Milá Wahlgrenis,
k narozeninám Vašeho webu Vám přeju hodně energie a štěstí

a úspěchů do dalších dnů, měsíců a let, kdy se budeme moci všichni na Vašich stránkách (a na seminářích a v atelieru!) setkávat,

učit se, podporovat se, a růst.
Je to neuvěřitelné, ale už jsem tady 4 roky, den co den, a stále zde nacházím inspiraci.
Moc Vám děkuju a moc Vá držím palce.
Jen tolik jsem chtěla říct.
PS: dnes mě dojal příspěvek od Iskry, ta dušička tak úžasně rozkvetla, ten její poslední mail je nabitý takovou nadějí a odhodláním,

to už není Plamienok, to je obrovský  Plamen!  :)
Mějte se moc krásně,
Vaše Blanka 14.2.2009

 

 

 

 

Milá Wahlinko,
chtěla bych Ti poděkovat za seminář v Pardubicích.

Je to krásné město a nedivim se Ti, že ses tam vrátila.
Celý den byl velmi příjemný - milé dárečky na přivítanou (děkuji :-)) ),

známé tváře, na které jsem se těšila (Síria, Pradlenka, Hanča, Ježi...),

Tvůj krásný ateliér, jenž dýchá pohodou a Tvými hladícími energiemi.

No a na vrcholu všeho Ty - zářící a šťastná.

Změnila jsi mnohé ve svém životě a trochu to i bolelo, vím, ale ta změna Ti přinesla nové prožitky, poznání, další posun výš, výš ke Štěstí.

Rozkvetla jsi nám, víš to?

Mám z Tebe obrovskou radost a velmi Ti to přeji!
Když se podívám na obsah Tvého webu, počet Tvých seminářů a akcí, je až neskutečné,

kolik jsi toho při běžných pracovních a rodinných povinnostech stihla, kolik energie a času Tě to stálo.

Kolik lidiček a tápajících dušiček našlo u Tebe radu, pomoc, pohlazení...

kolika z nich jsi pomohla najít směr cesty, otevřít oči, posunout se dál.....
To se snad ani nedá během 5ti let stihnout.

Jsi úžasná!
Děkuji Ti za vše, co jsem se po Tvém boku mohla naučit!
S láskou Princezna 15.2.2009

 

Dobrý den Wahlgrenis!
Ještě jednou Vám děkuji za včerejší den, který byl nádherný a zároveň poučný.

Ráda jsem Vás poznala i lidičky kolem Vás.

Děkuji.

Marcela 15.2.2009

 

Vzácná Wahl.

V sobotu jsem se zúčastnila Tvého semináře.

Bylo to opět nádherné a poučné, plné lásky a souznění.

Děkuji za tento seminář.

Děkuji za lidičky, které jsem tam potkala, a hlavně děkuji Tobě, protože, jak jsem ti psala již několikrát, díky Tobě se mi mění život.

Tvými stránkami a příspěvky jsi mi ukázala cestu a v ponděli v Ateliéru jsi mi dala dar.

Naději.

Je krásné, když má člověk naději.

Život je hned krásnější.

Však ty víš, co myslím.

Jak jsem jela od tebe, tak v České Třebové nastoupil do vlaku manžel (on tam pracuje).

Já byla celá taková v pohodě a rozzářená.

Zase jsem ulítávala, ale bylo mi krásně.

Jak jsme jeli domů z Brna, tak ve vlaku manželovi říkám, že semináře u Tebe mě naplnují láskou,

že tam si uvědomuji, jak mám krásný život a co v životě potřebuji.

Jeho a že ho mám ráda.

Hleděl a jen se usmál.

Dříve bych očekávala reakci, ale od tebe jsem se naučila, že za to, co dám nebo někomu udělám radost, nic neočekávat.

U tebe jsem si uvědomila, že pokud dáváme srdíčkem, tak se nám to vrací.

On to má nastaveno jinak.

On mi to neříká, ale denně mi dává najevo i synovi, jak nás má rád.

Dřív jsem chtěla, aby mi to řekl, ale až v pondělí jsem pochopila, jak moc ho skutečně miluji.

A protože z mé strany je to opravdové, tak nepotřebuji, aby mi to říkal.

Já vím, že mě také miluje.

Jsme spolu 23 let, ale já cítím někdy, když se na něho podívám v sobě ten příval obrovské lásky.

Synovi jsem včera řekla, že tatka nás má rád, ale má to nastaveno jinak.

A syn mi vzal vítr z plachet, když mi řekl, že to všichni chlapy, ale on že chce také na sobě pracovat.

To jsou ti naši miláčkové.

Ještě před rokem - ve 40 letech, jsem si nedokázala představit, že mám v sobě tolik lásky a vděčnosti,

a že mám vlastně vše, co potřebuji ve svém životě.

Ale to je tak, že si nevážíme toho, co máme.

Vše bereme jako samozřejmost a neuvědomíme si, že teprve když něco ztrácíme, tak poznáváme, jak moc jsme to milovali.

Řídím se svojí intiicí a koncem roku jsem cítila, že letošní rok pro mě je hodně zlomový.

Chci hledat sama sebe, začít žít sama za sebe.

Díky Tobě, stránkám, akcím a seminářích věřím, že se mi to podaří.

Už ted na sobě vidím pokroky.

Vím, že se učíme stále, vím, že nic není samozřejmost a učím se vše, co mi přichází do života, dobré i špatné, brát s pokorou.

Děkuji za krásný den.

