešťastný, doplněný spoustou lží (byla jsem téměř u všech situací, které popisoval) a se závěrem, že ho to nebaví, ale nemá odvahu se zabít. Prve jsem přemýšlela o tom, že ho odvezu do blázince, ale potom mi došlo, co na mě zase zahrál.
474

Chci Vám ale napsat svůj příběh a trápení, které mám. V roce 2007 jsem nastoupila po mateřské dovolené do práce, do malé firmy, do práce jsem se těšila už proto, že mojí šéfovou byla kamarádka a také že konečně budu mezi lidmi. Moji kolegové byli dva příjemní starší páni, jedna paní, kterou jsem už letmo znala zdřívějška a pán, který byl o 10 let starší než já. Už od začátku jsem si říkala, že je mi povědomý, ale nevěnovala jsem mu pozornost, připadal mi nepříjemný, sobecký a nafoukaný. Když jsem s ním musela často denně být v kontaktu a spolupracovat, jsme se začali bavit a já zjistila, že jsem se s ním sice nepřímo ale docela často setkávala na sportovišti a vlastně odtud ten pocit, že jsme se někdy viděli. Najednou mi nepřipadal nafoukaný a myslím, že i on ve mně našel trochu zalíbení - prostě jsme se stali po třech měsících milenci. Začal on, i když možná i já jsem mu dávala svým chováním nějaký podnět. Dělali jsme vše, aby se kolegové nic nedověděli a myslím, že se nám to docela dařilo. Od začátku tohoto vztahu ale trpím, měla jsem pocit, že víc dávám než dostávám a hlavně jsem se zamilovala. Jsem sice vdaná, ale manželství nemám hezké. Kolega je také ženatý a od něj vím, že žije jen ve formálním vztahu. Nejhorší věc pro mě byla, když jsem dostala výpověď. Zhroutila jsem se psychicky i fyzicky, najednou jsem si uvědomila, že se s ním nebudu denně vídat, i když on mě ujištoval, že nic nekončí. Ovšem už skoro dva měsíce nic, žádná sms, žádný telefonát. Na moje smsky nereaguje a telefonovat raději nezkouším, vím, že by to nezvedl. Kolikrát jsem ho prosila, ať napíše, proč mě nechce vidět a co se stalo. Ve firmě už nepracuje. Nikdy mi sice neřekl, že mě má rád, ale z jeho sms jsem to cítila. Byl uzavřený a dostat z něho nějaké emoce a nebo city byl nadlidský úkol. Když jsme se loučili, byl v jeho očích smutek, nikdy mi neřekl, kdy se zase uvidíme, ale věděla jsem, že se ozve. Co se stalo? Má problémy s rodinou? Uvidím ho ještě někdy? Žalem mi puká srdce, nikdy jsem nebyla tak zamilovaná jako do něho.

473

Můj příběh začal před dvěma a půl rokem, kdy k nám do práce nastoupil milý a sympatický mladý muž, věděla jsem, že má rodinu, ale moc jsme se spřátelili, dalo se na něj spolehnout, byl milej a pozornej a já věděla, že pokud budu někoho chtít, tak bych si přála,
aby byl jako on... dost často jsem si všimla i zájmu jeho strany a spoustu pohledů, co posílal mým směrem... v té době moje kolegyně otěhotnila a já měla nastoupit na její místo a on toto místo dostal na starost, co se týče kvality, a tak mě měl jít navštěvovat
dvakrát denně, kdy hlídal, zda je vše v pořádku a dodržuju bezpečnost práce a správný postup... tím jsme se spolu museli bavit, ale já cítila, že ztrácím hlavu.. jednou doma jsem si uvědomila své city k němu a dost jsem to oplakala, protože jsem věděla, že tohle nemá budoucnost a že se budu jen trápit....a ten samý den on přišel do práce a jak mě viděl, otočil se na podpadku a šel na druhou stranu, aby mě nemusel potkat a stejně musel, hlídal moji práci a ten den jsem ho potkala unaveného zranitelného a s kruhama pod
očima.. v ten den jsme si nejspíš oba pochopili, že to zašlo za jisté hranice.. o nějakej čas pozdeji mě pozvali lidi k nim na privát, kde
byl večírek, bylo to fajn a já viděla štěstí v jeho očích, že mě je poblíž.... já měla jen strach, ale ten den se nic nedělo a chovali se
k sobě jen jako kamarádi.. druhý den jsem mu ujela vlakem domů, chtěl mě odvézt, ale pil a já si řekla, že nebudu provokovat situaci, o 14 dní později mě opět pozvali a tam se to zvrtlo, poprvé mě políbil a vyznal lásku a od té doby nastala moje nejhezčí láska, ale s
mrakama, věděla jsem, že kdyby byl šťastnej, nezačal by si jinde a s nikým a byl zranitelnej a nechtěl moje tělo, ale fakt duši a
pohlazení a usměvy, vypadal sťastně, ale já stále myslela na jeho dceru a rodinu, taky mně je připomínala mamka a já se cítila provinile a věděla jsem, že ho mám pujčenýho a cítil fakt mraky a bolest, ale milovala jsem ho, daroval mi starost a vyprávěl s láskou o dcerce a staral se o mě a jezdil za mnou i po noční a parkrát jsem mu to zakázala, bála jsem se o něj skrz mikrospánek, trvalo to štěstí 2 měsíce a u nás začaly osmičky a on musel odejít, jelikož měl prací víc a potřeboval se starat o rodinu, ale sliboval, že to neskončí, ale začali jsme se oddalovat od sebe a hádat a on se snad upracovával a věděla jsem, že není štastnej, ale dala jsem mu svobodu, ale stále jsme se vraceli a psali si a pořád si po čase ozývali a já opravdu cítila lásku, ale i zoufalství, já to s ním pořád končila a psala, že to dál nejde, ale nešlo to se osvobodit, po roce jsem zapálila svíčku a poslala přání, že chci, abychom byli oba
konečně šťastní a šla spát, svíčka vyhořila uplně a nezbylo tam po ní ani stopa po vosku, uplně mě polilo horko, bylo to v krásném vykovavém hadu,,,ten svícen miluju. a pak se začaly dít věci, u nás v práci byla krize a já chtěla odejít, ale musela jsem odejít do jiného města, protože v okolí nebyla práce a já se chtěla osamostanit a v tom období mi po dlouhém čase ozval právě On, že u nich nabírají, ať to zkusím a dopadlo to, jak byt, tak nová práce... bylo mi z toho uplně špatne, neviděli jsme se skoro rok..... dělala jsem vedle na výrobě, ale já si říkala, má rodinu, a tak jsem začala jednat.... začala se bavit s druhýma mladíkama a dělala všechno, abych zapomněla, a on to jen tiše sledoval ,pak jsme spolu byli na party, kde jsme spolu krásně pomilovali a já se začala po tom shánět po číslu jednoho mladíka, co byl s náma..prostě jsem se chovala hrozně, ale myslela jsem si, že dělám dobře, že on má rodinu a
asi mě už nechce... a vždycky jednou za čas jsem mu projevovala náklonnost a pak jsem to zas vzdala, dělala kraviny dál...potom se mi začal líbit jeden mladík byl mladší a rozuměli jsme si, ale ten měl přítelkyni, tak jsme nezačali žádnej vztah, ale přesto jsme byli spolu večer venku, kde jsme si vyznali náklonost a v práci se od sebe nehli..... byl mi oporou a milou, jenže nedávno jsem opět zkjistila, že On se začíná na mě usmívat a být velice vstřívnej a milej, ale začal se kamarádit s jednou slečnou velice hezkou a já myslela, že začali spolu chodit, psychicky jsem to nezvládla a on mi napsal, že jsou jen kamarádi a nic víc tam opravdu není a že se bude rozvádět... já mu vyznala lásku a napsala, že pro mě moc znamená a on mi napsal, že je chladnej ke všem, že má velký
problémy, ale moc mi poděkoval, ale v práci mě stále smutně sleduje a baví se s jinýma a mě igniruje, jak to jde... jen se dívá a přemýšlí.. a já zjistila, že se pořád k němu vracím, že pořád on je pro mě ten nej, ale nevím, jestli jsem ho neztratila, chtěla bych mu být poblíž a chtěla, aby byl šťastnej, protože z něj cítím tu blízkost a to, že vím, že je to jedinej chlap, co k němu budu stále cítit tu lásku.... i když budu s někým jiným.. ale moc jsem mu ubližovala a v sebeobraně byla na něj jedovatá a zlá.... mám šanci, aby mě měl zase rád a věřil mi?

472

Pred troma rokmi sa rozpadlo moje dlhoročné manželstvo s troma veľkými deťmi. Prevalili sa veľké vášne a bolo treba veľa trpezlivosti a pokory, aby sme doma došli k odpusteniu a zahladeniu. S mužom sme sa ale naozaj nerozišli, trocha sme sa zmierili a žijeme ďalej pod jednou strechou, máme spolu predsa deti, aj keď veľké. Dokonca, keďže ďalší byt, ktorý mal byť pre mňa, obýva teraz dospelá dcéra s priateľom, zdieľame spolu aj jednu posteľ (zaťala som sa, že je to a vždy bola moja posteľ), ale nie sme milenci. Každý má akosi svoj život a svoj okruh priateľov. Pripomínam, že ten jeho nepoznám, lebo ani počas manželstva sme neboli zameraní na rovnakých ľudí a on ma so sebou za svojimi známymi nebral a mojich dosť podceňoval. Je ťažké to popisovať, brali sme sa z veľkej lásky kedysi pred rokmi a ja neviem, či to, čo medzi nami ostalo, je nová forma tej lásky, alebo iba nejaký dozvuk. Pri rozvode sme si veľmi ublížili, mala som priateľa, vyšlo to najavo a môj muž ako pyšný človek ma dourážal a osočoval najhoršími menami, aj pred deťmi, čo ma ešte stále bolí, aj keď som aspoň zvládla objať ho a zhovárať sa s ním. Čo nezvládam a je to stále horšie, je žiarlivosť, ktorá zo mňa vylieza a neviem ju ovládať. Veľakrát mi naznačoval, že by bol rád, keby sme zas spolu intímne žili, čo ja by som rozumom prijala, ale keď dôjde na čin, tak sa cítim ako zneužívané dieťa a prvý afekt je útek. A to sme spolu žili 23 rokov. Nemôžem s ním intímne žiť, ale masochysticky doma zháňam dôkazy, že chodí iste s nejakou inou a tak hrozne ma to bolí, že skoro umriem od žiarlivosti.
Ďalší problém je, že môj priateľ, kvôli ktorému sa manželstvo rozpadlo, je stále môj priateľ, plánuje našu spoločnú budúcnosť, organizuje náš spoločný čas a ja som stále viac doma pri ex-manželovi, modlím sa, aby moja rodina bola zas ako predtým, zožieram sa a plačem a neviem byť ženským proťajškom ani jednému, ani druhému mužovi.
Bojím sa opustiť muža, lebo vždy bol v našej dvojici silný a výkonný a môj priateľ je popri ňom dieťaťom, spoliehajúcim sa vo všetkom na mňa, a za tu dobu, čo ho poznám, je taký stále a neustále tŕpnem, že si niečo urobí, ak by som ho opustila.
Žijem dva úplne nespojité životy: buď sa stretávam s priateľom, máme spolu intímne blízko, trávime spolu čas, zdieľame, čo nám život prináša a objímame sa navzájom... Potom idem domov k rodine, kde sa starám o domácnosť, zhováram a objímam sa s deťmi, ale nikdy im nehovorím o chvíľach strávených s priateľom, lebo deti ho nenávidia, považujú ho za pôvodcu rozpadu našej rodiny... trčí tam medzi nami.

471

Pred 1,5 rokom sa so mnou rozisiel priatel pre inu babu, s ktorou je doteraz. Ja ale ho stale lubim, snazila som sa prestat nanho aj mysliet, ale nejde to, stale citim, ze ma nieco k nemu pritahuje. Aj ked mam moznost zacat si novy vztah a medzi muzmi som dost ziadana, vnutro mi stale vravi nie. S byvalym sa obcas kontaktujem, piseme si, obcas sa pre nieco nastve a prestane pisat a potom sa po case znova ozve. Uz som davnejsie bola aj u vestice, ktora mi povedala, ze som si s byvalym sudena, tiez mi to povedala aj kamoska, ktora vyklada pre znamych karty. Proste ja vnutorne citim, ze ma stale nieco k nemu pritahuje. Myslite, ze je nejaka nadej, ze by sa ku mne vratil?

