Milá Wahlgrenis,

už když jsem psala o te vodě ve vztahu k pentagramum, tak mi to taky napadlo, že je to nesmysl, 

umistit tak mohutne symboly do vody, ktera tu energii ponese vlastně dal. 

Jsem ještě v určitem smyslu začatečnik a jsem moc rada, že mame Tě nablizku a že mame možnost se s Tebou radit. 

A je mi potěšenim, že s tim kovařem jsem tak trošku trefila.
A ted bych Ti chtěla sdělit myšlenku ohledně te kuličky na fotkach, 

ale mam pocit, že to muže být informace s velkym předstihem pro ty lidi, kterych se to tyka. 

Když na prvni fotce povšimla jsem tu kouli a pak na dalši fotce bylo totež, 

hned mi napadlo, že je to duše ditěte, ktera už vyhlidla Bianka jako tatinka a s tou maminkou ještě nebyla uplně spokojena,

a tak se pohybovala v jeho blizkozti a nahližela na lidi kolem něj. 

Myslim si, že se k Biankovi a Petě chysta... 

A stači jenom malo, stači, aby Peta si tak trošku určite věci narovnala.
Ale je možne, že neni to uplně tak.
Mam ted hodně intenzivni obdobi, jednou Ti budu vypravět.
Mam Tě rada a přeji Ti hezky vikend a hodně sil.
S uctou Laura 8.4.2006

Ahoj krásná Wahlgrenis.
Dovoluji si Tě pozdravovat a poprosit o radu.
V Prachaticích jsem se dozvěděla o dušičce, co mám odeslat tam, kam patří, i o vchodu do pekla u nás doma. 

Odesílala jsem ji dle návodu, co jsem našla u Tebe na stránkách, jenže jsem někde udělala chybu. 

Doufala jsem, že odesláním té dušičky se zbavím svého strachu ze tmy, leč opak byl pravdou. 

Od té doby se bojím mnohem více. 

Ještě tu noc jsem u stropu viděla jakoby černé hemžící se chuchvalce energie a šíleně jsem bála. 

Od té doby se pokouším hodit do klidu, jenže se mi to nedaří. 

Několikrát za den cítím něco kolem hlavy, 

jeden večer jsem aspoň deset- patnáct minut říkala (asi) více dušičkám, ať jdou pryč, 

včera i přes položenou ruku, modlení a přání ať odejdou, u mně pořád zůstávaly.
Když jsem se ještě pokoušela spojit s mými ochránci, 

tak se mi ukazovaly symboly, kterým jsem vůbec nerozuměla (čísla).
Několikrát se se mnou pokoušel spojit někdo jiný, což jsem utla. 

Naposledy jsem kyvadlo zkoušela použít, a místo dovolení se mi začal ukazovat pro mě nepochopitelný symbol.
Dál se to projevuje tak, že dneska během přednášky o nepravostech dnešního světa 

např. o diktátu ekonomických koncernů atd., jsem se skoro rozbrečela a úplně se mi chvěl žaludek.
Wahl, tak mě napadlo, to ty dušičky nevědí, že jim teď nejsem schopná pomoci?
Když vidí dál než my, proč to tedy zkouší, když vědí, jak to dopadne?
Moc Ti děkuji za všechno a přeji Ti hodně lásky a sluníčka všude kolem Tebe.
S láskou Natoki 11.4.2006

Milá Natoki,

dušičky, které Ti způsobují starosti a komplikace, mají pro Tebe ještě jiné informace.

Zjistila jsem, že u Tebe nejsou bezdůvodně.

Ty jako bys jim nechtěla rozumět...

Jsou to duše Tvých dětí z minulosti, nemůžeš je jen tak bez pochopení vyhnat.

Potřebuješ pochopit, o co jim jde a co není dořešené.

Ta čísla určitě nějaký význam mít budou.

Má u Tebe ještě proběhnout jista duchovní změna.

Všechno dobře dopadne, pochopíš, co pochopit máš.

Dokonce jakoby rychlostí blesku...

Jakmile dojde k vysvětlení toho, o co se dušičky snaží, všechno zlé se rozplyne.

Ty děti jsou poutány k tomuto místu z jistého důvodu, ten si zjistíš.

Budeš na okamžik zastavena, abys potom mohla jít s úlevou dál.

W.  11.4.2006

Krásná Wahlgrenis,
moc Ti děkuji za odpověď. 

Tak mě napadlo, co bych si bez Tebe, bez Tvých stránek a bez Jitřenky počala. 

Holky, vždyť vy mi tak moc pomáháte a já jsem Vám za tolik věcí vděčná. 

Čiší z Vás tolik lásky, pochopení, lidské radosti, obě záříte jako sluníčka ve tmě. 

A my to cítíme.
Wahl, s tím, že těm dušičkám nechci rozumět, máš pravdu. 

Ony si kolem mě krouží a snaží se mě kontaktovat a já netušíc, o co se jedná, jsem se lekla a zavřela. 

Představila jsem si, že se jim otevřu a teď se ke mně začnou stahovat všechny dušičky z okolí 

a já nebudu dělat nic jiného, než je posílat tam, kam patří. 

Vím, že je to teď úsměvné, ale nejdříve jsem musela pochopit, o co se jedná.
Wahl a vlastně všichni, kdo jste byli v Prachaticích, 

moc Vám děkuji za to, že jsem Vás mohla potkat a posílám Vám lásku a hodně sluníčka kolem Vás.
S díky a s láskou 

Natoki 12.4.2006

Mila Wahl,

opet se na Tebe s duverou a pokorou obracim.

Prosim, pomoz mi k pochopeni situace, se kterou si roky vubec nevim rady.

Od detstvi jsem mela zvlastni vztah s a k ke mamce.

