Wahlgrenis

Archiv - Vaše osudy

Jsem rok rozvedená a v dubnu jsem poznala jednoho muže, o kterém jsem si myslela že je ten pravý. Měl vše co jsem si přála, cit, láska, klidný, hodný... Měsíc a půl jsme si předávali, co se jen dalo, měla jsem pocit, že mluvíme stejně, přemýšlíme stejně, jako jedno tělo, jedna duše. Ale po jednom semináři najednou vše skončilo, nikdy mi neřekl, co se stalo, vztah byl u konce. Vnitřní pocit mi říká, že jsme si měli předat určité vlastnosti (trpělivost, zodpovědnost..) a že vztah ještě neskončil, dělám i automatickou kresbu, ta mi stále vychází pozitivně, ale skutečnost je jiná. On nekomunikuje, myslela jsem, že to chce čas, ale už nějaký uplynul, a nic se nezměnilo. Nevím, zdali stále doufat v naději, či přijmout skutečnost, že už nikdy spolu nebudeme.
400

Je mi 38 let a nemám trvalý partnerský vztah ani děti. I když bych si to moc přála. Pokud nějaký partnerský vztah vznikne, tak se po krátké době rozpadá. Mám pocit, jakoby muži dostali strach a raději z toho vztahu odchází.

399

Zamilovala jsem se do svého učitele, myslím si, že to je celkem častý jev a stává se to kdejaké z nás. Učil mě minulý rok zeměpis, teď ho potkávám akorát na chodbě, ale ví o mně moc dobře, možná i něco tuší, je moc milý a vstřícný. Myslim na něj od rána do večera, ta strašná bezmoc, beznaděj a ten pocit úzkosti je nesnesitelný. Znám ho už tři roky, líbil se mi od první chvíle, ale až v půlce letošního školního roku jsem si uvědomila, co k němu vlastně cítím. Chtěla bych poradit, jestli bych mu měla říct, co cítím, nebo jestli bych na něj měla zapomenout a jít dál. On je o mnoho let starší, což by pro mě nebyla sice překážka, ale co je největší problém, že je ženatý. Tuhle situaci beru jako prokletí, jelikož se mi nestala poprvé...

398

Seznámila jsem se s o 14 starším mužem (32) docela rychle jsme se sblížili ale byl v tom jeden háček-měl přítelkyni.Vím že to bylo špatné ale nemohli jsme si pomoct.rok na to ji opustil a my se mohli konečně ukazovat na veřejnosti.Nyní jsme stále spolu ale náš vztah prochází krizí.Tvrdí že jsem jiná,necítí ode mě lásku a snad má i pravdu.Jenže já mám pocit jako kdyby mi něco utíkalo ani nevím proč ale toho pocitu přitom když si život představím bez něj tak se mi to zdá neskutečné.nevím co se to se mnou děje.snad je to trest za to že jsem ho ukradla jiné ženě.Když si promítám minulost tak bych si to přála změnit protože to co jsem si zažila při čekání na něho a představách co s tou druhou asi dělá mě dováděla k šílenství.trápilo mě to tak až jsem skončila v psychiatrické léčebně.od té doby je to tak nějak jiné.Nevím co mám dělat ale pořád mě něco nutí myslet na tyto věci.třeba je to mým věkem.to opravdu netuším.Asi je to všechno blbost ale zajímal by mě váš názor protože já to vše asi vidím jinak než bych měla.

397

Mam vztah, resp som mala vztah 10 mesiacov s clovekom s ktorym som si dokonalo rozumela, u ktoreho som citila suzvuk dusi a vedela som ze on je moja polovica a ja jeho. Viem, ze sa velmi milujeme. Aj ked teraz je to medzi nami velmi vselijake...Nech to vyzera teraz akokolvek, som o tom presvedcena. Ale musela som sa s nim rozist. Kvoli neustalym hadkam, ktore su vlastne hlupe, no neskutocne dolezite. Problem je ze nech som sa akokolvek snazila nikdy som mu nedokazala verit a velmi som ho kontrolovala.
Moje spravanie hranicilo aj sposadnutostou, ale musim povedat, ze posadnuta nie som. Vzdy ma do toho spravania dotlacil neskutocne nutkavy pocit, ktoremu som sice odolavala, ale vzdy som to pre pokoj duse a volnost mysle musela urobit. Tak ako on mi hovoril, ked som ho pristihla, ze mi klamal, vzdy mi tvrdil,, ze on ani nevie preco...Vzdy sa nieco stale, aby sa prekazilo to, co sme si planovali, nech sme sa akokolvek snazili. Takisto, ako nas vztah sprevadzaju neskutocne nahody a kedze ja na nahody neverim, chcela by som vediet co s tym. Moji najvyssi ochrancovia mi povedali ze on je moj osud, ale na nasom vztahu je kliatba, lenze vobec neviem ako ju mam odstranit a informacia je dana, ze to musim urobit sama a potom bude dobre. Jedine co mam je indicia mec resp noz v skale. Ale vobec s tym neviem pohnut. Hladam to stale, co to znamena...Viem, ze ak zistim, co toto znamena, budem vediet co s tym. Skutocne si uz neviem rady, preto sa obraciam na teba, predsa len mas ovela viac skusenosti. Neviem, ci to s tym suvisi, ale po nasom rozchode, som sa zacala venovat kyvadlu, a zacal so mnou komunikovat ten "druhy svet". Teda, ked som bola mladsia, boli pokusy o komunikaciu, ale este som nebola pripravena. Ako kyvadlo pouzivam srdiecko, ktore mi dal moj partner. a este jedna vec, zoznamili sme sa sice cez internet, ale vsetko v mojom zivote ma smerovalo k nemu a jeho ku mne. Dokonca ma na internete dvakrat oslovil, lebo prvykrat som ho velmi nechcela, som ho odpalkovala.

396

Píšu ve velké bolesti, kdy čekám páté dítě a manžel mě přestal milovat jako mávnutím proutku. Uvědomovala jsem si velké duchovní rozdíly, že ho táhnu na provázku a on se vzpírá, ale tento rok se mi jevil, že jsme si už blízcí a máme krize za sebou. Když jsem před 4 měsíci otěhotněla, manžel byl šťastný, těšil se na syna. Teď vím, že ho opravdu čekám a manžel je úplně odcizený, jakoby v moci ďáblově. Je chladný, kouří, má přítelkyni, špatné kamarády. Odpouštím, ale stále doufám, že je to jen otřes našeho vztahu, který potřeboval velkou změnu. Snad prohlédne a za čas se vrátí. Děti ho milují. Snažím se nenaléhat, dát mu možnost volby. Toto odloučení je v něčem i příjemné, manžel mě nehlídá, nezakazuje mi duchovní přátele. Jsem mu volná, já i děti. On mně ne, skoro si přeju, aby to špatné chování už zastavil nějaký úraz a neskončilo to přímo smrtí, neboť se chová vemi nezodpovědně, jezdí např. velmi rychle v autě. Vidím kolem něj černo, chvíli si chtěl vzít život a když to přešlo, začal být vůči všemu arogantní. Myslí si bláhově, že žije krásný nový život. Vím, že ho v tom musím nechat vymáchat, ale je to otec mých dětí, jistě chápete, že ho chci naživu. Je to u nás karmické? Ublížila jsem takto jemu, nebo jen máme jít už oba jinou cestou a toto je takové násilné odpojení?

395

Jsem strašně neštastná z mé mamky a otce,spíše jaký mají/nemají partnerský vztah.:( Mám svojí rodinu a jsem spokojená a jsem ráda za to co mám a jakého mužíka a dceru mám po svém boku. Každý z nás máme svoje,ale bez tolerance by jsme nefungovali.
Jenže o mých rodičích se to říci opravdu nedá.Každý rok ve stejnou dobu jsou na ostré nože,lítaj facky,strašná slova, stále by se rozváděli. Musím říci, že oba ujíždějí. Oba je soudit nechci a myslim, že ani mi to nepřísluší. Chtěla jsem se optat, jak to s nima vypadá do budoucna. Kam to musí zajíti. Mám strach, že otec moc ublíží mamce. I bratr to moc odnáší zdravotně, který s nimi žije.
Každý den , moc za ně prosím.

Dobrý večer, píši z velké nešťastnosti a strachu o mojí milovanou jedinou mamku, kterou osud opravdu nešetří od narození. Otec ji bije, nevěří jí, ponižuje ji..... no myslim, že jsou věci, co nejdou ani ventilovat. Již jsem Vám už psala a jsem pod dotazem č.394

394

Ráda bych věděla, v jakém vztahu jsem byla v minulém životě s maminkou a se svým manželem. Celý život, ať jsem se snažila jak chtěla, mě chybí velmi jejich láska. S maminkou si nerozumím celý život, velice mě to trápí a přitom, ať to zní jakkoli, bych jí snesla modré z nebe. Vždy, když jsem s ní v kontaktu, cítím takový divný pocit, jako bych se pořád bála, co řeknu špatně. Těžko se o tom píše, bylo by to na dlouhé psaní. Velmi mně chyběla její láska a nakonec jsem si vzala člověka, u kterého lásku také postrárám, i když mě má možná rád. Určitě jsem se v životě hodně změnila a stále na sobě pracuji. Dnes vím, že opravdu nejdůležitější jsou mezilidské vztahy a láska.

393

Mojím problémom je môj manžel, asi pred rokom bol povýšený na riadiacu funkciu a zamiloval sa do svojej podriadenej koncom minulého roka krátko na to ako ju prijal, momentálne už nechodí ani domov. Máme tri nádherné deti a ja som na materskej dovolenke. Pohádali sme sa na tom, že nechcem aby naše deti boli to toho zatiahnuté a napriek tomu ich s ňou zoznámil. Je to pre mňa ťažké, prežili sme 10 rokov manželstva. Mám problém aj s deťmi, sú agresívnejšie a veľmi citlivé. Stredná sa bojí spať v detskej izbe, lebo ju niečo straší. Aj manžel sa začiatkom roka priznal že robí veci tak ako keby mu niekto našepkával. Viete mu s tým pomôcť. Doteraz som dúfala že sa k nám vráti...

392

Vdávala jsem se v 19 letech, jednak abych se odstala od rodičů a druhak jsem si myslela, že jsem potkala svou velkou lásku. Manžel je z rozvrácené rodiny, otec ho týral, když byl malý, dokud se matka nerozvedla. Má ještě sestru. Má velmi špatný vztah se svou matkou. Myslím, že všechno to, co si prožil v dětství a dospívání, se odrazilo v jeho nitru. Jenže já mám pocit, že až příliš emotivní a empatická osoba, jsem v něm pořád cítila něco dobrého. Naivně jsem se domnívala, že se změní, že když mu ukážu, jaké je to, být rodina, že to pochopí a bude si toho vážit. Prostě naivní holka... Taky jsem neměla moc jednoduché dětství, zemřela mi sestra po dlouhé těžké nemoci a naši se do sebe uzavřeli a tak trochu na mě zapomněli, i když se to následně upravilo, přece jen v člověku něco zůstane. Strach, že mě nemá nikdo rád... Hned do půl roku po svatbě se nám narodil syn, manžel chtěl velmi syna, ale pak se mu vůbec nevěnoval, což víceméně platí dodnes. Chodil po barech, alkohol je pro něj celkem běžná věc, užíval si s kamarády a mě snad bral jako osobního nepřítele, který brání v jeho rozletu a ještě ho obírá o peníze. Přesto přese všechno jsem se pořád snažila udržet rodinu, taky kvůli synovi, nechtěla jsem, aby žil v rozvrácené rodině, všechna příkoří, všechny výčitky a nadávky a napadání (párkrát mě fyzicky napadl, ale nic vážného) jsem snášela a raději neodporovala, abychom se nehádali. Nesnáším hádky a napětí po nich. Můj manžel je specialista na výčitky, myslím, že to má znaky psychického týrání.Sem tam se i vyskytla nějaká ta manželova "kamarádka", se kterou trávil veškerý svůj volný čas, já nebyla hodna. Přestože jsem se věnovala rodině a synovi, neustále mi dělal žárlivé scény, třeba, když jsem se zpodila v práci a podobně. Když kluk dospěl, asi před dvěma roky, jsem si řekla, že takhle dál žít nemůžu, že musím něco udělat. Zhubla jsem, začala jsem o sebe pečovat, dá se říct, že jsem zhezkla. :-) Začala jsem víc chodit mezi lidi, našla si nové kamarádky, jsem vcelku společenská a mám lidi ráda a byl problém. Manžel si mě začal víc všímat, chce být se mnou, ale myslím si, že je to spíš proto, že pochopil, že ho chci asi opustit. Myslím si, že mě nenávidí. Prostřednictvím internetu jsem se seznámila s pár muži, což manžel asi tuší, prostě hledám, i když si nemyslím, že je to nejlepší řešení, jen, prostě potřebuju někoho, kdo by mě měl rád. Manžel tvrdí, že mě má rád, ale já už mu nevěřím. Téměř denně vedeme debaty o ničem, mnohokrát jsem mu řekla, ať nechá věci plynout, ale on do mě soustavně rýpe a tepe. Už nemám sílu v tomto vztahu pokračovat, i vlastní syn mi řekl, že to chápe, že půjde se mnou a chce jen, aby s ním otec udržoval dál kontakt. Chápu ho, přese všechno nás má oba rád.
Můj dopis je asi dlouhý a zmatený, ač jsem nenapsala vše, co mě trápí, ale nacházím se ve fázi, kdy vím, že musím odejít, ale mám strach, jak to proběhne, jsem asi srab.

391

Ráda bych se zeptala zda je možné pomoci blízkým, kteří mají starosti a jak? Mám kamarádku, mám jí velice ráda, je mi drahá, ale bohužel už půl roku sleduji její trápení s mužem a začínám se bát o její zdraví. Kamarádka má dva chlapce a jejich otec si našel milenku, nejdřív se odstěhoval, ona si přála jeho návrat, což se stalo, ale návrat byl kvůli dětem, alespoň to tak teď vypadá, které má opravdu rád, ale večer odchází za milenkou. Pro ni nepřijatelné řešení, ale on nechce nyní naslouchat a chce aby bylo po jeho, nechce ani odejít. Můžu nějak pomoci ? často se za ně modlím, jsou naše modlitby pomocí? Nebo jak bychom se měli zachovat, mám o ni opravdu strach.

390

Dobrý den paní Wahlgrenis, tak jsem nějak "náhodně" přišla na Vaše stránky a pochopitelně mě okamžitě zaujaly. Mohu Vás také poprosit, zda byste mi mohla prozradit, zda mě čeká již konečně nějaký perspektivní vztah nebo co mě čeká do budoucna ? Předem mnohokrát děkuji.

389

Dobrý den, měl bych na Vás takový zvláštní dotaz. Na Silvestra jsem se díval na TV na STV1 (slovenský okruh) a dostal jsem hroznou chuť psát si s někým ze Slovenska přes ICQ. I tak se stalo na první pokus se mi ozvala jedna mladá paní. Už jsou to 4 měsíce co si píšeme. Jenže se nám stává, že myslíme na tutéž a jednu věc oba dva najednou. Máme stejné ne-li podobné chutě i se nám stává, že se díváme v ten samý čas na stejné webové stránky či TV pořady. Mohl by jste mi prosím, tedy pokud je to možné, napsat jak je to možné? Těch náhod je nějak moc najednou.