470

Zaujíma ma, či máme šancu s priateľom na spoločnú budúcnosť. Stretávame sa 4 roky, milujem ho, len momentálne sú určité okolnosti, kvôli ktorým sa nevieme stretnúť až tak často, ako by som chcela.

469

Mám svůj první vážný vztah, už to bude půl roku, ale jsem si strašně nejistá a váhám, jestli to nemám ukončit a počkat si na toho pravého. I když jsem ho až doteď jako pravého brala, ale když porovnám svůj vztah s jinými v okolí. Za ten půl rok jsme byli jen jednou v kině a přesto, že nelpím na materiálních věcech, tak mě mrzí, že jsem od něj nic nedostala. Myslím si, že bych si to zasloužila. Alespoň nějakou malou pozornost, když jsem se mu celá dala. Čekala jsem víc jak 3 roky s milováním od předešlých známostí s tím, že se dám už jen tomu pravému, ale stálo to za to čekání? Já se nechci litovat. On dokáže být oporou, čehož si vážím, ale doteď si nejsem jistá, jak vážně to se mnou myslí, když mě ani nikam nevezme. Přitom s kamarády se za kulturou žene a zrovna dnes jel na koncert do Prahy a já trčím doma. Často je i mnohem více s nimi než se mnou. Myslím, že se za mě stydí. Svou bývalou přítelkyni bral i mezi své kamarády, byla to ovšem štíhlá blondýna (nic proti nim) a já zrovna reprezentivní typ nejsem a navíc byla VŠ jako on. Tak je tu možnost, že se svými vysokoškolskými kamarády chce stýkat sám, asi abych mu nedělala ostudu, kdybych řekla něco "hloupého". A navíc mi pořádně ještě ani neřekl, co ke mně cítí. Myslím si, že mě má jen na sex, i když říká, že by se mnou chtěl jednou bydlet. Ale co jsou slova proti činům? Minulý týden už na mě i poprvé řval, to mu momentálně nedokážu odpustit. Je fakt, že jsem si ho vysnila. Chtěla jsem vysokého, inteligentního, sečtělého vegetariána a opravdu jsem ho do pár měsíců dostala, ale je to to pravé? Nemůžu si s ním povídat o duchovních věcech, protože na to nevěří, i když, není to to nejdůležitějsí ve vztahu. Ráda bych se ale dál vyvíjela jako ostatní, nechci stát na jednom bodě a lpět na něčem, co není. Samozřejmě nelituju toho, že jsem s ním a mám ho moc ráda, ale přála bych si, aby má duše postupovala. Je možné, že jsme si už předali, co jsme měli a měla bych ho pustit, aby šel svou cestou životem beze mě a třeba by byl s někým, kdo by byl pro něj vhodnější???

468

Můj problém je v tom, že strašně žárlím na partnera. Myslím si, že je to člověk, s kterým bych chtěla zůstat už po celý život. Miluje zvířátka jako já, je hodně sečtělej a dokáže racionálně uvažovat a přesto být dost citlivý. Má ale spoustu kamarádů, se kterýma se vídá. A já to nezvládám. Bojím se, že si najde jinou, kdykoliv někam jde. Říkal, že jestli mu zakážu kamarády, že se rozejdem. S žárlivostí jsem měla potíže už v předešlým vztahu. Zajímalo by mě, jakou spojitost mají moje problémy s minulými životy, možná bych s tím lépe dokázala pracovat...

467

Dovoluji si Vas pozadat o odpoved zda potkam sveho zivotniho partnera v zahranici tento rok. Chci tam vycestovat, ale nevim kdy je nejlepsi obdobi aby sme se potkali. Uz mnoho let ziju sama a rada bych svuj zivot spojila s nekym kdo mne bude konecne milovat.

466

Když se to tak vezme, tak to není závažné, ale docela mě to znejisťuje a trápí. Nedávno jsem si vykládala karty a vyšlo mi, že bych měla mít zřejmě ještě letos milostný vztah s nějakou starší ženou, před kterou bych ale měla ze strachu, abych jí neublížila, své skutečné city tajit. Zaskočilo mě to jak už z důvodu, že by to měla být žena a také z mého případného chování. Tak jsem Vás chtěla poprosit, zda byste mi toto nemohla potvrdit či vyvrátit a popř. napsat i něco bližšího. Při výkladu jsem se sice ještě nikdy nespletla, ale tohle mi dělá starosti. Dost dlouho mám problémy se vztahy k mužům, tak by teoreticky důvodem mohlo být i toto, ale ráda bych měla jistotu. Tak nějak i cítím, kdo by to mohl popř. být a mám pocit, jako bych ji znala snad celou věčnost. Je to možné nebo si to jen namlouvám? V poslední době se chová ale docela odtažitě. Možná má moc práce, ale je mi to podezřelé.

465

Miluji už velmi dlouho člověka, kterého jsem osobně nikdy neviděla, který žije v cizině a ...

V lete jsem chodila s muzem. Prozili jsme spolu nadherny a intenzivni vztah, ktery mel ale bohuzel jen velmi kratke trvani. Jeli jsem
spolu na dovolenou do Egypta, kde on se rozhodl vztah ukoncit. Nikdy mi nerekl pravy duvod. Je pravda, ze jsem citila, ze neco na te dovolene neni v poradku, ale nevidela jsem v tom duvod k rozchodu. Meli jsme mezi sebou celkem napjatou atmosferu, ale kdyz mi oznamil tu skutecnost, ze vztah chce ukoncit, jako by se vse vratilo do starych koleji a my si k sobe zase nasli cestu. Me se zdalo, ze se me snazil v tom zbyvajicim case dostat zpatky, ale ja uz jsem ho nenechala. Zacal mi dokonce vypravet o svem soukromi, coz nikdy predtim nedelal. Objimal me, a tak. Proto mi ten vztah pripada neukonceny. Vratili jsem se zpet do CR a stale jsme v kontaktu. Sice je to tak dvakrat do mesice, ale piseme si a volame. Vetsinou z jeho strany. Ja vubec nevim, co to vse ma znamenat. Je to uz pul roku a ja bych si tak prala zapomenout a byt v klidu, ale nejde mi to. Porad me k nemu neco tahne, ale neschazime se, jen udrzujeme ten kontakt. Na druhou stranu, pokud by byla moznost navratu, tuto moznost bych velmi rada uvitala take. Je to zvlastni, vzdycky jsem citila, ze jsme se meli potkat osudove. To mi rekla i kartarka. Ja jsem se s nim nechtela sejit na prvni schuzku, ale citila jsem nutkani. Dali jsme se tenkrat okamzite dohromady. Pak jsem mela nejake pochybnosti a on se u me objevil o pulnoci jen me polibit na dobrou noc. Nyni po rozchodu, kdyz se zacinam citit volna, kdyz citim, ze bych rada zkusila byt s nekym jinym, tak se on ozve, nebo nahodou narazim na jeho stary email nebo v televizi davaji dokument o miste, kde jsme spolu stravili krasny den... A ja jsem zase zpatky. Dokonce se talo, ze jsem sli oba na prednasku Dalajlamy, aniz bysme o tom vedeli. Bylo tam 3000 a my jsem sedeli vedle sebe. Tohle nemuze byt nahoda....Je to jako zacarovany kruh. Nikdy se mi to jeste nestalo. Ja nevim, jak zapomenout nebo jak se chovat. Nevim, jestli ma ten vztah sanci. Kartarka mi rikala, ze sance je, ale ja uz chci mit klid. Pokud mam cekat, tak potrebuji mit jistotu, ze je to k necemu. Chci se citit zase volna.
450

S mým manželem se známe od našich15 let. Máme spolu 3 děti. Náš vztah nevydržel několik milenek a další manželské krize a nyní se rozvádíme. Snažíme se o přátelský vztah a do našich problémů nezatahovat děti. Rozvod ale nyní necítím jako problém. Jedná se mi o to, že manžel nadělal během našeho soužití dluhy, které nyní musím řešit já, protože věřitelé chtějí prodat náš dům, ve kterém bydlím s dětmi. Manžel už žije u svojí družky, která ho živí, protože je již delší dobu bez zaměstnání. Já jsem na mateřské a peníze od něj taky zatím nedostávám. Snažím se celou situaci řešit, ale zdá se mi, že čím víc se snažím, tím je to horší. Už jednou to vypadalo, že půjčku dostanu, ale těsně před cílem se vše zhroutilo. Naopak se balík dluhů ještě více rozrostl. Cítím se v pasti. Nepomohou mi úřady, banky ani manžel. Už si nevím rady. Co mám z této životní situace pochopit?

449

Psala jsem vám už asi dvakrát a to krátce poté, co mi můj manžel oznámil, že chce odejít a má přítelkyni. Tenkrát se mi bohužel odpovědi nedostalo, asi nebyl ten správný čas. Zkouším to tedy znovu. Po dlouholetém vztahu, kdy máme s manželem tříletá dvojčátka a museli jsme si projít nejednou složitou životní situací, se rozhodl můj manžel vše ukončit. Jako důvod mi uvedl, že se mezi námi něco vytratilo. Několik let se snažil něco nastavovat, ale já správně nezareagovala, tak zjistil, že spolu nemůžeme být. Předesílám, že bohužel nikdy o věcech, které se snaží nastavovat, nemluvil a já měla pocit, že náš vztah je harmonický, že si nemohu, přes veškeré chyby, lepšího manžela a tátu pro své děti přát. To, že byl nespokojený, jsem vnímala, ale děti byly malé a on byl nespokojený s prací. Brala jsem, že je toho zkrátka moc a je to důvod jeho chmur a snažila jsem se dělat vše pro to, aby byl spokojený. Asi jsem mu v mnohém začala ustupovat, aby byl klid. Čtrnáct dní poté, co jsme se nastěhovali do nového bytu, se vše provalilo a na můj nátlak mi oznámil, že má přítelkyni. To se stalo v říjnu. Nechtěla jsem tomu věřit, myslela jsem, že náš vztah překoná vše. Pořád jsem doufala, že se vše spraví a začneme pracovat na tom, abychom mohli být spolu a vytvářet vztah ještě hodnotnější. Celé konečné rozhodnutí z mé strany komplikovaly děti, které mi bránily sebrat se a odejít. Manžel mi neustále celou dobu předhazoval, že už jsme se rozešli, že je jen otázka času, kdy spolu nebudeme bydlet a začal se veřejně ukazovat se svojí přítelkyní. Přesto mi lhal, že jde například do práce a byl s ní a já se to pak dozvídala od našich společných známých. To byly pro mě ty nejhorší rány, já nezvládla svátky, začala jsem být hysterická a vlastně jsem mu několikrát řekla, aby odešel. To se nakonec stalo. Nyní si to strašně vyčítám a říkám si, že kdybych se dokázala nad to povznést, že bych mohla náš vztah zachránit, že jsem vyhnala dětem tátu apod. Přesto doufám, že se vrátí. Mám v sobě zmatek, nevím, co je uražené ego a jaké jsou mé city doopravdy. Mám ho ještě pořád ráda anebo se jen děsím toho, že zůstanu sama? Ačkoliv to vypadalo, že se dokážeme domluvit, rozejít se a zůstat přátelé, mám nyní pocit, že to nezvládnu. Mám pocit křivdy, zrady a potřebu mu stále něco vyčítat. Přitom vím, jak je to zbytečné a nikam to nevede. Jen ubližuji sama sobě a dětem. Nevím, jak to překonat. Točím se v kruhu. Snažím se obrátit sama do sebe a najít odpovědi v sobě, ale jsem tak pohlcená tou zlobou a zradou, nevěřím ničemu. Občas hluboko uvnitř cítím, že vše bude dobré a my patříme k sobě a cestu opět nalezneme, ale nevím, zda to není jen mé přání. Je opravdu čas se rozejít? A jak to přijmou děti? Srovnají se s tím?

