Fotografie:

 

Sobota 12.7.2008

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Neděle 13.7.2008

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 14.7.2008

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Úterý 15.7.2008

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Středa 16.7.2008

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čtvrtek 17.7.2008

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pátek 18.7.2008

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ahoj Wahl.
Asi to není jen náhoda, že se mi o Tobě opět zdálo.....
Zrovna, když máš seminář v Krkonoších.....
Bylo to někde ve škole, byl jsem tam s jedním kamarádem, ale jinak ta škola byla prázdná - kvůli prázdninám.
Pak jsem potkal jednoho učitele a ten mi řek´, že právě přijela Wahl se skupinkou svých lidí.
Šel jsem vás tedy hledat a našel jsem vás.
Nejsilnější dojem byl, že všechno v okolí bylo jaksi divný..., lidi, svět, prostě všechno bylo divný, bylo cítit něco ve vzduchu, bylo mi jasný, že se NĚCO děje, ale nikdo to nevnímal, nikdo o ničem nevěděl, jen já a TY, ale i tak jsi o tom nemluvila.....
Já už to nevydržel a řekl jsem, že je všechno ňáký divný, že lidi jsou divní a že se něco děje ....  e je napjatá atmosféra ve vzduchu, ale i tak mě nikdo neslyšel, jen jedna osoba ze tvé skupinky, co jste přišli do tý školy.... a ta osoba řekla: slyšíš Wahl?

Světlonoš říká, že je to všechno divný, ty jsi to slyšela, ale i tak si pořád dělala jako by nic, ale věděla si o tom.....
Opravdu zvláštní sen, nevím přesně, co měl znamenat.....
Mějte se všichni krásně v Krkonoších.....a mnoho úžasných zážitků z jiného světa přeje

SVĚTLONOŠ  17.7.2008

 

Ahoj Wahl,

moc tam na Vás všechny myslím a je mi líto, že nepřijedu, ale má to tak být.

Dneska ráno jsem se ptala kyvadlem, zda mám v Krkonoších být a odpověď byla, že NE.

A když jsem se ptala proč, tak je tu nějaká událost, která teprve přijde, tak jsem zvědavá, co se to objeví.

Moc všechny pozdravuju, hlavně Haninu i Sonču.

Ať mi Soňa dát vědět, jak je na tom Petr.

Díky

Mějte se moc hezky a pozdravujete skřítky, co tám máte.

Ahojky

Jitřenka 18.7.2008

 

Ahoj Wahl a všichni účastníci akce v Krkonoších, dívám se na Vaše fotky, jsou moc pěkné.

Šperky jsou úplná mistrovská díla!:-)

Tolik čtyřlístků vedle sebe.:)...
Jsem zvědavá, co znamenají ti korálkoví andílci na modrém šátku v pátek na deváté fotce??

Jsou moc pěkní :-).
Určitě  se Vám tam líbilo..

Mějte krásný návrat domů!!!

S Láskou

elkan 19.7.2008

 

Milá Wahl,
chtěla bych Tobě, Sírii i všem úžasným lidičkám poděkovat za nádherný týden v Krkonoších.

Kdo nezažil, nepochopí..
Hanka 19.7.2008

 

Milá Wahlinko,

velice Ti děkuji za vše, co jsi pro mne udělala.

Tisíckrát děkuji za den, kdy jsem Tě poprvé poznala.

Tolik jsi mi změnila život, po všech stránkách.

Pomohla jsi mi objevit krásu, lásku a štěstí a nasměrovat můj život na tu správnou cestu.

Papa

Iva 19.7.2008

Mám Tě moc ráda!!!!!!!!!!!!

Ještě dodatek :-)) :
Chtěla bych ještě říct, že spolupráce Tebe a p. Sírie byl skvělý nápad!

Úžasně jste se propojovaly, doplňovaly, a tak jsme i my měli možnost zkoušet a ověřovat si informace různými způsoby, od vás, našich Velkých Učitelek.

Velice silný dojem ve mně zanechaly i meditace a vše, co se dělo kolem, co se zkrátka nedá popsat...
Byl to nádherný týden, s úžasnými lidmi!!
Mám problém vrátit se zpět, do uspěchané civilizace, supermarketů.....
Ještě dlouho budu čerpat ze všeho, co mi bylo umožněno prožít.
DĚKUJI, DĚKUJI VŠEM.
Iva 20.7.2008

 

Milá Wahl,
moc zdravím.

Posílám slíbené čakrové obrázky.

 

 

Také k Tobě letí Duhový Andílek.

 

 

Jsou to pohádky, posílám je do světa i přes Tebe - věřím, že budou dělat radost.

Přidávám k tomu i povídání, které vyšlo v časopise Husita - dělal to Ruda Krautschnaider

a jestli vše půjde dobře, chce pohádky před Vánocemi vydat...

 

 

Uvidíme, co se stane.

Pracovní listy, které připravuju, Ti pošlu, až budou hotové vč. nafocených výrobků, které by šlo dělat na výtv. dílnách s dětmi.

Pokud by se to chytilo v Praze, budu ráda, ale to má ještě chvilku čas a potřebuje to uzrát.

Přeju Ti krásný čas, opatruj se.

Ráda Tě zase uvidím, obejmutí

JU 20.7.2008

 

Drahá Wahl,
velmi děkujeme Tobě i Sírii.
Stálo Vás to hodně energie, dali jste nám všem co jste mohly, a my si toho velmi vážíme.
Děkujeme i všem zúčastněným.
Všichni byli úžasní, jedineční, krásní.
Bylo to nezapomenutelné, otevřeli jste nám dveře do úplně jiného Světa.
Všechno, co doteď platilo, je pryč, už to neplatí.
Všechno je jiné, JINÉ...
Změnil se pohled na všechno kolem nás a nechceme se vracet zpátky.
Najednou jako bysme otevřeli oči a začali teprve teď naslouchat.
Něco z nás spadlo, dveře se pootevřely.

Teď to teprve začne!
Děkujeme!
S láskou
manželé Ája a Vašek 20.7.2008

 

Milá Wahl, milá Síria,
aj ja sa pripájam k poďakovaniam za ten krásny týždeň v Krkonošiach.
Nebola som dosiaľ na tak pohodovej a zaujímavej akcii a to som ich prešla neúrekom.

Veľké poďakovanie Vám obom za vašu neobyčajnú trpezlivosť a ochotu, s akou ste nám odovzdávali Vaše vedomosti i skúsenosti. 
Veľmi ma zaujali či už mandaly alebo  krásne predmety z korálok a myslím, že sa tomu budem istý čas venovať. 

Ešte raz vďaka a verím, že sa na podobnej akcii čoskoro zasa stretneme.
Veľa slniečka v srdiečku Vám obom praje
Majka zo Slovenska, papa 20.7.2008

 

Milovana Wahlgrenis,
pisem Ti mailik, ktory Ti patri a nesie so sebou krasne spravy hlavne pre Teba a verim, ze i pre citatelov Tvojich stranok.