388

Milá Wahlgrenis, v posledních měsících se mi všechno hroutí.. S přítelem, se kterým mám 2-leté dítě, se rozcházíme, nebo lépe řečeno jsme se již rozešli.. , i když sem stále dojíždí. Dělá mi problémy, vyhrožuje, že bude platit jen opravdové minimum na syna apod.. Rozchodem, který ještě není definitivní, se mi ale spíše ulevilo (bylo by to na dlouhé povídání, ale chci psát o něčem jiném).
Trápí mě teď jiná věc. Před několika měsíci jsem poznala ženu, se kterou jsme se ihned spřátelily, jako bychom se znaly celý život. Stejně jsme jednaly, myslely, konaly, potkávaly se vždy "náhodou" na různých neobvyklých místech, kde to ani jedna z nás nečekala. Ještě nikdy se mi nic podobného nestalo, dosud nechápu - byly jsme vlastně v kuse tři měsíce neustále spolu a se svými dětmi - ráno u počítače na skype, pak přijeli na návštěvu oni sem, nebo my k ní, po obědě zase na skype, odpoledne na procházce nebo někde.. večer zase u počítače na skype.. až do noci. Pořád dokola, všechno v nejlepším pořádku. Vše ostatní šlo stranou. Dokonce bych řekla, že jsem byla na ni napojená. Kolikrát jsem jí napsala SMS, jestli je v pohodě, odepsala třeba po hodině, že jí bylo špatně, že měla záchvat.. obě jsme nechápaly, jak to můžu vždycky vytušit.
Bohužel od samého začátku byl v našem přátelství jeden háček. Můj přítel s touto ženou chodil do školy, znal ji, neměl ji rád. Napovídal mi o ní ošklivé věci - že je falešná, zlá, dělá rozbroje mezi lidma, nikdo ji neměl ve škole rád, a že se mnou chce kamarádit jen proto, aby se přiblížila k němu, protože do něj byla prý zamilová. Samozřejmě, i když člověk nechce věřit něčemu, o čem neví, zda je to pravda či není.., to, co se dozví, se mu podvědomě zaryje do paměti. I mně se tedy zaryly všechny ty pomluvy.. a i když jsem si to nepřipouštěla, měla jsem je v hlavě. Ji jsem měla ráda a svěřila se jí s věcma, které jsem ještě nikdy nikomu neřekla.. rozuměly jsme si ve všem.. I přesto se ve mně občas objevil červíček pochybností právě kvůli těm pomluvám, které jsem si na ni vyslechla.. Potom se vše zkazilo - dodnes vlastně ani pořádně nevím proč, jen vím, že v tom byla oboustranná žárlivost (z její strany potlačovaná, přiznaná jen náznaky), nervy a možná i ta její nemoc. Prostě jsme na sebe nějak žárlily - nechápu dodnes proč - ona má manžela, já měla (sice nefungující) vztah s přítelem.. a nic než přátelství mezi námi nebylo. Nikdy se mi nic podobného s nikým nestalo.. jediné, co mě napadá, je, že se musíme znát z minulých životů. Skončilo to tak, že jsme spolu přestalo kamarádit, obě měly deprese, které já mám ještě ted. Stále dokola jsme pitvaly a řešily, co se stalo, proč se to stalo.. Ale nikdy jsme se nedobraly odpovědi, jen jsme se znovu a znovu pohádaly (to vše přes skype - v písemné podobě, ne osobně). Přijde mi, že ona asi neumí vyjadřovat kladné emoce, jen ty negativní. Přitom jsme každá úplně jiná - ona je naprosto rozumově smýšlející člověk, který nevěří na žádné tajemno, intuici, sny, "nadpřirozené věci".. apod. Vše řeší jen a pouze zdravým rozumem. Já jsem pravý opak, řídím se podle své intuice, podle svého vnitřního já, málokdy poslechnu rozum.. což byla v případě našeho přátelství možná někdy chyba.
V poslední době se u mě začaly prohlubovat a projevovat intuice a prorocké sny.. (např. se mi zdál sen, že přítelovu bývalou přítelkyni porazilo na přechodu auto... - za několik měsíců ji opravdu na onom přechodu ze snu auto porazilo.) ... A takových snů se mi zdálo a stále zdá spousta.. povětšinou právě ty negativní.
V souvislosti s intuicí se mi stává, že vím, kde se určití lidé právě nacházejí, nebo kam jedou. A vždy se potvrdilo, že jsem to cítila správně. Např. právě ted v posledním měsíci se mi to stává s ní. Např. jsem se ráno probudila s myšlenkou, že jede do ZOO. Večer jsem jí napsala: Jak bylo v ZOO? Nechápala, jak vím, že byla v ZOO. Včera jsem ji potkala, jak jede autem. Hlavou mi problesklo, že jede určitě do kina.. Ani jsem nevěděla, zda hrají a co hrají.. prostě mě to napadlo. Dnes jsme si psaly a já se zeptala, jaké bylo včera kino? Opět nechápala, jak to můžu vědět, a obvinila mě z toho, že ji nechávám sledovat.. že nechápe, jak bych to jinak mohla vědět. To mě utvrdilo v tom, že v souvislosti s ní asi nemá cenu si správnost intuice ověřovat či se o ní jen zminovat.. Moji intuici i sny považuje za bláznovství.
Stále se nemůžu srovnat s tím, že by naše přátelství opravdu skončilo. Trápím se tím snad víc, než kdybych se trápila rozchodem s chlapem. A nechápu proč.. Nějak vnitřně cítím, že to nemůže skončit.. jen nevím, jestli to není jen mé přání..

387

Milá priateľka, obdivujem tvoju prácu a nečudujem sa nikomu, kto sa obracia na Teba s prosbou o radu. Keď mi je ťažko, vždy si prečítam niečo v Tvojej Odpovědni a utvrdím sa, že v aj tej najoršej situácii je nejaké riešenie. Moja situácia nie je ťažká ani neriešiteľná, ba naopak, v pokore sledujem, ako sa vecie riešia samé, ale rada by som prišla na to, aká je moja úloha v blízkej dobe.
Po 25 rokoch spolužitia sme sa s mužom vlani rozišli, vlastne sa rozchádzame od augusta 2005, teda už 2 a pol roka. Boli kratučké obdobia, keď sme sa pokúšali k sebe vrátiť, ale nazhromaždené krivdy a nedorozumenia nás vždy rozdelii. Boli sme aj veľmi zlí navzájom na seba, on ma vyhnal z domova a od našich detí a ja som ho prekliala... doteraz ma z toho mrazí v duši. Je mi to veľmi ľúto. Mám priateľa, ktorý vlastne bol príčinou, takou prvoplánovou, nášho rozchodu, či muž niekoho blízkeho má, neviem, nežijeme spolu intímne rok a pol. Sme od vlani rozvedení.
Po Veľkej noci odcestoval na poznávací zájazd do Mexika a keďže spolu bývame v jednom byte, nemohla som ho nechať ísť iba tak, objala som ho a požehnala mu tú cestu, dávno po tej krajine túžil. A hoci sme spolu viac ako rok poriadne neprehovorili, v hneve sa mlčky obchádzali, dojalo ma to veľmi a cítila som po jeho odjazde uvolnenie a spokojnosť.
Keď sa pred týždňom vrátil, niečo je na ňom iné.... Hovorí síce hlavne iba s deťmi, so mnou iba prevádzkovo, ale v sobotu večer sa mi ospravedlnil za to, čím všetkým mi pred rozvodom a po ňom ublížil... Že tam vrámci programu navštívil nejakú šamanku, ktorá ho okiadzala dymom a dala mu niečoho napiť a že veľa pochopil a veľmi ho to mrzí...Ja som sa celý čas veľmi hnevala, že "iba on" zavinil, že sa nám rodina rozpadla a teraz mi to úplne zobralo vietor z plachiet: aj ja som mu ublížila, ako si len blízki ľudia možu veľmi ublížiť. Dnes cestoval služobne preč na dva dni, tak ma pred cestou zas objal on. Nevychádzam z údivu, všetok hnev je preč. Cítim k nemu zas takú nehu, ako keď sme sa ešte mali radi.
Od kedy sme začali mať problémy, veľmi som sa modlila o to, aby som sa zbavila toho hnevu a pocitu krivdy, lebo som to to pociťovala akozáťaž. Ale nevedela som to urobiť, ako odpustiť a prestať sa hnevať. Teraz to sledujem, ako sa to stalo samé, ako sa mi uľavilo. Len by som rada vedela, či máme ostať spolu, alebo s odpustením v srdci nechať toho druhého ísť svojou cestou. Moj priateľ si so mnou plánuje rodinu a svadbu.

386

Jsem v nějaké pasti, kterou si i mužu vytvářet tím, jak jsem nemožná a nafukovat strachem ze sebe. Stresuje mě, že nedokážu přijmout jedno mužské přátelství a ani nevím, jestli to od něj ještě platí. Nemám práci, zázemí, vlastní bydlení, děti... tak kdo by mě chtěl? A jeden je tu. Divný. Chci fungovat a v hlavě se mi honí nějaké bludy, kterých ne se zbavit. Když udělám todle, stane se todle atd. Chtěla jsem rozdávat lásku a nějak to zmizelo.

385

Je to tak cca 4 až 5let, kdy jsem byla nešťastně zamilovaná do ženatého muže. Manželství měl bezdětné a mě také miloval, dokonce se ke mně už stěhoval, však odešel zpět ke své ženě a říkal, že ona to bez něj nezvládne a já že jsem silná.. no prostě tenkrát mě to hodně bolelo. Ale přežila jsem to a se svou dcerou jsme žily dál samotné. Přítel však časem pochopil, že to není tak, jak jeho žena říká, nechtěla ho jako člověka, jen jí chyběl sponzor a někdo, koho by mohla stále podvádět a tahat za nos. Jenže to já věděla dřív než on, jen on to musel pochopit sám.. a taky že ano. Je už rozvedený a asi rok žil sám, jednoho dne - byl únor rok 2006 a sám za mnou přišel, zda by mohl se s námi opět vídat (myslel tím mě a mou dceru), že nás má opravdu upřímně rád. Já po celou tu dobu, co jsme spolu nebyli jsem stejně stále doufala, že přijde, protože jsem cítila, že je to ten pravý a přišel.... Bylo to pro mě velice těžké, ale i přes to jsem Vás poslechla a nevolala a ani nepsala jsem mu. Teď už spolu žijeme 2 roky a máme už 10-měsíčního kloučka, který je celý po tatínkovi. Jsem opravdu šťastná. Ptáte se proč Vám vlastně píši? No,víte po těch mým špatných zkušenostech z 1 manželství, kdy můj ex. mě neustále podváděl, mám strach nyní si vzít přítele, se kterým jsem šťastná a bojím se toho, že opět budu zklamaná. Vím, že to jsem teda neměla mít s ním i dítě. Ale vnitřně cítím, že si ho vzít mám, ale určité obavy mám a mít budu. Když to vidím kolem sebe, jak lidi žijí a že chlapi stále víc a víc své ženy, které tak milovaly, opouštějí, tak já to tak ale opravdu nechci a určitě udělám vše, abysme byli šťastni... celá rodina. Vím, že manželství a vůbec dlouhé soužití není vůbec jednoduché. Bojím se toho, ale však svého přítele miluji. Vás se jen milá Wahl zeptám....Udělám dobře, když si ho vezmu?

384

Ahoj mohla by jsi mi napsat partnerský horoskop, který se týká mého vztahu. Jsem Slovenka on je Čech panna. Děkuji.

383

Dobrý den, nerada Vás otravuji, protože máte jistě plno práce. Jen bych Vás ráda požádala o pomoc v mém vztahu. S přítelem jsem 3,5 roku - s půlročním odloučením, které mi velmi ublížilo, i když si za to z části můžu sama. Přítel mě v určitých věcech hodně ranil a já nevím, jestli mu můžu ještě věřit. Někdy mám pocit, že je s mnou jen tak, aby někoho měl. Bez něho mi bylo hrozně a myslela jsem, že čas to spraví, ale bylo to čím dál horší. Ted když jsme spolu, jsem na tom líp, ale mám strach, že ho ztratím, že už pro něj neznamenán to, co dřív. Ke všemu se mi zdají skoro každou noc sny, že mě přítel opouští, že jde za někým jiným a o mě už nestojí. Také bych ráda věděla (i když se do minulosti asi nemá smysl vracet), co jsme pro sebe znamenali a jestli jsme se znali.

382

Dobrého Velikonočního odpoledne přeji, potřebuji pomoc. Vlastně nevím, jak přesně pojmenovat moje trápení, smutek..
Miluji 6 let muže, ale mám pocit, že náš podivně komplikovaný vztah nikam nevede a on mé city nesdílí. Někdy mám pocit, že marním svou láskou někde, kde o ni není zájem. Možná uvidíte něco, co já nejsem schopna vidět. Nevím, co přesně napsat.

381

Vrátí se mi manžel zpět? Před třemi týdny jsem ho potkala v našem městě s jinou ženou, přestože mně nahlásil služební cestu. Došlo k hádce, po které odešel z domova. Nevím, zda je u ní, či někde na ubytovně. Vím, že je s ní v kontaktu nejméně 5 let, bývali kolegové. Schází se, prý jen na kávu, ale já tomu nevěřím. Podle mě s ní trávil více volného času než se mnou. Také jsem zjistila, že jí kupoval drahé dárky, vozil ji na školení. Jsem s manželem 9 let, chtěla jsem děti, ale manžel tvrdil, že pro rodinný život ještě nedozrál. Mně je 33 let. Té druhé 26, pracuje na kariéře, je nezávislá, od kamarádky vím, že se zaměřuje na ženaté muže, kteří jsou finančně zabezpečeni a jsou kvůli ní ochotni udělat cokoliv. Já mám sice pěkné místo a jsem v práci celkem úspěšná, ale na první místo stavím rodinu. Vždycky jsem se snažila, aby měl manžel doma zázemí. Plánovala jsem společné výlety, abychom byli aspoň chvilku spolu a on si odpočinul od práce. Bohužel všechno poslední dobou odmítal, odjížděl sám, nikam jsme spolu nechodili, ani do našeho oblíbeného divadla, kina. Dokážu se zabavit sama, zahradničím, starám se o dům i za kulturou jsem se vydávala sama, i když ne nadšeně. Celých těch 5 let mám pocit, že ona je mezi námi, že mezi nás postavila zeď, která tam nepatří. Byla období, kdy se všechno zlepšilo, pravděpodobně se ona v té době zaměřila jiným směrem. A pak se znovu ozvala... Teď je manžel pryč. Týden se neozval vůbec. Po týdnu začal telefonovat, jen takovým strohým tónem. Tento třetí týden mi volá, jako by se mezi námi nic nestalo. Nevím, co mám dělat. Před tím vyhrožoval rozvodem. Doufala jsem, že mu dojde, jak jsem četla v jednom Vašem horoskopu pro něj:
RYBY:
Vztah: Jakékoli dobrodružství s někým jen tak ze zvědavosti vám nemůže vydržet dlouho. Nelžete si, víte dobře, co za tím je. Važte si svého stálého partnera a to, co byste neodpustili jemu, nedělejte ani vy. Je to zážitek na chvilku, nemůže vás uspokojit trvale. Najděte si v životě jiné hodnoty, nebo nakonec zůstanete úplně sami.
Myslíte, že je možné, že by se NĚCO stalo, on se vrátil a změnil své chování? Dříve byl moc fajn, skromný, milý kluk. Začal se měnit až s nástupem do důležité funkce, s příchodem mezi jiné, ambiciózní "žraloky". Máme mnoho společných zájmů, rozumíme si i beze slov, já ho mám pořád ráda a nedokážu si představit, že by mi zmizel ze života. Proč to on necítí také tak? Proč se mezi nás ona pletla? Není to u něj jen přechodné období, které zase přejde? Nevěřím, že mu není po mně smutno...

380

Mam 27 rokov, som slobodna. Pred troma rokmi som sa odstahovala z rodneho mesta do ineho mesta a statu. Mam tu priatela, rozumieme si, kym si nevypije. Potom je agresivny, nezodpovedny a niekedy mam pocit, ze nema pred nicim zabrany. Doma som sa zoznamila z muzom, ktory je iny, je mily pozorny a co ma prekvapilo, tuzi po dietati a rodine. Je to vsetko pekne, ale to by znamenalo moj navrat domou. A ja mam strach. Bojim sa ci si najdem pracu, ci by ten vztah fungoval a ci by som dokazala zit blizko svojej rodiny. Zacat zase od zaciatku. Neviem sa rozhodnut. Mam pocit ze preslapujem na jednom mieste a neviem sa pohnut lebo nepoznam cestu. Konecne by som sa chcela usadit, mat dieta atd.

379

Po šesti letech se se mnou přítel rozešel, velmi jsem ho milovala a proto rozchod nesu velmi těžce. Chtěla bych se zeptat, jestli mě čeká v budoucnu nějaký muž, jestli najdu toho pravého a budu šťastná, jsem velmi citlivý člověk a přítel mě nemiloval ani z poloviny tak jako já jeho.