448

Mám dvě dospělé dcery, i ony mají svá velká rozhodnutí před sebou. Snažím se rovněž naslouchat, poradit, ale vidím jejich odlišná stanovista a rozhodnutí jít si za svými zkouškami. Jsem jen divákem, který se velmi bojí a to mu ubírá na síle a energii. Je mi 47 let a připadá mi, že prožitými duševními bolestmi je mi sto let a neprožitým štěstím 20 let. Přesto, že jsem žila v manželství 20 let, připadám si jako stará pana. Chtěla jsem se zeptat, zda se s novým rokem mohu těšit na pozitivní změnu v lásce. Protože jak praví pohádka, láska je přece solí života.

447

Neuvěřitelně se bojím vztahu a velice mě to trápí. Působím nepřístupně, byť nevědomky, a kvůli tomu ztrácím možné vztahy. Proč je můj úděl na tomto světě čekaní? Ublížila jsem snad někomu v minulém životě natolik, že se teď mé já podvědomě brání vztahu, aby zase neudělalo takovou hloupost? Nebo naopak? Nedokážu se otevřít, protože mi bylo ublíženo? Ať už je pravda jakákoli, co dělám špatně? Jak se mám dostat na tu správnou cestu, abych se nestala jen člověkem přeživším, který, byť by měl partnera, by nebyl šťastnen, neboť to něco mu zabraňuje otevřít se světu? Čeká na mě ten osudový muž? Cítím, že u me v blízkosti se žáden nenachází. Snad by se někdo našel, ale ten, bohužel, tak jako všichni, pomalu ale jistě ode mne odvrací tvář...
446

Před třemi lety jsem potkala o 13 let staršího muže. Setkání probíhalo po pracovní stránce, on byl v roli "učitele" a já byla "žák". Pracovali jsme u stejné organizace, jenom každý na jiném postu a v jiném městě. Já jsem v tu dobu byla v zaměstnání krátce. Žila jsem se svými rodiči a do práce jsem jezdila do vedlejšího města. On měl rodinu, ženu a dva malé syny. Práci měl také ve vedlejším městě. Od sebe jsme byli vzdáleni cca 80 km. Když jsme se poprvé potkali, zaujal mě, že jako jediný na mě působil velmi klidným a vyrovnaným dojmem. Když byl vedle mě, byla jsem si jistější tím, co dělám a jak to dělám. On mě dokázal zklidnit, abych se mohla soustředit. Nic víc z toho setkání nebylo, žádné jiskření nebo tak něco, prostě jen klid, vyrovnání, harmonie. Další setkání, též po pracovní stránce, též v té samé roli. Měla jsem radost, že vidím známou tvář a v mých očích on pro mě znamenal slovo autorita a respekt, kázeň a snaha. Snažila jsem se ze sebe dostat maximum, abych dokázala, že jsem dobrá. On ve mně vyvolával chuť bojovat a vítězit. Z mé strany to ale nic jiného neznamenalo. V tu dobu už on ve mně viděl dívku, která se mu líbila a určitým způsobem ho přitahovala. Za další setkání už mohl víceméně sám, nebo tomu alespoň dopomohl. Já jsem si stále přišla v té samé roli "žáka", ale z jeho strany to už bylo jinak, svěřil se mi, že chce být se mnou. To jsem nedokázala pochopit, trvalo mi to, než mi došel fakt, že to myslí vážně. Sice jsem se tomu dlouho bránila, nechtěla jsem něco takového dopustit ani si to připustit, ale po nějaké době jsme se spolu přece jenom dali dohromady. Něco se ve mně zlomilo, když jsem viděla, jak o mě bojuje, došlo mi, že to nedělá jen tak pro pobavení. Navíc sám sobě by si přidělával zbatečné starosti. Prostě si mě vybral, kroužil kolem a nakonec ulovil. Zásadní věc totiž byla, že v jeho manželství již dlouhou dobu nic nefungovalo, jak by mělo. Hledal zpřízněnou duši a zřejmě ji našel ve mně. Přes rok jsme spolu chodili, navštěvovali se atd. Čím déle jsme spolu byli, tím jsme byli zamilovanější. Pak skončil v práci, začal dělat něco jiného. Já jsem se odstěhovala od rodičů a spolu jsme žili rok v bytě, ale on musel den co den dojíždět do práce, která byla daleko od našeho místa bydliště. Rozvedl se, ale své kluky vídal a vídá dál. Procházka růžovým sadem to nebyla. Přožili jsme si perné chvíle. Kolikrát jsem to chtěla už vzdát, ale nemohla jsem v tom nechat přítele samotného. Tenkrát jsem pro něj byla v těžkých chvílích oporou a myslím, že to ocenil a právě to bylo, co náš vztah upevňovalo. Po několika nepříjemných incidentech, vyhrožování apod. se situace uklidnila. Ale hodně mi to narušilo moji dosavadní činnost v práci a rozhodilo mě to i po jiných stránkách. Bylo to hodně osobní a já si to až příliš připouštěla k srdci. Velká tíha. Po nějaké době jsem odešla z místa pracovního působiště a nechala se převelet do města, kde můj přítel předtím žil a kde i pracuje. Abychom si byli víc nablízku. Najednou jsme dojížděli oba. Nakonec jsme se museli přestěhovat přímo do města, kde máme teď oba práci, abychom to zvládali lépe. Kvůli příteli jsem absolvovala tolik zásadních změn během okamžiku, že si teď říkám, jestli to bylo opravdu nutné a zda-li to nešlo řešit jiným způsobem. Problém je v tom, že v nové práci ani v novém bytě ani v novém městě nejsem spokojená tak, jak bych chtěla. Práce mě nenaplňuje, něco tu chybí, myslím stále na to co bylo, co jsem dělala dříve, to pro mě smysl mělo. Nemám tu přátelé, cítím smutek, ázdnotu, najednou jsem byla vytržená z něčeho, na co jsem byla zvyklá. Jsem plačtivá, citlivá, úzkostlivá, něco mě na srdíčku stále tíží. Nedokážu se radovat jako dřív. Bojím se vycházet ven, je to tam pro mě džungle (masa lidí). Dávala jsem tomu šanci, snažila jsem se a doufala, že se to změní k lepšímu, ale spíš je to horší. Už je to půl roku a stále si nemohu zvyknout. Přítele miluji, je pilíř, o který se můžu opřít, když je nejhůř, ale nechci mu přidělávat starosti tím, že si stále stěžuji a nejsem spokojená, už tak toho má víc než dost. Vím, že je to můj problém, můj blok, že se musím odprostit a jít dál, ale uvnitř mě to trhá na malé kousky. Nevidím východisko, jak to změnit, abych se cítila lépe. Ještě se k tomu přidali časté zdravotní problémy, migrény, kterými trpím už asi tři roky, doktoři mi vždy předepíší prášky, ale to potlačí bolest jen dočasně a nic víc to neřeší. Vím, že musím změnit práci, ale asi mám strach z dalšího kroku a také vím, že tu dlouho žít nevydržím, ale zatim na nic jiného nemáme. Další věcí je to, že najednou do mého života přišli přítelovi synové, nevim jak se chovat. S přítelem jsme o tom samozřejmě mluvili. Vím, že nejsem na své děti ještě připravená, protože to tak necítím a s malými dětmi jsem to nikdy neuměla, tak jak je možné, že mi život přivedl do cesty hned dva malé kluky?Samozřejmě, že jsem věděla, že to tak bude, ale teď je to pro mě těžké. Já se stále vidím jinde, na jiném místě, nedokážu si představit žít takhle celý život.

445

Loni jsem se seznámila s klukem, s kterým jsme se do sebe zakoukali, on se mnou chtěl i chodit, mně se taky líbil, ale nějak se mi do vztahu moc nechtělo, jako bych měla trochu strach. On se snažil dál, pak jsem zjistila, že ho mám taky ráda, chtěla jsem s ním chodit, ale stále nás od sebe něco oddělovalo...až jsem zase nastoupila do školy a utnulo se to. Letos jsme se opět potkali, ze začátku mezi námi bylo takové napětí, které však zmizelo s mým úsměvem. Opět jsem pak mezi námi cítila tu krásnou energii a doufala jsem, že se opět odhodlá. Nic takového se ale tentokrát nestalo, tak jsem mu to řekla já; moc nechápal; pak jsem mu přímo řekla, že ho mám ráda, ale on vlastně utekl. Myslím si ale, že mu lhostejná nejsem, i já na něj stále často myslím. Prosím, jsou mezi námi nějaké hezké energie a patříme k sobě, nebo je pro mě přichystán někdo jiný?
444

Ráda bych se Tě zeptala, jestli se objeví přítel v mém podzimu života. Obě děti s rodinami jsou daleko od mého bydliště a i tak bych nerada vstupovala do jejich života a přidělávala jim později starost o mě. Dcera má čtyři a syn tři děti.

443

Chci Vam poděkovat za to, že jste a že jste vytvořila stránky, které spoustě lidem pomohou pochopit. I já jsem díky nim v životě pochopila více věcí, pokusila se více otevřít a snad se i díky tomu posunula někam dál. Vím, že vám denně chodí neskutečné množství žádostí o radu, pomoc a obdivuji Vás za to, jak to zvládáte.

V životě jsem měla smůlu na partnery, nikdy to nevyšlo tak, jak bych chtěla, najít si partnera, který chce stálý vztah a rodinu a který by si mě jako ženy vážil. Letos v září jsem potkala někoho, s kým to okamžitě jiskřilo. Už při prvních pohledech z očí do očí se mi strašně rozbušilo srdce, podlamovaly se mi nohy. Pak jsme se začali scházet. Ten cit, který jsem k němu chovala (a dodnes chovám), jsem nikdy dřív nezažila. Něco tak silného a krásného. Měla jsem pocit, že jsem potkala svou opravdu osudovou lásku. On tvrdil, a celou tu dobu mi dával najevo, že cítí to samé. Plánovali jsme společnou budoucnost, nechal se představit mým rodičům, představil mě své rodině. Ještě musím dodat, že je ženatý, což mě zpočátku dost brzdilo, jsem člověk, který neuznává nevěru, tudíž pomyšlení, že si začnu se zadaným či dokonce ženatým bylo proti mým zásadám, ale ta láska, kterou cítím se nedala ovlivnit. Najednou však před více než měsícem se něco zlomilo, přestal se mnou téměř komunikovat, tvrdí, že si potřebuje srovnat svou minulost a na to potřebuje čas a klid, ale pořád si se mnou ještě sem tam napsal, nebo zavolal. Za tu dobu jsme se viděli jen jednou, asi před 14 dny na koncertě, celou dobu mi dával najevo své city, neustále mě držel za ruku, hladil, objímal... Pak odjel a od té doby je to ještě horší, nekomunikuje vůbec, dokonce se přede mnou zapírá. Jsem zoufalá, protože nevím, co se děje, ta bezmoc a nevědomí je strašná. Moc vás prosím o pomoc, potřebovala bych vědět, co se vlastně stalo, co bude dál? Už víc jak měsíc nemůžu jíst, téměř nespím, všechno se ve mně svírá.

442

Som 14 rokov vydatá a dnes rozhodnutá opustiť manžela spolu s deťmi a odísť do nového bytu a začať od znova. Moje manželstvo nebolo celkom zlé, ale asi sa muselo niečo vo mne zlomiť, keď som sa takto rozhodla. Manžel ma ničil hlavne po psychyckej stránke a nepridával mi ani tento rok, keď som sa starala o choru matku, ktora v lete zomrela. Na začiatku roka som spoznala muža, o ktorom som dúfala, že je ten pravý a ten sa mi teraz otočil chrbtom z nepochopiteľných dôvodov. Možno sme sa iba nepochopili v komunikácii alebo ma skutočne nechcel. Nič medzi nami nebolo, ale chcem sa vlestne opýtať na svoje neuveriteľné sny, ktoré
ma sprevádzajú vždy, keď spolu nekomunikujeme.