Krkonose boli pre Teba urcite velkym medznikom a mnohe ti dali...

Uz si si zasluzila lasku, oddych a liecivu energiu prirody.

Krystalova priroda, ticho a ludia, ktori boli s tebou na rovnakej duhovej vlne.

Krasny celok, integracia tam kam patris a oni tiez.. gratulujem.

Nemusim rozpisovat tieto riadky, sama urcite porozumies a vycitis vyznam a vlozis si ich do srdiecka tak, ako maju byt.
Mnohe sa posunulo, mnohe sa zmenilo, vela pofidernych stavieb sa rozpadlo.

Ale jedinecne a zazracne je, ze vsetky casti rozsypanej stavby sa vstrebali a na mieste prazdna vyrasta nieco krasne.

Mozno tusis.

Nachadzam seba, nachadzam Jeho... toho, z ktoreho oci vycitam pravdu, pri ktorom najdem prave zivotne stastie, toho, koho mi srdce vyvolilo.

Nieco silne mi vnuklo dnes malovat.

Doklikala som sa na Tvoje stranky a opat si precitala kazde nove pismenko.

Citila som z nich zmenu i z Tvojich odpovedi.

Nieco sa posunulo, ty si opat rozkvitla... i tu sa nebudem zbytocne rozpisovat, mnoho slov je zbytocnych.

Napisem najprv posolstvo pre Teba...nazvem ho Duhovym.
2:22 som zacala kreslit obrazok.

Myslela som na Teba a usmievala sa.

Kedze nemam zatial fotak, popisem ho slovickami.

Casom vyfotim a urcite poslem.

V strede je zena - krasne zelena ako laska, ta zena si Ty - Wahl, v strede, v mieste srdiecka je oranzovy prstenec a v nom ruzove srdce.

Ten prstenec je Slnko, ziari do okolia ...vlastne cely obrazok je nim preziareny - zlate a zlte farby...

mam pocit ze predstavuje to zlatiste nadherne Slnko, ktore som pozorovala dnes pocas carovneho zapadu.

Do srdiecka vstupuje 11 zelenych sipok a zo srdiecka 11 ruzovych sipok vystupuje, spolu 22.

Toto cislo povazujem za mistrovske a jedinecne...

Ta zena drzi nad hlavou zelenu misu, z nej vytekaju dva vodopady ruzoveho nektaru

(spojenie farieb ruzova a zelena je davajuca a prijimajuca laska).

V kazdom vodopade je 7 kvetin,  spolu 14 alebo 7 a 7.

V dolnom rohu obrazku je symbol - ma tvar L...ale nie je to typicke pisane L.

Obrazok ma naplna nehou a laskou a je urceny Tebe...dodam...
Nasli si ku mne cestu tarotove karty - Osho Zen Tarot.

A k obrazku prehovorili.

Nie je to typicky vyklad z prirucky prilozenej ku kartam... vytiahla som ich sedem a rozostavila intuitivne do pyramidy.

Nalavo (minulost) stoja karty "Smutek", "Prozivani", napravo (buducnost) "Odvaha", "Integrace" ,

dole vyplnaju zakladnu karty "Nove videni" a "Rozkvet" a na vrchole stoji karta "Tvoritel" a pod nim lezi obrazok.

 

 

 

Myslim draha Wahl, ze nemusim nic viac pisat, sama dobre vies... len jedno dodam, gratulujem.

Nepytala som sa ...nemala otazku...karty prisli spontanne...
22.9 budem cestovat do Egypta.

Objimem moj davny "domov" a poprosim o odpustenie.

Dostali sa ku mne informacie... suvisia so spolocenstvom Veleknazov za Tutanchamona IV.

Boli sme tam obe.

Mozem pisat strucne... i ked informacii je iste viac ako tusis..

Porozumela som ako velmi sa veleknazi precinili voci pokore, ako velmi podlahli moci a egu.

Bola som jednym z nich.

Preto je dolezite pochopit a precitit zodpovednost za akukolvek radu a poznanie, ktore k nam prichadza.

Pochopila som to na sklonku zivota, ako starec, ked som slepa hladila hrobku svojho "pana"

a s horkymi slzami oplakavala ten velky precin spiknutia a vrazdy.

Toto vsetko som mala vo vizii.

Uz som cast pisala...

Afrika je cierna tak ako sama cierna magia, ktora sa tam navzdory mnohym varovaniam pestovala.

Kristus sam je ochrancom..a preto sa krestanstvo sirilo do tejto krajiny...

ona vsak najde oslobodenie prave v pokore a jedinecnej krasnej laske a svetle vychadzajucej z pochopenia a odpustenia..

odchadzam do Egypta odpustit a poziadat o odpustenie.

Milovana Wahl... pisem ti to ako svojej tehdajsej ucitelke, viedla si ma.... bola si mojim mistrom.

Este jedna dusicka bola s nami... ona vie, urcite si precita tieto riadky, ak sa ich rozhodnes zverejnit.
Som nesmierne stastna, ze som Ta mohla poznat.

Mas v sebe krasne svetlo a vnutorne dieta, ktore je rozvinute do uzasnej hlbky.

Vies, kedy mas co povedat, kedy mlcat, kedy byt laskava a kedy tvrda.

Obrazok poslem... ostatne Ti patri.

A som tu.... budem tu.... a bola som tu...
Este by som rada napisala : Anezka a Dominik k sebe krasne ladia a nielen to, su to uzasne a spriaznene dusicky...

bola som dojata z ich fotky...
Posielam ti vela energie, vela lasky a ticha... ticho je uzasne...

lieci a dava priestor melodii a vlastnej vnutornej meditacii...
Pre uzasnu dusicku z celeho srdiecka
Semanhiell 21.7.2008

Milá Wahlinko, Sírio a všechny ostatní dušičky,
posílám Vám krásný pozdrav z domova a děkuji za tolik pěkného, co jsme spolu prožili.
Jste jako ta čistá sůl a já si teď připadám jako nabitá voda, však Vy rozumíte.
DĚKUJI.
Myslím na všechny a přeji Vám všem sílu, pevnost a lásku, která se klene nade vším,
nepřestávám věřit, že jednou obsáhne celý svět, vždyť už tu vlastně s námi dávno je...
Moc, moc, moc všem přeji mnoho krásy a sluníčka do srdíčka.
Wahl, děkuji, že jsi přišla s touto možností setkání a ty krásné chvíle nám tím umožnila.
Jarmila 21.7.2008