378

Měla jsem jedenáctiletý vztah s mužem, kterému jsem věřila a který byl mojí celoživotní láskou. On náš vztah pravděpodobně ale nebral tak vážně jako já, i když mě neustále přesvědčoval o opaku a navíc jsme plánovali i společnou budoucnost. Náš vztah ale nezačal úplně správně, byl ženatý, později se rozvedl. Cítila jsem, že jsem ublížila jeho rodině, ale ubezpečoval mě, že tomu tak není a nerozvedl se kvůli mně. Navíc dnes vím, že se ani ke mě nechoval čestně (dlouho nechtěl, aby o nás někdo věděl). Teno vztah pro mě skončil velkým dramatem a bolestí, se kterou jsem se prakticky nevyrovnala dodnes. Najednou mně bylo ukázáno, že mě podváděl a vlastně podvedl všechno. Moje city a víru, že k sobě patříme a že budeme žít spolu. No prostě jsem byla hodně - když to žeknu slušně "naivní". V období, kdy se tento vztah chýlil ke konci, objevil se v mém životě jiný muž. Začali jsme spolu žít u mých rodičů. Samozdřejmě, že mě trápily vzpomínky na minulost a tento muž se mi ze začátku snažil pomáhat. Otěhotněla jsem (toto
období považuji za nejkrásnější v mém životě) a zanedlouho po porodu začaly mezi námi vznikat konflikty, které vyústily až v jeho odchod ze společné domácnosti, když náš syn měl rok. Je pravda, že jsem ho v afektu vyhodila a byla jsem dlouhodoběji hysterická. Také se do hádek začali plést moji rodiče. Já jsem ale nebyla zvyklá na určité postoje a názory k životu, jak on mi je prezentoval. Dokázala jsem změnit celý svůj životní styl a přeorientovat se na druhého muže, dokonce jsem se zamilovala, i když to jsem si řekla, že budu mít pod kontrolou (bála jsem se dalšího zklamání). A ani tento vztah nevyšel. Zase jsem byla dlouhodoběji ve špatném psychyckém stavu. Pomáhá mi započaté studium na vysoké škole. Cítím, že to není v pořádku, dívám se na synka, jsme sami, místo manžela jsou mi oporou moji rodiče (vím, že mi moc pomáhají, ale začíná mi to lézt na nervy a začínám být alergická hlavně na maminku), připadám si jako ve zlaté kleci. Mám všechno, ale cítím se tak sama. Otec mého syna se k nám už nevrátí. Mezi námi proběhly velmi nepěkné reakce (později hlavně z jeho strany). Několikrát jsem ho prosila o odpuštění, ale k našemu společnému soužití mi klade jak on říká podmínky a to si myslím, že není v pořádku. Domnívám se, že už spolu nikdy nebudeme a přemýšlím o
tom nejen k vůli synovi, ale i proto, že ho mám stále ráda...
377

Jiz 8 let se trapim.a to jsem vedela pravdu jen castecnou.jedna se o selhani meho muze ve vztahu se mnou (nekolikrat.)4.3.2008 jsem se udajne dovedela pravdu celou primo od nej.,je velmi kruta - neverim mu, jsem vuci nemu zklamana hodne zklamana. milovala jsem ho z celeho srdce, on zatim pokousel osud jak jen mu bylo umozneno bez ohledu na nase manzelstvi a mou cistou lasku k nemu. hyckala jsem si ho a mela jsem dojem, ze jsme stastni. strasne to boli, nevim jak se s tim mam vyrovnat, citim prohru, bolest v mem zivote od nejblizsiho cloveka. nemam kam odejit. tvrdi mi jak lituje a jak me miluje. jen jsem chtela moc a moc poprosit o nejaky aspon strucny vyklad proc me zklamal. napadlo me jestli neco podobneho mi dluzil z nejakeho predchoziho zivota. nekdy mam velky pocit, ze ziju tento zivot aby me nejblizsi zranovali a ublizovali a ja abych se naucila odpoustet. chodim moc rada na vase stranky, dekuji za ne, uz mnohokrat mi aspon na cas pomohly pochopit nektere situace. vazim si vas jak pomahate tem co to potrebuji.

376

Chtěla bych Vám sdělit svůj příběh. Byla jsem vdaná skoro 10 let, když se manžel začal zmiňovat o deset let mladší kolegyni, která se stala jeho kamarádkou. Jejich vztah se stal velmi blízký, slečna od něho chtěla dítě. Prý po něm nic jiného nebude chtít, nebude ani v rodném listě, nebude chtít peníze. Když mi to řekl, byla jsem v šoku a řekla mu, že jestli s ní bude mít dítě, rozvedu se s ním. Asi mě nebral vážně, neumím si vysvětlit, proč mi to říkal, v té době už s ní měl poměr, to mi došlo. Když bylo miminko na cestě, podala jsem žádost o rozvod. Bylo mi jasné, že by to pokračovalo, že by tam chodil a já bych s tím měla problém. Sice mi dodnes tvrdí, že by nás - mě a dceru - nikdy neopustil, ale žije s ní jen proto, že jsem se rozvedla. Vycházíme spolu dodnes dobře, ale žít jsem s ním nechtěla. I tak nebyl život s ním procházka, byl nespolehlivý a občas dost pil. Ale to není konec...

Byla jsem 5 let sama a pak se zamilovala. Znala jsem ho už několik let, věděla jsem, že má syna starého jako já dceru a že manželka pije, rozváděl se. Vznášela jsem se v oblacích. Pak z něj jednou vypadlo, že mi chce něco říct. Má nemanželského syna. S kamarádkou. Scénář jako u manžela: není v rodném listě, neměl ho vidět nebo jen občas, neměl ten malý vědět, že je jeho
otec... je to jinak. Přesně tak, jak jsem to předpokládala, že to bude u manžela, a chtěla jsem se tomu VYHNOUT!

Volají si, vídají se, malý ví, že je to táta, stále něco řeší a když jsem se ho ptala, proč tedy není s ní, když s ní má dítě, řekl, že ji nikdy nemiloval a že ví, že by to nefungovalo. Že se tak rozhodl už před tím, než jsme se potkali a že to není kvůli mně. Jenomže já se jí cítím ohrožená. Bojím se, že se jednou kvůli malému rozhodne žít s nimi. Život mě vrátil zpátky do určité situace, asi ji mám prožít, nevěřím, že je to náhoda, na to je to příliš netypické.

Ale čemu se tedy nemám vyhnout? S matkou toho malého už jsem se viděla a se synkem také. To je další věc, která se mi nezdá. V září mu byly 3 roky a on má stále plíny, vůbec nemluví, jen vydává takové nesrozumitelné zvuky. Jeho maminka má přítele, žijí už ve společné domácnosti. Jsem z celé té věci rozhozená a nevím co s tím. Musím na to stále myslet, nemůžu se soustředit na práci, na nic, jsem roztěkaná. Rozejít se s přítelem nechci, protože ho mám ráda a on mě také. Také si myslím, že bych se mohla dostat do stejné situace i potřetí. Většinou mi radí moje intuice, ale teď někam zmizela.
375

Je to asi rok a pul, kdy jsem mela zvlastni setkani. Potkala jsem muze a od první chvile jsem mela tak hluboke pocity, které jsem ještě nikdy nezazila. Byla jsem jakoby omamena. Po první schuzce jsem dokonce prejela cestou domu parkoviste a musela jsem se vratit, byla jsem jakoby v transu. Když jsme měli druhou schuzku, tak jsme měli sraz v restauraci, byla jsem uplne mimo, sla jsem do restaurace naproti a az tam si uvedomila, ze jsem vesla do spatneho vchodu. A tim to vse zaclo. To ze jsme meli i intimni pomer, není vubec podstatne, tam slo o něco jineho, jako by vyrizovani uctu. Mela jsem sny ze sestnacteho stoleti - stala jsem v horach u drevene chaty, byla jsem zena se dvemi malymi detmi a vyhlizela jsem ho a on jako by porad nesel a nesel. Videli jsem se hodne malo, asi 1x za 2 mesice. Ale cely rok jsem prozivala nekonecne hodiny dny a tydny, například když on byl v Rakousku na lyzich a ja jsem byla v Mnichove, pocitila jsem najednou strasny smutek, jako bych zkamenela a drzelo se to skoro 2 dny. Když jsem se vratila do Prahy, napsal mi, ze potrebuje pauzu a ze se nechce videt. A za tři dny jsme se nahodne potkali a meli hezky vecer, ktery nas jakoby znova svedl dohromady. Cely rok v intervalech, nekdy to prislo vecer, nekdy přes den, jsem mela stavy, které se skoro nedaly vydrzet. Nekdy to byl strach před nim, nekdy zase az panicky strach, který ovladl cele me telo, ze uz ho nikdy neuvidim a nekdy opravdova silna zlost vuci jeho osobe, nemohla jsem pochopit, odkud ty pocity prichazeji. Psal mi od zacatku, ze me nemiluje, ale chtel se dal schazet, i kdyz me psal, ze jsem nezasadni pritelkyne a ze ke mne nic neciti a když jsme se potkali, tak to byl zase uplne nadherny vecer, pak me zase ponizoval, rozchazeli jsme se a znovu schazeli, urazeli se. Co me desi je, ze například po trech mesicich, když uz si myslim, ze to je za mnou, tak se tyto pocity vraci z minuty na minutu v takove intenzite, jako kdybychom se videli před hodinou. Bylo to tak silne, nemohla jsem jinak, i kdyz jsem proti tomu vsemozne bojovala, sportem cestovanim udelala bych cokoliv, abych na nej zapomnela, protoze to nebyla laska, ale opravdu zvlastni nepopsatelne pocity. Tocim se porad dokola, jako bych mela něco vyresit a nevim co. Snazila jsem se jeste ted se s nim potkat s nadeji, ze si popovidame a ze budu moct vec uzavrit, uz od zari jsme se nevideli, psala jsem mu a on odpovedel, ze pujdeme urcite na kafe a potom zase nereagoval na sms, pro nej typicke chovani, je velmi silny, dokaze s lidmi manipulovat i si s nimi hrat, i kdyz ma urcite i dobre stranky a schopnosti. Pak jsme se nahodou znova potkali! A znova jsem to zacala resit. Moc rada bych se toho zbavila, nechci s nim byt a on nechce byt se mnou. Ale presto nekdy velmi silne citim, jako by byl nablizku a vzbujuje to ve mne pocity uzkosti, menecenosti a smutku. Je to cele jakoby nedoresene. A taky jsem z toho na nervy, ze se znova a znova nekde potkame, jako by me to pronasledovalo. Byla jsem vzdycky pro ostatni takovy slunicko, lidi si ke mne chodili pro radu, vzdycky jsem hodne pracovala, ale minuly rok me uplne polozil na lopatky, casto uz se mi ani nechtelo mezi lidi. Moc me to trapi, citim velky blok. Nevim jak si to mam vysvetlit, jestli jsem mu udelala neco moc spatneho v minulem zivote, jestli to potrva jeste dlouho..
374

Milá Wahl., píšem Ti snáď svoj stý list. Akosi som vždy stroskotala na tom, čo Ti vlastne chcem povedať. Nemôžem vložiť do týchto riadkov všetky svoje myšlienky, nepostačovali by ani tri hárky papiera. Môj život sa za posledne takmer tri roky veľmi zmenil. Prežila som ponižujúci rozchod, potom rozvod. Mala som pocit, akoby som z výšky klesla na tvrdé dno. Pád, údery, bolesť,slzy, predsavzatia.... všetko opäť dokola. Keď ležíš tam dole, objavia sa ruky, ktoré ťa chcú podvihnuť. Počuješ slová povzbudenia a útechy, ale bolesť prežívaš ty sama. Ty musíš vypiť pohár horkosti, ty musíš zaťať zuby a vydržať. Ukázať svetu, že sa vieš zaradiť a nevypadneš z davu. Kračať ďalej... Všetko sa zmenilo: upadla moja naivita, ktorá ma 11 rokov viedla k tomu, že dokážeš zmeniť človeka, keď ho veľmi ľúbiš, nech sú jeho hriechy akékoľvek. Odrazu som nemala nič. No vrátiť doterajší život som nechcela. Bolo treba začať odznova. Stratila som domov, ktorý som s láskou a precízne budovala. Bolo treba sa postarať o dve deti, ktoré za nič nemohli. O dve krásne deti, za ktoré ma to bolelo dvojnásobne. Ušlo veľa vody. Tých "kopancov" bolo ešte veľa, no i víťaztiev. Môj život bol ako graf: krivka skákala hore, potom klesla prudko dole. No toto všetko ma naučilo pochopiť, čo v živote má hodnotu, ako treba o svoje bojovať, ako si vážiť dosiahnuté. Človeka, ktorého som tak milovala, ktorému som tak verila, sa mi ukázal v celkom inom svetle. Stal sa mojím nepriateľom. V podstate tu je jeden môj problém. Nedokážem mu odpustiť, nedokážem s ním viesť rozhovor bez negatívnych pocitov. Správať sa s nadhladom a chladne.Prečo to trvá tak dlho? Úprimne, závidím mu, že on sa tak rýchlo otriasol, má priateľku a možno si buduje svoj nový sen. Ja neviem, vlastne sa stále bojím niekomu uveriť. Hoci snívam o rodine, o velkej rodine. To som vždy túžila mať. Ty mi rozumieš, viem to, viem, že do mňa vidíš. Stále, keď kráčam sama, dvíham oči k oblohe a pýtam sa, kedy stretnem človeka, ktorého hľadám. Vždy som svoj cieľ dosiahla, svoj boj dotiahla do konca. Vždy mi život ponúkol šancu seriozne sa s problémom popasovať, ale hlavne pochopiť ho. Toto som sa naučila, že všetko más voj veľký význam, nič sa nedeje náhodou. Že človek dostane vždy šancu vybrať si. Len treba svoje rozhodnutie zvážiť. Ale tentokrát mám pocit, že to trvá moc dlho. Prosím Wahl, urob si z týchto mojich chaotických myšlienok nejaký celok a pomôž mi pochopiť, čo sa to v mojej hlave deje. Milujem svoj život, milujem svoje deti. Budem kráčať ďalej, to viem. Len chcem kráčať správnou cestou. Ach Wahl, ďakujem, že som mohla tieto slová napísať a poslať ich niekomu konkrétnemu. Viem, že mi rozumieš a pochopíš ma.
373

Milá Wahl, děkuji ti, že jsi a promiň, že tě s tímhle obtěžuji, vím, že podobných partnerských potíží máš mraky. Dlouho jsem váhala, jestli tě mám poprosit o radu, ale často se mi zdají ošklivé sny o mém vztahu s mým "druhem". Nemám toto slovo ráda, prostě je to muž, kterého (??) miluji (??), ale nedokážu si ho vzít. Mezi těmito sny, se mi zdál i jeden moc krásný o tobě. Byla jsem na tvém semináři a když jsi začala vyprávět, všude poletovali motýlci. Jeden si sedl na tvé rameno a seděl tam až do konce. Pak se sen přetrhl a začal jiný moc ošklivý. Proč je můj vztah s mužem tak divný? Poznali jsme se moc brzo, ještě nám nebylo ani -cet. Jsme spolu 8 let a kolotoč našich problémů je neustále stejný. Máme dvě úžasné děti, kvůli kterým mám pocit, že teď už musím odejít. Všichni mi říkají - neblázni, vždyť je to všude stejné, nebije tě, nepije, vydělává, nepodvádí tě (snad), s jiným to může být i horší. Tak já se tedy držím a zatímco vnitřně umírám vedle člověka, který mě podle mého nemiluje a čas plyne. On je strašně sobecký a egoistický, nemá rád narozeniny, Vánoce, oslavy a dokáže mi to vždycky zkazit. Pláču každé Vánoce, narozeniny probrečím vždy někde v koutku, protože se nesnaží pro mě udělat nic hezkého. Jenže když už se dostanu do stádia zoufalství ze smutku, který tak strašně tlačí na srdci, že ani nemůžu jíst, tak mu sdělím, že musíme začít s rozdělením majetku, protože chci pryč, najednou se v něm něco přehodí a je tak hodný a ohleduplný a já si zase uvědomím, že ho miluji a že s jiným mužem by to opravdu mohlo být horší a nedej bože, kdyby můj další muž třeba bil moje děti, nebo je jakkoliv nepřijal. Jednoduše zase zblbnu a jsem s ním dál a za pár týdnů je to zase stejné. Nemůžu odejít hned, nemám kam a tak musím čekat až doplatíme hypotéku a budeme moct prodat dům. Tolik bych chtěla poznat opravdovou lásku, abych cítila, že mě někdo miluje, že je se mnou rád, že mu nestačí jen ten pocit, že jsem doma, starám se o děti, navařím a uklidím. On mi tak dává najevo, že ho ruším, když mu chci něco říct. No nebudu to moc rozvádět. Co mám dělat? Nevím, které "intuici" mám věřit. Jeden týden jsem si jistá, že musím odejít, že mě třeba potká krásný vztah a druhý týden jsem si jistá, že mám vydržet, že se to spraví a budu mít krásný vztah s tímto mužem. A když tohle trvá už 8 let, opravdu už nechápu, proč se nedokážu rozhodnout, proč od něj nedokážu odejít, jsem jen srab, nebo je v tom něco jiného?! Jen vím, že takhle čím dál víc umírám. Četla jsem, že když je někdo krátkozraký, je to tím, že nedokáže vidět, nebo přemýšlet nad budoucností. No já tedy vidím čím dál tím hůř.
372

Asi od ledna si píšu s jedním Italem, který sem chce přijet a chce, abych ho provedla Prahou. Chtěla bych vědět, zda přijede a jak bude naše setkání probíhat.
371

Zajímalo by mě, jak se bude vyvíjet můj život profesně a hlavně partnerské vztahy. Je to jako začarovaný kruh ani v profesi ani v partnerských vztazích nemůžu najít to pravé. Přitom cítím, že se to jednou musí povést. Mám nějakou nadějí?
370

Bude to skoro rok, kdy jsem potkala člověka, u kterého jsem hned věděla, že mi na něm záleží. Za tu dobu, co se známe, se stalo spousta věcí a já bych se Vás chtěla zeptat, jak se to bude dál vyvíjet, protože se v tom nevyznám. Nevím, jak bere on mě, pokud má o mě stejný zájem jako já o něj. Nevídáme se moc často a většinou není dost prostoru k vyjadřování se. Poslední dobou mi však připadá, jako by ode mě utíkal a nechtěl se mnou být. To mě mrzí a jsem z toho nešťastná.