Napr:Prvý moj sen, keď sme boli na začiatku leta z akýchsi dôvodov odlúčeni a ja samozrejme nešťastna, bol:

Boli sme vo vesmíre je a on oproti sebe. Hľadeli sme na seba a cítila som nesmiernu lásku a okolo našich nôh sa točili trávy zelené aj slamené a za mnou stala Panna Mária a vtedy som cítila strach a puta opadli.ďalši sen bol o tom ako on vníma mňa a potvrdil mi to neskôr ako fakt. V tom sne mi veštila žena budúcnosť:toto je pravý muž a na neho sa oplatí čakať, je to veľká láska. Teras sme sa nerozišli práve najlepšie lebo ja som chcela lásku a on mi ju nedával. Dnes keď sme odlúčeni len pár dní, ma prebudil sen-vlastne jeho hlas,veľmi živý a skutočný. Volal mi cez telefón a v rozhovore mi povedal, že keby jeho city neboli skutočné, tak mi nevolá. Ničomu nerozumiem,iba viem, že tohto človeka potrebujem k životu. Čo mám robiť? Ja viem, že som veľmi všetko skrátila lebo tých snov bolo oveľa viac a boli živé. Ja si ich poznám len nechápem,prečo sa mi snívajú vtedy, keď on nie je pri mne. Chce ma niekto na niečo upozorniť? Ako mám postupovať aby môj život nabral ten správny smer?

441

Ziju asi v celkem normalnim vztahu s pritelem, o kterem jsem si myslela, ze je to ten pravy. Nas vztah jsme dlouho a pres dost problemu budovali, no je to slozite na popsani. V kazdem pripade se i nyni domnivam, ze jsme si meli neco predat a dat, naucit neco jeden druheho. Ted je jakoby obdobi klidu, kdy pritel je jaksi stabilizovany a snad i uklidneny, i kdyz to u jeho cholericke povahy asi nikdy nebude. Ma me asi rad, ale ted je kamen urazu u me, nejak nejsem schopna do naseho vztahu jiz nic dat, nechce se mi tolerovat jeho nalady, chci byt sama a nechci byt sama, vse, co udelam, se mi vnitrne prici a i kdyz jej mam rada, zamilovanost po sedmi letech uz asi neexistuje, tak nejak to delam jakoby proti sve vuli. Navic porad ten pocit, ze se neco musi stat a ono nic... Jen by me zajimalo, o co tady jde. Uz tomu vubec nerozumim, ani nevim, zda spolu byt mame, nebo ne. Je to odmena ci trest, posledni dobou to spisi beru jako trest, asi je to tim, ze jsem si ten vztah tak vynutila na vyssi moci, byli jsme nekolikrat rozejiti, vzdy ze strany pritele a pokazde jsme se vratili, a mela jsem to tak nechat. Snazim se pochopit, ale nejde to. Neco se deje, a porad nevim co.

440

Zhruba před 5ti týdny jsme se s přítelkyní rozešli po 2,5letém vztahu, kde jistě byly určité nesrovnalosti, ale ne neřešitelné. Přišlo to jako blesk z čistého nebe a nejhorší je, že vůbec nekomunikuje. Rád bych se zeptal, zda je možné se podívat na to, zda se naše cesty spojí, zda má ona podvědomě zájem o to se vrátit, v jakém časovém horizontu a co je pro to potřeba udělat...

439

Mým životním problémem jsou vztahy. Nemám problém je navázat, ale naopak udržet. Trvají kolem třech let a pak poněvadž se už cítím jako vymačkaný citrón se rozpadají. Zaniká i chuť něco řešit nebo chuť být dál s tím člověkem... Mám nyní přítele jménem M., vztah trvá kolem třech let, má normálně rád mé dvě děti, myslím, že i ony jeho, má rodina ho vzala také v poho a od začátku je ke mně milý, velice obětavý a laskavý. Velkým problémem jsou finance, poněvadž ho stíhá jeden problém za druhým. Někdy si připadám pro své vztahy jako Kus Cesty nebo Převozník, který jim pomáhá se dostat na druhý lepší břeh, kam Já nikdy Nevstupuji. Ale mohu říct, že bych moc ráda. Moc ráda bych se o někoho také už opřela, co se těch peněz týče. Je to těžké, když nejsou. Ráda bych se dozvěděla, jak ten můj vztah doopravdy vypadá, protože to opět začíná skřípat. Podotýkám, že mým velkým problémem, co se týče jeho, je nesnášenlivost moje k jeho dceři, doslova vnitřní odpor. Vůbec si s tím a se sebou nevím rady.

438

Seznámila jsem se se svým přítelem před osmi lety. Asi rok nato jsem se k němu přestěhovala se svými dětmi (on to tak chtěl). Bylo to jako ve snu, jenom nám to kazila tu a tam jeho náklonost k alkoholu. Asi tak po roce pod vlivem alkohulu mě prvně zmlátil, nešla jsem k lékaři, ale omluvala jsem ho tím, že nemá práci, protože v té době byl zrovna asi půl roku nezaměstnaný, pak si praci našel a uz se jen napil jen na nějaké oslavě. Mezitím jsme museli koupit byt, ve kterém bydlel a koupil pro mě zahrádku, ale vsechno si nechal napsat na svoje jméno. S tou zahrádkou to byla asi ta největší chyba, co jsme mohli udělat, od té doby, jak se mohlo na zahrádce něco dělat, tak zase začal pít. Je tam dobrá parta, takže přes léto se kazdy víkend griluje a pije. Nejprve mi to nějak moc nevadilo, protože se nikdy tak moc neopil, aby mi ubližoval, byla s ním spíš legrace, az teprve teď, je to asi tak dva tři roky, co se to tam zvrtlo ve velké pitky, mi to začalo vadit, ale nic jsem mu neřekla, aby na mě neměl vztek a příčinu proč pít dál. Když přišel domů ze zahrádky opilý, tak mi začal vyčítat nepořádek v bytě, že si nemůže pozvat ani svoje rodiče, protože říkají, že jsem prase a lína atd. Když jsem na to neodpovídala, tak mě začal vyhazovat z bytu, že mě vyhodí z okna a pak mě začal i mlátit, nikdy jsem k doktorovi nešla, vždy jsem se to snažila u něho nějak omluvit a hledala jsem spíše chyby u sebe než u něj, asi pořad mám nějaké
klapky na očích, protože ho stále moc miluju. On po vystřízlivění a když není opily, tak je udělající, pozorny. Vím, že co si našel
tu práci, má dost velkou odpovědnost, dělá nejen v Čechách, ale jezdí i do Francie. Ještě jednu vadu přítel má, když je opilý, ale i střízlivý, tak docela dost žárlí, i když nikdy jsem mu nezavdala příčinu. Letos 5.července se to stalo. Byli jsme společně na oslavě, tam mi do ucha šeptal, jak je rád, že mě má, jak mě miluje. Pak jsme přišli na zahrádku, kde jsme chtěli přespat, tak se to najednou
stalo. V jeho chování se stal takový zlom, jako by se otočil o sto osmdesát stupňů a začal byt strašně brutální. Začal na mě řvát, že
je v chatce bordel, že jsem prase atd., pak mě zmlátil a vyhazoval mě ze zahrádky. To už jsem nevydržela a zavolala jsem si policii. A asi jsem to dělat neměla, asi jsem se měla sebrat a odejít, jenže jsem se mu postavila a pak u nás nastalo velké peklo. Vyhazov na denním pořadku, policie také, ale tu uz jsem si nevolala já, ale on, aby mě vyhodili z bytu, že tam nemám co dělat. Hledala jsem si jiné bydlení a našla, jenže tu byl dluh na elektrice a já na něj neměla, protože já jsem vedla domácnost a veškeré mé peníze šly na chod domácnosti, jako je jídlo, toaletní potřeby, drogerie. On mi na domácnost nepřispíval, on si platil jen byt, to znamená do fondu oprav a elektriku takže za měsíc zaplatil 3500,kc a já zaplatila 14000,kc na chod domacnosti. Měl vypráno, uklizeno, vyžehleno a každy den uvařeno. O co mě požadal, tak jsem mu zařídila a obstarala, oblíkla jsem ho, nic na sebe si nekoupil, všechno měl ode mě. Tak teď bydlíme kazdý zvlášť, ale ještě se pořád navštěvujeme a mame spolu i pohlavní styk. I po tom všem ho strašně moc miluju a hrozně mě bolí, kdyz nevím, kde je, co dělá. Vím, že to, co já cítím k němu, to samé cítí on ke mně, chtěla bych
být zase s ním, nedovedu si život bez něho představi čekám na zavolání, abych za ním přišla, v tydnu jsme spolu i pětkrát, ale
já bych chtěla s ním být pořad, ale jeho hrdost mu to nedovolí a neodpustí mi nic, ba naopak ještě si bude přisazovat, jen aby mě
ponížil a bude čekat, jak na to budu reagovat. Moc ho miluju a chci být s ním, je to láska, jak se říká na celý život. Nikdy jsem nic
takového nezažila, potřebuju poradit, jak ho mám zase získat.

437

Letos v únoru jsem potkala muže (o 18 let staršího než já) na jistém kurzu. Postupně jsem začla vnímat jeho zvláštnost a stali jsme se přáteli. Rozumí bioenergiím a vůbec působí na mě, jako by byl nějaký šaman. Tuším/cítím, že se na mě nějakým způsobem (energeticky) napojuje. Někdy mám z něj obavy, strach, ale někdy cítím důvěru, lásku, ... plnost. Stává se mi v jeho přítomnosti, že si říkám, tohle už přeci bylo, stejná situace, stejná slova. Stále pátrám, co se mám naučit? Proč tu je? Proč přišel do mého života? Zda máme nějaké pouto/dluh z minulého života?

436

Manžel se rozhodl po 14 letech, že ode mě odejde. Máme dvě holčiky staré 3 a půl roku. Dosud jsme žili v poměrně harmonickém vztahu. Zhruba před rokem začalo docházet k odcizení, které jsme si ani jeden asi nechtěli přiznat. Nyní si našel jinou ženu a řekl, že se nemůže vedle mě realizovat a že musí odejít. Přesto jsem prý pro něj důležitá a stále ke mě něco cítí. To, že v tom je jiná žena, prý není důležité. Jen to uspíšilo rozhodnutí. Zkusila jsem vše radikálně utnout, ale nedokázala jsem to dotáhnout do konce. Pak jsem zkusila nevšímat si toho, být nad věcí a neřešit budoucnost. Dát mu volnost a vytvářet harmonický domov. Jí jsem se snažila vůbec nevpouštět mezi nás a nepřemýšlet o ní. Prožili jsme poměrně pohodový víkend. Byla jsem přesvědčená, že to zvládnu a že mi stojí za to o náš vztah bojovat. Bohužel ráno jsem se od přátel dozvěděla, jakým způsobem se na veřejnosti můj manžel a ona chovali a vše se zlomilo. Nyní nevím, jak se rozhodnout. Nebylo by jednoduší se sebrat a vztah opustit? Nebo se mám obrnit trpělivostí a vyčkávat, zda se manžel rozhodne vrátit? Myslela jsem, že jsme si souzeni, že naše životy jsou propojeny. Nedokážu si představit s ním nemluvit, nesdílet společné zážitky, neplánovat společné věci. Nějak se ztrácím a nevím, co si počít.

435

Nechala jsem se zasvětit do 1. a 2. stupně Reiki, ale pořád mi ale něco schází a já nevím, co to je. Cítím, že je ve mně něco zvláštního, ale zatím marně čekám na znamení, jakou cestou se mám dát. Zmítám se mezi realitou a duchovním světem, jako bych nevěděla, kam patřím. Často mi připadají věci i situace divné a nepochopitelné, jako bych patřila úplně jinam. Nevím si rady. Delší dobu mě trápí vztah s manželem. Nemůžu se k němu přiblížit a komunikovat s ním. Takže mám ve všem ještě větší zmatek a strašně se trápím. Zdají se mi neustále sny o krásných a romantických vztazích s muži a mně potom dlouho trvá, než se z toho snu probudím, ale ve skutečnosti je to jinak. Bojím se, abychom se od sebe nevzdálili příliš a už nebylo cesty zpátky.