Uz jako velmi male dite (cca 3-4 roky) jsem byvala svedkem velkych hadek mezi rodici 

a mela jsem pocit, ze je mamce, coby slabsi, ublizovano.

Chtela jsem, aby netrpela, chtela jsem ji chranit.

Ten pocit byl ve mne od doby, co si vubec vzpominam.

Nasi zili ve velmi neharmonickem manzelstvi, ktere skonilo rozvodem.

Nez se tak ale stalo, prozili jsme si spolu velmi dlouhou nehezkou dobu, 

rodice se velmi hadali (dochazelo k fyz. nasili, kt. ja byla svedkem), nemluvili spolu dlouhe mesice 

a komunikovali preze mne, az po totalni nezajem – zejmena meho taty vuci mame.

To se konec velmi negativne odrazilo v nasem vztahu - meho taty a mem.

Chtela jsem jen nastinit pozadi problemu, o kterem bych chtela psat.

Moje mati ma po cely svuj zivot probelmy se vztahy - rozdala by se na ukor sebe a vlastni rodiny 

a to zejmena jedincum, kteri toho okamzite zneuziji.

Ma cely zivot velke problemy s alkoholem.

A ma take vcelku "neresitelny" problem s penezi.
Je naprosto lhostejno, kolik penez by mela k dispozici, vse utrati ... 

je docela zajimave, ze ja ani nedokazu rici za co vlastne, 

protoze se sati v second handech (a to jeste tak, ze ji to vybira znama), 

zivi se tak, jako by se sama sebe trestala, do bytu nekupuje nic, nikam nejezdi...

Po cely muj zivot jsem mela stale pocit, ze ona neni schopna si poradit sama, 

coz snad z toho, co popisuji, je trosku znat, 

mne to "tak nejak" po cely muj zivot tlacilo do role te zodpovedne, vyzrale, zkusene...

do role matky vuci sve vlastni mame.

Ten pocit zodpovednosti za ni byl tak silny, ze jsem se ji snazila radit ve vecech vztahovych 

(at uz preci opet nenaleti a to zbytecne, kdyz je to pro mne od zacatku jasne,do ceho se zase sine...), 

"organizovala" jsem, aby se na akci neopila (coz bylo mozne az od meho jisteho veku,) 

- samozrejme neuspesne, splaceli jsme jeji dluhy, protoze se na nas obratil ten, kdo ji penize pujcil, 

hrozil soudem a ona penize opet nemela ... je toho vice, ale jako priklad to snad postaci...

Zhruba pred 12 lety mi doslo, ze by bylo treba resit jeji problem "systemove" 

a nabidla jsem ji, ze pokud chce, vyhledame psychologa, a protoze to nebylo v miste bydliste, 

nabidla jsem take moznost dopravy.

Vse odmitnuto.

Bud s mlcenim nebo s tim, ze jsou to jeji problemy, a ona si je vyresi.

Ze se jeji problemy tykaji a padaji na nasi hlavu, ji jaksi nechtelo a stale nechce dochazet.

Ted mi volala znama, ze si mati opet vzala pujcku a uvedla tam take jeji, tedy zname (!?) tel. cislo, coby kontakt, 

pokud by byl se splacenim problem.

Coz se stalo.

Mati ma z toho ted pochopitelne spatny pocit, je depresivni (ja jakoze o nicem nevim – znama mne prosila), 

unika kontaktu s lidmi, place...

Wahl, prosim, rekni, o co tady vlastne jde?

Proc je mati tak naprosto neschopna poradit si sama se sebou?

Proc nezvlada bezne veci, kt. k zivotu patri: vztahy, alkohol, penize... je ji uz 65...

a ja mam pocit, ze nic nepochopila, nic se nenaucila, 

stale dostava facky zleva zprava a ona namisto toho, aby se zastavila, porozhledla, pouvazovala co, jak, proc se kolem ni deje, 

tak namisto toho, se stale nejak horecnate a fanaticky mota v kruhu jakychsi zastupnych aktivit, ktere nevedou nikam...
O cem to je, Wahl...?

Proc je to tak...?

Co ji chybi...?

Jak ji muzu pomoct...?

Muzu vubec...?
Objimam 

Coline 11.4.2006
P.S. Tvoje prezdivka pro mne se mi tak libila, ze jsem si zalozila i adresu .-* )

Ahoj milá Wahl

pořád chodím na Tvé stránky a pročítám starosti lidí a Tvé rady směrem k nim.

Prosím Tě, zvaž ještě své rozhodnutí neodpovídat na otázky kolem vztahů....

přece nemusíme být nemocní anebo mít v domě třeba duchy, aby jsme se cítili nešťastní....

Jistě je Tvé svaté právo vybrat si dotaz, na který odpovíš, 

ale většina z nás žije ve vztazích a někteří v takových, že si s nimi neumí poradit....

jasné, že odpovídat na: má tě rád a nemá tě už rád i mně přijde ztráta času.
Taky je s podivem, že většinou se s takovým trápením na Tebe obracejí ženy, 

jako by 90 % mužů bylo bez citů, což je určitě nesmysl.

Víš, sama se rok potácím v něčem podivném, chtěla jsem s někým situaci probrat...

ale nakonec jsem se rozhodla být pouze pozorovatelem, protože sama nemůžu už nic víc ovlivnit, 

jsem zlomená a pomalu se stavím na nohy vlastními silami, co taky zbývá...

Ale bylo moc fajn číst Tvé názory, jak jsi nás postavila do latě, že žádný muž za naše trápení nestojí, 

ale třeba i to, proč k problému došlo.

Na mě to fungovalo jako psychologická poradna od člověka, který je mě velice blízký a empatický.