369

Dobrý den, stále mám takový problém, ze pokazdé, kdyz se do nekoho zamiluji, tak pak zjistím, ze s nekým chodí nebo je dokonce zenatý. Uz si s tím nevím rady. Aniz bych tusila, jak na tom jaký muz je, pritahují me pouze, jak se pozdeji ukáze, zadaní muzi. Je to nejak spojeno s minulým zivotem? Jak to bude dál? Zrovna nyní jsem opet do jednoho takového muze zamilovaná. Muze to s námi dvema skoncit nakonec i jinak, nez obvykle?

368

Jsem na tom citově dost špatně. Moje manželství už asi nevydrží. Mám pocit, že manželovi překážím. Rýsuje se mi k němu jedna žena, i když asi zatím jen v mé fantazii, ale moc mě to znepokojuje. Potřebovala bych radu.

367

Dobrý den.Náhodou jsem našla Vaše stránky a tak bych se Vás chtěla zeptat. Rozvádím se a ráda bych věděla, jestli v budoucnu budu ještě vůbec šťastná. No ani nejde tak o mne, jako o moje holky 14 a 9 let. A jestli budu mit práci bo mám problém si ji sehnat. Moc děkuji.

366

Vím, že máš mnoho práce, že na světě je mnoho dušiček, které se trápí, mají nějaký problém a potřebují od tebe pomoc. Lidé mají různé problémy, ale v té chvilce je každého problém ten největší a nedá se srovnávat a vážit, zda je menší či větší, než problémy, které mají ostatní. Prosím tě moc, prosím o zprávu, jak vidíš mou budoucnost s mým manželem. Měli jsme s manželem minulý rok nešťastné období, které jsme překonali. Ale poslední dny mám v sobě podivné tušení, jako kdyby mi někdo něco napovídal, předvídal, že se snad ještě něco špatného (nevím, jestli to mám popsat jako špatné, ale je to dost nepříjemné) přihodí nebo stane. Mám z toho strach. Prosím o pomoc nebo radu.

365

Prožívám velkou psychickou krizi již několik měsíců. Sám si nedokážu poradit a celá záležitost mě hrozně ničí. Mám přítelkyni, se kterou jsme prožívali překrásný vztah, myslel jsem si, že si naprosto rozumíme a že se na ni mohu spolehnout. Měla velmi těžký život a tak jsem se domníval, že bude ráda, když ji někdo zahrne láskou, tak jako já. Přesto mi velmi ublížila, i když asi ne záměrně. Ráda by byla opět se mnou, ale já se nemohu rozhodnout.

364

V poslednich par letech mam problemy ve vztazich s muzi...
uz po nekolikate se mi stalo, ze jsem se potkala s muzem, sympatie byly oboustranne,
jevila jsem se mu jako velmi prijemna, vtipna osoba, ale po nejake dobe jeho zajem jako by opadl.
Nakonec jsem se dozvedela, ze se dal dohromady s jinou zenou... ta jina zena je tam vzdycky...
Ted jsem potkala cloveka, ktery je sympaticky, komunikativni a prijemny muz.
Velmi jsme se sblizili jako lide, proste si rozumime...
Citim, ze by mohlo jit v budoucnosti i o neco vic...
Vetsinou kontaktoval hodne on me, ale ted se z necekanych duvodu stahl.
Kdyz jsem se ho zeptala, co se mezi nami zmenilo, rekl, ze se mnou to nema nic spolecneho
a ze ted nema dobrou naladu a je v tom duvod, ktery mi ale nerekne.
Pritom jsem o nem vedela spoustu jinych veci, takze mam pocit, ze v tom neni neduvera ke mne...
V tomto pripade jsou tu dve zeny, o kterych od nej vim, ktere se vyskytuji v jeho blizkosti.
Vzdy mi rikal veci na rovinu.
Jedna je jeho dlouholeta kamaradka, se kterou se pred lety dali malem dohromady.
Druha ho moc chce (pry ho uhani), ale on o ni pry nema zajem...
Neodvratne citim, ze zena, ktera ho uhani, je mozna duvodem jeho problemu, o kterem mi nechce rict.
Varovala jsem ho totiz pred ni, protoze mi z jeho vypraveni prisla jako typ, se kterym by mohl mit komplikace, kdyz ji odmitne.
Chtela bych se zeptat, proc mam problemy s muzi?
Je fakt, ze s kazdym seznamenim se posunu o kousek dal, ale zatim jsem se s zadnym nedala dohromady.

363

V loňském roce jsem prožila dost velké zklamání se svým manželem.
Náš vztah jsme si asi oba (nikdy za vše nemůže jen jeden) dost narušili
a on pak po boku jiné ženy delší dobu zvažoval, kam vlastně patří.
Dnes je rozhodnut, ale nejasno či nedůvěru v další budoucnost mám zase já.

362

Budu s mužem, se kterým jsem se potkala minulý rok a velice se zamilovala, on mě má taky rad moc rád, ale nemiluje mě, a to ho trápí, teď hledá a neví co dělat. Chtěla bych mu a zároveň nám oběma nějak pomoct, abychom mohli být spolu štastni. Teď mám velkou bolest, jezdí za jinou, ale mně píše stále a chce přijet. Já bez něho nemůžu být, ale zároveň se bojím další bolesti. Proč se to vše děje? Co dělám špatně?

361

Žiju v manželství dvacet let...a chtěla jsem a myslela, že s manželem i zestárnu... ovšem vždy mi chybělo jeho pohlazení, pochopení.. když jsem svého manžela nejvíc potřebovala...nebyl se mnou, ale se svými kamarády... ani když mi bylo nejhůř, nebyl se mnou.. a tak jsem se rozhodla... Začala jsem na sobě pracovat...milovat sebe a hlavně jiné. Stávalo se mi, že situace, které prožívám, jsem už zažila a dokonce i to, co jsem viděla ve snu, se pak splnilo...třeba po několika letech. A pak... na úplně náhodném místě jsem se potkala s jedním mužem. Viděl mě jen chvilku, našel si moje fotky na netu... říká mi - moje pěkná tvářičko. Poprosila jsem o fotku a to úplně vykolejilo...není krásný, jak by se dalo říct...ale jako by to byla druhá půlka mé duše... jako puzzle... jenže ani on není volný (má přítelkyni) a je o 10 let mladší. Zbytek světa mě ukamenuje... (Měním svůj život už dlouho, chci žít jinak.. pracuji na sobě .. snažím se pomáhat jiným.... mám kolem sebe hodně lidí, kteří mě mají rádi... ale je ten muž ten, který má rád mě?? Je to druhá půlka mé duše? Dívám se na jeho fotku, kterou mi poslal... není krásný.. ale cítím, že k němu patřím. Jsem přesvědčená, že když budu dál čekat na svého opilého manžela.. (a to už nechci ), nezmění se vůbec nic. Ale stejně... snažím rozdávat druhým radost, pomáhat jim jim, když je jim zle.. malinko zmírnit utrpení na tomto světě... jen jsem pořád sama ...

360

Mám problém s dcerou, žila 14 let s mužem, z toho 9 let v manželství, mají 3 děti. Nejmladšímu jsou 2 roky. Od srpna je její život změněný na celé čáře. Nejprve zjistila, že je jí manžel je nevěrný již rok a půl a že když si myslela, že je v práci a táhla všechny tři děti pořád sama, byl s milenkou. I ve dnech, kdy jí bylo nejhůře (zhroutila se únavou a slabostí) jí nebyl oporou. Nejel s nimi ani na jeden den na dovolenou a s milenkou trávil týden atd. Jestli to jde říci stručně, tak z tohoto jeho chování a z chování po odhalení nevěry, kdy jí řekl, že chce být jen s tou jeho novou partnerkou a že ji strašně miluje a nakonec se odstěhoval a je již měsíc pryč a za tu dobu nebyl ani s jedním dítětem ani hodinu venku, prostě je toho hodně, asi by to bylo dlouho na rozepisování. Můj dotaz vlastně spočívá v tom, jestli to ta holka všechno zvládne jak fyzicky, tak psychicky a jestli se jí to v životě ještě nějak dobře uspořádá. Milenka jejího manžela ho mezitím opustila s tím, že si nevezme na triko takovou zodpovědnost, našla si jiného a on je teď z toho nešťastný (ne z toho, že přišel o rodinu, ale z toho, že ho opustila milenka), ale bohužel se chová nehezky - dává dceři zatím peníze na děti, ale skoro vůbec o ně nejeví zájem. Já z pozice matky pořád vidím děti bez táty, ale zase z druhé strany chápu dceru, která zjistila (sice pozdě, ale přece), že to asi opravdu nebude dobrý člověk. Vztah k dětem u něj nikdy nebyl moc velký, ale když přišla potřetí do jiného stavu, tak o tom diskutovali a on řekl, že se to nějak vyřeší, že si dítě nechají. Dcera doufala, že se mu rozsvítí a bude lépe. Bohužel to dopadlo jinak, řekl jí, že mu třetí dítě totálně podrazilo nohy, přestalo ho to doma bavit a nechce tam být. Mám o dceru starost, má opravdu stavy, kdy se cítí psychicky moc špatně a nevím, jak jí pomoci. Můžu jí sice pohlídat děti, podpořit finančně, ale to, že má velikou bolest v srdci a při tom pořád být v pozornosti k dětem, je moc ubíjející.

359

Před rokem jsem začala chodit s dosavadním přítelem, něco mě u něj hrozně moc drží, umí se chovat moc pěkně, ale z toho se chová hodně hystericky a ubližuje mi, neustále se hádáme, je mi sice 18, ale já už s ním počítala tak nějak do života. Pořád se rozcházíme, potom je to zase krásný z toho se zase naštve a vše je špatně. Já už vážně nevím jak dál, několikrát jsem vážně uvažovala o tom vzít si život, ale nedokážu to, nechci nikoho jiného, nechci... mám pocit, jako by mě nějaká vyšší síla u něj držela... Já ho strašně miluju, někdy bych snad raději ani nechtěla, protože mám pocit že si mou lásku nezaslouží, on zase tvrdí totéž je to zkrátka neustálý boj, nevím kudy z toho ven... Hrozně moc se trápím.

358

Už dlouho procházím obdobím neklidu a hledání, sáhla jsem si na to, čemu se říká dno, ale naštěstí se škrábu nahoru a je to lepší a lepší. Potřebovala bych vyřešit ještě jeden zádrhel v životě. Ne a ne se objevit to, čemu se říká životní partner. Je mi samotné moc smutno. Pořád se mi myšlenky vracejí k tomu jednomu a já nevím, co s tím a jak z toho ven. Všechno začalo před necelými čtyřmi roky. Seznámili jsme se na jedné akci a bylo nám spolu moc dobře. Jeho představy o životě byly naprosto stejné jako ty moje. Bylo to až neuvěřitelné. Jenomže je tady jenomže. V té době už 5 let bydlel sám, jeho žena od něj odešla a vzala si děti, na kterých on lpí. Ještě před tím, když byli spolu, jej psychicky týrala. Snažil se vše řešit přes poradnu a psychologa, ale marně. Ona pomoc a rady odmítala. Před dětmi veškerou vinu svalila na něj, ale děti jej mají rády. Zádrhel je v tom, že ona se rozvést nepotřebuje. Má všechno. Děti, dělá kariéru, posledního přítele si nastěhovala do domu, a manžel má peníze, po kterých ona touží. No a můj "přítel" je z toho špatný, trápí se, je mu smutno, ale nedokáže se rozhoupat k žádnému činu, utíká sám před sebou. Stalo se hodně věcí, teď už se spolu nevídáme, jenom odčas si pošleme mail nebo sms. Je mi z toho moc smutno. Chci být s ním, ale taky se toho bojím. Jeho děti jsou už velké (19 a 15). A život tak strašně utíká. Nevím co dál. Je naděje, že se rozhoupe k nějakému činu? Nemůžu a nechci jej do ničeho nutit. Musí se rozhodnout sám. Nechci celý život čekat a čekat a čekat.

357

Ahoj, mám takovej problém... rozešel se se mnou kluk, se kterým jsem chodila 11 měsíců... jenom by mě zajímalo, jestli se někdy vrátí, protože vím, že mě miluje.... Předem moc děkuji. A odepis prosím pokud možno co nejrychleji, je to moc důležitý.

356

Mám 2 děti, syna a dceru, už dlouhodobě se táhne nepříjemná situace s mým bývalým manželem, nechápu už nic, co se děje, neustále se snaží vyhledávat a vyvolávat konflikty i přes úřady a soudy, mám pocit, že je tím posedlý a baví ho to, že bez toho nemůže žít, je podruhé ženatý a mám pocit, že nemám i přes to z jeho strany osobní klid, je v tom i rodina ze strany bývalého manžela a také ze strany mého otce.
355

Hledám radu, kde se dá, nevím, jak se mám rozhodnout. Jsem rozvedená s dospělými dětmi a před rokem a půl jsem potkala svou "osudovou lásku", problém je v tom, že je zadaný, není ženatý, pouze zadaný, rozhoduje se mezi námi dvěma a já už ztrácím sílu. Já jsem ta utajená, ona o mně neví, vím, že je z toho už zoufalý, ale stále není schopen vyřešit svou situaci. Byla bych ráda, kdyby bylo možné nahlédnout do mé budoucnosti, opravdu ho mám ráda a vím, že dokud bude v mém srdci on, jiného nebudu hledat a já bych si přála najít vnitřní rovnováhu a klid.
354

Mám 11letou dceru, s jejímž otcem již tři roky nežiji. S tímto rozchodem jsem se vyrovnala a chtěla bych mít nový vztah. V létě jsem potkala muže, s kterým se vzájemně přitahujeme a máme i podobné zájmy a komunikaci. Problém je, že on je asi třičtvrtě roku po rozchodu (manželství trvalo 3 roky a děti neměli) a připadá mi, že ještě není s tímto koncem vztahu vypořádaný, protože pořád neví, co chce. Pořád říká, že mě má rád a chce být se mnou, ale pak se zase chová odmítavě. Rozešla jsem se s ním tedy, protože mě jeho chování zraňovalo. Říká, že ho mrzí, že se tak chová a že se brání dát najevo své city, aby třeba mě nebo sobě neublížil, protože prý neví, co sám se sebou. Domluvili jsme se, že budeme kamarádi, ale když mě potkal s někým jiným, urazil se a přestal se mnou komunikovat. Potom zase dělá jako by nic a snaží se se mnou mluvit. Jsem z takového chování naprosto zmatená a nevím, co tedy mám dělat.
353

Milá paní Wahl, Takový běžný trojúhelník, jeden muž a dvě ženy. Mému příteli odjela manželka za prací do zahraničí, potkala tam mladého člověka, s kterým tam žila a pracovala pět let. Mezitím jsem se já starala o přítele, rozuměli si, milovali se. Po pěti letech se vrátila domů, což jsem respektovala. Jenže doma nezůstala, její přítel koupil nedaleko dům a ona tam s ním žila ještě dva roky. Naše přátelství se však mezitím dostalo na jinou úroveň, upevnilo se. Oni mezi sebou řešili prodej bytu, což by znamenalo, že se situace konečně pohne nějakým směrem. Není to dlouho, co se vrátila zpět, s věcmi i autem na leasing, s kterým se bojí jezdit. Můj přítel ji vyhodit z bytu nemůže, ona má na něj stejné právo jako on, protože rozvedení nejsou. Žít s ní nechce,ale docela chápu,že je to pro něj takto i pohodlné. Nerad něco řeší,tak asi jako každý chlap. A já se tím vším hodně trápím, i když vím, že jsem pro něj sluníčko. Nechci ho do ničeho nutit, jen nevím, jak dál.
352

Moje sestra prožívá peklo se svým manželem, ale nedokáže se od něj odpoutat. On ji už sedm let podvádí se svou spolužačkou, rozvést se nechce, ale ukončit tento vztah také nechce. Zajímalo by mě, jestli někdy tato patová situace skončí, nebo to půjde ve stejných kolejích?
351

Milá Wahlgrenis, obracím se na Vás s prosbou o radu. Jsem rozvedená, před tím jsem byla 8 let vdaná. Máme spolu 23letou dceru, která žije už svým životem. Exmanžel žije dlouhodobě se svou přítelkyní, se kterou se nedaří otěhotnět. Asi před rokem jsme se intimně sblížili. Exmanžel mě vždy nějak vyhledával, i když to nebylo k vůli dceři. Já jsem se však do něj teď zamilovala a přála bych si žít s ním. On mi ale řekl, že mě má rád, ale nemiluje mě, přesto za mnou dále chodí. Já si s touto situací nevím rady, protože tím doufám, že jednoho dne pochopí a bude chtít se mnou být. Asi naivní představa. Jsem v divné situaci, protože mě moc bolí, že je s ní a když si pro sebe řeknu, že už mu řeknu, ať nechodí, tak mě něco brzdí, ať s tím počkám. Já jsem si uvědomila chyby, které jsem udělala v manželství a teď vidím všechno v jiných barvách.