434

Ocitla jsem se v životě v krizové situaci, kdy se mi rozpadá manželství a já jsem se dostala do podivného kruhu a nevím jak ven. S manželem jsme zhruba 14 let, máme tři a půlleté holčičky a žili jsme v poměrně harmonickém vztahu a manželství. Vždy jsme měli pocit, že mezi námi existuje nějaké vyšší pouto a vážili jsme si jeden druhého. Po narození dětí jsem začala mít strach, že svého muže omezujeme a svazujeme. Občas se vkrádala představa, že se sebere a odejde zkusit zdolat nějaký vrchol, aby se mohl seberealizovat. Možná rok zpátky se u něj začala více a více projevovat nespokojenost se sebou a já se začala podřizovat. Začala jsem hledat řešení pro něj a pro jeho vize a z drobných konfliktů jsem začala ustupovat, jen aby byl klid. Oba jsme asi pozvolné ochladnutí našeho vztahu odsouvali a báli jsme se to řešit. Vyvrcholilo to nyní, když jsme se přestěhovali do nového většího bytu. Myslela jsem, že je unavený, ale nakonec z něho vypadlo, že chce ode mě odejít, že se nemůže vedle nás seberealizovat. Upozorňuji, že je výborný otec a nebojím se toho, že by chtěl opustit děti. Ještě navíc do toho vstoupila jiná žena. Prý to není důležité, jen se spolu ocitli v podobné životní situaci. Mám ji brát jako kamaráda. Což samozřejmě je pro mě těžké a nepochopitelné. Vím, že je to především o vlastnickém pocitu vůči němu, ale těžko se mi s tím vyrovnává. Rozhodli jsme se, že si pomalu začneme zvykat na život bez druhého. Zařídil si bydlení u kamaráda a nyní plánujeme dny, kdy bude s dětmi a vlastně i se mnou a kdy bude sám (možná s tou druhou ženou). Mám pocit, že přesně rozumím tomu, co prožívá. Uvědomuji si také, že je to pro mě důležitá zkušenost. Stala jsem se příliš závislá na lidech okolo sebe. Na druhou stranu mám ale pocit, že k sobě prostě patříme. Jen si musíme tímto projít, abychom to všechno pochopili, a jestliže najdeme každý sám sebe, tak pak budeme moci kráčet dál společně životem, respektive vedle sebe, bez vlastnických nároků na toho druhého. Bohužel nevím, jestli se tím vším neutěšuji a nebylo by lepší udělat radikální řez. Také se strašně něčeho bojím a nejsem schopna říci čeho. To mě také svazuje.

433

Jsem šťastně vdaná a mám dvě krásné děti. Manžela moc miluji, ale je tu ale... Do všeho mi mluví - co si obleču, co jím, že mám nějaké to kilo navíc..za ty společné roky jsem slyšela více kritiky než milých slov. Několikrát jsem ho upozorňovala, že potřebuji slyšet také chválu a ne jen kritiku, ale jako by snad toto nechtěl slyšet. A já se pak dostávám do začarovaného kruhu... moje sebevědomí není tak, kde by mělo být, a moje reakce pak tedy nejsou také přiměřené. Nechtěla bych, aby se toto manželství zničilo, třeba jen tím, že se objeví člověk, který bude ke mně pozorný a ne tak kritický. Vím, že je to možná nezajímavý dotaz.. lidé jich mají spousty a ten můj je asi v tomto směru banální.

432

Proč mě život tak trestá? Nejdřív mě opustil manžel po 8 letech kvůli jiné ženě, je to pro mě moc těžké, já ho milovala, jako nikdo jiný nedokáže, ale přesto to nestačilo. Jsou tomu 4 dny, co mi zemřela moje milovaná babička a na mě je toho opravdu moc, nevím jak dál, jsem na tu bolest sama a o to je to horší. Budu vůbec někdy šťastná? A jak na tom bude manžel?

431

Prislo ke mne divne obdobi. Muj pritel se odstehoval do sveho rodneho mesta, 400 km daleko od toho meho. Sme spolu pres pul roku a presto si troufam rici, ze sme si blizci jako jedno telo. Citim, kdyz na me mysli, casto se stava, ze mi zavola, sotva si na nej vzpomenu. Mam ho velice rada. Chteli sme zit v tom meste, bydlet spolu. Pro me by to znamenalo vice zmen nez pro nej. Ale presto sem chtela. Sotva sme to rekli u mych rodicu doma, bylo zle. Tato situace jim neprisla stastna. A tak se stalo to, ze odjel do toho mesta sam a ja sem tu. Sme od sebe 400 km a i prestoze si slibujeme, ze za sebou budeme jezdit .. sem nestastna. Tak moc bych chtela zit s nim, sdilet s nim vsechno zle i dobre .... ale rodice rikaji, ze me nedokaze zabezpecit. Sem jako mezi mlynskymi kameny ... a nevim, co bude dal. Odchazim ke konci zari ze zamestnani a nevim co driv.. upnout se na praci v jeho meste nebo v tom mem. Vsichni mi rikaji zustan v Praze, v mensim meste nebudes stastna..muj sourozenec mi dokonce vyslovne zakazal odejit do toho mesta. Ze budu nestastna. Pry az me pritel zabezpeci. Denne sleduji Vas horoskop kde se pise ze se bojim novych zacatku a odlouceni od blizke osoby. Ze mam milovat a budu milovana. Trapi me to ze dalka muze zpusobyt ruzne veci .... chci verit ze budeme spolu ale jistota neni nikde... Nevim jakym smerem se vydat... nechci byt nespravedliva ani ke sve rodine ani ke svemu priteli... miluji je vsechny.

430

Trápím se neustále kvůli minulému vztahu, skončil již před více jak dvěma lety, bohužel ho mám neustále v mysli a cítím k tomu dotyčnéhu stále obrovské pouto. Sice si pořád říkám, že ho musím nechat jít dál jeho cestou, ale mé myšlenky se k němu pořád upínají. Dále bych se ráda optala na mojí matku. Od mala s ní nevycházím (bohužel se domnívám, že ona nevycházela nikdy s nikým), nikdy jsem k ní neměla žádný kladný vztah, chyběl jí jakýkoliv projev lásky, vstřícnosti, byla člověkem nespokojeným a věčně iritujícím. Dnes už spolu absolutně nekomunikujeme, pouze vnímám odtažitost až nenávist. Ráda bych věděla, co jí vedlo a vede k tomuto jednání.

429

Dobry den, uz si neviem rady. Mam uz 17 rokov komplikovany platonicky vztah, ktory nas vzajomne psychicky nici. Ako to vyriesit?Definitivnym bolestnym odchodom, alebo sa nase problemy skoncia az ked ten vztah naplnime? Na aky vztah mame teda sancu? Milenecky, partnersky, priatelsky? Preco sa to vsetko deje a nedokazeme byt spolu, ale ani od seba odist? Je to karmicky vztah? Co si mam prostrednictvom neho uvedomit a ako to vyriesit? Dakujem velmi pekne za pomoc.

428

Strašně mě zaujaly příběhy, které máš na netu, a tak mě napadlo, jestli bys mohla něco zjistit i mně. Určitě můj příběh není tak zajímavý jako ty ostatní, ale stejně by mě to zajímalo... Potkala jsem jednu holku asi půl roku zpět, stačilo, že jsem ji viděla, už jsem ji měla ráda, i když ona mě moc nemusela... Pak jsme se spolu začly bavit a se mnou se dělo něco zajímavého. I když jsem ve svém životě chodila s několika kluky, tak žádného jsem nemilovala jako ji. Dokonce to prý je i naopak. Ona se kvůli mně rozešla s přítelem. Teď jsme spolu a je to nádherný vztah. Když mluvíme, tak jsme jako jedna osoba, řekneme to samé ve stejný okamžik. když někam jdeme, máme stejný krok, jdeme stejnou nohou, máme stejné názory i nápady. Prostě jsme jako jeden člověk. Zkoušely jsme se ptát i kyvadla, a to nám na minulé životy řeklo, že jsem já bývala muž a ona žena, vždy jsme byly spolu ať jako manželé nebo milenci, a taky že vždy jak umřela, tak já jsem umřela taky, krátkou chvíli po ní... Byla bych ráda, kdybys něco zjistila, ale není to podstatné, určitě někteří potřebujou pomoct s nějakými problémy.