Tak prosím za všechny, vyber aspoň občas nějaký dopis, který se týká vztahu, 

nejlépe mezi mužem a ženou, za předpokladu, že se ti nebude jevit úplně bezpředmětným.
Tož tak. 

Vzpomínám na Prachatice, na labyrint a ještě pořád je to pro mě mimořádný zážitek.
Wahl, ať se Ti daří a jsi zdravá. 

Za všechno děkuju. 

Gábina 12.4.2006

Milá Gábino, 

nejsi první, kdo se na mě obrací s takovou prosbou.

Jenomže skutečně to v té podobě, jakou by sis představovala, asi není možné.

Můj den má stejně jako Tvůj jen 24 hodin. 

Nesedím dlouhé hodiny u počítače a nečekám na maily.

Ale to už víš. 

Už takhle nemám dobrý pocit z toho, že nemohu odpovědět na otázky, na které bych chtěla...

Ale mohla bych nabídnout jinou variantu. 

Online konferenci. 

To je podle mého názoru jediný možný způsob, jak v relativně krátké době odpovědět na dané otázky. 

Také charakter konference nabádá ke stručným a jasně formulovaným otázkám.

Po květnovém termínu online konference ke zdraví by termín mohl vyjít někdy na konec června, asi ve středu 28. června. 

Děkuji za jasné slovo. 

W.  13.4.2006

Ahoj Wahl,
moc Tě pozdravuji a moc Ti přeji, aby jsi měla dostatek sil na to, co Tě činí šťastnou. 

Wahl, po tom co jsi mi odpověděla poslední mejlík, 

jsem si myslela, že to zvládnu všechno sama, teď se mi ale nedostává sil. 

S kyvadlem špatně komunikuji, jen netuším, kde dělám chybu. 

Nevím, jak se mám s těmi dušičkami spojit. 

Léčitel, který mi pomohl na mém začátku před x lety, mě teď poslal k psychiatrovi, 

když jsem mu řekla o tom, že mé něco hladí po hlavě, a že si mám nechat vyloučit, jestli nemám schizofrenií, 

že mohu mít žaludeční vředy, nedostatek sexu, premenstruační syndrom atd. 

Že není normální, abych kolem lidí viděla energii atd. 

Taky jsem si vědoma toho, že žádný psychicky nemocný člověk si to nepřizná. 

Moc Ti děkuji za odpověď.
S láskou a s díky Natoki 12.4.2006

Milá Natoki,

nic, co se píše na těchto stránkách, není z kategorie "normální".

Všechno by se dalo podle studovaných hlav řešit léky a jejich učebnicovou léčbou.

Oni jsou na zemi, papouškují naučené texty z učebnic, ale o jemnohmotném světě nic nevědí.

Naprosto chápu tvé pochybnosti...

Potřebuješ mít vedle sebe někoho silného, kdo Tě navede dál.

Neboj.

W.  13.4.2006

Ahoj Wahl,
moc Tě pozdravuji a posílám Ti spousty sluníčka a lásky.
Prosila jsem o pomoc Jitřenku ohledně těch dušiček okolo mě. 

Vykreslily se jí krásné obrázky, jen nějak nevíme, jak dál na ty moje dušičky, neb kyvadlo se mnou nekomunikuje. 

Moc ráda bych těm mým dušičkám pomohla, ale nevím jak...
S Jitřenkou jsme přemýšlely, jestli je lepší, abych se Tě zeptala ona či já. 

Moc Tě prosím o radu, jestli by Tě nenapadlo, jak se s těmi dušičkami mám spojit či usmířit či pochopit, co po mně vlastně chtějí...
Wahl moc Ti děkuji, když si najdeš čas na odpověď 

a kdyby ne, tak i přesto jsem Ti moc vděčná za všechno, co vykonáváš. 

S láskou 

Tahomi 20.4.2006

Ahojky,
včera večer v posteli jsem zkusila namalovat pár obrázků pro Tebe.

Vymalovalo se celkem 7 obrázků.

1. jsem se ptala, co se vlastně děje s Tebou v poslední době?

Vymalovala se Tvá dušička jakoby přikrytá deskou. 

Uvnitř dušičky je kytička růstu, ale ta kytička nemůže růst, deska nahoře ji moc tíží. 

Ta deska je minulost a v rozích se skutečně objevují děti. 

Mně tady vycházejí 4 děti, které se potřebují s Tebou spojit, ale ty zatím nevíš jak, a proto Tě to ještě tříští. 

Navíc se ukázala jakási dělící čára uprostřed desky s šipkama ven, jako by se minulost rozpínala a bylo by dobrý ji vyřešit.

Má to na tebe docela vliv, jako by na tebe ta minulost tlačí 

- doléhá a ty si dneska rozumem tohle nedokážeš zdůvodnit. 

Nevíš, co tě tíží a proč. 

Neva, však se neboj, tohle se vyřeší a myslím, že to ani nebude tak těžké.

2. obrázek jsem se ptala: Co potřebují děti řešit?

Vykreslila se Tvoje dušička a na ní přitisknuté 4 další. 

Pořád mi to vychází, že to jsou 4 děti. 

Jejich energie míří do Tvého srdíčka a tam se utváří kříž.
Jako by ti chtěly říct, že je tam tvůj kříž nebo že jim byla způsobena smrt.

3. obrázek jsem se ptala: Jak jim můžeš pomoci Ty?

Je tu zase Tvoje dušička, kolem je silná ochrana z universa a uvnitř se vykreslilo velké srdce. 

Do toho srdíčka vešly všechny děti a u každého zvlášť se vykreslilo srdíčko 

a všechny se nakonec spojily v jeden kruh. 

Myslím si, že to znamená, aby si je pustila bez obav do svého srdíčka (nebo ze svého srdíčka). 