350

Mám manžela, jsme rok vzití, ale známe se devět let, máme se moc rádi, ale někdy je to moc těžké. Myslím, že jsme toho spolu zažili hodně a to nás asi taky krásně drží pohromadě, ale ve mně něco uvnitř je, že musím pořád pokoušet i jiné chlapy, jsem prý hezká, a tak toho někdy zneužívám, pak když příjdu domů, tak je mi to líto a věnuji se manželovi. Možná tím, že jsem rozlítaný blíženec. I kartářka mi říkala, že budu mít nejmíň tři chlapy, ale já chci zůstat s tím jedním, chci se už konečně usadit a mít rodinu , už na to máme věk, chceme to oba, což v minulosti nebylo, buď jsem nechtěla já nebo on, ale teď začíná nějaké pěkné lepší období, začínám trochu jinak uvažovat a chci prostě ten rodinný krb, a tak jsem se chtěla prosím zeptat, jak to vidíte Vy?

349

S přítelem jsme se po ročním vztahu v červenci rozešli. Byla to má chyba, příliš jsem žárlila a nedokázala jsem se odpoutat od rodičů a statku, prostě jsem to nezvládla. Teď mě to moc trápí, protože cítím, že to je můj osudový muž, a že k sobě patříme. Rozchod jsem nesla hodně těžko a nemohla jsem mu odpustit, že jsme to nezvládli, ale už vím, že v tu chvíli to prostě nešlo. Naučil mě spoustu věcí do života a vedle něj jsem obrovsky fyzicky a hlavně duševně vyrostla. Uplynul už nějaký čas a stále na něj myslím. Dokonce se kvůli mně i rozvedl a já bych si moc přála s ním prožít celý život. V současné době má už ale jinou přítelkyni. Řekni mi prosím, jestli je možné i přes všechny mé chyby tento vztah vrátit zpátky, jestli už není příliš pozdě. Miluji ho a myslím, že i on mne.
348

Koncem prázdnin nás opustil můj muž, máme dva kluky. Odešel k jiné ženě. Bylo to velmi rychlé. Teď začíná přemýšlet o návratu a já jsem nějak unavená. Toužím, aby se vrátil, ale nechápu, jak může někdo přemýšlet o návratu a přitom žít u někoho jiného. Vím, že to není až tak moje věc, ale nevím, kdyby se vrátil, jestli můžu věřit tomu, že se chce vrátit a srdce je u mě a ne jinde. Hlavně vůbec nezvládam být v klidu, když se bavíme o nás. Tak se ptám - má to vlastně ještě smysl, je to pro náš vztah zkouška, nebo už je to pryč?

347

Ke svému bývalému příteli jsem se přistěhovala na vánoce v rok "revoluce". náš vztah byl nejhezčí na dovolené, ale v normálním životě jsme se moc shodnout nedokázali. Hlavně co se týká údržby bytu. Každý jsme měli jiné představy. Hlavně on, pořád jako o dovolené... Na začátku vztahu jsem přišla do jiného stavu a byla jsem vyděšená z toho, co bude, a když jsem s tím za přítelem přišla, zeptal se mě, co s tím budu dělat. Byla jsem na miniinterupci. Pak chtěl miminko on a já na to přistoupila, i když jsem si jistá nebyla a myslím, že jeho touha byla iniciovaná spíš aktivitou jeho matky. Ale miminko se stejně nepovedlo. Asi jsem v podvědomí nechtěla.
Letos jsem se rozhodla koupit byt, a tak jsem uzavřela smlouvu a koncem roku bude můj. Na jaře jsem poznala, že je teď dobrý čas - konečně i na miminko. A možná na nový život ve třech. S pronájmem bytu bychom miminko ani já snad moc nestrádali. (Každý jsme se s partnerem vždycky "živili" za své. žádný společný majetek- kromě 3 krásných a milých koček.) Když jsem s tím svým rozhodnutím přišla, řekl že ne. Studená sprcha... mimo to jsem věděla, že udržuje platonický vztah s jednou ženou, která ho nakonec odmítla, protože si našla jiného. Ale i to bych překousla. Vždyť jsem to tušila asi třičtvrtě roku /v tu dobu se se mnou skoro nebavil, jen provokoval k hádkám/ a jen pár měsíců, jsem si to potvrdila.
Tak jsem provedla rekapitulaci. Souznění duší sice u nás funguje dost často, aspoň z jeho strany, vždycky jako by věděl dopředu, co se mi honí hlavou, ale prostě to nefunguje. Buď jsme oba "hot", nebo oba "čehý". Takže jsem mu řekla vše, co mě trápilo a rozešla se s ním. Nechal mě u sebe bydlet.
Dvakrát jsem byla na dovolené, pokaždé s jinou kamarádkou a čistila jsem si hlavu. Na poslední jsem se rozhodla, že už dítě mít nechci. Začala jsem si hledat nového partnera, ale moc mi to nešlo, vazba na bývalého pořád existovala. Ale aspoň jsem zkusíla zajít párkrát na schůzku. ale jen do té doby, než jsem na internetu uviděla na fotce Romana /60let/. Minulý týden jsem na schůzce byla s ním. S mužem žijícím nyní v Americe, který se chce vrátit. Po velmi dlouhé době jsem se cítila moc dobře. Vzbudil ve mně opět ženu a velkou touhu. Nemilovali jsme se spolu.Nechtěla jsem. Musel odletět zpět. Jenže ve mě vzplál velký oheň touhy a to tak velký, že jsem svedla svého bývalého a styk byl nechráněný. Jsem den před ovulací. Ještě pár hodin mi zbývá, abych se rozhodla, co udělám, Začal nový život? Jestli ano, co se stane, když ho v sobě nechám? Udělala jsem krok dál a rozhodně se nechci vracet ke starému způsobu života, jaký jsem žila s bývalým partnerem. Nevěřím ale, že muž (mimochodem lev), s kterým nám sice bylo dobře, ale skoro se neznáme, by chtěl v budoucnu mě i s dítětem.
Bývalému jsem řekla, že jestli nechce být taťka, že se postará o tablety po. (Dítě, které by se mohlo narodit, pokud bylo počato - by bylo lvíče...) s bývalým, když jsme se o možnosti těhotenství bavili, jsme se zřekli, že by to mohly být taky dvojčata!!! No, udělala jsem si ze života svojí vinou pěkný miš maš. dopis je dlouhý a mám pocit že moc nevyjadřuje moje pocity. Nějak mi to nejde napsat líp, honí se mi toho v hlavě moc. Rozhodnutí bude na mě. Vím to.
346

Dobrý den, milá Wahlgrenis. Už dříve jsem velice často pročítala Vaše stránky a pořád jsem přemýšlela, jestli Vám mám zkusit napsat... Nevím, jestli můj dotaz patří přímo sem... Já prostě nevím už vůbec nic... Můj problém trvá již tři roky a nevím, kde mám začít, je toho tolik... Jsem vdaná. Manžel se kvůli mně rozvedl, opustil ženu stejně starou jako já s dvěma malými dětmi... Bohužel po tělesné stránce si s ním moc nerozumím, je to čím dál tím horší, ale myslela jsem si, že je to normální, určitě bych nebyla jediná na světě, která nikdy nedosáhla s nikým vrcholu... Jenže... V našem vztahu začaly být trhliny, moc jsem se obětovala, pro něj i pro jeho děti, sama sebe stavěla na vedlejší kolej a on se choval... no, řekněme dost sobecky. Myslel hlavně na své zájmy, na rodinu minimálně, prostě si nás nevážil. Já mlčela...Ale v pořádku to nebylo... Před nějakou dobou jsem se seznámila náhodou s mužem, který ve mně zažehl jiskru, takovou malinkou, ale cítila jsem, že je to něco zvláštního...
Nic mezi námi nebylo, tedy myslím tím přímo sex... Až asi po měsíci, kdy jsem se vrátila zpět do Prahy a celou tu dobu jsme si intenzivně psali sms. Cíleně jsem pak s ním strávila noc... Nikdy jsem nevěrná nikomu nebyla, ale stále se snažím vysvětlit, že chyba nebyla jen u mne... kdyby to s manželem bylo v pořádku, nikdy si ani nepřipustím, že bych mohla být nevěrná... Ale stalo se...To, co následovalo, nelze popsat. Probudilo se ve mně tolik pocitů, konečně mi někdo voněl, celková souhra byla a je neskutečná... Zázračná... Zní to asi divně, ale nevím, jak bych to popsala... Cítili jsme, že patříme k sobě.. Nastalo období trápení se, až jsem se sebrala a od manžela odešla k mojí mamince i se synem.. moc daleko, mimochodem ON tam taky bydlí... Se ženou a dvěma
syny... Čekala jsem, že se něco stane, ale nechtěně jsem ho od toho i zrazovala, říkala jsem stále, já nevím a tak... A manžel bojoval... Naše situace byla špatná, neměli jsme kam spolu jít, já na krku malého syna, 3 roky... A manžel stále bojoval... To bylo o Vánocích... Na Nový rok jsem se vrátila do Prahy s tím, že manžela nemiluji, ale jelikož se ON nerozhoupal, tak prostě jdu tam, kde o mě stojí... Bylo to hrozné... Několikrát jsme se sešli a já jsem s ním chtěla alespoň otěhotnět, což se mi povedlo.... Pak jsem se s ním rozešla a po nocích plakala a toužila být s ním... On prožíval to samé, šílená bolest a ublíženost... Narodil se mi druhý syn, manžel samozřejmě neví, jak to je... Setkání s NÍM jsem se stále vyhýbala, až si mě nakonec sám našel letos v létě... A od té doby to opět trvá...všechno...a stokrát intenzivněji. Je to šílené, nevím, co mám dělat, trápím se jako zvíře, milování s manželem není milování, podobá se to znásilnění, prostě příšerný stav. JEHO se nevzdám, od manžela se bojím odejít, že bych mu hodně ublížila, přece jen se tolik začal snažit, když o nás málem přišel... Ale nemohu si pomoct! Vůbec nevím, co dál, toužím po svém milém, je to vlastně otec mého druhého syna, on touží po mně, odhodlává se k odchodu od rodiny a tvrdí, že na mě počká... Ale já nevím, co mám dělat. Vedle manžela mohu žít jako jeho přítelkyně, ale ne jako jeho žena, která mu dá to, co potřebuje... Obávám se, že by byl se mnou nešťastný... Na druhou stranu na mně šíleně lpí, šíleně miluje naše kluky, strašně se snaží, aby vše klapalo, ale... Z mojí strany to už vůbec nejde. Nemiluji ho... Nevím, jestli sem tohle vůbec patří... Nevím, kam se obrátit...jsem zoufalá, já... Tenhle dopis zdaleka nevyjadřuje moje pocity, lépe bych se vypovídala, ale... Jinak to nejde. Trpím jako zvíře... Co mám dělat?

345

Chtěla jsem se zeptat na jednoho muže, s kterým jsem se před 2 měsíci seznámila. Od první chvíle jsme o sobě "věděli", věděli jsme, že tam jsme, já jsem jasně cítila, že se tomu muži líbím, nicméně až po nějaké době jsme se k sobě "dostali" a od té chvíle jsme spolu několik hodin komunikovali, říkala jsem mu věci, které nikdy nikomu neříkám, věděla jsem, jaký je a on na oplátku věděl, jaká jsem já, s naprostou přesností mě definoval jako velmi zodpovědnou, neřekla bych, že vypadám jako zodpovědný typ... Večer skončil někdy k ránu, pak jsme si napsali několik mailů a došlo ještě na jedno setkání. Musím říct, že jsem vůbec nedokázala v jeho přítomnosti myslet a nechtěla jsem, aby večer skončil. Kromě pár polibků (nejkrásnějších v životě) se nic nestalo. Chtěla jsem v setkáních pokračovat, ale bohužel mi bylo sděleno, že v tom nevidí pro nás budoucnost. Vše je nesmírně komplikované, jsem vdaná a mám dítě. Když jsem poprvé viděla jeho telefonní číslo, věděla jsem, že ho znám a okamžitě jsem ho uměla zpaměti. Stále cítím, že na sebe myslíme a domnívám se, že si náš vztah zakazuje, já jsem zmatená, je to první člověk, po hodně dlouhé době, s kterým jsem chtěla být i fyzicky.
344

Milá Wahlgrenis,
dnes poprvé jsem vstoupila na Tvé stránky a moc mne zaujaly.
Jsem teprve na začátku svých energetických schopností a snažím se vyvíjet dál.
Tuto cestu mi ukázal můj bývalý přítel, bohužel naše cesty nemohly být asi spojeny.
Rozchod jsem nesla dost špatně.
Nyní prožívám zvláštní období, jsem na jednu stranu moc šťastná, ale na druhou mi něco - někdo chybí.
Přijde to už?
Mám také zvláštní vztah s mým vedoucím, mám ho moc ráda a když jsem vedle něho, cítím se moc šťastná.
Má se něco mezi námi stát?
343

Ahoj. Nyní jsem četla Tvoje odpovědi. Některé mi řekli hodně, některé nic. Již delší dobu mě zajímá nadpřirozeno, ale určitý směr nemám. Prý dokážu známým něco předpovědět z runových karet, jen pro mě osobně to nefunguje. V životě se cítím vcelku většinou spokojená. Jak v práci, tak i jinak. Jen mi je líto, že nemohu potkat žádného partnera. Jsem skoro dva roky rozvedená. Zkouším inzeráty. Ze začátku se mi ozývali samí neperspektivní muži (ženatí, z vězení, cizinci...). To naštěstí přešlo, bohužel už se neozývá nikdo. Jednoho přítele mám, ten je ovšem ženatý. Upřímně je mi s ním hezky, hodně mi pomáhá s opravami doma, ale to je vše. Jako stáleho muže bych ho nechtěla. Už jsem se s ním rozešla, jen to nějak nevyšlo. Chtěla bych vědět, kde tedy dělám chybu. Proč mě míjí muži, kteří by byli perspektivní?
342

Milá Wahlgrenis, Jsem podruhé vdaná.
První manželství se nevydařilo, i když jsem se snažila žít pro rodinu, manžel si našel jinou.
Po rozvodu a ne jednoduchém (asi si manžel potřeboval vyčistit svědomí) jsem si myslela, že mám zlé za sebou.
Tři roky mi trvalo, než jsem mohla navázat nový vztah.
Tento vztah je však hotové peklo.
Z prvního manželství mám dvě děti a z druhého třetí.
Manžel se mě snaží ovládat přes peníze.
Žije si svůj život (nežijeme ve společné domácnosti)a mě a děti chodí občas kontrolovat a hlavně kritizovat.
Peníze mi dá jen, když to uzná za vhodné.
Co si zde mám odčinit a proč mám neustále ve vztazích takové problémy?
341

Som veľmi nešťastná, zúfalá, už 6 r. som rozvedená a nedarí sa mi vo vzťahoch. Každý chlap ktorý mi padne do oka, je zadaný alebo ma sklame.
V októbri 2006 som spoznala konečne muža s ktorým mi bolo zo začiatku dobre.
Časom mi začalo vadiť na ňom veľa vecí ale upozorňovala som ho na to a poprosila, ak je to v jeho silách, nech to zmení.
Ľúbil ma a preto urobil, čo som chcela.
V máji sme sa rozišli, lebo som zistila skutočnosť, ktorá sa mi vôbec nepáčila,
veľmi ma sklamal a zároveň prekvapil, že niečo také je on schopný.
Teraz si našiel priateľku a mňa to tak zobralo, že to neviem jednoducho stráviť.
Požiadala som ho, aby sa ku mne vrátil,aby sme to ešte skúsili, odmietol ma,
nedal mi šancu ani napriek tomu, že ja som mu šancu dala. Dávam si otázku, ľúbil ma vôbec alebo to len hral?!
Boli sme rovnaké znamenia - býk. Mám ešte šancu získať ho späť alebo príde konečne s kým budem ozaj šťastná?
340