Milá Wahl,
i pro mě je návrat do reality velice těžký, nějak se stále nemůžu srovnat s běžným chodem domácnosti.
Stále mám vás všechny před očima, chybí mi procházka bosou nohou po trávě
(možná bych si začala pravidelně máchat nohy v potoce, jako Majka a Ilonka :-)
- vyšla fotografie těch bosých tlapek v ledově jiskřící vodě...?),
Chybí mi poklid a úžasná energie proudící ze všech,
chybí mi pocit, že vás všechny znám, že patříte ke mně a já k vám,
chybí mi pohled do nádherné přírody a procházky tou krásou.
Prostě si připadám najednou, že nejsem celá...
Byl to opravdu dobrý nápad uspořádat takový pobyt.
Díky.
Objevila, poznala, procítila jsem ..... a ano, kdo nezažil, nepochopí, jak píše Hanička.
Mám vás všechny moc ráda,
s láskou a objetím,
Soňa 21.7.2008
A ještě něco :-).
Mám teď tady maminku, je jí 82 let.
Není zdravá již dlouho, bere léky, ale teď si stěžuje, že je jí nějak hůř, spíš divně, říká,
tak jsem se ptala na její zdravotní stav a vyšlo mi, že problémy jsou skutečně v oběhové soustavě, to víme,
ale i v nervové a tam mi opět vyšel způsob léčení v oblasti astrální.
Tak jsem zkusila namalovat, jestli není na mamince nějaká dušička a vymalovaly se mi dvě.
Ale to víš, nejsem si jistá.
Jinak ale obrázku moc nerozumím, vykreslila se mi tam ještě veliká šipka směrem doprava nahoru, ale tam už nic.
Snažila jsem se zjistit kyvadlem bližší informace, něco mi bylo sděleno,
ale pak už mi řeklo, ať nepokračuji, zkusím tedy zítra.
pa a ještě jednou DĚKUJI ...

 

Ahoj Wahl,

kromě slíbené fotky labyrintu ze sobotního rána, už bez provázku a kamenů, ale s jasně patrným otiskem našeho pobytu, jsem chtěl Tobě, Sírii i všem přítomným poděkovat za týden v jiné dimenzi.

 

 

 

Dnes se v práci cítím, jako bych tu nebyl alespoň měsíc, navíc se na každého usmívám, až je jim to podezřelé.

Jsem nabitý, obohacený a plný elánu pokračovat dál po této cestě.
Díky moc
David:) 21.7.2008

 

Milá Wahl,
posílám pozdrav Tobě a všem úžasným lidičkám, kteří byli v Krkonoších.
Dnešní nástup do práce byl hrozný.

Byla jsem neklidná a cítila tlak na solaru.

Vše to přešlo, až když jsem kolegyni převyprávěla svůj příběh z 10. století.

Jakoby mi "kluci" ještě chtěli něco říct, jako bych měla veřejně přiznat své přijetí jemnohmotného světa. 

Možná cítili, že jsem pochybovala o letopočtu, který mi kyvadlo sdělilo.

A tak jsem trochu zapátrala v historii, abych se ujistila, že se skutečně něco dělo.

A dělo...

Ještě v Krkonoších mi naskočili Slavníkovci, dokonce jsme se tam ptala, jestli si někdo pamatuje, kdy prožívali svůj smutný úděl.

Ale dotázaní na tom byli podobně jako já (takže nic moc).

Zjistila jsem, že právě v tom roce 987 vyvrcholily spory mezi Boleslavem a Vojtěchem (synem Slavníka)

a že v tomto roce také zemřela Vojtěchova matka Střezislava (další dnes neobvyklé jméno).

Byla jsem se Slavníkovci pokrevně spřízněna a úkolem mých kamarádů bylo bránit mě.

Jak to dopadlo, již víš.

Kyvadlo mi prozradilo ještě víc, ale nechci tady dráždit historiky, kteří v análech uvádějí počet Střezislaviných synů.

Snad jen, že jsem z onoho čtyřlístku v mém příběhu byla nejmladší.

Pro většinu lidí by to byla neuvěřitelná pohádka, jejíž dobrý konec nastal po tísíci letech,

my ale víme, že pohádky vyprávějí skutečné příběhy, ve kterých se prolínají dva světy.

A já Tobě i Sírii moc děkuji, že jste nám čtyřem ten náš příběh pomohly dovyprávět.

Byly jste obě hrozně fajn.
Všimla sis té věty  "Už je nejvyšší čas"  u mé přihlášky?

A vzpomínáš, jak jsem utrousila, že jich tam s námi je víc, když jsme nahazovali pojistky a měnili žárovky?
Možná bychom měli věnovat mnohem víc pozornosti své intuici tak, jak nás to konečně svým příkladem učíš.
Zdraví a objímá
Ježi 21.7.2008

 

Milá Wahl,
dívám se z okna, po obloze letí pták, stromy v lese tancují tanec sjednocení s větrem, barvy dne a noci jsou jasnější.

I když jsem se nechala a nechávám smýkat  tím, čím nemám,

týden s Tebou, Sirií a všemi dušičkami byl zážitek z nejsilnějších, který teď ještě neumím docenit. 

Přirozenost a samozřejmost, s jakou jste nám předávaly své vědomosti a informace; 

láska, kterou jste vyzařovaly;

empatie, s jakou jste se do každého zvlášť, do všech a všeho vciťovaly;

to vše a mnoho dalšího těžko vyslovitelného mě ještě dlouho bude provázet.
Srdce prošlo branou lásky,
Vědomí se probudilo,
Cesta se osvětlila
…A další je moje práce.
Moc díky za všechnu lásku, světlo, soucit a pochopení a mnoho dalšího, co je….
S láskou,

Ilona 21.7.2008

Milá Wahl,
Je moc dobře, že jsi dala na web pohádky od JU.
Přečetla jsem je jedním dechem.
Jsou krásné, něžné, moudré, psané čistým, srozumitelným, a přitom jemným jazykem.
Dětem se budou určitě líbit.
Už se těším, až jim je budu číst.
Prosím taky o informaci, až knížka vyjde.
JU je úžasná - tak šikovná, všestranná, s velkou a krásnou dušičkou, a tak skromná a nenápadná.
Těší mě, že ji díky Tobě mohu znát osobně.
Přeji JU, Tobě a všem, kdo čtou Tvé stránky, nehasnoucí zářivé plamínky do jejich srdíček i očí.
Iva 22.7.2008

Ahoj všem,
se kterými jsem měla možnost prožít krásný týden v Krkonoších.
Vůbec se mi nechtělo domů, opouštět ten krásný kraj, přírodu a horské chaloupky...
Vůbec se mi nechtělo zpátky do civilizace, mezi všechny ty billboardy, reklamy, a supermarkety s letními slevami...
Vůbec mi nechyběla televize, noviny ani internet...
Ráda jsem Vám předávala informace a rady a přesto jsem si i krásně odpočinula a nabila se energií.
Pokud se z tohoto úžasného týdne stane nějaká "tradice", velice ráda si tento týden zopakuji i příště.
Je pro mne příjemné setkávat se s Vámi časem znovu a znovu a pozorovat Vaše další osudy a to, jak se měníte.
Chtěla bych tady poděkovat spolubydlící Ivče, úžasné holčině, kterou už také znám déle.
Za prvé za její občasnou péči o skřítka Anežku, o kterou se starala tak, že z ní každým kouskem sálala její láska k dětem.
A za druhé za to, že mi otevřela jeden úžasný, zatím nepoznaný svět.
Říká se, že lidé zapomenou časem na slova, ale nikdy nezapomenou na to, jak se vedle někoho cítili.
Přeji všem, aby si uchovali vzpomínky na chvíle prožité v Krkonoších.
Krásné léto.
Síria 22.7.2008

