Místo: Restaurant Reforma, Lidická 210, 252 61 Jeneč u Prahy, tel. 224 284 103

Mapa:

Doprava: MHD: od metra Zličín bus č. 306 (v sobotu v 10:10)

Jeneč:

Obec Jeneč leží 14 km západně od Prahy a 10 km jihovýchodně od Kladna. V nejbližším okolí Jenče jsou města Hostivice a Unhošť.

Obec se nalézá na opukové pláni středočeské stoupající směrem ke Kladnu.

Území obce má rozlohu 734 ha a mimo zastavěného území jsou zde pouze pole.

Za jasných dní jsou vidět severním směrem hory Říp a Milešovka, severozápadně město Kladno a východně letiště Ruzyně.

Jižně od Jenče je bývalý klášter Hájek s kostelem.
Své jméno obdržela obec od Jence, což je jméno osoby mužské, jako náš Jan.
Je tedy Jeneč rodu mužského. Ve 13. století psávali také „Jens“ a „Genese“.
Bývaly zde dvě tvrze a několik dvorů, čímž se vysvětluje, že v dávných časech nebyla tato tvrz v držení jedné vrchnosti.

Později zde vynikly dva dvory, které byly spojeny v jeden celek v polovině 16. století.
V první polovině 13. století patřila snad celá ves klášteru Kladrubskému,

od roku 1239 se řadí Jeneč  v kraji Pražském mezi statky papežem Řehořem IX. témuž klášteru potvrzenými.

Ještě roku 1253 dostal se Jeneč v Rakovnicku v držení řádu křižovníků s červenou hvězdou od krále Václava I.
Král Přemysl Otakar II. daroval malostranským měšťanům všechnu zemi v Unhošti a Jenči,

pokud nebyla majetkem těch, kteří zde již byli usedlí.

Malostranští užívající tohoto daru káceli lesy kolem Unhoště a Jenče, vzdělávali půdu a sami se zde usazovali.

Jeneč od té doby závisel ve věcech soudních a hospodářských na městské radě malostranské, která zde potvrzovala rychtáře a konšele.
V době válek husitských (1418 – 1434) patřila tvrz Jenečská Prokopovi z Rakovníka, řečenému Jidášek.

Roku 1444 zajal Aleš ze Štenberka Jidáška a odvezl ho na Křivoklát.
Roku 1460 držel tuto tvrz a dvůr Theodor Rejchl z Rejchu.

Potom měla dvůr v majetku Johana ze Skuhrova, po níž zdědil majetek Vilém Chlumčanský z Přestavlk.

Roku 1553 prodal tento dvůr a tvrz Volfovi z Vřesovic.
Jiný dvůr zde měl v první polovině 15. století Hašek z Jenče a manželka Anežka.

Ve druhé polovině 15 století náležel dvůr panošovi Zikmundovi z Libědic a Jenče..
V první polovině 16. století náležela tato část Jenče Šebestyánovi Plánskému ze Sceberku.
Ten se stal později pánem obou tvrzí a celého statku Jenečského.

V roce 1569 po něm  zdědily Jeneč jeho dcery a Anna a Mandalena z Vřesovic,

ale prodaly jej v roce 1576 Janovi Velkynskému z Velkynic a na Malšovech.

Ten ještě téhož roku prodal Jenečský statek Gothardu Floriánovi Žďárskému.

Po Gothardovi zdědil Jeneč roku 1604 jeho syn Florián Jetřich, který byl znám pánům protestanským jako horlivý katolík.

Proto mu byl podle usnesení sněmu odbojných stavů roku 1620 Jeneč od direktorů zabrán, ale po bitvě na Bílé Hoře byl statek majiteli vrácen.

Roku 1653 zdědil po otci celé Kladenské a Červ.Újezdské panství, tedy také Jeneč, František Adam Enzebius,

který zde vládl až do své smrti dne 7.4. 1670.

Při dělení r. 1688 byl přidán Velký Jeneč k dílu Litovickému, který připadl Kateřině z Magini,

ta jej odkázala svému synovi Josefu Antonínovi hraběti z Magni.