Moje otázka se týká ohledně mé osoby a mých vztahů.
Můj první vztah skončil po šesti letech, byla jsem opravdu spokojená a přišlo to jak rána z čistého nebe.
Potom jsem si našla kluka, do kterého jsem se moc zamilovala.
A náš vztah je nyní podle mě zase v krachu, vůbec nevím, kde můžu dělat chyby. Jsem si jistá, že určitě nějaké dělám.
339

Dobry den paní Wahl,
chtěla jsem Vás poprosit o radu ohledně mého vztahu s přítelem...
Byli a nebyli jsme spolu tři roky, snad je problém, že on je z Paříže a já z Prahy.
Neviděli sme se rok a půl, i když sme se vzájemně ujišťovali o své lásce.
Po této době jsem přijela do Paříže a našla úplně jiného člověka, než jsem znala (fyzicky, duševně).
Velmi mě to vystrašilo a asi jsem se k němu nechovala příliš citlivě, protože po mém odjezdu se mnou odmítá dál komunikovat.
Já ho ale miluji, a chtěla bych se zeptat, mohu-li stále věřit v budoucnost, že tak jak se změnil teď
- se může změnit do budoucna opět k lepšímu. A jestli pochopí naši lásku.
338

Ziju s pritelem pet let, je o dvacet let starsi nez ja, cizinec, zijeme ve Svycarsku.
Nevim, zda muj cit k nemu je ci neni laska a vubec netusim, jak na to prijit.
Kdyz jsem ho poznala, mela jsem pocit, ze uz se velmi dlouho zname, bylo to oboustranne.
Mam stale pocit, ze o neco prichazim, presto ho nedokazu a nechci opustit.
Pred pul rokem jsem poznala jednoho muze, je velmi atraktivni, ale na prvni pohled mne na nem nic neoslovilo,
po case jsem se s nim presto zacala stykat, trvalo to jen dva mesice,
nabijelo me to neuveritelnou energii, ale zaroven i vysavalo.
Prerusili jsme nase styky, ale nejde mi na to prestat myslet.
S mym pritelem jsme si na zacatku naseho vztahu nechali sestavit horoskopy,
pry jsme si souzeni a zili jsme spolu v minulem zivote v pribuzeneckem vztahu.
Bude mi tricet let, v podstate mi vsechno vychazi podle mych prani,
materialne rozhodne nestradam, presto neustale tapu v mem zivote, nevidim zadny smysl v zadnem smeru.
337

V mem manzelstvi neco vyprchalo objevil se jiny muz. Nevim jak se zachovat co bude to nejlepsi pro me deti.

336

Věřím, že si každý svůj úděl určujeme do jisté míry sami a děláme si to většinou těžší, než by muselo být, protože nevidíme jinou cestu, kudy se momentálně vydat.
Já se často pohybuju mezi dvěma stanovisky a neumím rozluštit, které je správné.
Například pokud si jdu za tím, co chci, a staví se mi do toho spousta překážek, znamená to, že jdu správně, protože mě to učí?
Anebo naopak dostávám znamení, že to mám zkusit jinak?
Někdy se do toho pořádně zamotám :)
Trápí mě jedna věc, a to že si nemůžu najít partnera.
Skoro mám dojem, že mi prostě v tomto životě není souzeno s nikým být.
Potkávám celkem dost mužů, dokonce jsem potkala dva, kvůli kterým bych překopala veškerý svůj dosavadní život.
Ale prvnímu se zdálo, že jsem moc mladá, a druhý mi po pár měsících sdělil, že má ještě jeden vztah.
Jsem z těchto vztahů vyčerpaná, ale nevzdávám se :)
Možná je problém, že mě hlavně přitahují muži, kteří se podobají mému otci (starší s vousy).
To když jsem zjistila, tak mě to vyděsilo.
Moji rodiče se rozvedli, když nám se sestrou bylo 8 a 9.
Moje mamka se sice znovu vdala a s tatou a "tatou" vycházím dobře, jen asi mám ty vztahy k chlapům trošku pokřivené.
335

Našla jsem si velmi komplikovaného partnera a trochu se bojím. Věřím, že v životě jsou různé křižovatky, které rozhodují co dál. I homeopatie je jedna z výhybek. Myslela jsem si, že správně provedená funguje neomylně a jasně. Zapomněla jsem ale na protienergie léčeného, na škodliviny a výchovu. Co je potřeba dodat?

334

Mila Wahlgrenis,
vsimla jsem si, ze budes mit dve offline konference. Treba dojde cas i na treti a to vztahovou. Pokud ano, rada bych ti poslala dotaz. Co znamena muz nar. XXXXXXX v mem zivote? Jak to s nama bude do budoucna, patrime k sobe? Vim, ze mame karmicke zatizeni z minula - laska, miminko, ktere ja jsem nechtela, ted je to naopak.
333

Vidím to tak, že už asi ani nemůžu, i když mi všichni říkají, že když nemůžeš, ještě můžeš třikrát víc.
Žila jsem 8 let s parnerem, se kterým mám nyní dceru, které je 5 let, ale rozešli jsme se. Nyní bydlím sama s dcerou.
Našla jsem si přítele, se kterým jsme spolu skoro 2 roky. Jenže...
V létě jsme byli společně i s dcerou na dovolené a od té doby, jak jsme se vrátili, je to "vztah-nevztah",
i když dovolená proběhla na jedničku.
Teď se spolu stýkáme, jezdíme na výlety i s dcerou, ale přítel mi řekl, je to tak 2 měsíce, že si musí v hlavě ujasnit, jestli chce nebo nechce vážný vztah.
Říká, že mě má moc rád i malou, že se nechce rozejít, že ví, že nikoho lepšího by nenašel a ani hledat nechce.
Když o mně s někým mluví, tak říká, že ví, že ho už žádná žena nebude mít v životě ráda, tak jak já, ale že potřebuje tu svoji nezávislost, svobodu.
No jo ale co je mi to platný? Nechce o tom mluvit a já mu nedokážu vysvětlit, že ho nechci vázat, že jen potřebuji trošku zázemí.
Vědět, že někde někdo je, kdo patří ke mně a já k němu, že jsme pár.
Nevadí mi - zatím - že bydlíme každý zvlášť, že se vidíme třeba jen o víkendu.
Opravdu mi už přijde, že jsem na konci svých psychických a i fyzických sil...

332

Milá Wahl, náhodně jsem se dostala na Tvé stránky a začetla se... Snad dodatečně mi začalo docházet, že nešlo jen o náhodu. Nevím si rady a snad by jsi mi mohla pomoci. Nevím si rady s láskou. S láskou ke dvěma mužům. Mám rodinu, manžela... ale potkala jsem muže, se kterým je mi náramně pěkně. Přesto po téměř dvou letech jsem z rozumových důvodů tenhle vztah na dvě strany ukončila a zůstala s rodinou, ale srdci se poručit nedá. Pořád na něj myslím. Nevím co dělat, jít za láskou? Měl by tento nový vztah perspektivu?

331

Ráda bych věděla, jak bude pokračovat moje manželství. Je mi 26 let, manželovi 28 let, jsme spolu 7 let a tento rok jsme si prošli jistou krizou. Velkou krizí. Skoro jsme se rozešli. Bylo to však z mé strany. Měli jsme s manželem vždy tak hezký vztah a najednou, jakoby to všechno zmizelo. On se teď snaží, opravdu snaží, záleží mu na našem vztahu. Já mám však pocit, že moje city vůči němu najednou ochladly, nevím, jestli ho ještě miluji, jestli mi ho není jen líto. Dost mne trápí a nevím, jak dál. Pořád doufám, že se to spraví a bude to jako dřív. Mám pocit, že jsem s ním nešťastná. Nevím ani, jestli s ním chci mít děti. Chtěla bych, aby to všechno pominulo, abych k němu opět našla cestu a byla ŠŤASTNÁ. Pro mě osobně je to problém velký a jsem z toho zmatená. Ještě jsem se tak hrozně necítila.

330

Před nějakým časem jsem poznal ženu, do které jsem se zamiloval. Problém je v tom, že oba dva jsme již zadaní. Ta žena ví, že ji mám rád, několikrát jsem jí to řekl, ale ona to nechce slyšet. Trápím se kvůli tomu, snažím se s ní komunikovat co nejméně, abych ji nějak neobtěžoval, ale ten cit k ní ve mně zůstává, je mi po ní smutno, když ji nevidím, pořád na ni myslím, volám její jméno, když s ní nejsem, někdy se mi o ní zdá. Když odjíždí domů, často pláču i když vím, že ji druhý den zase uvidím. Nemám vůči ní ani tak touhu po milování, převládá spíše touha po něžném kontaktu, hlazení, koukání do očí, sevření v náruči... Moc bych si přál, aby byla moje, ale zároveň se toho bojím. Nevím, jestli je to jen projev zamilovanosti, nepamatuji si, že bych s jinou ženou prožíval něco takového. Bolí mě to. Hledám každou nitku, které bych se mohl chytit, jiskřičku naděje, cokoliv...

329

Jsem ve složité životní situaci. Je mi 30 let a před rokem jsem poznala muže, kterého jsem nade vše milovala, ale byla jsem vdaná a mám 2 syny. Láska mi zetemnila mozek a rozvedla jsem se. S tím milým jsme prožili vášnivých 6 měsíců a já požádala o rozvod, ale můj milý mě opustil. Nevím proč. Nyní jsem zjistila, že mi celý rok usilovala o muže ještě má dobrá přítelkyně. Nevím co si mám myslet a co mě čeká ..mám dobrou práci a děti, ale zlomené srdce. Můj milovaný se občas ozve a chce se vrátit já mu několik šancí dala, ale on pak vždy změnil názor.. Nemohu se v tom zorientovat a mluvit se mi s ním ani s ní o tom nechce.. Nevíš ty co mě čeká a nemine a co mám dělat??

328

Dobrý den, pravidelně navštěvuji vaše stránky, poslední dobou jsou vaše horoskopy dosti trefné, odráží přesně moji psychiku i dění kolem mě, tak jsme se Vám rozhodla napsat, sice nenám žádné paranormální zkušenosti, spíše bych ráda nahlídla trochu do budoucnosti. S manželem předěláváme baráček, změnila jsem zaměstnání. Asi před měsícem jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, pro někoho to je radostná událost, pro mě to je stres a nemám z toho vůbec žádnou radost. V duchu si i dokonce přeju, abych potratila. K tomu mě už delší dobu - asi tak 9 let - fascinuje jeden muž, vždycky se mi moc líbil, spíš mě přímo fascinoval, teď má už svůj život, manželku, dítě. Ale já na něj nemůžu přestat myslet. Kdy už konečně začnu žít svuj vlastní život, proč se bojím budoucnosti, jak z toho začarovanýho kruhu ven.

327

Jsem vdaná , ale stále mi ve vztahu něco chybělo, manžel na mne nemá moc času, ale i přesto vím, že mne má rád. Vysílala jsem často prosbu, aby přišel někdo do mého života, kdo by mi prázdné místo zaplnil. Pak jsem se "náhodně" setkala s někým. S úplně cizím člověkem jsem se hned od počátku cítila tak v bezpečí a v pohodě. Oba jsme se shodli, že máme pocit, jako bychom se už někdy viděli. Měli jsme a máme si hodně toho co říct. Přitahuje nás to k sobě čím dál tím víc. Cítím, jak na mne stále myslí. Řekl mi, že hned jak mne uviděl, věděl, že jsem ta pravá. Nevím, co to má znamenat. Zmatek. Nebyli jsme spolu někdy v minulém životě? Máme mezi sebou něco nedořešeného? Co mi to má říct a co mám dělat?

326

Žila jsem 11 let s mužem a díky jinému muži se mi ze dne na den změnil život. Je to moc zvláštní. Potkali jsme se na školení, je lektor. Zažila jsem s ním neuvěřitelný pocit souznění. Jako bychom byli sourozenci nebo prostě dvě poloviny jedné bytosti. Hodně jsme si povídali o vztazích a tak jsem úplně jakoby náhodou zjistila, že mě současný vztah naprosto neuspokojuje. Začala jsem o všem více přemýšlet, rozebírat, pochybovat. A nakonec to dopadlo tak, že jsem se s původním partnerem rozešla. Bylo to moc těžké a bolestné. Jsem teď sama a někdy jsem ráda, jindy se cítím zatraceně opuštěně a skoro propadám depresím. Když jsem se rozhodovala co dál, hodně mě vedly tvoje horoskopy. Je to vždy zvláštní pocit, protože jsou tam i věci, ze kterých mám strach, ale nakonec se vždy stanou. Jen někdy trochu jinak, než jak jsem si myslela, že to bude. Stále se učím otevírat se novým věcem a číst ze svých pocitů. Je to zajímavá cesta i když mi někdy nahání strach.
Mám pocit jako bych těch 11 let žila někde v ulitě a teď jsem z ní venku a hledám se. Mám trochu strach jestli ten rozchod nebyl unáhlený, i když věřím, že ne. Myslíš, že je něco co si můžeme s mým bývalým partnerem ještě dát? Bylo cílem našeho setkání s mým novým kamarádem jen změna a nový náhled na život, nebo je toho před námi více?
325

Můj příběh sice není tak dramatický jako většina těch, které jsem na Vašich stránkách četla, ale mně zcela změnil život a hlavně pohled na jeho prožívání. Mám už 7 let přítele, který je o 10 let mladší. Je velice uzavřený, na jednu stranu velmi vážný a seriozní, na druhou ale nechce komunikovat o vyšších citech, emocích a prožitcích ve vztahu. Na jakýkoliv můj pokus o komunikaci v této rovině řekne, že není o čem, že si jen vymýšlím. Přestože mi věštkyně i kartářka i moje vlastní intuice doposud říkaly, ať naplno, nebo mezi řádky, že život s tímto mužem bude pro mě dobrovolný očistec, že moje vyzařování se neshoduje s jeho, nechtěla jsem to slyšet. Žila jsem ve vlastním zajetém programu a těšila se na společné bydlení, které si spolu pořídíme až do okamžiku, kdy jsem jela na zahraniční dovolenou. Myslím, že tady už zasáhl osud. Zamilovala jsem se do jednoho "domorodce" a cítím, že i on do mě. Rozum mi říká, že ten vztah nemá budoucnost, karty i horoskopy nás dvou vypovídají, že nás to oba zasáhlo víc, než jsme si asi v tu chvíli uvědomili. Najednou jsem pochopila, že nemusím žít podle toho, jak vlastně nechci a jak ode mě čekají někteří lidé. Má vlastní rodina mě naprosto a bezmezně v mém prozření pochopila a podpořila. Vím, že už nemůžu zpět do zajetých kolejí, i kdyby to bylo pro mě stokrát pohodlnější. Vím, že setkání s tím člověkem nebyl jen letní flirt. Vlastně se chci hlavně zeptat, jestli mám věřit, že šlo o oboustranné osudové setkání a vsadit na tuto krátkou lásku, protože to tak moje srdce cítí. Nemůžu na něj zapomenout, a to i přes moje rodinné a hlavně pracovní vytížení (pracuji na vedoucí manažerské pozici). Výklady a horoskop odhaluje, že on trpí mnohem víc než já, i když se mi už týden neozývá. Nejsem si úplně jistá, jestli setkání byl "pouze" dar, abych pochopila jak žít a nežít a co můžu od vztahu požadovat, nebo, jestli je on je tím pravým životním partnerem. Jen na na doplnění bych se chtěla zmínit o dvou snech, které se o tom mém muži zdály mně i mé skoro dospělé dceři. V mém snu téměř průsvitná bloňdatá žena s průzračnýma blankytnýma očima s rysy Asiatky mi sdělila, že jsem v jeho srdci jediná. Ve snu mé dcery se objevil malý chlapeček z té země, byl v tmavé místnosti a strašně plakal. Dcera mu dala kus novin, které si s sebou přivezla, ty se změnily v bílý papír, na které najednou dopadl kužel zářivého světla a na papíře se objevila věta, že on je hodný a poctivý člověk. Mám v sobě zmatek a pocit že žiju ve vakuu.

324

Chodila jsem totiz 3,5 roku s pritelem, bohuzel jsme se rozesli. Chtela bych vedet, jestli to nema souvislost z minuleho zivota. Taky bych rada vedela, pokud se dva lide opravdu miluji a patri k sobe, byli spolu v minulem zivote, setkaji se i v tom budoucim?