427

Můj příběh začíná před deseti lety. Žiji s přítelem, máme krizi, on je ředitel zeměkoule,já ta špatná. Jedu na pracovní víkend a "na kolenou " ho prosím , ať jede se mnou. Ne,ne a ne, v žádném případě. Tu osudnou noc, kdy jsem ho prosila, ať je tam se mnou, se jak bleskem z čistého nebe zamilovávám do otce svých dětí - a on do mě. Je ženatý, má skoro dospělé děti - ale je nešťastný, jeho žena ani děti ho prý nemají rády. Říká mi, jaký jsem ideál ... já se chytám...hned upozorňuji, že mám přítele a nejde mi o flirt, ale jen o vážný vztah, děti, manželství. Během měsíce jsme oba spolu nevěrní svým partnerům. On mi denně volá,že by chtěl být maličký a schovat se ke mně do kapsy... a shání bydlení, chce žít se mnou. Těžce, velmi těžce to prožívám - mám deprese -jsem sama ze sebe zklamaná, že jsem se mohla zamilovat do ženatého muže. Oba stále mluvíme o našich partnerech, rodinách - několikrát se rozcházíme - nakonec on se mnou poté, co jsem mu napsala, ať to udělá on, že já to nedokážu - rozchod ale nakonec neunesu a přivolám jej již proti jeho vůli zpět -prorážím hlavou zeď. Vrací se kvůli mému těhotenství, které nakonec těhotenstvím nebylo - může se tedy vrátit zpět k rodině, ale neudělá to - zůstane se mnou .Přesně o rok později skutečně otěhotním / na svátek sv.Zdislavy,patronky rodin / a narodí se dcera - přesně v datum našeho zamilování ... narodila se 8 dní po termínu jako by na ten den čekala. V té době už je můj nový partner rozvedený. Porod je pro mě velkým zklamáním vztahu - vnímám to tak, že mě muž nepodpořil jak jsem potřebovala, já i dcera máme velká porodní poranění, mám velké deprese - dcera je pro mě vším, ale když spí, jen brečím -to trvá půl roku,porod jsem vnímala jako znásilnění ... navíc on už další dítě zásadně odmítá. Už s ním další dítě nechci - on mě lidsky zklamává - je to můj subjektivní pohled. Přesto s ním po roce opět otěhotním - a z lásky - těsně před Štědrým dnem - peču v noci cukroví a k tomu si pouštím TV - je tam pořad o sv. Zdislavě - hned mi blikne - jsem těhotná !!! Pak na to zapomenu a později přeliju víno...totéž se stalo i s první dcerou, s oběma jsem byla těsně po početí v Itálii v zimě na horách ...a přelila víno. Tentokrát se rozhoduji pro porod doma, aby neubližovali dítěti ani mně - porod proběhne v největší pohodě, dítě se narodí do vany s čepcem na hlavě -dle východních filosofií šťastné znamení. Muž porod nezvládl - nesouhlasil s porodem doma, onemocněl - těžké problémy s páteří,hrozící ochrnutí, je hrubý,arogantní, nesnášenlivý i k negativním projevům dětí /pláč,křik,nemoci,problémy / - vše snáším sama, šetřím ho i fyzicky, mám trvalé bolesti hlavy, necítím se s ním dobře, trávím s dětmi víc a víc času ve svém rodišti a ten čas se nakonec protahuje na roky -on za námi pravidelně jezdí, ale cítím prohlubující se propast - z obou stran, už ho dávno nemiluju ani nemám ráda, mám na něj jen permanentní vztek a vzpomínám na expřítele, který by mi určitě se vším pomáhal ... nakonec si mě ani nevzal, i když to sliboval ...Chci od něj odejít, ale nakonec se ještě rozhoduji pro odbornou pomoc - začínám u sebe, absolvuji různá sezení a osobnostní kurzy ... začínám růst, rozumět, používat intuici ad.- zbavuji se svého vzteku a znovu cítím, že ho zas miluji -po letech chladu ! - žádám ho o spolupráci, ale teď má vztek on na mě a nemíní začít u sebe, dělá ze mě viníka ,ale nevěru zapírá - až jednou -už se ho na to ani nechci ptát, ale zeptala -a on se přiznává - nechce říct s kým, ale já to vím - se svou exmanželkou, která je o 12 let starší než já - karty se obrátily. Chová se ke mně hnusně, a tvrdí, že naše děti miluje. Dělám, co můžu, abych znovu rozdmychala oheň,ale jen marně tratím energii, je mrtev. Ona ale měla nejmíň rok čas před narozením naší první dcery, aby ho přiměla k návratu - a nic pro to neudělala. Počkala si devět let na vhodnou chvíli naší těžké krize a konečně mi to vrátila. Cloumá mnou pocit křivdy,zrady - sliboval,že se poučil a nikdy nikdy v životě už to neudělá-a udělal -zranil nás obě. Já ale odmítám žít se zraněním - mám svázané ruce a nemůžu nic - čtu knihy a to mě uzdraví. Pak mě to zas dostává . Nakonec mi zbývá JEN modlitba -díky ze tento DAR !!! Díky ní se ze všeho dostávám - dokonce mám všude cedulky - sv.Zdislavo, ochraňuj naše rodiny, sv.Archanděli Michaleli, zbav nás vší zloby a ochraňuj před úklady ďáblovými. Jdu do kostela - a je tam mše o zlobě. Jdu z kostela - a neplánovaně odbočím ke zvonu - zjišťuji,že patronem zvonu je sv.archanděl Michael...ad. Muž se stále chová hrozně, ale nakonec spolu máme nádherný sex ...ale dál nic, stále chlad, i když nějaký náznak komunikace. Opouštějí mě síly a náhlým hnutím mysli odpovídám na křesťanskou seznamku. Začnu si psát s mužem, kterému byla žena nevěrná a rozvedla se s ním. Má 3 dcery .On je věřící, já taky. Napsali jsme si několik mailů,a já ho znám už dávno,dávno ....napsal mi,že své seznámení svěřil Bohu, a hned nato dostal moji odpověď ..... ale moje děti chtějí stále dát šanci svému biologickému tátovi. A já od jejich otce stále cítím jiskru, která ve mně zažehne požár .... ale nový přítel žije přesně tak, jak žiji já -bez masky, s pochopením pro živé bytosti, které jsou přednější než pozlátko - na rozdíl od biologického otce. Cítím klid,harmonii, pochopení -cítím z něj své nesplněné touhy. Ale u biologického otce cítím svůj nedokončený úkol - měla jsem ho naučit milovat a ukázat mu směr, ale sama jsem sešla z cesty. Který je můj osudový muž ??? Oba? Na konci příběhu je můj sen - setkání s andělskou? astrální ? bytostí,která se stává zářící soškou v mých rukou - chápu to tak,že vše podstatné je v mých rukou . ? a už s tím dokážu naložit. Moc bych chtěla,abychom s dětmi už žily šťastně, ale cítím,že musím dokončit svůj úkol - a jsou tu především děti,které milují svého otce - a chtějí, abych mu ještě dala šanci - já už ale nechci vlažné, buď to bude horké a všichni se ohřejeme, nebo studené -a pak to vyplivnu.
Děti se nám přece nenarodily náhodou, a chtějí oba rodiče. Jak může někdo tvrdit, že miluje své děti a přitom odvrhnout jejich matku v podstatě proto, že se ty děti narodily? Může, ale hlavně-že neprohlédne !!! Nebo život chce, abych jim zvolila jiného otce, se kterým budeme všechny šťastné a ještě si rozšíříme rodinu o skvělé 3 nevlastní dcery -sestry? Přímo se to nabízí ...Nebo je to sebemrskačství, když chci vyhovět dětem a dát ještě šanci jejich biootci, když on o to zrovna dvakrát nestojí ??Určitě cítil, že je mnou nemilován ..a teď se nemůže vzpamatovat . Ale je to pak osudový muž, když nenajde sílu obnovit ten žár ?Já jsem to dokázala a oceňuji se za to .

426

Mám půlroční vztah s mužem, který je na mne hodný, je obětavý, láskyplný, zkrátka dává mi lásku, jak jen umí. To je po předešlých vztazích balzám na duši. Ale v poslední době vztah nějak špatně vstřebávám. Jsem žárlivá, vztahovačná, pomstichtivá paranoidní. Hledám důvody, jak se na něj rozlobit a jak být nepříjemná. Nechápu však proč. Usmát se je pro mě problém a přítěž. Necítím se dobře. Vím, že přítele trápím, on o tom se mnou mluví, jenže já o své žárlivosti a ostatních věcech mluvit nechci, protože se za to stydím a mám pocit, že to může použít proti mně a já pak budu strašně moc trpět. Nechápu, co přesně se se mnou děje. Už kolikrát jsem se s ním chtěla rozejít, abych ho netrápila a abych byla sama a přemýšlela o sobě, o svém chování, ale najednou zjistím, že mi je s ním vlastně strašně fajn a že si rozumíme, že jsem s ním šťastná. Myslím, že se mi dost mění nalady. Muži před tímto mužem nebyli dobří partneři a já dělala první poslední, teď, když mám tolik lásky, najednou to zase nejde opětovat. Jako bych to nepřijímala. Jistou dávku viny má i práce. V poslední době jsem byla docela ve stresu. Taky mne trápí moje rodina. Máma je schizofrenik, táta velký realista a celý se to tady prolíná. S otcem nevycházím dobře. Cítím k němu averzi, vůbec mi nerozumí, nikdy se nesnažil mi porozumět. Strašně bych si přála být šťastná, prožívám mučivé stavy mysli. Někdy je to ale opravdu moc a já už emoce nezvládám. Nechápu, co se v tu chvíli děje, nedokážu se zklidnit. Nevím, co mám v tu chvíli dělat.. Moc bych si přála to změnit.

425

Měla jsem špatné dětství, rodiče se pořád hádali. Otec mně nikdy neřekl, že mě má rád.Na základce mě šikanovali spolužáci. Když mi bylo 17 let, tak se mamce narodil můj bratr, který měl zachránit jejich vztah, bohužel je všechno stejné, jen trpí další dítě.V 18 jsem odešla od rodičů. Jsem na všechno sama. Od té doby jsem měla 4 vztahy a všechny skončily špatně, každý přítel mě využíval.
Vždy, když jsem ukončila vztah, tak se mi nesmírně ulevilo. Poslední vztah trval 2 roky, a to jen proto, že mě partner vydíral a já nemohla ze vztahu odejít, úplně mě to vyřídilo, celý náš vztah mě energeticky vysával, zažila jsem spoustu bolesti a trápení nejen ve
vztahu, vlastně celý můj život je takové trápení. Někdy si říkam, jestli bych neměla být zavřená v klášteře, aby se mi nic nemohlo stát.
Zdá se mi, že dnešní svět je velmi krutý. Po posledním vztahu jsem si nepřála nic jiného než klid. Nevím, proč jsem musela prožít
tolik bolesti, nikomu jsem v životě neublížila, nevím teda, jak vypadal můj minulý život. Jsem velmi citlivý emociálně vyspělý člověk. Nevím, jestli ta bolest, kterou jsem prožila, měla k něčemu sloužit, z mého pohledu to bylo na hranici duševního zdraví. Nemám žádný pevný bod v životě, nevím, kudy se mám ubírat a co dělat. Chtěla bych si dodělat školu, ale zatim to nejde. Bojím se že můj další vztah zase skončí využíváním. Ted mi bude 23 let a už bych chtěla trochu štěstí a lásky. Prosím nepiš mi nic negativního z budoucnosti.

424

Dostala jsem se na takovou životní křižovatku a nevím jak z toho ven. Už téměř 15 let žiju s přítelem. Seznámili jsme se jako mladí a celkem bezproblémoví lidé. Pro mě náš vztah měl v začátku hodnotu spíše úniku z domova. Měla jsem veliké problémy s matkou. Po pár měsících jsem otěhotněla - dvakrát a přítel mne nemilosrdně poslal na přerušení. Byla to pro mě otřesná zkušenost, z níž si odnáším následky do dneška. A jak plynul čas, tak jsme se chtěli osamostatnit a dostali do "spárů kamaráda", který z mého přítele udělal "bílého koně". Přepsal na něho firmu, kterou pak vytuneloval, nám zůstal několikamilionový dluh, ze kterého je ovšem snad cesta ven. Přítel se celou dobu choval jako malé dítě, které všechno vzdalo a nechtěl slyšet vůbec o budoucnosti. Tak jsem se dostala až k pár přátelům po chatu. Asi po roce jsme se s jedním úžasným virtuálním kamarádem sešla, je z toho veliká láska na první pohled. Ovšem on je ženatý, má 3 děti 15,17,20let a jeho žena je nemocná s nervama. Mají problémy několik let, ona není schopná unést odchod dětí z hnízda. On je nejbáječnější človíček, kterého jsem v životě poznala. Moc si uvědomuje mou touhu po dítěti, sám se bojí a raději mi řekl, že se rozejdeme, že mi nemá co nabídnout. Ale já cítím, že naše láska je tak veliká, že nejde jen tak jít a mávnout nad tím kouzelným proutkem a ukončit to. Přítel na to přišel, změnil své chování a postoj k životu o 180 st. Ale jen ta láska ve mně není. Nevím co dál....jestli žít s mužem, který mě miluje, ale já jeho ne a svou lásku tajit, anebo udělat radikální řez a odejít jen s taškou v ruce sama a počkat, až se má láska vzpamatuje.

423

Motám se neustále v kruhu a vše se mi rozpadá pod rukama... Nedaří se mi ve vztazích, ani v bydlení či kariéře... Uvědomuji si, že nemůžu mít a chtít všechno, ale nechápu proč se to děje... Pochopitelně vím, že to má smysl, ale ten mě jaksi stále uniká... Potřebuji se pohnout z místa, jenže zřejmě je něco špatně, něco mě drží a stahuje a já cítím jak se chvílemi už ani nemůžu pořádně nadechnout... Je mi skoro třicet, jsem normální, slušná, věrná, rodinná, romantická ženská, jenže taky až moc seriózní, občas i smutná či pesimistická… Můj partnerský život jaksi zamrzl a jde k ledu. Prožila jsem vztah s gamblerem, a pak přišla snad moje osudová láska – zřejmě jediný muž, který mě velmi miloval, ale nemohli jsme být spolu ani bez sebe, vztah se podobal horské dráze, spalující vášeň, boj o moc, zastrašování, hádky, strach, vyhrožování,... prostě rozcházeli jsme se bezmála dva roky ze čtyř co jsme spolu byli, poté wokroholik, který miloval více svoji práci, hobby a svoji matku než mě…, ale až díky němu jsem se naučila vážit si sama sebe a toho, že si můžu taky vybírat i já… Každý mi něco dal a jsem jim za mnohé vděčná, jenže já jsem mezitím dlouho sama, a byť se tento čas snažím využít pro sebe, a subjektivně mám pocit, že jsem na sobě hodně zapracovala, a že se začínám mít konečně opravdově ráda,… objektivně k významnějšímu posunu v mém životě nedochází… Muže nejspíš něčím odpuzuji... (Teda, vlastně by mi nakonec stačil jen ten jeden...). Stále taky bohužel bydlím u rodičů. Sice už dlouho vydělávám, ale vlastní bydlení je pro mě stále nedosažitelné…Ani v práci, i když ji vykonávám dobře, nejsem zvlášť oblíbená ani více odměňovaná, povýšení nehrozí…, a já přesto setrvávám. Co mám ještě pochopit, abych už konečně potkala svoji pravou lásku, toho pravého? A z jakého důvodu se mi stále nedaří se osamostatnit a mít svoje zázemí a soukromí?