Ten prodal statek i s Jenčem v r. 1702 hraběti Josefu  z Vrbna, od něhož jej koupil ještě téhož roku Karel Jáchym Bréda,

který jej připojil k panství Tachlovickému.

Roku 1732 koupila tato panství i Jeneč Marie Anna Toskánská, vévodkyně bavorská.

Od roku 1751 až do roku 1777 drželi panství její synové Klement a Maxmilián a po těchto držel panství Karel August vévoda Zweibrückenský.

Po jeho smrti v roce 1795dle jeho odkazu, připadlo panství jeho bratru Maxmiliánovi Josefovi, kurfistu a později králi bavorskému.
Tímto byly statky v roce 1805 přenechány arcivévodovi Ferdinandu a po něm vše zdědil syn Leopold, arcivévoda toskánský.

V roce 1847 připadlo panství Tachlovické jako soukromé vlastnictví císařovi Ferdinandu V.

Když v roce 1875 zemřel, připadlo panství rakouskému císaři Františkovi Josefovi I.

a po jeho smrti r. 1916 jeho nástupci císaři Karlu I. Poslednímu.
Po prohlášení samostatnosti 28. října 1918 byly statky zabrány vládou

a prohlášeny podle zákona z 12. srpna 1921 majetkem  Československého státu, pak Protektorátu Čechy a Morava.

Po pádu Hitlera a konci II. světové války byl Panský dvůr vrácen státu.

V devadesátých letech minulého století byl Státní statek Jeneč privatizován.

Ze 17.století se v obci zachoval v průčelí bývalého Statního statku (dříve císařský dvůr) pískovcový portál.

Mezi další památky patří v obci dům čp.21 bývalá pošta s barokní fasádou a zvonička rekonstruovaná roku 1903.

Salónek:

Program semináře:

11:00 - 12:00

Zahájení, uvítání

Omezující faktory v lidském životě

Čím vším si škodíme a třeba o tom ani nevíme...

Karma, determinace vlastní rodinou

Vzorce, z kterých neumíme vystoupit

12:00 - 12:40

Přestávka na oběd

12:45 - 13:50

Jak lze sundat masku a růžové brýle

Jak nejít proti přírodě

Nemoc jako výkřik duše

Role zvířat a rostlin v našem životě

13:50 - 14:00

Přestávka

14:00 - 14:50

Jak se naučit mít rád sám sebe a proč je to tak důležité

Jak nebýt v životě věčně jenom obětí

Jak se naučit vítězit, i když všichni okolo říkají: ne!

Tajemství okamžiku - žijme tady a teď

14:50 - 15:00

Přestávka

15:00 - 15:50

Ochranné možnosti, omezení negativních vlivů na člověka

Polohy na příjem vesmírné energie

Tibetská mísa v dnešním životě

Magické ornamenty

Životní změny - v prostoru, partnerské, profesní

16:00 - 18:00

Diskuse, prostor pro otázky účastníků, individuální výklady

Důležitá upozornění:

Nebude to pouhá "suchá přednáška", každý se bude moci aktivně zapojit.

Vezměte si prosím s sebou jakékoli siderické kyvadlo, blok na poznámky a pastelky (alespoň barvy čaker).

Počet účastníků: 25

© Wahlgrenis   20.1.2008

1.

Milá Wahl,
ráda bych se přihlásila na Tvůj seminář v Jenči.
Ježi 20.1.2008

2.

Milá Wahlgrenis,
prosím o místečko na semináři v Jenči - 23.2.2008.

Děkuji.

Jarmila 20.1.2008

3.

Ráda bych si zajistila jedno místo na akci v Jenči u Prahy 23.2.2008.

Děkuji.

Milena 20.1.2008

4.

Milá Wahlgrenis,
ráda bych se přihlásila na seminář v Jenči 23.2.2008
Děkuji

Zdeňka 20.1.2008

5.

Wahlinko,

prosím, přidej si mě prosím do seznamu na tvůj seminář v Jenči 23.února.