323

Ráda bych se Vás zeptala na jednoho muže. Setkávám se s ním pracovně a jednou jsem měla pocit, že mi naznačuje svůj zájem,
ale způsobem, na jaký nejsem zvyklá, takže jsem ho trochu "usměrnila". Nevím, jestli jsem ho dobře pochopila, jestli moje reakce
nebyla přehnaná. Navíc je to cizinec a komunikace je hodně složitá. Prostě bych ráda věděla jaký má ke mne vztah, jak se to bude vyvíjet dál.

322

Našla jsem Vaše stránky a velice mne zaujaly. Ráda bych Vás požádala o odpověď na jednu otázku: Jaký vztah má ke mně můj manžel? Manželství už dlouho nefunguje, jen spolu bydlíme v částečně rozdělené domácnosti. Je velice uzavřený, vůbec nemluví, napětí z něj jen srší, takže občas to nevydrží a vybuchne. Je to despotický člověk, vypadá jakoby v sobě neměl trochu citu, chová se tak i k dítěti. Zajímá mne, jaký doopravdy je, co cítí ke mne a k dítěti?
321

Člověk před ničím neuteče. Byla jsem vdaná poprvé, manžel pil, rozvedla jsem se, našla klidného muže /zdálo se/. Pije taky, co zažívám, nelze ani popsat. Když chci odejít, pocítím, že mám svázané ruce a jsem stále na místě. Nebýt víry v Boha, dávno bych se octla na léčení. Jen si kladu otázku, jak dlouho to bude trvat. Vím, že mě to vzalo hodně, neznám nic, my dva ani spolu vůbec nekomunikujeme, nic jej nezajímá, je to prázdá osoba. Děkuji za to, ale někdy mám pocit, že jsem na samém dně.
320

Mám už víc jak rok krásný vztah, takový ten pocit, že si s někým do sebe tak krásně zapadáte, na druhou stranu se trošku trápím, jelikož můj přítel je o něco starší a byl již ženatý a má děti s kterými má myslím moc hezký vztah a přijde mi že já už mu do života nic nového a tak krásného přinest nemám šanci na druhou stranu až on mi teď otvírá ty vnitřní dvířka, že bych chtěla miminko s ním, protože si myslím že by to bylo krásné a na druhou stranu mám strach, že já mám ze své minulosti mnoho dluhů, které mám ještě vracet, ale nechci aby tím trpěli moji blízcí, ať už přítel nebo třeba mé děti, dost mě to trápí a zvažuji zda by nebylo lepší projít tento život osamoceně abych neubližovala ostatním.
319

Pekny podvecer, mila Wahlgrenis,
teprve nedavno (nekolik mesicu zpet) jsem objevila Vase stranky a od te doby je pravidelne, a mnohdy s opravdu zatajenym dechem a husi kuzi, procitam. Jsem mezi temi, kteri hledaji odpovedi na sve vnitrni otazky, chteji vyhnat z mysli nebo tela sve vnitrni bubaky a tak nejak se ted trapi a jsou tak trochu ztraceni :-( Protoze vim, ze vzbuzujete velikou duveru, kterou k Vam citim i ja pres Vase stranky, z Vasich obrazku a z Vasi tvare na fotografii, vim take, ze denne dostavate obrovske mnozstvi dotazu ci apelu a proseb o pomoc, ale presto se pokusim se postavit do rady a take Vas pozadat o pomoc, radu ci male nahlednuti na mne, na meho muze...
Jsem temer 13 let ve vztahu, ktery se v poslednich 3 letech prehoupnul do casu plnych starosti a trapeni. Manzel neumel kompenzovat svuj pracovni hekticky cas a neposlouchal sve telo ani vnitrni hlas, az se nakonec u nej projevila epilepsie, se kterou se neumi vyrovnat dodnes. Ve stejne dobe jsem stala na pomyslne krizovatce i ja a behem 3 let jsme trikrat prisli o miminko. Naposledy letos v lednu tohoto roku, kdy mi poprve pote byl nablizku i muj muz. Pote jsme odjeli na dva mesice do Asie, kde jsme cerpali
krasnou duchovni energii. Verila jsem, ze vse bude uz dobre. Koupili jsme byt a ja verila a touzila po zazemi, klidu a rodine.
V dubnu se vse zmenilo. Muj muz z niceho nic zacal hledat svobodny, staromladenecky zivot, koupil si motorku, zacal opet pit, chodil domu druhy den rano a z meho uhlu pohledu - krize stredniho veku - presla v osklivou krizi manzelskou. Mesicni nonstop party zivot se projevil opet tim, ze po roce klidu prisel opet zachvat a kolaps.
Snazili jsme se hledat k sobe cestu, ale bohuzel kola se natolik roztocila, ze pycha nas obou a vzajemna bolest a ublizeni a diskomunikace a uteky od sebe, nas rozdelila. Jsme ve fazi, kdy mluvime o rozvodu. Ja prekonavam pocit nejistoty a strachu z noveho a pocit smutku z toho, ze zacnu od nuly opet budovat zaklady, hledat novou zivotni lasku, stabilitu, klid....
Moje sebevedomi neni ted silne, ale jiste znas pribehy, kdy se dva rozchazi - je to bolestne, mnohdy je to obvinovani a same vytky. Bohuzel jako v nasem pripade. Hrozne moc se stydim za sve hystericke chovani, ktere v poslednich tydnech mam. Vim, ze ze me jde jen bolest, smutek, zmatek, pocit nejistoty, strach a zhrzena zenska jesitnost. Myslim, ze manzel to citi u sebe stejne. Denne ode me utika a vraci se rano. Ja jsem se dodnes nevyrovnala se strachem o nej. Zkousela jsem rodinne konstelace a psychoterapii, aby mi pomohla prestat se bat, ze se mu neco stane. Jako by mi to delal naschval... Pochopitelne, ze me apely, aby odpocival,
zvolnil tempo apod., byly ted spise olejem do ohne. Chce mit kridla. Trva to tak strasne dlouho. Jsem vycerpana, smutna. Zijeme stale pod jednou strechou a rozvod nabira realne podoby. Myslim, ze se s tim neumime smirit ani jeden. Nasla jsem si novou praci a doufam a verim, ze opet budu mit pevne nohy a budu sama sebou a budu stastna a tu rodinu budu skutecne mit. Jen cim vic jsem sama a "pripravuju se na zivot bez meho muze", tim vic se mi po nem styska. Odmita me. Ublizila jsem mu az prilis. Ja mu ale
chci odpustit a moc bych si ted prala, kdyby nas vztah sel jeste zachranit. Jde to v nasem pripade jeste vubec ??? Casto v noci prosim o uzdravujici energii skrze me pro meho muze a pokousim se vysilat k nemu lasku, ale vubec netusim, zda neco citi ?!
Budeme jeste spolu, Wahlgrenis ? Tento matrix kolem nas nici mezilidske vztahy, nici cistou lasku a spoustu lidi a paru to vzdava nebo hleda prilezitostnou lasku jinde, ale ja tohle nechci, prala bych si moc jeste najit uzdravujici zpusob jak "slepit nas vztah" tak, aby opravdu drzel?! Wahlgrenis, pokud mi andilci nahore daji sanci a Vam se dostanou tyto radky s prosbou o radu, budu moc vdecna za Vasi odpoved, Vas cas i jim.-) Dekuji a preji Vam slunicko, silu, energii a denne duvod se smat :-)

Mila Wahlgrenis,
pred malou chvili jsem Vam napsala "sve trapeni", ale ted se mi do hlavy jeste vnukla jedna myslenka, kterou bych Vam rada pripojila ke svemu dopisu... Psala jsem Vam o nestastnem obdobi a krehkem vztahu s mym muzem... Hledam k nemu zpet cestu. Moc bych si prala a denne prosim andilky o silu a pomoc jak tu cestu najit a zaplnit nas novy dum laskou, ale je tu jeste Nekdo, kdo mi ted krizi cestu a kdo mi zamotal hlavu. Je to pritel, ktereho znam dele nez sveho muze. Zivot je plny paradoxu a jednim z nich bylo, ze On byl svedkem meho muze na nasi svatbe. S tim clovekem nas poji zvlastni chemie. Pritahujeme se jako magnety uz celych 14, temer 15 let !!! Neuveritelne ! V me krizi jsem nasla utechu i u nej. Zpocatku jsem si myslela, ze sve city k nemu zvladnu a bude mi jen naslouchat a poradi mi z toho muzskeho uhlu pohledu jak vyresit nasi krizi doma, ale spadli jsme do toho oba tak, ze se nam z toho obema toci hlava. Sam neni uplne stastny ve svem manzelstvi, ale je spokojeny. Ma plnoleteho syna, vyresenou karieru, za sebou take manzelske peripetie. Jeho zena uz ale nechce deti. On by si je ted moc pral. I to je duvod, proc ho zrejme zrovna imponuji ted ja, protoze ja si rodinu moc preji. Doslo na dalsi paradox a nas "vztah" tak trochu prasknul diky sms :-/ Ale situace se jakz takz u nich zvladla. Presto jsme spolu dal v kontaktu a on mi ted opravdu nabizi a nahrazuje ono muzske obeti, lasku a cit, ktery ted tak zoufale postradam a hledam u sveho muze a nenachazim :-( Mozna je to strach jen tak plout a nechavat se unaset tou krasnou cistou laskou s mym pritelem a cekat nebo doufat, jestli nas osud spoji nebo nespoji ?! A mozna mi jen "pomohl" si uvedomit, jak moc bych si prala opetovne ozivit sve manzelstvi a zkusit najit stejnou cistou lasku opet u nej ?!?
To je cely muj "kolotoc", do ktereho jsem ted vstoupila a nechala jej roztocit. Napadlo me jen Vam to popsat a doplnit tak muj predesly dopis s mym pribehem .... Draha Wahlgrenis, mate tolik zoufalych dusicek, co Vas zadaji o pomoc ci radu, ale ja jsem moc rada a vdecna, ze jsem prave Vam se mohla aspon trochu "vyzpovidat a vyplakat" na rameni ... Dekuji, ze jste.

318

Nevím, jestli mám dál zůstat s manželem. Končím rodičovskou dovolenou. V manželství nejsem delší dobu spokojena, nevím co dělat a jestli se má ještě smysl pokoušet se o jeho nápravu.

317

Zajímalo by mě, jestli můj dosavadní přítel, se kterým společně plánujeme budoucnost, je můj partner už napořád. Ještě nedávno u nás panovaly příšerné hádky, oba se máme moc rádi, ale také si dokážeme neustále něco vyčítat. Chtěla jsem se zeptat, jaký vztah jsme měli v minulém životě a jestli nám vztah plný lásky a porozumění vydrží.

316

Ráda bych se Vás zeptala na svůj milostný život. 5 let mám přitele, je mi 22 let.. prožili jsme si spolu již rozchod a nebylo to nic milého.. velmi jsem se trápila, jsem osoba značně přecitlivěla a i sebemenší hádku prožívám bolestně, již nějakou dobu navštěvuji psychologa, který mi velmi pomáhá! ráda bych se Vás tímto zeptala zda náš vztah má šanci a jestli nám to vydrží? děkuji Vám

315

Jsem rozvedená s 2 dětmi a žiju 2 roky u přítele v jeho domě, který jsme spolu postavili. Je možné, že bych neměla nic řešit a nechat věcem volný průběh, ale se svou povahou to zatím nedokážu. Myslím, že mám všechny reálné důvody ke spokojenosti, ale spokojená nejsem a nechápu, proč to tak je. Měla jsem psychické problémy, léčím se na lehkou depresi, to mi pomohlo, ale co se týče mého vztahu, nechápu proč, ale jako bych měla vůči příteli nějaký blok, alergii, nebo něco, co ovšem nechápu a moc nezvládám. Reaguji nepřiměřeně, většinou se pohádáme. V sexu máme taky problémy, spí se mnou max. 1x měsíčně i ze zdrav. důvodů, nebo se na ně vymlouvá...? Což mi taky hodně vadí a odcizuji se.Chtěl by strašně moc dítě ( sám má syna), asi proto potřebuji mít vnitřně jasno. Nevím, jestli to zvládneme a budeme spolu, nebo je zbytečné ztrácet čas. Hlavně nechápu své chování...Nerozumím si a nevím, jak to zvládnout, abych se cítila zase dobře, tak jako dřív.Někdy propadám pocitu, že se s ním snad vůbec nejsem schopná domluvit. Chová se totiž často jako dítě, ne jako dospělý chlap od kterého čekám oporu. Jinak jako kamarádi si rozumíme, máme podobné zájmy a známe se cca 3 roky.

314

Muj pritel je celkem uzavreny clovek a nedava najevo sve pocity, rada bych vedela proc?
Vim, ze ma spatne zkusenosti z minulosti anebo to snad muze byt mnou anebo dokonce mysli na nekoho jineho?
313

Je mi 21 let a skoro cely zivot jsem trpela socialni fobii. Takze cely muj zivot byli psichiatri, psychologove, kteri mi stejne nedokazali pomoct. Musela jsem kvuli tomu dokonce prerusit stredni skolu, ted ji dodelavam dalkove. Zadni kamaradi az dodnes. Jsem porad sama, mam jen svou rodinu, ve ktere to neni taky idealni. Az ted par mesicu jsem se z toho zacala dostavat a bylo to mnohem lepsi. Nedavno jsem potkala kluka, ktery zije ted v meste P., ja jsem z M. Dostal na me cislo, a tak jsme si asi dva tydny jen psali a potom za mnou prijel na dva dny do M. Bylo to moc hezke a pak me pozval k sobe do P. Byla jsem tam tyden, vsechno bylo super, chtel, abych se za nim prestehovala, rekl mi, ze me miluje, dokonce me jel predstavit rodicum. Ale ten den, co jsem se vratila, mi napsal, ze o tom premyslel a ze se mnou nemuze byt, protoze mi nechce ublizovat a ma me na to az moc rad. Pak za mnou dokonce prijel do M., aby mi to vysvetlil. Ale porad mi rikal, ze se mnou chce byt, ale ze nemuze. Byl to prvni clovek, kteremu jsem po tak dlouhe dobe uverila a on me zase zklamal, jako vsichni ostatni. Ted uz zase nemam vubec nikoho... Nevim, jestli jsem na svete proto, abych jen trpela. Ale ja ho miluji a strasne moc s nim chci byt. Vubec nevim, co mam delat. Ani ho nedokazu nenavidet... Asi zustanu cely zivot sama, bez pratel, bez pritele...

312

Je mi 21 let a mám přítele o deset let staršího. Je rozvedený a má dvě děti. Jsem s ním už dva a půl roku. Když jsme se seznámili, myslela jsem, že se s tím dokážu snadno vyrovnat. Ale jak běží čas a my pomalu začínáme plánovat bydlení a rodinu, tak začínám z toho všeho mít obavy. Bojím se, že nebude mít ze všeho radost jako já, pro mě všechno bude poprvé… že naše děti budou pro něho jen další v pořadí, když už dvě má (i když u mladšího z chlapců si ale není jistý, zda je opravdu jeho, nicméně alimenty na něj platí a papírově jeho otcem je). Zdá se mi, že se pořád nedokáže od své minulosti odpoutat, udělat tlustou čáru. Pořád má staré fotky s bývalou manželkou, dokonce má staré kalendáře, kdy si každý den zapisoval, co se toho dne stalo včetně dne rozvodu, kdy si bral děti v kterou hodinu, s kým zrovna byla jeho bývalá žena… Myslím si, že kdyby se mnou chtěl začít od začátku a na minulost zapomenout, tyhle věci by už dávno vyhodil. Manželka ho dlouho podváděla, nechápu tedy, proč tohle všechno. Ani se s ní nechtěl rozvést… Na druhou stranu si ale myslím, že mě miluje. Velkým zádrhelem zřejmě je, že je mým prvním partnerem, nemám srovnání, jak se chovají jiní muži. Podnět k našemu vztahu dal on. Dlouho jsem o náš vztah bojovala, hlavně s rodiči – bylo mi tehdy osmnáct. V životě jsem se tolik nenabrečela jako kvůli němu. A teď po téměř třech letech se sama sebe ptám, jestli tohle všechno zvládnu. Přítel je navíc dost výbušný, jednou mě dokonce uhodil. Na dovolené jsme se kvůli jeho chování dokonce tak pohádali, že jsme se rozešli, ale druhý den se mi omlouval a nakonec jsme se zase udobřili. Myslí si, že jestli ho nechám, že je to proto, že musí platit alimenty a proto mu nezbývá mnoho peněz. Ale tak to není, o peníze mi nejde. Sama pocházím ze skromných poměrů. Proč si věci z minulosti schovává, když se k němu manželka chovala nefér, podváděla ho a dala se s ním rozvést? Bojím se toho, že mě bude srovnávat s bývalkou, že bude porovnávat, co dělám hůř, jak se starám o děti… Nedokážu se toho pocitu zbavit, že nedokážu být lepší než ona. Přítele miluju, ale jsem moc na vážkách, jestli mé rozhodnutí zůstat s ním je správné, nebo jestli mám utéct, dokud je čas, dokud není po svatbě, dokud nemáme děti…

311

V mem zivote prochazim zcela necekanyma zmenama. Mohu rici, ze vetsinou jsme v praci dosahla, co jsem si prala, trebaze to vzalo dlouhy cas. Aleco se tyce osobniho zivota, to je katastrofa. Byla jsem 2x vdana a udelala chyby, ale vzdycky jsem stala za svym manzelstvim, ale proste nevyslo to. Muzete me prosim rici, zda konecne zase potkam toho praveho a budu mit take konecne vlastni rodinu a deti?