Tím něco pochopíš. 

Nad Tebou je boží oko, vše je vyšším záměrem a pod ochranou.
Ty dušičky dětí jsou i navzájem propojené mezi sebou - děti se potřebují najít i samy mezi sebou. 

Pořád mi ještě nebylo jasné, proč to děti chtějí.

4. obrázek jsem se ptala, co se stalo v minulosti mezi Tebou a dětmi?

Vykreslila se opět tvoje dušička a děti, ale mezi vámi je oddělení. 

Ty děti se od Tebe nějak oddělily, vznikl kříž a minulost. 

Nějak odešly pryč.

5. obrázek jsem se ptala: proč byly děti odděleny?

Tady mě polila hrůza a děs. 

Vykreslil se dům s mnoha kříži. 

Ještě teď mě šíleně mrazí, jen to píšu. 

V domě zahynulo mnoho lidí. 

Ptala jsem se na rok.
Ukazuje se rok 1941 - válka. 

Pod domem je nějaká špatná energie, která vniká do domu a to, co je v domě usmrcuje a jakoby rozpouští. 

Buď je to plyn či oheň. 

Jsou tam i Tvoje 4 děti. 

Všechny dušičky odcházejí pryč. 

Je to příšerný, normálně mi vlítly slzy do očí. 

Přijde mi to, že je to z koncentráku z plynový komory nebo něco podobného. 

V symbolech mi tu vychází nečekaná cesta a dům s plameny či špatnou energií. 

Je to dům smrti.
Ty děti se potřebují vrátit jakoby zpět k tobě, to pouto bylo násilně přetrženo, rány se nezahojily. 

Ony potřebují, aby jsi tohle pochopila a přijala vše ve svém srdci. 

Jako bys odešla ze světa (kdysi) s nevyřešeným bolem, který tě i dnes (ačkoliv nevědomky) tíží. 

Jako kdybys měla říct, že není ničemu konec, že víš, že děti odešly pouze jinam 

a že máš možnost s nima něco dořešit a dát jim volnost. 

Pochopit to, že ony jsou jinde. 

Ale prosím, neber tento minulý život jako tragédii do dneška. 

Vezmi to tak, že i dneska se dá vše dořešit, vždyť vidíš, že čas vůbec nerozhoduje.

6. obrázek jsem se ptala: Co mi dušičky chtějí říct?

Vymalovalo se velké srdce plné dušiček, vedle bytost se srdcem a kolem spousta ochránců.

Nemusíš se ničeho bát. 

Jde jen o to, přijmout děti do svého srdíčka a vědět, že vše je tak, jak má být a jim můžeš pomoci.

7. obrázek jsem se ptala, jestli mám ještě něco vědět. 

Vymalovala se dušička a v ní trojúhelník s novou energií uprostřed a velkou kytkou okolo. 

Jsou tu i dva ochránci. 

Přijde mi to, že ti tohle všechno přinese velký růst a že se něco urovná v několika úrovních. 

Je tu trojnost boží. 

U Tebe se vytvoří nová energie a kytička ukazuje velký růst.

Poslední obrázek jsem nakreslila ráno Tvůj zdravotní stav do šablony.

Vykreslil se blok v 5. čakře, může jít o blok ve štítné žláze, blok v komunikaci.
Nad hlavou je šipka, směřující do hlavy. 

Vypadá to, jako když ti nejdou srovnat dvě skutečnosti. 

Třeba duchovní a materiální svět dohromady. 

Jako kdyby sis to měla spojit v jedno, že existuje vše dohromady. 

Pak je tu větší blok v 3. čakře - zablokované emoce a neplecha ve střevech a asi slinivce či slezině.
Střeva (tlusté střevo?) se ukazují hodně a ty orgány nad tím si zjisti.
Já té anatomii moc nedám, tak sama pořádně nevím, co to je. 

Vlastně tyhle zdravotní kresbičky moc nedělám. 

Sice se mi to vykreslí, ale pak to neumím popsat, abych neudělala chybu. 

Budu se to muset taky naučit. 

Jo a ještě je tu svázaná jedna noha - možná i kotník.
Možná, že ti poradí i Wahl, co dál. 

Třeba ani nemusíš nikoho odvádět, třeba bude stačit, když to nějak srdíčkem pochopíš a děti taky, 
že tohle už je minulost a nemá cenu si to nést do dalších životů.
Papa 

Jitřenka 20.4.2006

Milá Wahlgrenis,

dnes jsem byla u Jitřenky na návštěvě. 

Probíraly jsme různé zajímavosti a sázely jsme rostlinky na zahradě, 

ochutnaly jsme bábovičky z pisku a muj maly pejsek si užival přirody. 

Už dlouho jsem se necítila tak hezky.

Bylo to moc krasne odpoledne.

Chci Ti taky popsat jednu situaci, ktera se odehrala během naši cesty s Jitřenkou a Natoki z Prachatic. 

Jely jsme spolu do Prahy mým autem a pak jsem s Jitřenkou pokračovala do Liberce.

Celou cestu z Prachatic jsme spolu mluvily o záležitostech života a o moudrostech 

a potom, když už jsme byly v Praze, povídaly jsme o druhé světové válce a začala jsem mluvit o své dceři. 

Jsem Ti tu situaci jednou popsala, 

bylo to o tom, jak holka se jako malá dusila, měla záchvaty kašle a měla těžké opakujici se sny jak něco hoři 

a ona nemůže ven z toho hangáru a teď asi před rokem přišla za mnou říct, že ví, co ty jeji sny znamenaly. 

A pravě slyšela jsem od ní, že ona jakoby byla v koncentračním táboře a začalo hořet v plynové komoře... 