Díky

Danka 20.1.2008

6., 7.

Milá Wahlgrenis,
prosím o  dvě místa  na semináři v Jenči - 23.2.2008.
Děkuji.
Dáša  20.1.2008

8.

Milá Wahl,
přihlašuji se na akci do Jenče 23.2.

Díky, Marcela 21.1.2008

9., 10.

Dobry den Wahlgrenis,
chtela bych rezervovat 2 mista na Vasem seminari v Jenci, 23.2.
Dekuji.
Zdravi Bara 21.1.2008

11.

Dobrý den milá Wahlgrenis,
chtěla bych se přihlásit na tvůj seminář v Jenči dne 23.2.08.Děkuji.
Hezký den, Lucka 21.1.2008

12.
Milá Wahl,
hlasím se na únorový seminář do Jenče.
Děkuji Vladka..papapa 21.1.2008

13.
Milá Wahlgrenis,
váš seminář ve Varech byl pro mě přínosem
a milým setkáním s příjemnými lidmi, takže bych se ráda zúčastnila i této akce,
která je navíc blízko Praze a ještě jsou pro mě její témata více než aktuální :)
Děkuji za přidání na seznam a těším se.
Kateřina 21.1.2008

14., 15.
Dobrý den Wahlgrenis,
přihlašuji se na Vaší akci dne 23.2.08 Jeneč
počet osob: 2
děkuji Lenka 21.1.2008

16.
Dobrý den Wahlgrenis,
ráda bych se přihlásila na seminář v Jenči 23.2.2008
Děkuji a přeji hezký den,
Edita 21.1.2008

17., 18.
Dobrý den,
ráda bych sebe a svojí kamarádku Jiřinku přihlásila na akci 23. února 2008.
Děkuji, Sandrina 21.1.2008

19.
Milá Wahlgrenis,
moc ráda bych se přihlásila na Tvůj seminář v Jenči dne 23.2.2008,
moc děkuji.
S pozdravem Alena 21.1.2008

20., 21.
Mila Wahlgrenis,
chtela bych te pozadat o rezervaci 2 mist na seminari v Jeneci.
Moc dekuji a tesim se.
Krasny den.
Peta J. 21.1.2008

22., 23.
Milá Wahlgrenis.
Byly jsme na tvé přednášce v Karlových Varech, která byla pro nás přínosem.
Rády bychom se stebou opět setkaly.
Rezervace pro 2 osoby.
Děkujeme a přejeme hezký den
Alena a Tereza 21.1.2008

24.
Milá Wahlgrenis,
ráda bych se přihlásila na seminář do Jenče.
Děkuji a přeji krásné dny.
Jarmila 21.1.2008

25., 26.

Přeji Vám hezký den,

ráda bych si tímto zarezervovala dvě místa na seminář v Jenči  23.2.2008.
Je to pro mě a mého přítele.

Velmi děkuji

Jitka 21.1.2008

Milá Wahl...

vůbec nevím, jak začít:-)

Nejdříve Ti přeji krásný den.

Vše se vším souvisí...

Pamatuješ, jak jsme mluvili v K. Varech na semináři o Africe a nilském kříži?

Já jsem si ho potom koupila...přívěšek na krk.. jiný.

Samozřejmě jsem se na seminář o Africe chtěla přihlásit,

(vždyť víš,že tam jezdím jako domů a při pohledu na pyramidy brečím, i když jen tuším proč:-) )

ale něco mi řeklo, že to není správné a že se přihlásit nemám, tak jsem to neudělala...

Ale proč Ti vlastně píši....

Jsem přihlášená na seminář do Jenče...a včera jsem měla zvláštní sen...

Zdálo se mi, že jsme už na tomto  semináři a já sedím vedle Tebe a vyprávím Ti,

proč nemohu na seminář o Africe, mám u toho velice stísněný pocit, vše mám sevřené a chce se mi brečet...

Pak najednou stojím na vysokém poschoďovém místě....pyramida?...