310

Muj problem tkvi v tom, ze nejsem schopna najit vhodneho pritele. Prestoze jsem relativne uspesny clovek, pojem ''laska'' pro me zustava stale tajemstvim. Neustale se sice zamilovavam a jsem zamilovana, ale do nespravnych (vesmes starsich) muzu. Kdyz se pak nekdo zamiluje do me, neni mi bud vubec sympaticky ci se snazi mit urcity majetkovy prospech. mohla by jsi mi prosim poradit, v cem tkvi problem ci co 'se deje' s mou karmou? Muzi me povazuji casto za namyslenou, prestoze nejsem, pripadne ti, kteri
jsou mi sympaticti, me naprosto 'nevidi'.

309

Stále zažívám nové a nové křivdy. Vím, že mnohdy ve své upřímnosti řeknu lidem věci, které jim nejsou milé (ale já se prostě neumím přetvářet) a oni pak ve vzteku (protože neumí můj názor přijmout) se mi mstí a neštítí se podlého jednání. Bohužel, často se ukáže, že v pozadí téměř všech mých problémů a neshod je můj bývalý manžel, který mi hodně ublížil a i přesto, jsem se k němu i jeho novým přítelkyním vždy chovala slušně i po rozvodu. Již několik let (i čtyři roky po rozvodu) jsem mu dělala vrbu. S každým trápením přišel vždy za mnou a já ho znovu a znovu vyslechla a snažila se mu pomoci (a to i přesto, že se mi v minulosti přiznal, že si přál mojí smrt, protože se zamiloval do jiné ženy a já mu stála v cestě). Ani sama nevím proč, ale jako by mě k němu stále něco přitahovalo (ne láska - to vím jistě, spíš soucit) a přitom mám pocit, že mě jeho přítomnost strašně vysává, mám pocit, že je to hrozně zlý člověk (velmi brutálně se chová i ke zvířatům), ale nedaří se mi ho úplně odsunout ze života. Problém je jistě také v tom, že je otcem mých dvou synů a protože neuznávám, když si žena vyřizuje svoje účty s bývalým přes děti, kontakt je nezbytný. S jeho novou manželkou jsem vycházela dobře. Můj bývalý manžel však o ní nemluvil hezky a já si představila, že jsem kdysi byla na jejím místě a udělalo se mi úplně slabo.Řekla jsem mu, že se mi to nelíbí, že by si měl své ženy vážit (já sama jsem jí měla upřímně ráda) a řekla jsem mu, že už ho nechci vidět. Můj bývalý si doma postěžoval, poštval proti mě nejen svou ženu, ale i všechny naše společné přátelé. Díky jeho zlému chování ke mě jsem si však našla nového muže s nímž prožívám opravdové štěstí a soulad již třetí rok, avšak ty neustálé konflikty mě trápí.Co s tím?

308

Milá Wahl,vím, že to, co pro nás děláš, stojí spoustu sil a času, ale i já zkusím štěstí a požádám Tě o pomoc.
Je mi 42 let, jsem 10 let rozvedená, mám 2 téměř dospělé děti a stále bydlíme s mým býv. manželem. Nebudu popisovat náš společný život, ale jednoho dne jsem prostě řekla dost. Od té doby se naše vztahy celkem srovnaly, ale ta jeho psychická nadvláda byla pořád cítit. A teď přišla ta doba, kdy se pověstná číše naplnila (rodiče mi koupili nový sporák a doma z toho byla hádka až do krve). Trvala jsem na jeho odchodu a protože máme společný byt, dohodli jsme se na jeho prodeji. On se odstěhoval na chalupu, já s dětma zatím bydlím tady do té doby, než se byt prodá a pak půjdem do pronájmu. Ty první dny to byla pro mě velká úleva, ale teď najednou nevím, jestli dělám dobře. I když děti stojí na mé straně, cítím, že jsou zklamané, ikdyž musím přiznat, že k otci moc vřelý vztah nemají. Jsem prázdná a hlavně hrozně unavená, z práce, dětí, ze všech těch starostí. Ozvaly se mi zase zažívací potíže, je mi zle a nevím jak dál. Cítím se na 150.

307

Mám priateľa - 2. krát ženatý (karmická väzba - prekliatia, čierna mágia - odblokované). I jeho manželka má v súčasnosti priateľa. Minulý rok mali pred rozvodom, no teraz je situácia niaká nejasná, ako keby všetko zastalo na mŕtvom bode. Sú tu dve detičky z tohto manželstva a nechcem im ublížiť. Vieš mi poradiť ako je najlepšie sa zachovať? Bolo by riešením z tohto vzťahu odísť? Alebo nezasahovať a nechať veci plynúť? Modlím sa aby sa táto situácia vyriešia pre najvyššie dobro všetkých zúčastnených. V kútiku duše obaja veľmi túžime po spoločnom dieťatku, len nevieme či ono k nám vôbec chce a má niekedy prísť.. Ak by si mi vedela len kratučko odpovedať, čo je nutné urobiť, ako môžem pomôcť, čo zmeniť, čím prispieť. Neviem sa dopracovať ku konkrétnej odpovedi ako naplniť tento vzťah, aby sme sa už konečne mohli posunúť ďalej. Mám pocit, že stojíme na jednom mieste a len chodíme dookola. Cítim, že existujú bloky, ktoré treba odstrániť, rozpustiť.. Verím, že sa všetko deje z vôle Božej (v súlade s Univerzom) a veľmi ju túžim naplniť (a mám sa teda ešte čo učiť), ale už dlhšie cítim v srdiečku miesto pre rodinku, dieťatko.. Mať vlastný priestor, o niekoho sa starať..

306

Narodila jsem se z velké lásky. Jenže život mi nezačal lehce. Po příjezdu z porodnice (měla jsem 3 týdny), přišel táta domů a našel mamku se mnou ležet na zemi, celou pokroucenou a v křečích. Přivolaný lékař konstatoval ochrnutí celého těla. Já putovala do kojeneckého ústavu, kde jsem pobyla asi 2 roky. Mezi tím táta běhal mezi nemocnicí a kojeneckým ústavem. Protože však mamka měla obrovskou chuť žít, po 4 letech se celkem vyzdravěla, vycvičila ochrnutí a pomalu se začala vracet do normálního života. I mě se život změnil – vrátila jsem se domů a byla nesmírně šťastná, že to takhle dopadlo. Jenže úderem první třídy začaly problémy. Maminka mívala strašné bolesti, protože špatně srostlá páteř stiskala míchu a nervy ústící z páteře a to vyvolávalo nepředstavitelná muka. Celé moje dětství jsem trávila u bran špitálů (tenkrát tam děti nesměly) a čekala, s jakou se táta vrátí … jak mamce je. Cítila jsem se velmi osaměle. Ve třinácti letech jsem poznala takovou krásnou dětskou lásku N., která sice trvala jen 3 měsíce (my si tenkrát nedali ani pusu!) :-), jenže ta láska byla tak silná (hmmm v minulém čase mluvit nemůžu – ona je), že zanechává neustále stopy v mém životě!
Ve čtrnácti jsem poznala kluka B. (na tu dobu velmi brzy!) a láska jako trám tu byla opět. Chodili jsme spolu 7 roků. Vzali jsme se, máme 2 krásné dcery a vpodstatě šťastné manželství. ALE!
Kluk N. se oženil také, sem tam jsme se vídávali i s rodinami …život šel dál….. Při každém setkání, při každém stisku ruky se nám ale vybavovala síla toho dětského vzplanutí! N. manželka onemocněla a on její nemoc řešil se mnou. Jeho stavy úzkosti, pocity beznaděje … jeho dcery za mnou chodily a dodnes chodí na rady, protože jejich maminku stále nemoc trápí a nechtějí jí přidělávat starosti. Pro N. i mě jsou naše rodiny nade vše. Nebořili bychom mosty …. Jen nechápu, jak může mezi námi být tak silné pouto, které vlastně trvá již 40 let a je stále živé. V podstatě mám v srdci 2 muže. Dokonce i jeho děti…rodinu. Mám vůbec právo brát na sebe zodpovědnost za druhé? Proč tomu tak je? Není to něco z minulých životů? Kam mě má tato cesta dovést ….. ?

305

Jsem v situaci, kdy bych Vás také chtěla poprosit o Vaše stanovisko nebo názor na problémy, které postihly mě.
Vím, že Vás žádá o radu a má na Vás prosbu spoustu lidí a tak bych Vás nechtěla zaměstnávat čtením románu o mém životě.
Napíšu jen důležitá fakta a moc bych Vám byla vděčná, kdybyste mi odpověděla, proč každý muž v mém životě včetně mých dvou synů je pro mě problém....?
a) můj biologický otec - špatné - pil, vyháněl nás v noci s maminkou z domu. Rodiče se rozvedli, když mi bylo 6 let.
b) druhý muž v matčině životě - špatné - zase jsem musela být svědkem hádek, a ožraleckých scén (od 6 do 10 let.)
c) pak se mamka vdala s třetím mužem svého života.
S mým otčímem žije dodnes, i když problémy taky měli, ale vzhledem k tomu, že otčím nepije, byl život s ním po této stránce, co se mě týče lepší, ale problém byly zase v tom, že on měl z prvního manželství 2 děti, které neměl ve vlastní péči a ani jeho první manželka děti neměla u sebe. Jeho děti žily u babičky z matičny strany. Otec se soudil o to, aby je dostal do péče, ale neuspěl. Proto si myslím, že byl na mě zlý, že já žiju se svou matkou a jeho děti nemohou žít s ním ani s jejich vlastní matkou.To jeho chovaní ke mě se dalo přežít, ale když jsem odmaturovala, tak jsem se odstěhovala k své babičce.
Chtěla jsem zažít lepší život ve své rodině, takový, o jakém sní každá mladá žena, ale v důsledku se mi to nakonec nepovedlo.
Manžel, se kterým mám 2 již dospělé syny, si po 20tiletém manželství našel o 20 let mladší kolegyni z práce a nyní s ním má syna. Myslím si, že žije slušně, ale nezajímám se o něj, takže to je jen moje domněnka.
Mě od té toby stíhá jeden problém za druhým. Nevím jestli jsem něčím vina, že jsem trestána nebo je to osud. Přestože se svým synům věnuji někdy až moc cítím a vidím, a ten starší to dokonce dává najevo bez braní si servitek, teď mě dokonce už jako matku zavrhnul, jelikož nesouhlasím s tím, co chce udělat. Myslím si, že mě synové v lásce vlastně vůbec nemají. Cítím, že jejich zájem o mě je pouze povrchní a jsou na mě milí, jen falešně, jen když něco potřebují pro sebe.... Buďto si to neumí správně vyhodnotit. Nerozumí, že pro ně chci jen to nejlepší a že jim chci pomáhat nebo nerozumím já jim. Nechápu co se děje a je mi líto, že s oběma syny nemám vlastně dobrý vztah.
Rok po rozvodu jsem si našla přítele. Žila jsem s ním 2 roky a pak jsem odešla, jelikož jsem necítíla jeho podporu, že by mě v důležité životní situaci podržel. Teď se pořád dáváme dohoromady a zase rozcházíme. Mám pocit, že oba nemůžeme být ani spolu ani bez sebe. Máme pocit jak on tak i já, že si k sobě už jiného lepšího partnera nenajdeme a abychom žili sami, to se nám také nechce, takže se neustále k sobě vracíme a rozcházíme. I když tentokrát si myslím, že už je ten rozchod definitivní. Jestli to bude lepší, když půjdeme každý svou cestou, to teď samozřejmě nevím, protože teď momentálně se zmítám v dlouhodobém chaosu a jsem z toho už značně unavená a vyčerpaná. Je nějaký důvod, proč mám ze všemi muži v mém životě problém nebo je snad problém ve mně?

304

Stalo sa mi niečo, čo o mne nevie nik a musím to niekomu povedať, pretože to dalej nezvládam. Som vydatá, s manželom žijeme celkom dobre, akurát, že mi chýbajú milé slová, city, ktoré mi nepreukazuje. Tento rok sa nám v rodine stala strašná vec, manžel to zle znášal, ja som mu pomáhala, ale pri mne nik nebol. Tak som si začala písať cez icq s jedným mladíkom. Zo začiatku to bolo len rozptýlenie, ale teraz si uvedomujem, že som sa do neho zaľúbila a mám pocit, že aj on do mna. Viem, že by som to nemala robiť, ale ja sa ho neviem vzdať, neviem ako dalej.

303

Moje manželství bohužel není šťastné už od svého počátku, ale nějak jsme se vedle sebe naučili žít. Před měsícem jsem se na kurzu Reiki seznámila s mužem, do kterého jsem se bláznivě zamilovala, velmi si s ním rozumím, tak jako s nikým, je to člověk společenský a vyhledávaný zvláště ženami a já se bojím, že mu nebudu stačit, ale zároveń i on potřebuje klid, mír, něhu a lásku, které mu mohu dát a dávám ráda. Vždy jsem snila o muži na celý život, ale můj manžel mi neumí dát lásku a něhu, ač mne má hluboce rád. Já k svému manželovi cítím po letech deziluzí a vzájemného nepochopení spíš kamarádský vztah, partnerský vztah je to rozhodně z mé strany nedostačující, nenaplňující. Toto nenaplnění jsem řešila už v minulosti mimomaželskými vztahy, ale přinesly jen krátkodobé přežití a zůstaly utajeny. Vztah s mým novým přítelem se rozvinul velmi rychle a o vztahu ví i manžel, nejsem dál schopná něco předstírat a lhát. Miluji nového přítele, ale utápím se v pochybách s obavou, že mne zraní. Chci za náš budoucí vztah bojovat, ale nevím, zda to má smysl do budoucnosti. Přítelova manželka má jisté okultní schopnosti a řekla mu, že já jsem jeho poslední žena... dá se to vykládat všemi možnými způsoby .... ač bych chtěla slyšet jen jednu varintu.... na druhé straně si můj přítel se svou ženou nerozumí, ale pry mají mezi sebou karmický vztah z minulých životů... Jak je tento karmický vztah silný? Je mi můj nový přítel souzen jako životní partner? Nebo je to můj manžel? Situace je komplikovaná našimi rodinami a ani jeden nechceme zbytečně bořit mosty... jako každá žena toužím po naplněném svazku s jedním mužem a velmi se trápím vlastními pochybami a nejistotou, a přitom jsem připravena za lásku i skály lámat.

302

Nedávno skončil vztah s mým přítelem. Poznali jsme se před rokem a zanedlouho začali spolu chodit. Měli jsme se hodně rádi i když já byla trošku nedůvěřivá. Bohužel po dlouhém boji za naši lásku jsme se museli rozejít. Protože oba dva ačkoliv jsme si hodně rozuměli, tak jsme nedokázali spolu být. I když je to už pár měsíců co nejsme spolu, často na něj myslím. Já si myslela, že on je ten pravý a že jsem nalezla osudovou lásku, a podle mě on to tak také viděl. Ale nedlouho poté, co jsme se rozešli, jsem si uvědomila spoustu věcí. Nebylo nám dáno, abychom spolu byli. Ale přesto mám pocit, že jsme se museli setkat v minulém životě, protože hned jak jsme se poznali, tak by to bylo jako bychom se znali dávno, prostě jsme si hodně rozuměli. Ale ted k věci. Mám pocit, že pořád na mne ještě tento vztah působí. Nechápu to, proč jsme se měli setkat, když jsme se zanedlouho rozešli. Oba dva jsme cítili hlubokou lásku. Mám pocit, že mě tento vztah strašně ovlivnil. I když jsem se už srovnala s rozchodem, tak není den, abych na něj nemyslela. Přesto si už dokáži představit, že bych našla novou lásku. Ale myslím si, že láska není nic pro mě. Nemám prostě štěstí na to, abych se seznámila s fajn klukem. Prostě mi to nevychází. Bojím se, že už nikoho k sobě nenajdu. Moc toužím milovat a být milována. Ale má nedůvěra je opodstatněná. Proč nemohu potkat někoho k sobě? Najdu někdy toho pravého?
301