Tohle všechno jsem se snažila stihnout říct Natoki, jako by to byla pro ni důležitá informace. 

Ta pak na Černým mostě vystoupila.
Hned po přečtení komentáře Jitřenky k její automatické kresbě mě napadlo, 

že vlastně Natoki měla cestu jinudy než my dvě, ale o cestu s námi u ní se rozhodlo úplně na poslední chvíli. 

A teď jsem to spojila dohromady s automatickou kresbou a první myšlenka byla: 

moje dcera asi byla mezi těmi dětmi v koncentračním táboře, které se vymalovaly u Natoki. 

Teď přemýšlím, že tuto informaci o koncentračním táboře ona už má dvakrát.
Ptala jsem se kyvadla, a doopravdy nějaká vazba mezi dcerou a Natoki je.
Možná kdyby se dcera podívala na automatickou kresbu, tak by něco k tomu mohla dodat...
Jsem trošku zaskočena.
Mám Tě moc ráda a přeji Ti krásné jarní dny a hodně sluníčka v srdci.
S pozdravem 

Laura 23.4.2006

Milá Natoki, Jitřenko, Lauro,

z pláství je patrné přesně to, co se nakreslilo Jitřence. 

Tím, že Natoki najde společnou řeč s dušemi svých dětí, které zahynuly za války, získá neskutečné bohatství.

Ne ve smyslu hromy peněz nebo zlata, přesto to bude pro ni obrovský poklad.

Zatím se ještě brání a informace z těchto světů nechce přijmout.

Život děti skončily v plamenech, ale láska nemůže shořet.

Ta zůstala. 

Jako cit je nezničitelná.

Všechny děti Tahomi pořád milují, i když forma jejich existence je nyní trochu jiná, zvláštní. 

Ona si nějak nedokáže srovnat, že právě její děti s ní chtějí "mluvit" a něco jí potřebují sdělit.

Bude se k té komunikaci muset odhodlat sama. 

Ochránci ji navedou na správný okamžik, ale definitivní rozhodnutí bude jen na ní.

Nyní jde prakticky jen o jediné - sundat masku a přistoupit i na jiné světy, než je jen ten náš. 

Pak si s dušemi dětí vysvětlí, o co jde, je to nekonečné přátelství, láska, kterou chtějí Tahomi vyjádřit.

Teprve potom nastoupí na tu správnou vlnu v životě, všechny její problémy odplují.

W.  23.4.2006

Ahoj Wahl a Jitřenko,
chci Vám oběma moc poděkovat za všechno, co pro mě děláte. 

Opravdu jsem moc vděčná, že jsem Vás obě potkala.
V tento moment nevím, jak se mám s dušička spojit, ale budu věřit, že mě něco napadne.
Ještě jednou Vám moc děkuji a pak napíši, až to proběhne a jak to proběhlo.
Přeji Vám krásné jaro se spoustou sluníčka a lásky okolo Vás.
Tahomi 24.4.2006

Milá Wahlgrenis,
ráda bych ještě napsala, jak pokračoval náš příběh..

Moc děkuji Tobě i Lauře, za Vaše odpovědi ohledně zničení našich pentagramů. 

Vše se podařilo zdárně vyřešit, nenašli jsme sice kováře, přesto skončily v ohni a rozpustily se s mnoha dalšími kovy, 

cítím že jejich působení již zmizelo, určitě v té podobě, v jaké existovalo v pentagramech. 

Děkujeme, moc.
Chtěla bych také poděkovat Lauře, za její postřeh ohledně dušičky našeho dítěte. 

Měla pravdu, skutečně to byla dušička holčičky, krásná a velmi, velmi moudrá. 

Ta koule, která se objevila na fotografiích, přišla totiž asi za měsíc od víkendu v Prachaticích i za mnou, 

fyzicky viditelná jako mihotání energie, a bylo to překrásné setkání, za něž nepřestávám děkovat.
Laura měla pravdu, vůbec se nedivím dušičce, že se se mnou nemohla nejprve vyrovnat, 

hodně temnoty ze mně muselo napřed ještě odejít, ale nebylo to jenom to. 

Mám v sobě ohledně dětí mnoho k vyřešení, a děkuji za cestu, ke které mě vyšší síly a mí ochránci dovedli. 

Musela jsem pochopit, že můj život spadá také pod plány vyšších sil, 

pod plány, se kterými jsem srozuměna přišla na tento svět, 

jen jsem musela najít odvahu je přijmout také tady a teď, protože se týkají budoucích událostí světa...

vždycky jsem u sebe nějakým způsobem cítila, nebo viděla, jakým asi směrem se bude ubírat má budoucnost, 

ale setkání s dušičkou naší holčičky, kromě toho, že mně osobně mělo k něčemu dovést, vypovídá také o něčem jiném...

to, že přišlo v době, kdy jsem jej ještě dle svého cítění budoucnosti neměla dítě mít, a nestalo se to jenom mně, 

ale více lidem v mém okolí, mi připadá jako naléhavá výpověď vyšších sil, že tento svět zde velmi potřebuje indigové děti...
poslední dobou mi hlavou stále vířila věta, kterou jsem kdysi napsala... stíny se stáčí nad modrou zemí...
všímám si, jak najednou stále více lidí píše o změně světa, spojované s rokem 2012, 

i když já osobně nerada vztahuju běh budoucích událostí k datům, 

protože vnímám, jak se běh světa mění, v každém okamžiku, každou vteřinou ...

zdá se, že mnoho lidí, kteří došli k vnímání jemnohmotného světa, začínají jaksi neyvhnutelně cítit, že přicházíme k velikému zlomu,
i když vnímání, nebo tušení, či vědění o tom se velmi různí, zřejmě také u každého z nás proběhne trochu jinak.
V mém životě došlo k velmi zvláštnímu spojení životů lidí z různých částí republiky, 

spojení, které vnímáme všichni stejně... jako bychom měli společné poslání. 