Milá Wahl a všichni, koho jsem poznala v Krkonoších.
Jsem teď chvilku v Praze, tak bych Vás chtěla pozdravit
a poděkovat za všechno, i když ten náš pobyt byl takový kraťoučký.
Jistě to ale chápete...
Bylo tam neskutečně nádherně.
Doufáme - společně s Dominikem, že jste si ten týden krásně užili
a máte na co vzpomínat.
Těším, že se uvidíme i příští rok.
Moc moc Vás zdravím a přeji krásné slunečné dny, i když prší...
Jasica a Domíšek 22.7.2008

 

Milá Wahl,

moc zdravím.

Ani jsem nečekala, s jakou rychlostí se objeví pohádky na Tvých stránkách.

Moc děkuji.

Jen si potřebuji sama pro sebe "přebrat" to, že to funguje, pohádky putují mezi lidmi a jsem "slavná":-).

Ale to půjde...

Přeju Ti krásný čas, moc se opatruj.

Obejmutí, JU 22.7.2008
P.S.: Možná jsem úplně nevyjádřila své poděkování za Krkonoše a vše, co tam proběhlo, ale myslím, že víš, a Siria také...

 

Wahl,
mám k Tobě prosbu.

Mohla bys, prosím, opravit v mém příspěvku ke Krkonoším slovo Střezislavových na Střezislaviných (synů)?

Přemíra emocí občas potlačuje rozum.

Děkuji.
Posílám Ti článek o malém Boriskovi.

Asi o něm víš, mně to připomnělo můj sen, kdy jsem odletěla  s UFO za tajemstvím vesmíru

a po návratu na planetu jsem našla jen spálenou a rozpraskanou zem.

Že by to byla vzpomínka?
Objímá

Ježi 23.7.2008

Borisek - dítě z hvězd
Borisek - chlapec z Marsu? 
K první velké katastrofě dojde v roce 2009.
Občas se narodí dítě s fascinujícími vlohami a mimořádnými schopnostmi.
Členové expedice do anomální zóny na severu Volgogradské oblasti, známé jako „Medvědí tlapa“, mi vyprávěli o neobvyklém chlapci.

„Představ si, když jsme tam v noci všichni seděli kolem táboráku přišel jakýsi malý chlapec (ve věku asi 7 let) a úplně neočekávaně si získal pozornost všech. Chtěl by prý jim povyprávět všechno o životě na Marsu, o jeho obyvatelích a jejich letům k Zemi,“ sdělil mi jeden ze svědků. 

Nastalo ticho. Bylo to neuvěřitelné! Malý chlapec s obrovskýma živýma očima vypravoval grandiózní příběh o marsovské civilizaci, o jejích megalitických městech, kosmických lodích a létání k různým planetám, o nádherné zemi Lemuria, o životě, o němž věděl podrobnosti od doby, kdy tam přistál z Marsu… měl tam přátele…

Polena praskala, noční mlha zahalila krajinu a nesmírné temné nebe s nesčetnými jasně zářícími hvězdami jakoby skrývalo jakési tajemství. Vyprávěl jim ten příběh asi jeden a půl hodiny. Jeden z přítomných byl dost chytrý, aby celé vyprávění nahrál.

Všechny udivily dvě význačné okolnosti. Především - ten chlapec měl výjimečné hluboké znalosti. Jeho intelekt byl očividně vzdálen typickému intelektu sedmiletého chlapce. Žádný profesor není schopen vyprávět celou historii Lemurie a Lemuřanů v takových podrobnostech. Ve školních učebnicích o této zemi nenaleznete ani zmínku. Moderní věda dosud neprokázala existenci dalších civilizací.

Za druhé - všechny ohromila rétorika tohoto chlapce. Měla daleko k té, obvykle užívané dětmi jeho věku. Jeho znalosti specifické terminologie, detailů a faktů o minulosti Marsu a Země všechny úplně fascinovaly.

„Především je zajímavé, proč vlastně začal tuto konverzaci,“ řekl účastník tehdejší rozmluvy. „Možná, že se ho jednoduše dotkla celková atmosféra našeho tábora, plného dobře informovaných, vnímavých lidí,“ mínil.

„A nemohl si to všechno vymyslet?“

„Pochybuji,“ namítl přítel. „Spíš mi to připadalo, jakoby ten chlapec sděloval vlastní vzpomínky z minulého života. Vymyslet si takové příběhy je prakticky nemožné; člověk by to musel opravdu detailně znát.“

Dnes, po schůzce s Borisovými rodiči a když jsem chlapce poznal lépe, vidím věci jinak a začínám pečlivě třídit všechny informace, získané tenkrát u táboráku.

Boris se úředně se narodil v předměstské nemocnici v městě Volžskij, ale podle papírů je jeho rodištěm město Zirnovsk ve Volgogradské oblasti. Den narození je 11. ledna 1996 (možná to bude užitečné pro astrology).

Jeho rodiče se zdají být báječní lidé. Borisova matka Naděžda je dermatoložka na státní klinice. Promovala na Volgogradském lékařském institutu v roce 1991. Otec je důstojník ve výslužbě. Oba by byli šťastní, kdyby někdo mohl vysvětlit mystérium okolo jejich dítěte. Zatím ho prostě pozorují a sledují jeho růst.

„Když se Borisek narodil, všimla jsem si, že dokázal zvednout hlavičku už v 15 dnech,“ vzpomíná Naděžda. Své první slovo „baba“ vyslovil ve 4 měsících a pak už velmi brzy začal mluvit. V 7 měsících už vytvořil první větu: „Já chci hřebík.“ Tuto přesnou frázi vyslovil poté, když si povšiml hřebíku vězícího ve zdi. Jeho intelektuální schopnosti vždy pozoruhodně předstihovaly fyzické.

„Jak se tyto schopnosti projevovaly?“

„Když byl Borisovi rok, začala jsem mu ukazovat písmenka (podle Nikitinova systému) a asi v 1,5 roce už uměl číst velké novinové titulky. Rychle se seznámil i s barvami a jejich odstíny. Malovat začal ve dvou letech.“

Krátce po dosažení 2 let ho rodiče začali dávat do školky. Učitelky velmi překvapil svými talenty a neobvyklým způsobem myšlení. Má výjimečnou paměť a neuvěřitelnou schopnost vstřebat každou novou informaci. Rodiče si ale brzy povšimli, že jejich dítě získává informace jakýmsi vlastním, unikátním způsobem, jakoby přicházely „odnjinud“.