Koukám na Vás zvrchu...a hraji si tam s malou holčičkou, která jakoby nebyla z tohoto světa...

Milá Wahl, nevím, proč jsem Ti to vše měla v Jenči říct..

Ale snad budeš vědět...

Píši Ti to ted, protože v Jenči se budou řešit jiné věci a nebude možná čas.-)

Ještě jsem Ti chtěla napsat, že nilský kříž na noc sundavám, ale včera jsem zapomněla..

Samozřejmě spím na magickém ornamentě..

Tak snad Ti to něco napoví...zatím papapa a těším se do Jenče...

Vladka 17.2.2008
 

Milá Wahlgrenis,

onemocněla jsem, tak rychle píšu, aby místo mě měla šanci jiná dušička na účast.

Asi to nemá být, tak někdy příště.

Jsem přihlášená pod číslem 13.
Díky a omlouvám se.
Kateřina 20.2.2008

Milá Wahlgrenis,
ani nevíš jak mě mrzí, že nemohu zítra do Jenče.

Od včerejška mi v krku bují ošklivá infekce, která u mě opakovaně vede k abscesům.

(V minulosti mi někdo asi podříznul krk)....

Od rána mám antibiotika a zatím to nezabírá.

Zítra bych byla na Tvém semináři spíš komplikcí.

Omlouvám tímto svou účast, i mého přítele - snad někdy příště.. :-( , ;-)  ,...
Doufám, že někdo naše místa obsadí.                 

S pozdravem   
Jitka 22.2.2008

Drahá Wahlgrenis,
jsem moc ráda že jsem mohla být na dnešním semináři, děkuji.

Když jsem dostala do ruky kopii vějíře (jak jsi měla k dispozici přesně 15 kopií)

- tak jsem věděla že tohle je přesně ono...
Děkuji Ti,
Tvoje Aitri 24.2.2008

Mila Wahl,

preji Ti krasne modre nedelni rano........
Jen jsem Ti chtela za vcerejsek moc a moc podekovat:-)

Seminar v Jenci se moc povedl a pisnicky...proste jedna basen...

Jeste jednou diky a zatim se mej nadherne:-)

papapa

Vladka 24.2.2008

Dobré ráno Praho!
Včera v Jenči jsem si potvrdila pocit, že to má smyl.

I když jsme v místě svého bydliště zatím ojedinělé vlašťovky. ..

Jako se ony před dalekým odletem slétají na jeden drát, schází se úžasné bytůstky u tebe Wahl.

Chtěla bych tímto poděkovat za tvoje sdílení i za Marcelku, Vlaďce za doprovod na nádraží,

všem ostatním za jejich příběhy a taky Jirkovi za moje slzy při vzpomínce na něco, co rozumem nevím.

Za oknem krásně svítí sluníčko.

Ať svítí vám všem!
Ježi 24.2.2008

Milá Wahl,
děkuji Ti za včerejšek i za Tvé nádherné překvapení v podobě pozvání Jirky Březíka.
Neumím přesně vyjádřit, o čem je ten kámen, co měl k Tobě přijít, ale našla jsem něco na netu
a koupila jsem si ho na semináři a díky nádhernému vyprávění Zdeňka Kotvana a tibetské mísy...

jeden z mála, co tím žije a krásně na ně hraje...

Hlavně při meditaci, je to zážitek
Měj se fajn a krásné sluníčkové dny.
Zdeňka 24.2.2008

Ahoj Wahl,
videly jsme se vcera na Tvem seminari...
Nejdrive se chci omluvit, nechali jsme v restauraci dluh za jidlo, penize vratim hned, jak se uvidime.

Jeste jednou se moc, moc omlouvam, ze jsi kvuli nam mela nejake problemy.

Asi jsme z toho byli mimo oba, ze jsme uplne zapomneli.
Je mi to lito, vim, jak pusobim, nevdecna, sobecka, negativni...
Nedokazu uz moc k lidem citit nic pekneho.

Chapu, ze to neni spravny, ale uz nejak nemuzu jinak.