Jeden z těchto lidí mi řekl, že bych měla to, co mám v sobě, dávat ven, že je to jeden z mých úkolů, 

a mně tehdy napadlo, že tohle vědění by měli slyšet lidé, které spojují tvé stránky, 

protože budou rozumět, ti kteří mají. 

Proto tedy píšu. 

Je to vidění konce světa, s kterým jsem přišla na tento svět, konce, který je přerodem do jiné roviny, který nás ale bude stát hodně. 

Viděla jsem, že mnoho lidí zemře, a většina světa, tak jak existuje teď, bude zbořena. 

Nicméně, běh světa se mění, a vůbec to v té podobě, jakou jsem viděla já, nemusí proběhnout, 

je to také informace pro mně, a týká se úkolu, který v něm mám. 

Je to ochrana mnoha dětí, které vnímám jako naše děti, budoucnost planety. 

Nechtěla jsem jednoduše přijmout, že bych do tohoto hrůzyplného přerodu měla přivést také vlastní dítě. 

Zvláštní je, že v těch viděních, ty děti se nebojí, protože ví.
Vzpomněla jsem si také na sdělení Kasangry, která psala i o střetu dobra a zla...

ten kamarád mi řekl:

"bojovníci světla se stahují ze svých bojových pozic a odpočívají a čistí zbraně, protože zlo sílí a osudová bitva se blíží..." 

a skutečně, zdá se, jakoby se zlo stále více prosazovalo, nevysvětlitelná agresivita zvířat a podivná, zvrácená podoba zločinů...

vraždící děti, bylo by toho hodně.
Lidé kolem mně vnímají přerod světa tak, že zlo v podobě zatím neviditelné, se zhmotní...

já osobně jsem přesvědčena, že lidstvo nevyhnutelně dochází k období zvýšeného vnímání jemnohmotného světa, 

vidím v mém okolí, že i lidé, kteří byli ještě před pár lety na opačném, zcela materialistickém protipólu, 

jsou těmto věcem nyní mnohem blíž, než bych doufala.
V přerod světa vypovídá také to, jak mnoho filmů a literatury, se v různých podobách, 

v posledních desetiletích k němu zaměřuje. 

Myslím, že to není náhoda.
A dostala jsem dnes také odpověď, jak se k němu postavit, na tvých stránkách ...

Není třeba bát se temnoty, stačí hledat světlo...a, zlo neublíží těm, kdo si ho nenosí v sobě...
Myslím, že tvé stránky jsou záměrem vyšších sil, pojítkem mnoha lidí v neviditelné rovině, 

vnímám ten proud světelné energie, která nás vede, aniž bychom zatím směli odhadnout přesně, 

k čemu, ale cítím v tom veliký smysl. 

Wahl, děkuju tímto za všechny, že jsi měla tu odvahu, začít nás všechny takto učit. 

Uvědomuju si, že to pro tebe byl velký krok do neznáma, 

veliký příklad pro nás všechny, kdo se dennodenně perou s přetvořením svého života k pravdivější podobě.
S láskou všem,
Bianco a Peťka 24.4.2006

Milá Wahlgrenis,
možná si matně vzpomeneš na dvě osůbky z tvého semináře v Jižních Čechách. 

Manžel Vladimír stavěl labyrint.....
Chtěla bych tě požádat o tvůj názor na naší autonehodu. 
17. 9. do nás narazil řidič Oktávie - vjel do protisměru, neboť údajně hledal tužku v kastlíku.
Byla to velká rána - měli jsme vzadu všechny naše čtyři děti - 

Tadeášek seděl uprostřed a prolít dopředu - byl v bezvědomí...ten jediný měl největší zranění: 

Krvácení do mozku...a naštíplou lebku. 
Teď už je z nemocnice doma, ale to víš - bylo to středně těžké zranění...tak mám trochu pořád strach.
Nikomu jinému se NIC nestalo - auto je rozmašírované - momentálně na vrakárně.
Tak se ptám proč? 

A co to má znamenat. 
Mám zmatky v hlavě - i když z největšího šoku jsem snad venku.
Ach jo.
Wahl, kdyby jsi prosím měla trocha času - byla bych ráda za Tvůj názor na událost.
A nemusíš mě šetřit negací na mou osobu. 
Brýle už jsem sundala - i když růžové nebyly - spadly mi tou ranou při nehodě....
Promiň ten ironický podtext, ale já už vážně nevím co dál.
Moc Tě pozdravuji
Lenka 4.10.2006

Milá Lenko,

otázka, jestli si na Vás vzpomínám, je zbytečná.

Na Vás nezapomenu nikdy.

Co se stalo, že jste byli tak násilně zastaveni? 

Všichni jste v pořádku, ale auto bylo na odpis...

Každé zastavení v životě je jasnou informací ke zpomalení, něco se děje příliš rychle, příliš se překombinovává...

Tohle není jenom problém dopravních nehod, i když tam je to vidět jasně.

Z pláství je zřejmé, že havárie byla "důležitá" především pro Vašeho syna Tadeáška, který to odnesl nejhůře. 

O brýlích se bavit nebudeme, píšeš sama, že jsi je sundala, i když nedobrovolně.

To tady je totiž vidět taky.

Chlapeček měl z havárie vyjít jakože lehce otřesen, ale celkem v pořádku. 

To bezvědomí bylo hodně důležité, ochránci byli v tu chvíli při něm a právě tehdy se odehrálo cosi...

Nevím, jak jste na takové informace s Vladimírem vnímaví, ale právě v tom okamžiku byl kontaktován jistou ženskou duší z minulosti. 