„Nikdo ho to nikdy neučil,“ připomíná Naďa. „Ale jednou si sedl do lotosové pozice a začal povídat. Vyprávěl o Marsu, o planetárních systémech a dávných civilizacích - nemohli jsme uvěřit vlastním uším. Odkud to to dítě může všechno znát? Vesmír, nekonečné příběhy o ostatních světech a nesmírném nebi, to pro něj bylo od druhého roku věku jako denní mantry."

„A pak nám Borisek začal vyprávět o svém předchozím životě na Marsu, o tom, že tato planeta byla ve skutečnosti obydlená, ale v důsledku nesmírně ničivé katastrofy přišla o atmosféru, takže všichni její obyvatelé dnes musí žít v podzemních městech. Kdysi prý velmi často létal k Zemi za obchodem a výzkumnými účely. Zdá se, že svou kosmickou loď pilotoval sám. To bylo za časů Lemuřanské civilizace. Měl Lemuřanského přítele, který zahynul přímo před jeho očima.“

„Také na Zemi došlo k obrovské katastrofě a ohromný kontinent pohltil rozbouřený oceán. Tehdy se na budovu, v níž byl můj přítel, zčistajasna zřítil masivní útes,“ vyprávěl Borisek. „Nemohl jsem ho zachránit. Bylo nám ale souzeno setkat se znovu, někdy v tomto životě.“

Chlapec v duchu viděl kompletní obraz zániku Lemurie, jakoby to bylo včera. Truchlil nad smrtí nejlepšího přítele, jakoby mohl za to, co se stalo.

Jednoho dne si povšiml knihy „Odkud jsme přišli?“ od Ernsta Muldaševa v matčině tašce. Museli byste vidět jaké štěstí a okouzlení v tom malém chlapci vyvolal tento objev. Na celé hodiny se ponořil do jejích stránek a hleděl na náčrtky Lemuřanů a obrázky z Tibetu. Pak začal mluvit o vysokém intelektu Lemuřanů."

„Jenže Lemuria zanikla před minimálně 800 000 lety,“ mínil jsem. Lemuřané byli vysocí 9 metrů? Je to tak? Jakpak si to můžeš všechno pamatovat?“

„Rozpomínám se,“ odpověděl chlapec.

Později připomněl jinou Muldaševovu knihu: „Pátrání po městě bohů“. Věnuje se hlavně starověkým hrobkám a pyramidám. Borisek je pevně přesvědčen, že lidé pod jednou z pyramid (ne pod Cheopsovou) najdou zprávu. Tato pyramida ale dosud nebyla objevena. „Život se změní, až lidé otevřou Sfingu,“ řekl a dodal, že Velká Sfinga má kdesi vzadu za uchem otevírací mechanizmus (ale nevzpomíná si přesně kde). Chlapec také s ohromnou vášní a entuziasmem hovoří o Majích. Podle něj o této velké civilizaci a jejím lidu víme velmi málo.

Nejzajímavější je, že podle Borise má v současnosti konečně nastat čas pro „zvláštní jedince“ narozené na Zemi. Planetární obrození se blíží. Bude velká poptávka po nových vědomostech měnících mentalitu pozemšťanů.

„Jak víš o těchto nadaných dětech a proč se to děje?
Víš, že se jim také říká ´indigo děti´?“

„Vím, že už se narodily. Ale u nás ve městě jsem se ještě s žádným nesetkal. Možná to může být jedno děvče, Julia Petrova. Je jediná, kdo mi věří. Ostatní se mým příběhům jednoduše vysmívají. Na Zemi se brzy něco stane, proto jsou tyhle děti tak důležité. Budou schopny poskytnout lidem pomoc. Póly se budou přesouvat. K první větší katastrofě dojde na jednom z kontinentů v roce 2009. Další, na jiném kontinentě, se odehraje v roce 2013, a ta bude ještě ničivější.“

„Neděsí tě, že v této katastrofě můžeš také zahynout?

„Ne. Nebojím se. Já už jsem přežil jednu katastrofu, na Marsu. Tam venku ještě stále žijí lidé jako my. Ale po nukleární válce, všechno shořelo. Některým se ji podařilo přežít. Postavili úkryty, mají novou výzbroj. I na Marsu došlo k posunu kontinentů, třebaže nebyly tak velké. Obyvatelé Marsu dýchají zvláštní plyn. Museli by na Zemi být poblíž trubic a dýchat ten plyn.

„Dýchají kyslík?“

„Jakmile jste v tomto těle, musíte dýchat kyslík. Ale Marťané nemají rádi tenhle vzduch, tedy pozemský vzduch, protože způsobuje stárnutí. Marťané jsou všichni relativně mladí, okolo 30-35 let. Marsovských dětí bude na Zemi každoročně přibývat.“

„Borisi, proč naše kosmické stanice havarují ještě předtím, než dosáhnou Mars?“

„Mars vysílá speciální signály s cílem je zničit. Ty sondy obsahují zhoubnou radiaci.“

Byl jsem ohromen jeho znalostmi tohoto druhu záření („fabos“). Je to pravda. Roku 1988 se jeden občan Volžského, Jurij Lušničenko, muž s mimosmyslovými schopnostmi, pokusil sovětské vedení varovat před nevyhnutelnou havárií sovětských kosmických stanic „Phobos 1“ a „Phobos 2“. Také on zmiňoval „na naší planetě neznámé zhoubné záření“. Nikdo mu tehdy samozřejmě nevěnoval pozornost.

„Co víš o vícenásobných dimenzích?“

“Víš, že člověk nemůže letět po přímé trajektorii, ale musí manévrovat vícerozměrným prostorem?“ Borisek se postavil a začal ze sebe sypat fakta o UFO: „My jsme odstartovali a přistáli na Zemi téměř okamžitě!“ Chlapec si bere křídu a začíná kreslit na tabuli oválný objekt. „Skládá se ze šesti vrstev,“ říká. „25% tvoří vnější vrstva zhotovená z odolného kovu, 30% druhá vrstva, zhotovená z něčeho, co vypadá jako guma, třetí vrstva, 30%, je zase z kovu. Zbytek tvoří zvláštní magnetická vrstva. Když jsme ji nabili energii, byly tyto stroje schopny létat vesmírem kamkoli.“

„Plní Borisek nějaké zvláštní poslání? Je si toho vědom?“, pokládám tyto otázky jeho rodičům i samotnému chlapci.

„Říká, že to může tušit,“ míní jeho matka. „Říká, že ví něco o budoucnosti Země a myslí, že tato informace bude v budoucnu hrát velmi významnou roli.

„Borisi, odkud to všechno víš?“

„Je to uvnitř mne.“

„Borisi, řekni nám proč lidé onemocní?“

„Nemoci pocházejí z lidské neschopnosti žít řádně a být šťastný. Musíte čekat na svou kosmickou polovinu. Člověk by se nikdy neměl vměšovat a zaneřádit osudy dalších národů. Lidé by neměli trpět kvůli minulým chybám, ale vejít do styku s tím, co jim bylo předurčeno, pokusit se dosáhnout té úrovně, a jít a dobýt své sny.“ (To jsou přesně slova, jichž použil.)