Jsi nadpozemsky krásná bytost s čistým srdíčkem.

To ale víš.

Je krásné takhle pomáhat lidem a někdy opravdu stačí jen ukázat směr a dát naději.

Děkuji Majka 16.2.2009

Milá Wahl.
V sobotu jsem byla na semináři v Pardubicích.
Mám kamarádku (známe se 26 let).
Před nedávnem ti psala, že její manžel má rakovinu.
Od čtvrtka byl v nemocnici a řekli jim, že se domů už nevrátí.
Jelikož bydlíme blízko sebe, tak v neděli jsem k ní jela a povídala jsem jí o semináři
a nejvíce jsem mluvila o smrti, co jsem pochopila a co jsi nám všem řekla.
Jelikož vím, že ho má ráda, ale jako většina lidí si nejsou zvyklí si to říct,
tak jsem ji řekla, že jí dám jednu radu a jestli mi věří, že to myslím upřímně a jelikož mě zná, tak ví, čemu věřím,
aby v pondělí šla ze synem k manželovi a pokud bude v srdíčku cítit, že ho mají opravdu rádi, tak ať mu to řekne.
Řekla jsem jí, ať zkusí přemýšlet.
Včera její manžel zemřel.
Já ho znala 20 let.
Ve svém srdíčku jsem se s ním rozloučila.
Dnes ráno jsem s ní mluvila a řekla mi, že v pondělí k manželovi i ze synem jela a že mu řekla, že ho má ráda.
Synovi řekla, ať také přemýšlí a pokud má pocit, že chce tatkovi něco říct, ať mu to řekne.
A on také řekl, že ho má rád, i když si to prý nikdy neřekli a jejich vztahy nebyly zcela v pořádku.
Večer jí prý řekl, že se mu ulevilo, že mu to mohl říct.
Proč to vše píši?
Mám srdíčko naplněné radostí, protože jsem se opět přesvědčila, že tvůj web má smysl
a já tím, co jsem od tebe pochopila, jsem mohla alespoň malou částí někomu pomoci.
Jsem za to ráda.
Ona má jet na seminář do Vsetína, tak ti to jistě poví.
Milá vzácná Wahl, děkuji, že díky tvému webu a tobě jsem otevřela oči a mohu pomáhat.
Ano má to smysl.
My máme babičku 96 let.
Je nyní v nemocnici a nevypadá to moc dobře.
Je to manželova babička, ale já celou dobu, co ji znám, tak ji mám ráda.
Se synem jsem také v neděli mluvila a mluvili jsme o smrti v souvislosti z babičkou.
Ona dle poslední vůle nechce mít žádný pohřeb ani obřad.
Říká, že lidé se mají mít rádi za života.
Syn mi řekl, že nebude mít kam chodit s vnoučátkama (ty zatím nemáme) na hrob.
Snažila jsem se mu vysvětlit, že to není podstatné, že důležité je, že má babičku rád a že ji má ve svém srdíčku.
A že se k ní vždy choval hezky.
Nic neříkal.
Včera jsem mu řekla o Mirce, že zemřel její manžel.
On za chvíli říká, že už pochopil, co jsem mu chtěla v neděli říct o babičce, že je důležité, že ji má rád,
a že ji má uloženou v srdíčku a není důležité jestli chodí na hrob.
Zalila mě vlna radosti, protože mi opět vzal vítr z plachet.
Děkuji.
Tvůj web má smysl, už jen tím, co já jsem od tebe pochopila a snažím se to předávat.
Je krásné, když si lidé umí říct, že se mají rádi.
Mirce se prý ulevilo.
Sice se jí zdálo, že už to nevmímal, ale já jí řekla, že to slyšel.
Děkuji naše vzácná Wahl.
Ano, má smysl, co předáváš lidem.
Děkuji
s láskou v srdci Majka 18.2.2009

 

Drahá Wahl.,

posíláme Ti srdečné pozdravy z Paříže.

To, co jsi mi na semináři v Pardubicích řekla, že do 3 měsíců bude miminko na cestě - je tady!

Děkujeme za všechno.

Edita a Karel z Prahy 18.5.2009

 

Milá Wahlgrenis,

zdravím Vás.

Setkaly jsme se v Pardubicích při 5.výročí webu.

Pomohla jste mi odstranit rýmu pomocí tibetské mísy a od té doby mám po problému .-)

Dlouho jsem se odhodlávala vám napsat.

Jednou po práci s kyvadlem se mi začaly dít zvláštní věci, i když jsem vytvořila vše tak, jak jsme se učili.

(Kyvadlo mi odpovídá dlouho.)

Jenže ten večer to bylo jiné, někdo mě obejmul, pak sledoval mé kroky, prostě několikrát jsem cítila někoho vedle sebe, ale příjemně.

Jen jednou jsem se lekla..

Nevím, kdo nebo co to je??

Pak byl nějakou dobu klid, jen občas ten se mi ten pocit vrátil...

Jenže ted mám problém, můj syn (11let) se začal bát v pokoji, bolí ho hlava a říká mi, "jako by tam někdo byl"...

Já si myslela, že se nechce učit, nebo se vymlouvá.. a co,když ne??

Nevím co s tím :-(

Chtěla bych vás poprosit o radu...

Ještě jsem myslela na Princeznu, jak pomáhá dušičkám, třeba by si přečetla můj email.. kdybych měla štestí budu ráda za odpověd :-)

Díky.. s láskou..

Merlina 17.9.2009