Nepíšeš, kolik mu je, jestli jste na něm mohli sledovat nějaké změny.

Vypadá to, že toto "setkání" bylo naplánováno.

Věřím, že brzy - pokud to už nenastalo - budete moci pozorovat, že Tadeášek je jiný...

Došlo k tomuto kontaktu s bytostí, která není z tohoto světa, měla mu předat informace, protože on jediný byl schopen je přijmout. 

Vy jste byli v tomto příběhu jen jako doprovod, jen jako kulisy, žádná hlavní role.

Buďte rádi, že se nestalo nic horšího, že všichni žijete.

Z auta je sice hromada plechu, která vás už sice nikam neodveze, ale o to víc si můžete uvědomit, 

co to je za krásu, že jste MOHLI ZUSTAT LIDMI...   

Samozřejmě se v tu chvíli mohlo udát mnoho jiných variant, ale dopadlo to právě tak. 

Nic se neděje zbytečně, všechno je správné.

Vy se s tím máte jenom vyrovnat.

Chápu, že to nebylo jednoduché, chápu, že se ptáte, proč se to stalo... 

Chápu také, když to nepochopíte.

Přesto Vám všem přeju jen to nejlepší a doufám, že nový Tadeášek Vám přinese jen samé dobré zprávy...

W.  5.10.2006

Milá Wahlgrenis,
chtěl bych se zeptat, jestli nebude (bude) zase takový týden, jako jsem se dočetl, že byl na jaře 2006 v Prachaticích.
Miro 17.9.2007

Milá Wahl,
je to už hodně dlouho, co ti chci napsat, ale pořád jsem nevěděla jak poskládat slova, jak vyjádřit svoje pocity.
Až dnes se cosi sepnulo a spustil se proud aspoň trochu ustálených myšlenek .
Hrozně dlouho chci poděkovat Tobě a vlastně úplně všem, co píší a reagují na Tvých stránkách. 

Hledám u Tebe odpovědi, náznaky, inspiraci a potěšení. 

Pokaždé, když k Tobě zalezu, najdu to, co hledám a kolikrát si to uvědomím, až když čtu. 

Někdy si myslím, že jsem jen trouba s přemírou fantazie, protože je vážně skoro až neuvěřitelné, jak pokaždé najdu ... 
Jdu si ráno z procházky se psím bratrem a vzpomenu si na prstýnek, který jsem dostala od partnera 

a který je jedna z mála památek na jeho maminku...

A ty jsi ho měla v ruce v Prachaticích na Dřípatce a na to, jak jsi na něj reagovala, 

jak ses celá roztřásla a zrudla a tehdy jsi mi doporučila, ať ho nenosím.

Maminka umřela po těžké nemoci, když bylo příteli 12 let a já ji tak nikdy nepoznám.

A já do teď řešila, co s ním, protože jen tak zahodit - ho prostě nejde 

a k očistnému rituálu jsem se necítila nijak povolaná, až mě napadl orgonit, jestli ten by nemohl pomoct... 

No, nešla jsem dnes na Tvé stránky a nenašla další z odpovědí na instalaci orgonitu do základů domu?

Pro mě to je odpověď na to, co jsem tak dlouho hledala.

Pořídím orgonit a zkusím prstýnek k němu uložit a snad to pomůže. 

No a takhle to je vlastně se vším.

Když je mi smutno, tak najdu fotky Vlka Samotáře, nebo najdu někoho, kdo napíše, že se mu vede fajn, 

když mám dojem, že nic se nedaří a já se jen tak topím, najdu někoho, kdo se ptá na podobné 

a i když neodpovíš, posune mě to jinam, 

snad si na chvíli uvědomím, že ty životní lekce jsou strašně důležité...
Chci vám všem poděkovat a říct, že i když se nevídáme a ne s každým se znám osobně, tak děkuju, že jste, že jste, jací jste, 

děkuju za vaše radosti a dokonce za vaše problémy a starosti a přeju vám zase od toho všeho kousek.

Milovaná Wahl, 

čekám miminko, tak asi proto ten náhlý nával emocí a potřeby vyjádřit, co cítím. 
Čeká mě spousta vyšetření, mimo jiné genetika a odběr plodové vody a tak se k radosti přímísil strach a obavy ... 

Jo, já vím, četla jsem před chvílí písmenka od Oriany, přála bych si v sobě mít tolik jistoty, no zatím mi to moc nejde :-((.
Wahl, chci se vyhnout podzimním a zimním nachlazením a chřipicím, 

můžeš mi prosím poradit, jestli můžu použít kaštany i teď v těhotenství a jestli se nějak nemění jejich počet?  
Mějte se všichni fajn, přeji krásný začínající podzim.
Wahl, opatruj se. 
Petra 25.8.2008

Milá Petro,

děkuji za účasné zprávy, gratuluji k tomuto stavu, který právě prožíváš. 

S kaštany se netrap, nasbírej si jich tolik, kolik je Ti let, a jeden navíc, jako normálně... 

Všechno bude v pořádku, neboj. 

W.  26.8.2008

Děkuju Wahl,
Tvoje schopnost ukonejšit a zklidnit mě je fantastická.