422

Nevyšlo mi jedno manželství, bylo to hodně těžké období, co jsme s manželem "bojovali"! To mě ještě čekalo zklamání, kdy mě opustil muž, kterého jsem nade vše milovala. Dodnes se mi vrací ve snů a ja nevím proč?! Stejná bolest, jako když jsem ho ztratila!! Dnes už jsem docela spokojená, mám hodného muže a mám se dobře. Přesto se mi stále vrací minulost.

421

Měla bych prosbu. Chtěla jsem se optat, zda-li mám pokračovat v mém manželství nebo ho ukončit. Potřebuji k životu cit. Bude nějaký další muž u mě a u manžela žena v případě rozchodu? Má na náš vztah vliv osoba narozená XXXXXXXX. Nevím, jak to nejlépe udělat.

420

Vztah s urcitym muzem me temer od zacatku trapi, ale citim ho tak silny, ze prehlizim plno negativ. Otazka tedy zni, zda by pro me bylo opravdu lepsi vztah s nim ukoncit? A moc me trapi, ze ho podezrivam, ze mi byl neverny, ale nemam dukaz..?

419

Mám jen malou prosbu a to,jestli se ke mě vrátí manžel. Jsem v zoufalé situaci, psychicky na dně a vše nějak nezvládám. Poslední dobou jsme se s manželem hádali,byla jsem na něj zlá a on ode mě odešel. Moc se tím trápím a chtěla bych,aby se ke mě vrátil. Máme spolu dvě děti, kterým hodně chybí. Všechno špatné jsem si uvědomila a chtěla bych mu dokázat, že nejsem taková, jak si myslí. Jsem hodně nešťastná a nevím co dál. Taky bych se chtěla zeptat, jestli v tom je jiná žena.

418

Muj pritel se odstehoval do sveho rodneho mesta, 400 km daleko od toho meho. Sme spolu pres pul roku a presto si troufam
rici ze sme si blizci jako jedno telo. Citim, kdyz na me mysli, casto se stava, ze mi zavola, sotva si na nej vzpomenu. Mam ho velice rada. Chteli sme zit v tom meste, bydlet spolu. Pro me by to znamenalo vice zmen nez pro nej. Ale presto sem chtela. Sotva sme to rekli u mych rodicu doma, bylo zle.Tato situace jim neprisla stastna. A tak se stalo to, ze odjel do toho mesta sam a ja sem tu. Sme od sebe 400 km a i prestoze si slibujeme, ze za sebou budeme jezdit .. sem nestastna. Tak moc bych chtela zit s nim, sdilet s nim vsechno zle i dobre .... ale rodice rikaji, ze me nedokaze zabezpecit. Sem jako mezi mlynskymi kameny ... a nevim co bude dal. Odchazim ke konci zari ze zamestnani a nevim co driv.. upnout se na praci v jeho meste nebo v tom mem. Vsichni mi rikaji, zustan v Praze, v mensim meste nebudes stastna.. muj sourozenec mi dokonce vyslovne zakazal odejit do toho mesta. Ze budu nestastna.
Pry az me pritel zabezpeci. Denne sleduji Vas horoskop, kde se pise, ze se bojim novych zacatku a odlouceni od blizke osoby. Ze mam milovat a budu milovana. Trapi me to, ze dalka muze zpusobit ruzne veci .... chci verit, ze budeme spolu, ale jistota neni nikde...
Nevim jakym smerem se vydat... nechci byt nespravedliva ani ke sve rodine ani ke svemu priteli... miluji je vsechny.

417

Mám jednoduchý dotaz, Zda můj bývalý přítel Karel XXXXXXXX bude šťastný se svou přítelkyní Lenkou XXXXXXXXX, zda jim to spolu vydrží, či zda se rozejdou.

416

Moc se mi líbí jeden kluk........ dost dlouho mě to trápí a nevím co dělat.............před rokem se dozvěděl,že se mně líbí, ale nevyšlo to, já ho vlastně ani neznám..................a pořád se mně líbí, nevim, co mám dělat, abych to nezkazila. Je to pro mě moc důležité a skoro na ničem jiném mě nezáleží.

415

V prosinci jsem přes internet poznala nového kamaráda. Je to takový uzavřený člověk, který není zvyklý na to, aby se někomu s něčím svěřoval, získala jsem jeho důvěru a řekla bych, že mě měl dost rád. Stejně jako já jeho. Ráda jsem vnášela do jeho života trošku víc radosti. V únoru (nebo březnu) onemocněl. Neustálé zvracení, ani z toho nemohl spát, takže celkové vyčerpání, hrozně zhubnul, doktoři netušili, jakou diagnózu mu určit.. nakonec vylučovací metodou řekli že asi nějaký zánět žaludku.. Potom na týden zmizel. Po návratu (údajně pouze na reverz, rozhodně ho pustit nechtěli, ale on nesnáší nemocniční prostředí) se tu ukazoval jen minimálně, byl slabý a nevydržel víc jak pár minut u počítače - když bylo nejhůř, mluvil jen se mnou a nechával mě vzkázat ostatním známým co jsem se o jeho stavu nového dozvěděla, neměl ani sílu mluvit s více lidmi. Prý náhle v noci začal zvracet krev, zajel na pohotovost, a už si ho podle něj nečekaně nechali v nemocnici. Svůj mobil prý nechal ve svém pokoji v nabíječce, to vysvětlovalo, že to celou dobu nikdo nezvedal. Ujistil mě, že příště mě v takových starostech nenechá a že už na mobil nezapomene. Jeho stav se začal mírně lepšit, každý den ho navštěvovala obvodní doktorka. Až mi po nějaké době řekl, že už se cítí natolik silný, že se druhý den už pokusí zdržet u počítače na delší dobu. Druhý den nepřišel a už od té doby vůbec. Zmizel v půlce dubna. Od té doby stále jeho mobil jen hluše vyzvání, když to zkusím, od něj žádné vzkazy nepřišly. Neměl zrovna dobrý vztah s rodiči, obýval byt nad nimi, ale nenechával se třeba od matky ani ošetřovat, to radši řekl vzdálené tetičce. Tím by se dalo vysvětlit, proč mobil zůstává dál zamčený v nabíječce a proč ho nezvednou aspoň rodiče.. Bylo mi jeho náhlé zmizení divné, zkoušela jsem ho hledat. Znám jen jeho jméno a příjmení, přibližný rok narození a okres. Obvolala jsem všechny pevné linky s tím příjmením v okrese, sháněla jsem ho v okolních nemocnicích, všude říkali, že tam není. Nevím co dělat. Jak čas plyne, trápí mě to čím dál víc. Uklidňovalo mě, že snad kdyby nežil, tak by rodiče vyklidili jeho pozůstalost a mobil by zůstal odpojený od sítě, čím dál víc ale už začínám nad svou teorií pochybovat. A umíš si představit, jak dokáže potrápit takový pocit, když nevíš, jestli se Tvůj kamarád ještě někdy ozve, nebo jestli už není mezi námi. Každopádně si nemyslím, že by to byl kluk, co mě vodí za nos a co jen potřeboval nějakou záminku, jak se mě zbavit. Neměl důvod - byli jsme pouze přátelé a bez hádek, jednak ani povaha tomu nenasvědčovala, a konečně - zmizel ve stejnou chvíli všem našim společným přátelům. Nerada bych ho nakonec začla z něčeho podezřívat, ale jak čas plyne... Dá se v té věci něco dělat? Byla bych klidnější, kdybych věděla, že žije a že mu nevisí život na vlásku.

414

3,5 roku jsem s přítelem. První dva roky naší "lásky" byly úžasné, cítila jsem, že mám vedle sebe opravdu někoho, kdo mi rozumí, má stejné myšlenky, názory. Časem se to však zničilo a musím přiznat, že to bylo hlavně moji vinou. S přítelem jsem se rozešla, hodně mě trápilo, že už mi nedává najevo, jak mě má rád. Po čase jsme se však dali opět dohromady a naše rozchody a scházení se opakovalo ještě několikrát a když jsem se smířila, že je opravdu konec, přítel se zase ozval a já mu odpustila. Jsme spolu, ale vše se vrací do starých kolejí, mám pocit, že už k sobě nemůžeme najít cestu. Já tím trpím, ale ubližuji tím také všem kolem -rodině, kamarádům, i když vím, že mě podpoří, nedokážu se od přítele odpoutat, byla bych schopna kvůli němu opustit rodinu, přátele, jen abysme byli pořád spolu. Někdy mám pocit, že bude lepší, když si každý půjde svou cestou, nemůžeme být ani spolu, ani bez sebe a oba trpíme. Jak se mám od přítele osvobodit? Mám strach z našeho rozchodu, vždycky hodně trpím. Dozvěděla jsem se, že přítel byl v minulém životě mé dítě a když odejde, opradu mám pocit, jako bych dítě ztratila. Jako by mi chybělo kus sebe. Už nevím, jestli doufat a snažit se, aby bylo vše v pořádku, nebo to nechat osudu, popřípadě jak se mám od přítele osvobodit? Proč se pořád scházíme a rozcházíme a nevážíme si dalších šancí, už jich bylo tolik. Jak s tím mám bojovat, má to ještě cenu?

413

Mám problém s tím, že mě muži berou jen jako sexuální objekt. Dosud jsem neměla ani jediný vztah a kdokoliv o mě projevil zájem, chtěl jen sex a pokud jsem natolik klesla, že jsem k tomu svolila, víckrát se to už ani neopakovalo. Myslelal jsem si, že to jsou třeba muži, kteří vztah nehledají, jak mi bylo pokaždé od nich řečeno. Pokaždé jsem ale byla překvapená, když si někoho našli nebo když jsem zjistila, že někoho mají. Samozřejmě, že mi nalhali, že nemají. Nevím, co dělám stále špatně. Vzhled mám průměrný, úplně hloupá si nepřijdu, jsem ale dost stydlivá. Astroložka mi předpověděla vztah od srpna a srpen je skoro pryč. Ostatní předpovědi jí vyšly perfektně, které se tohoto tématu netýkaly. Jediný, co se tento měsíc událo, bylo to, že se mi ozval po dvou letech kamarád.
Chvíli jsme si dopisovali a mě se vrátily staré city k němu. Včera přijel a po troše alkoholu došlo i na mazlení. Skoro by došlo i na víc. Bratrovi řekl, že se mu líbim, rozumí si se mnou, ale nic vážného nechce. Jsem už strašně zklamaná. Tři roky jsem nedovolila žádnýmu chlapovi, aby na mě šáhnul. Už jsem nechtěla být využitá a čekala jsem na toho pravýho a je to tu znova a neozval se mi
a já myslím, že nechce. Co je taky zvláštní, je, že mi muži, a ani on nebyl vyjímkou, říkají, že by se ke mně chtěli při sexu chovat agresivně. Nejspíš takové muže přitahuju. Já ale nejsem typ, co by vysedával po barech a lovil muže na "jednorázové potěšení".
Toužím po rodině a monogamním, věrném vztahu...

412

Chtela bych se jen kratce zeptat, zda muz, ktereho miluji, neni nahodou nekdo z minulosti. Mam silny pocit, ze ho proste znam uz dlouho. A pritom jsme se potkali jen koncem cervna tohoto roku. Jeste nikdy mi vztah nezajiskril tak brzo a takovymi plameny. Deli nas bohuzel velka dalka, a nejen proto se nas vztah komplikuje, ale citim k nemu tolik, ze tomu sama prestavam rozumet.

411

Dočetla jsem se, že spojení Vah (já) a Kozoroha (můj přítel), je nevhodné. To slovo mě bacilo přes oči. Věc se má tak, že jsme spolu 3 roky a já někdy vím, že je to dobře, někdy mám pochybnosti. Proto jsem také asi na partnerský horoskop zabrousila. Svoji duchovní cestičku jsem si začala uvědomovat asi tak před 3/4 rokem. Je mi 30 let. Uvědomila jsem si, že mám šťastný život, mám se dobře a zároveň chci dělat něco pro sebe, takže jsem začla s meditací a zdravotním cvičením. Cítila jsem, že jsem ráda, že jsem potkala svého přítele a jsme spolu. Pořád tam ale byly pochybnosti, někdy se mi zdá, že spolu ani neumíme komunikovat. Najednou se cítím prázdná v srdci a zároveň stažená v oblasti břicha a krku, nevím, co se se mnou děje, jsem nespokojená, nedokáži se uvolnit. Svou prázdnotu cítím i vůči příteli, ten je z toho samozřejmě špatný, neumím to vysvetlit ani jemu, ani sobě. Přerostly snad moje pochybnosti o našem vztahu do nějakých větších rozměrů? Je to opravdu tak, že tato dvě znamení se k sobě v partnerství nehodí? Myslela jsem, že si život můžeme do jisté míry udělat takový, jaký chceme. A vlastně v tuto chvíli nedokážu říci tak přesně, jako v minulosti, jak velký cit k němu chovám. Jsem z toho zmatená a je mi to líto. Něco v sobě zřejmě blokuji, ale nevím co.