„Musíte být solidární a srdečnější. V případě, že vás někdo udeří, obejměte svého nepřítele, omluvte se mu a poklekněte před ním. Kdyby vás někdo nenáviděl, milujte ho vší vaší láskou a oddaností a žádejte o odpuštění. Tyto jsou pravidla lásky a pokory. Víte proč zanikli Lemuřané? Já jsem také zčásti na vině. Už nechtěli dál rozvíjet svou spiritualitu. Sešli tak z předurčené cesty a tím rozložili celistvost planety. Cesta magie vede do slepé uličky. Láska je skutečná magie!

„Jak tohle všechno víš?!“

„Vím to. Kailis!"

„Co jsi říkal?“

„Řekl jsem: Nazdar!! To bylo jazykem mé planety.“

 

Milá Wahl,
každý den k ránu utíkám ve snu mezi lidičky z Krkonoš.

Ale jak si mi vyložila, mám otevřít to okénko do vnějšího světa.

Moc se mi tam nechtělo.

První den  v  práci byl zvláštní tím, že můj šéf přišel strnule do kanceláře.

Měl zablokovanou páteř a chodil jako robot.

Zjistila jsem, že  v mém životě také figuroval, ale vším si nejsem úplně jistá.
Připojuji se k  díkům Tobě, Sírii, všem, kteří tam byli.

Malé Anežce (samozřejmě i mamince ), za krásný pohled jejích očí, za její smích.

Vlasta 23.7.2008

Všetkým, s ktorými som strávila týždeň v Krkonošiach,
posielam srdečné pozdravy a poďakovanie za príjemnú spoločnosť.
Každý z Vás ma niečím inšpiroval,
príroda nadchla, nasala som krásnu atmosféru a ešte stále (už je streda) mám toho plné srdce.
Dúfam, že mi to dlho vydrží a prajem to aj Vám.
A ešte pozdravujem Svetlonoša.
Aj keď on v Krkonošiach nebol, spomenula som si tam na neho.
Všetkým ahoj a úsmev posiela
Mária 23.7.2008

Milá Wahlinko,
chtěla bych se s Tebou podělit o novou zkušenost, kterou zas díky Tobě mám :-)).
Ta dušička, kterou mi Jitřenka malovala, byla moje babička.
Co jsme měly spolu nedořešené, to Ti povím osobně.
Všechno jsme si s dušičkou "probraly" a já ji poslala za světlem.
Dělala jsem to poprvé, podle Tvého návodu.
Sice mi to "vyšlo"až na 2. pokus, ale bylo to zvláštní, a přitom nádherné.
Velmi děkuji za novou zkušenost a další posun v mém životě.
S láskou
Iva 25.7.2008

 

Milá Wal,

moc děkuji Tobě a Sírii za krásný týden v Krkonoších i lidičkám, kteří tam byli.

Moc mi tento týden dal.

Omlouvám se, že posílám fotečky až teď, ale měla jsem moc hektický týden po příjezdu do Prahy

a musela jsem napřed všechny foto roztřídit a upravit (některé byly moc tmavé).

Snad není pozdě a oko se potěší i tak pár fotek.

 

 

Měj se moc hezky, přeji samé sluníčkové dny plné lásky.

Markéta 26.7.2008

 

Milá Wahl,
v pátek už jsem šla z práce tak unavená, že jsem si říkala, že to nemůže být jen tak.

Příběh z naší kanceláří ještě nebyl celý.

Vždycky jsem tam měla pocit, že mi někdo z hlavy vysává všechnu mou energii.

Kontaktovaly mně tímto způsobem dvě dušičky.

Nakreslila jsem to i na obrázku své aury na horách a rozbrečela se, jak je mým zvykem, ale pak už jsem to dál neřešila.
Zjistila jsem, že za třicetileté války  jsem  byla svědkem zabití mého syna a jeho manželky při drancování švédských vojáků ve městě.

Onen švédský voják by měl být ten chlapec z příběhu z Krkonoš.

Podle kyvadla jsem se po své smrti hned další rok narodila, on za nějaký čas také a stalo se to, co už jste zjistily se Sírií.

Nevím, jestli je to vše dobře, někdy mi to ještě moc nejde.
Na chatě jsem se s oběma rozloučila, namalovala obrázek, byla to dvě sdce spojená jakoby mašličkou - nekonečnou osmičkou,

spálila ho a po svém jsem se je pokusila odvést.

Myslím, že se to podařilo , ale přece jen bych tě poprosila o ubezpečení, že je tomu tak.

Díky za nové zkušenosti.

Vlasta 28.7.2008

 

Milá Wahl, Sírio a všichni přátelé z krásného pobytu v Krkonoších.

Denně si zas a znovu pročítám příspěvky a zahřívám si krásně u toho srdce,

protože jsem netušila, kolik báječných lidí tam poznám a co všechno úžasného  poznám. 

Já osobně jsem daleko za Vámi všemi, a proto bych vám chtěla poděkovat slovy jedné hezké písně: 

"díky za tu čest, že jsem tam s vámi mohla být". 

Určitě se ještě setkáme.

Wahlinko, opatruj se, je třeba, abys ještě mnoho svých znalostí předala.

Moc všechny zdravím.

Eva 29.7.2008

 

Milá Wahl,

posílám pozdrav se vzpomínkou na týden prožitý s tebou a všemi ostatními milými lidmi v Krkonoších.

Vše ve mně zanechalo hluboké dojmy, hlavou vířily myšlenky, které se srovnaly zhruba po čtyřech dnech doma :-),

do doby, kdy jsem se zase "vrátila", to se mnou doma neměli lehlé, ale byli milí a trpěliví.

Přivezla jsem si něco navíc, co jsem z domova neodvážela, nebylo to právě příjemné,

nakonec se mi (snad) podařilo přetransformovat negaci (na radu mého vzácného trpělivého životního průvodce) v duchovním srdíčku

a vrátit ji zpět o něco lepší :-).

Jinak jsem si samozřejmě vezla domů ještě mnoho ranců navíc, které je ovšem pro mě čest nést si životem

- tvoji ÚŽASNOU přítomnost, srdečnost, vlídnost, lásku a přátelství všech,

JU chci poděkovat za to, že tam byla (ona ví),

Majce za  skvělé bezprostřední spoluválení sudů po 20 letech :-),

Davidovi za to, že nás v pořádku dovedl ze Sněžky (v celkem přijatelném zdravotním stavu) zpět na základnu,

Vlastičce za její jemnost, pokoru, vlídnost a úsměv,

Soně za půjčování pastelek :-) a víc,

Jarmilce za to, že mně přenechala pořadí ve sprše :-) a objednala pro nás borůvkové knedlíky,

Markétce za to, že mně svým "tancem" s koláčem v náručí ze Sněžky dolů dodávala sílu a energii

a všem ostatním, se kterými jsme neměla možnost tolik hovořit,

ale vnímala jsem je tak, jakobychom se neznali pouze od soboty 12.7.2008 za to, že tam byli.