A ještě na závěr jedna zpráva, co tě určitě znovu potěší, 

na cestě je další miminko, čeká ho má kamarádka-spolupracovnice, byla se mnou za Tebou v Toulcově dvoře. :-)))
Mám tě moc ráda.
Petra 26.8.2008

Milá Wahlgrenis,
ozývám se po dlouhé době, píšu opět ve smutném scénáři.
Asi před třemi roky jsme měli autonehodu - to jsem ti psala.
A tento týden měl Vláďa docela těžký úraz.
Jsem z toho dost oslabená, tak možná i psaní bude překotné.
Svařoval a nepamatuje si jak se to stalo - ale spadl do nějaké šachty - 9 m.
Má zlomenou pánev - pohmožděná játra, plíce a měl otřs mozku - teď leží na JIP.
Tak tedy nevím, co tohleto má znamenat.
Bude asi šest týdnů v nemocnici a nemůže se hnout.
Prosím, mohla by jsi se na to podívat - já nevím, z jakého konce to uchopit.
Tak zatím ahoj
Lenka 6.2.2009

Milá Lenko, 

na životní zastavení, kdy máme chvilku postát a pochopit, nebývá běžně příliš času.

Člověk peláší, aby toho stihnul co nejvíc. 

Není to jenom věčné honění se do práce a zase z práce, ale i celkové životní směřování. 

To když není správně zvolená cesta, kterou se má jít.

Vladimír se pohyboval po hodně nebezpečné spirále.

Vždy v jistém bodě obratu věděl, že musí jít jinak a jinudy, ale zase ho to semlelo o kus dál, kdy se nedalo nic dělat.

Takhle se pral se svým životem poměrně dlouho. 

Pral se, chvilku vítězil, chvilku to bylo nerozhodné.

Teď došlo k zásadnímu zastavení. 

Teď bude mít čas si všechno promyslet.

Konečně si bude moci udělat tu důležitou inventuru v sobě. 

On už jistě moc dobře ví, kde se stala chyba.

O tomhle se nemusí s nikým radit, to je tak jasné...

Až s ním budeš mluvit, vyřiď mu prosím mé, pozdravy, vím, že to nemá jednoduché.

Moc dobře ví, že každá nemoc - a tedy i tohle zranění - je výkřikem duše. 

Ve většině případů, které řeším, si musím prožít bolest stejně s daným člověkem.

V případě Vladimíra se jedná "pouze" o bolest, i když to také není nic příjemného. 

Ale všechny důležité životní funkce by měly být zachovány.

Časem by se měl zase vrátit do života a fungovat jako dřív.

Ideální by samozřejmě bylo, kdyby to nebylo jako dřív.

Kdyby si uvědomil, jakou chybu dělal.

Věci a peníze nejsou důležité.

Důležitá je láska a porozumění mezi Vámi dvěma.

Vladimír nemá fungovat jako stroj, on není stroj.

Je to člověk se svými trápeními, se svými radostmi, potřebuje mít vlastní prostor. 

Tohle zastavení Vladimíra hodně změní chod celé Vaší rodiny.

Nebude to zastavení jenom jeho.

Nad Vladimírem je krásné boží oko, jako by přinášelo rozhřešení, že nic není nakonec takové, jak se zdá.

Měl by nastat odklon od mateiálna spíše k duchovnu. 

Na mě to působí, jako by se už chtěl někdy dřív tímto směrem vydat, ale nebylo mu to dovoleno. 

Rozhodně tím, že se rozhodne udělat ve svém životě změnu, ještě neznamená, že všechno hodí za hlavu.

Děti pro něho budou dál stejně důležité, jen se na ně bude dívat už trochu jinak.

Začne nejspíš uznávat jiné hodnoty.

Ale za sebe mohu říct, že jak jsem ho poznala v Prachaticích, on už tehdy věděl moc...

K tomu stačil jediný pohled do jeho očí.

Připadá mi, že Vladimír se nezlobí na osud, jak se k němu zachoval, ale přijímá toto zastavení s pokorou.

Uvědomuje si, že k němu dojít muselo, že už dlouho šel tak nějak hlavou proti zdi. 

Možná sám tušil, že to tak není správné, ale nebyl schopen podívat se na sebe s odstupem.

Teď je od běžného života vzdálen dostatečně, aby si tu chybu uvědomil. 

Už nic nebude jako dřív.

Otevírá se před ním zcela nový život.

Možná v něčem rychlejší, ale rozhodně kvalitnější. 

Něco se musí definitivně zlikvidovat, ale s tím si už Vladimír jistě poradí.

Škoda jen, že přitom musí být tolik bolestí, tolik nepříjemného kolem.

Jsou při něm všichni ochránci, mají pohotovost, tady se dějí jen samé dobré věci.

Přerod a Ty máš to štěstí, že můžeš být u toho...

W.  7.2.2009

Milovaná Wahlgrenis, nejmilejší ženo :-)),
tak dlouho jsem se těšila až ti budu moct tohle napsat, 

vím, že tenhle druh zprávy tě rozsvítí :-))).
V pátek 13.2.2009 v 23:21hod. se nám narodil překrásný chlapeček Daniel.

Bohužel se narodil císařem, ale všechno se to snažíme dohnat,

klučík není ani na vteřinu sám, největší možná vzdálenost je pár centimetrů. 
Jsem strašlivácky zamilováná do toho chlapečka, do svého přítele, který byl po celou dobu mojí velkou oporou, 

zvládl i porod a taky sám sebe. 

Wahl, to je ti taková nádhera, nevěděla jsem, netušila, byla jsem hloupá, jak moc jsem se toho všeho bála. :-)
Zas a znovu bych ti chtěla na stotisíckrát poděkovat, 

jsi báječná, děkuju tobě a i Jitřence a každému, kdo k tobě chodí na stránky a roste.
Opatruj se. 

Mám tě ráda.
Petra 23.2.2009

Milá Petro,

děkuji za úžasnou zprávu a také Vám moc gratuluji k miminku. 

Vidíš, všechno dobře dopadlo... 

Miminko je nádherné, těšilo se k Vám.

O ničem nepochybujte, naučte se žít maximálně tady a teď.

Uvidíte, jak se Vám začne šedý nezajímavý svět měnit ve svět zázraků!

W.  23.2.2009