410

Jsem tři roky rozvedená a snad se mi již konečně podařilo ukončit vztah se ženatým pánem. Byl to velice silný karmický vztah, díky němuž jsem ale udělala velký krok dopředu a naučila se znát svou cenu. Ten poslední rok byl "očistec". Několikrát se pokoušel vyřešit si své manželství a zůstat se mnou. Toužím žít v "čistotě a pravdě" a pochopila jsem, že milenku ani léčitelku již nikomu
nikdy dělat nebudu. Jsem ve stádiu, kdy se "nadýchávám" a znovu začínám toužit po něčem hodnotnějším a zejména etičtějším. Snažím si udělat svůj život co nejhezčí, ale uvnitř cítím, že s tímto člověkem ještě není zcela dořešeno. Vím, že on není šťastný ve svém manželství a jeho žena rovněž ne. Ale je příliš závislý a vnitřně slabý, aby dokázal jít dál. Něco uvnitř ale stále hlodá. Prosím, je tam ještě nějaká šance, že si vše vyřeší a naše cesty se znovu sejdou nebo je třeba nekompromisně sundat růžové brýle, poděkovat za vše krásné i to bolestné a vše zaměřit na budoucnost?

409

Můj život se nikdy neodvíjel podle mých představ, ani jedno z mých manželství nebylo šťastné, ačkoliv jsem v nich setrvávala dost dlouho. Druhé manželství stále trvá, a to už 22 let, nicméně nyní stojím před krokem do neznáma. Vztah s manželem, který se zpočátku jevil jako ideální, se natolik změnil, že se již neshodneme ani na základních věcech a naše soužití je dle mého názoru už bezvýchodné. Nyní se mi rýsuje alespoň teoretická možnost získat vlastní bydlení, které se pokouší sehnat má dcera - mé nejstarší dítě. Také by mne zajímalo, proč moje životní situace většinou končí fiaskem, hlavně co se týče vztahů. Prvopočátek byl v mém mládí, kdy jsem otěhotněla, ale okolnostmi jsem byla donucena ukončit těhotenství potratem a následně jsem se provdala za "dohozeného" muže daleko od rodičů, abych nedělala ostudu. Mé dvě děti z tohoto manželství ale nejsou jeho biologickými dětmi, jelikož se posléze zjistilo, že děti mít nemůže. K rozpadu tohoto manželství také přispěl alkoholismus a záliba v kartách mého prvního muže. S druhým manželem mám ještě jedno dítě. Manžel je mezi přáteli velice oblíbený, ale doma jako by to byl někdo jiný. Mám pocit, že vše co se děje, má nějaký důvod. Tím se také velice snižuje mé sebevědomí, abych byla schopna se z těchto špatných životních situací vymanit.

408

Stále ve svém životě potkávám zadané muže, tedy po odchodu od manžela před 4 lety. Ani nevím, zda mám potkat tu svou druhou
polovinu na další prožívání a posouvání se v životě... Ten poslední ve mně ještě hluboce zůstává, ačkoliv po určitých kineziologických sezeních to už tolik nebolí. Nekontaktujeme se, ale občas potkáváme. Mám s tímto posledním mužem ještě něco prožít teď nebo ještě někdy v budoucnu?

407

Před třemi lety jsem byla na svatbe pribuznych, tam jsem potkala par znamych a chtela si s nimi vymenit cisla mobilnich telefonu. Po nekolia tydnech jsem tedy zavolala kamaradce, ale nezvedala mobil, o neco pozdeji mne prozvonilo cislo udajne kamaradky, byl to vsak kluk jmenem M. Zacala jsem si s nim psat a za nedlouho jsme byli kamaradi, kamaradstvi prerostlo v pratelstvi, citim, ze je jedinou osobou, ktere mohu verit. Je to zvlastni, protoze jen jemu otevru sve srdce. Uz tri roky mam kamarada M. ale za tu dobu jsme se nevideli. Bojim se toho, jak by nase setkani mohlo probehnout, nevim, co si mam myslet . Byla to nahoda ci nam to bylo souzeno?

406

Před časem jsem se seznámila s mužem. Známe se od 14ti let. Je o rok mladší. Žili jsme spolu 10 měsíců v jeho domě, ale po určité události jsem se odstěhovala a hlavou mně běhalo, proč si to nechat líbit, když vám už nic nedlužím. Nepřijetí jeho syna z jeho a asi i z mé strany. To na okraj. Na co se chci zeptat, je, že z toho muže mám od začátku pocit či dojem, že mluvím s dítětem. Podívám se na dospělého, 47letého muže, a vidím dítě. Za tu dobu v mých očích trochu zestárl, ale pořád nějak v něm nevidím dospělého. Vztah začal tak nějak naprosto samozřejmě, jako kdybychom začali tam, kde jsme skončili, a na tohle pokaždé myslím, když začnu mít citové problémy. Nerozumím tomu, co a hlavně, proč jsem tolik citlivá. Nevím, jestli si něco nenamlouvám, ale již několikrát jsem cítila, že mě jeho dušička drží při sobě. Ráda bych se toho pocitu zbavila, jen nevím jak.

405

Ráda bych se vás zeptala na svůj zamotaný život. Narodila jsem se jako skoro nevidomá.S přibýívajícími roky se přidávalo tělesné postižení. Od malinka jsem byla jako pokusný králík a nikdo pořádně nezjistil od čeho to mám. Chodila jsem do školy pro děti se zbytky zraku do Prahy. O prázdninách jsem bývala v nemocnici nebo lázních. Když mi bylo 18, tak rodiče začali stavět barák. Moc jsem se chtěla seznámit s klukem a odejít k němu. Nerozuměla jsem si s mámou. Hrozně se o mě bála a já za žádnou cenu nechtěla jen tak sedět doma. Našla jsem si zrakově postiženého kluka. I přes scény rodičů jsem odešla. Láska to určitě nebyla, ale bála jsem se, že zůstanu sedět doma. On měl ještě epilepsii a když se napil, tak jsem měla u něj peklo. Mohla jsem si koupit psa, o kterém jsem snila, a chodit mezi lidi. Byli jsme spolu 7 let. Když mi bylo opravdu nejhůř, poznala jsem osobního asistenta, on mi pomohl mého přítele vystěhovat z mého bytu. Bylo to peklo. Po dvou letech skončil jeho život pod autem. Já jsem se po půl roce seznámila s jiným klukem z Kolína. Byl moc hodný kluk, ale hrozně zvláštní. Jakou má sexuální orientaci, nevím. Je po autonehodě. Nepřispůsobivý, bojácný. Šel bydlet ke mně. Bála jsem se zůstat sama. Moc mi toho nepomohl. Spíše mi tahal domů nepořádek. Po dvou letech s ním mě do slova zblbnul hlavu o 22 let starší muž. Žili jsme pět let ve třech. Staršímu se to líbilo. On pískal a my se o něj starali. Po sedmi letech jsem M. sehnala sociální byt. Zanášel mi byt nepořádkem a všichni jsme se hádali. Nechtělo se mu od nás. Věděl, že starší muž mě vydíral a že jsem byla každou chvilku bez pomoci. Mně bylo jasné, že když odejde M., že to bude můj konec. Vše jsem platila a to jeho psychické týrání jsem vydržela dva roky. Něco se ve mně zvrátilo. Začala jsem si věřit a přestala se bát být sama. Den po Štědrém dnu jsem ho vyhodila. Půl roku jsem skoro sama se slepeckým pejskem, Bylo mi po večerech smutno, pak jsem poznala jiného muže přes inzerát, je o 8 let mladší. Od prvního setkání mám k němu zvláštní vztah. Mám ho moc ráda a když mi unavený v náručí usnul, tak jsem byla šťastná, jako kdyby to bylo moje dítě. Cítím hrozné nutkání mu pomáhat. On mě má také rád. Nedávno dostal zánět hltanu. Pak mu zjistili metastázi na mandlích, vyndavali mu je a týden byl v nemocnici. Když se vrátil domů, tak ho za týden odvezla záchranka se zánětem plic, měsíc bojoval. Když se vrátil a po týdnu se vyboural. Včera mu operovali krční páteř. Už tam bude skoro dva měsíce. Když byl v nemocnici po bouračce dva týdny, tak se otrávila holka, s kterou chodil rok přede mnou. Je už měsíc v bezvědomí. Byla jsem z toho špatná. Zdá se mi, že musím pomáhat a vytrpět si své...

404

Vím,že se nic neděje náhodou..., ale nevím, proč se mi do snů vrací má LÁSKA? Muž se kterým jsme se milovali, ale nemohli spolu zůstat... Ze snů mám pocit velkého zoufalství a smutku... Vrací se mi ta bolest, když jsem zůstala bez něho... Prosím, co se děje?

403

S manželem jsme spolu přes 10 let. Je mi 32 let, přede mnou měl pouze jeden vztah. Já mám za sebou bouřlivé období "hledání", kdy jsem v dobách dávno před ním řádila a tzv. hledala. Jenže jsem si o tom bohužel psala deníček, který manžel na začátku naší známosti (1 měsíc, kdy už jsme spolu bydleli) vyšmejdil a přečetl. Chtěla jsem to s ním kvůli tomu ukončit, ale potom jsem mu řekla, že je to má minulost a nikdy to s ním nebudu řešit... Od doby, co jsem s ním, jsem mu věrná. Máme spolu dceru. Celou dobu bylo vše v pohodě. Před 3 lety mi zemřela milovaná maminka a loni se manželovi zabil bratr při autonehodě. Od té doby je manžel jako vyměněný. Stále zamlklý, zamyšlený, pořád se toulal a toulá po místech, kde s bráškou lítali jako kluci, zkrátka chtěl být s tou svojí bolestí sám. Dopřála jsem mu to. Stála jsem při něm, ale jelikož se mi moc nevěnoval, začala jsem psát knížku, dívčí románek, abych se nějak zabavila. O tom věděl, pouze nevěděl, o čem píšu. Zjistil, že se to podobá tomu, co si to přečel tehdy v tom deníku a je zle. Už měsíc se mnou nemluví a to doslova, nebere mi telefony, když něco přes den potřebuji, spí se mnou sice v jedné posteli, ale nespí se mnou. Stále mi říká, že si to v sobě musí vyřešit sám, jenže mně už dochází dech. Už měsíc se mnou jakoby nepočítá, odstřihl mě kvůli tomuhle jako by ze svého života, je uražený, naštvaný, nechce o tom mluvit, nechce ani zajít za nějakým odborníkem, stále se to v něm mele uvnitř. Nejhorší je, že jsem nic neprovedla, příběh jsem si vymyslela, ale on si vzal do hlavy, že píšu o svých bývalých a přes to nejede vlak. Trápí mě to, jsem zoufalá, bezmocná a propadám beznaději. Jak z toho ven? Jak mu pomoci? Jak pomoci uzdravit naše manželství?
402

Přes rok se hodně věnuji duchovnu a pátrám po příčině mých problémů v milostném životě. Byla jsem i na regresní terapii, kde jsem si odkryla jisté souvislosti, ale i tak se mi zdá, že se mi situace ve vztazích stále opakují. Se seznámením až takový problém nemám, muži o mně usilují, ale jakmile začnu já k muži něco cítit, jako by se vše obrátilo a on přestane mít o mě zájem. Už se mi to stalo několikrát a připadá mi to už divné. Nechápu to. Občas propadám už beznaději a nevěřím, že se můj osud někdy změní.

401