Díky i mé ségře, která ač víceméně nevěděla, "do čeho jde", jela se mnou, mám ji ráda.

Taktéž ona všechny pozdravuje.

Mějte se všichni Úžasně!

Posílám foto kamínků z Jelení paseky.

 

 

Sestra Vendy :-) 29.7.2008

 

Ahoj Wahl,
včera večer jsem se trochu zaobírala magickým ornamentem a přišla jsem na jednu věc, kterou budu rád když mi upřesníš.

Já se totiž vyděsila, že ho mám možná špatně.

Jde mi o to, že jak to má být nejdříve čísla z data a potom ze jména,

jestli když napíšu čísla datumu mám čarou navázat na jméno anebo oboje začíná samostatně.
Možná to vysvětluju špatně, jde mi o to, když poslední číslice v mém datu narození je 6

a jméno mi začíná např. dvojkou mám udělat spojení i mezi těmito čísly, anebo skončím šestkou

a přejít bez čáry rovnou na dvojku a udělat samostatně jméno? 
A jak se máš?

Doufám, že dobře a už ses lépe vrátila do "svého systému", v Krkonoších bylo opravdu moc hezky, skvěle jsi zvolila.

Já se dnes vydávám do Špindlu, bohužel tentokrát pracovně

a budu zítra sedět celý den v konferenční místnosti a poslouchat jakási pracovní moudra.

No, ale dneska mě tam čeká grilování tak si snad ten horský vzduch přeci jen trochu užiju :-)
Přeji hezký zbytek týdne a hlavně hezký víkend,

pa Romča 31.7.2008

 

Milá Romčo,

k tomu ornamentu jen stručně.

Možná si vzpomeneš na moje slova o sloučení množin.

To, co Ti vyšlo v obrazci A (jméno) a v obrazci B (datum narození), se přenese do konečného ornamentu.

Žádné napojování tedy neřešíš.

Vznikne Ti třetí obrazec.

Ptáš se, jak se mám.

(Koho tohle zajímá?)

Mám se dobře, ale to říkám už dlouho každému na potkání.

Ale tentokrát je to trochu jiné.

Teď se mám opravdu dobře.

A určitě za to mohou i Krkonoše, kde jsme společně byli.

Mám totiž pocit, že tam se se mnou odehrálo cosi, co mi připomíná poslední dobu porodní.

Teprve teď jsem to já.

Všem, co jste tady byli, bych chtěla poděkovat. 

Třeba jenom za to, že jste byli takoví, jací jste.

Opravdu, jak psala Hanka, kdo neprožil nepochopí.

Ale o to tady nejde.

Nemá smysl někomu něco vysěvtlovat nebo popisovat.

Kdo tam byl, ví..

Děkuju, že jste mě vzali, že jste mě přijali, i když jsem se mohla lišit od virtuálních představ,

že jsem si nemusela na nic hrát, že jsem se mohla občas i trochu ztratit

- a třeba i zabloudit s Hankou do míst, která jsem kdysi důvěrně znala (Hani, nebyl to záměr, vždyť víš),

děkuju, že jste nespěchali, že nemuselo být všechno hned teď,

JU děkuju za andílka, ale i za jiné věci (ona ví...),

Davidovi za výbornou ruskou zmrzlinu,

Sírii děkuju za geniální nápad, že mě přemluvila něco takového vůbec udělat, nebát se toho,

a že mě při meditaci nechala usnout, takže ke mně místo příběhu dorazila jedna jediná věta (přesně ta, co musela dorazit),

Ilonce chci poděkovat za její vylíčení akce se šamany, jak chodila po žhavých uhlících s Jaroslavem Duškem,

ale i za to, že nikdy nepochopím, co je arbitr, za vyprávění o jejím malování a masážích...

S každým jsem prožila něco, co nikdy nezapomenu, byl by to dlouhý seznam.

Do svého "systému" jsem se vrátila naprosto v pohodě.

Přesně jak napsal David, jako bych byla minimálně měsíc někde s plnou penzí.

Zatímco jindy po dovolené bych si ještě tak týden vzala na odpočinek, teď bylo všechno jinak.

Možná je ještě hodně předčasné něco slibovat, ale musím napsat, že za rok budu v Krkonoších určitě zase.

Sírie už také cosi naznačila...

Tahle akce se jistě zařadí k těm odvážnějším, kterými jsem si v životě prošla.

Takže ještě jednou Vám všem obrovské děkuju za celý ten týden...

Vrátila jsem se zpět a jsem jako znovuzrozená.

Nic, co bylo předtím, neplatí.

Otevřela jsem oči, přestala jsem usilovat o nějaké "prestižní univerzity"...

Stejně je to jenom hra na nějaký papír, který opravdu na nic nepotřebujeme.

Největší cenu má život naplno tady a teď.

W.  2.8.2008

 

P.S.: Ještě to není celé...

Ještě musím poděkovat Vlastě za čtyřlístky.

Teprve s nimi budou velké karty osudu konečně komletní.

Kdybych je měla dodat sama, nevím, kolik let by mi to trvalo.

Připadalo mi, jako bych byla v říši snů - jen na něco pomyslím, už to bylo...

Ten jeden čtyřlístek, který jsem našla cestou od toho "našeho stromu", poputuje ode mne stejně časem dál.

A samozřejmě nesmí chybět poděkování směrem nahoru za počasí.
Sice bylo "objednáno", ale že to vyjde až tak, to nemohl nikdo čekat.

Pršelo pouze pár kapek první noc, ale jinak bylo opravdu nádherně, prostě jako na horách, jak mělo být.

W.

 

Milá Wahl,

jsem moc ráda za Tvou reakci na webu.

Jsem moc ráda a mám radost, že jsi si krkonosšký týden užila  a bylo Ti /nejen s námi/ hezky.

Moc se opatruj.

Obejmutí.

JU 2.8.2008

 

Milá Wahl -uško,

měla jsem radost, že Ti můžu přispět aspoň něčím, navíc pro mě je to normální - najít čtyřlístky.

Poslední dny jsem se za nás za všechny spíše styděla, že po Tobě chceme moc věcí,

i já jsem otravovala, přitom se můžu snažit sama.

Doufám, že Ti všechno vyjde, jak sis přála.

Vlasta 2.8.2008

 

Ahoj Wahl,
děkuji ti za odpověď,

asi jsem při množinách trošku nedávala pozor, jak prvňáček :-)
Jsem moc ráda, že byl ten týden pro tebe tak užitečný a příjemný, 

myslím, že možná i díky prostředí,

energie krajiny se mi zdála  léčivá, krásná,

taková, jaká má být,

mně tam taky bylo moc hezky

i já přijela s nějakou tou myšlenkou domů.

Ještě jednou díky a třeba o sebe zase zakopnem jako v pondělí...

a když ne, tak určitě při jiné tvé akci nebo v rámci webu.
Přeji ti hezké léto a drž se toho tady a teď!  

Díky a pa

Romca 6.8.2008

Ahojky milá Wahl,
moc moc te zdravím a posílám pozdravy ode mne i od ségry.
Nedávno si psala, myslím Romce "z Krkonoš" - "a koho zajímá, jak se mám?".
Já myslím Wahl, že to zajímá hodne bytostí, jak se máš,
jestli si štastná, jak se ti darí,
možná máš ten pocit, že všichni se te jen na neco ptají, neco po tobe chtejí, tak to urcite také je,
ale ten pocit, že je nekomu šumafuk, jak se máš ty, je myslím spíš z našeho ostychu nebo tak podobne,
aby sis nemyslela, že je nekdo moc zvedavý.
Takže já ti moc preji, aby ses mela krásne,
aby se ti darilo,
abys cítila štestí, lásku a vše, co rozdáváš, aby se ti vracelo zpet,
abys cítila klid a pohodu a verila... :-)!
Jinak stále vzpomínám na pobyt v Krkonoších,
myslím, že ty se skutecne lišíš od virtuálních prestav, ale hezky.
Kdybych te nepoznala, neverila bych, kolik energie muže být v takové krehké bytosti, kolik lásky, nadeje...
Nikdy nezapomenu na mé a tvé propletené prsty pri loucení, na tu chvíli, kdy jsem se ti dívala do ocí a tys mi dala nadeji.
O objednaném pocasí jsem si to myslela, ríkala jsem to ségre, žes ho musela objednat:-), stejne jako východ slunce.
Nedávno jsem hltala tvuj clánek o dni 8.8.2008 a o klavíru.
Tu noc, bylo kolem pulnoci, ale ze 7.8 na 8.8. jsem po dlouhé dobe plula vodou, kterou mi poslala Iva Sedlácková asi pred 3 lety, dovolím si ti to poslat, jde o ten klavír, mela jsem to hodne nahlas a prála jsem si umet na nej hrát - druhý den jsi psala o klavíru.
Možná nás plulo ten den víc...
Bylo to krásné.
Ješte bych ti ráda poslala dve písnicky od skupiny mého mládí, možná ji i ty znáš.
Pri poslechu Slunecního krále vidím nádherný východ slunce v Krkonoších a ta druhá je zkrátka život...
Ráda bych také pozdravila Standu, který ti položil dotaz o karme.
Myslím, že se ptal naprosto logicky a uprímne.
Nebylo od Makovice fér psát mu o oslech apod., oni já nevím, kde a proc zacíná karma, to, že vše - souznení i rozlišování, jak Standa píše, je jen vecí nás samotných a v nás samotných, je pravda.
Vše je jen hra, zkouška, záleží na nás.
V jeho rádcích bylo hodne moudrosti, naopak v tech Makovice ani za mák.
Podobný pocit mám u Lucky, která se ptala na své miminko a když neobdržela tvoji odpoved, bylo ji to líto.
Ona také psala uprímne, samozrejme panovacne, ale to je její cesta, tam práve ted je.
Ovšem to, jak tebe hájila pí Ivca, tam byl muj pocit jiný, jako by žárlivý milenec stál pred svojí milou a ríkal - to je jen moje, na to mi nesahejte.
Bylo to príliš prísné.
Myslím, že ty sama velmi dobre dokážeš dát každému najevo, kam až muže zajít, pocit vlastnictví jsem necítila u Lucky.
Ale to je zase jen muj názor.
Mej se Wahl moc pekne,
sestra Vendy z Krkonoš 16.8.2008

 

Nejdříve bych Vás chtěla pozdravit.

Myslím, že si na mě pamatujete.

Chtěla bych toho od Vás tolik vysvětlit a poradit, ale nevím, jak se vyjádřit.

Snad jdu správnou cestou a snad vše zvládnu.

Vím, že nám nevyšel čas, když jste byla na Malé Úpě, taky je mi jasné, že toho máte mnoho.

Přesto věřím, že nám to někdy vyjde.
A co se týče minulého života, mě tak pronásleduje, a nevím proč?

Snad příběh mého vnuka, který jsem Vám vyprávěla, jestli si pamatujete.
Přeji mnoho štěstí i radosti v osobním životě a hodně síly v životě pracovním.
Marie, Malá Úpa 23.9.2008

 

Ahoj Wahl,
Na týdnu v Krkonoších jsi se mě ptala, jestli existují podobné kurzy jako ten Tvůj

(i když pro mě to nebyl ani tak kurz, ale spíš ohromná životní zkušenost a úžasný odpočinek:)).

Tenkrát jsem moc nevěděl, ale teď jsem na jeden kurz narazil, tak Ti snad mohu odpovědět líp.

Jmenuje se "Esoterní škola" a probíhá již 5.ročník.

Kurz se věnuje zejména energii v krajině, jejím rozpoznáváním, využitím ke komunikaci s astrálními bytostmi apod.

Zatím jsem se zúčastnil prvního víkendu a musím říci, že jsem byl spokojen (hodně).

Kromě teorie jsme byli i v terénu u různých menhirů, kamenného kruhu, labyrintu, poutních míst a meditovali tam.

A informace přicházely a cítím, že mne opět posunuly o kousek dál.

Pokud bys chtěla vědět víc o náplni či organizátorovi, tak info je na http://www.archet.org.
Jinak mezi týdnem v Krkonoších a tímto kurzem na Šumavě jsem si stihl odskočit do Skotska.

Úžasná magická krajina se spoustou hradů, na kterých je spousta dušiček.

Jedna se s námi rozhodla i cestovat, chytila se kamarádky,

která se po hradě (Huntingtower castle) procházela a představovala si, jak to tam v 15.století muselo vypadat.

Když jsme pak odjížděli, udělalo se jí hodně nevolno, tak jsem automatickou kresbou zjistil, o jakou duši jde a pomocí kyvadla jí odvedl.

Sama chtěla odejít, přece jenom na tom hradě bloudila už 500 let.

Tak ještě jednou děkuju za to, co jste mě se Sírií naučily.

A pro potěšení posílám dvě fotky z cest, první je Eilean Donan, hrad v západním Skotsku

 

 

a druhá kamenný kruh Tomnaverie, kde jsem dostal takový příděl energie, že jsem v tu chvíli nevěděl, co s ním, jen jsem cítil, že mi ohromně otevřel pátou čakru.

 

 

Až zpět v Čechách (po meditaci na poutním místě ve Strašíně) mi došlo, že jsem dostal Lásku, lépe řečeno možnost ji volně rozdávat i přijímat.

A možná i něco víc, ale to je mi zatím záhadou:).
Měj se krásně a těším se, že Tě někdy uvidím.
S láskou
David 1.10.2008