Opravdu nevim, za co mne vsichni tak trestaji.

Asi jen tak pro zabavu, chteji mne pry videt na dne.

Je to pro mne nepochopitelne.
Vazim si Tve pomoci, ac jsem tak asi vcera nepusobila.

Myslim, ze jsi jedina, kdo tomu rozumi.

Nevim, jestli se na tom vsem da neco zmenit, ale udelala bych pro to temer cokoli, jen kdybych vedela co.
A dekuju za vcerejsi seminar, dozvedela jsem se nove veci, ten magicky ornament...
Hudba pana Brezika je opravdu hrozne silna.

Byl to zazitek, primy utok na moje srdce.
Tolik energie, jednu chvili jsem chtela dokonce utect :) .
Mej se krasne.
Bara 24.2.2008

Milá Wahl,
chci Ti moc a moc poděkovat za sobotní seminář v Jenči, který byl pro mě jedním slovem úžasný!

Neuvěřitelné souznění, to se nedá popsat, ale prožít a cítit...

Pro mě to byl další střípek v mozaice života, tak snad moje skládanka bude brzy kompletní...

A taky chci poděkovat za inspiraci Jirky Březíka, právě teď poslouchám jeho písničky...

Skvělá akce, na skvělém místě s neuvěřitelnou atmosférou!
Měj se sluníčkově a ještě jednou díky.
Alena 24.2.2008

Moje milá Wahlinko,
i vy ostatní, kteří jste sdíleli spolu se mnou ten úžasný a podivuhodný den v Jenči...
Chci vám všem poděkovat, protože díky vám všem jsem našla tolik odpovědí na tolik otázek, které ve mně zůstávaly jako otevřené příběhy ...

Některé se nyní uzavřely a některé pootevřely ještě více...
Bylo to jako kouzlo, i když mám pořád potřebu se vám všem omlouvat,

ó jééé, někdy jsem sama sebe cítila jako balík nespoutaných energií mezi odpočívajícími milými dušičkami...

Bylo mi mezi vámi tak krásně, a nějak nešlo to zastavit...
Barunko, ty nebuď smutná, i já zapomněla, pod spoustou dojmů, zaplatit všechny dobroty, a přišla jsem na to až po několika kilometrech..
Abych klidně spala, musela jsem se otočit a vrátit zpátky s úsměvem i peněženkou.

Moje myšlenky byly zkrátka při odjezdu jinde.

A jen ti chci říct - nepůsobila jsi negativně, jen moc smutně.

Ale věř mi, že sluníčko ukáže zase svůj úsměv,a brzy se k tobě vrátí , a ty určitě potkáš ty správné lidičky.

Zkus se povznést nad to tvé "dno".

Máš to ve své moci.

Cesta nahoru je plná překvapení, a ty jdoucí po ní ,najdeš uvnitř sebe věci, o jakých jsi třeba dosud neměla ani tušení.

Věř mi, že všichni lidé nejsou stejní.

A věř mi, že změnit se dá mnoho.

Víc, než jen doufáš...

Znám člověka, který na tom byl stejně jako ty, a jeho změna je úžasná..

Stačil jen jeden rok..

Je to jako sen.

A ty to zvládneš taky, jsem si jistá.

Stačí jen chtít vědět, že to jde...

Jednou si o tom promluvíme, viď ?
Zdeničce díky za její malé vyprávění u našeho stolu, bylo to moc milé.

Milence za to, že seděla vedle mě, že "byla".

Cítila jsem z ní tak dobré srdíčko, tak milou dušičku, takovou pohodu a ještě se spolu uvidíme, to mi věř ..
Vlašťovko Ježi - ty jsi mi moc pomohla, ty to dobře víš, netřeba to rozebírat, asi bychom to spolu dokázaly hodiny a hodiny ,viď ?

No to by bylo ..

Mám tě moc ráda, to jsem tušila ještě než jsem tě poznala osobně, a do "háje zelenýho", musíš bydlet tak daleko ode mě  ??  ((o:
Hudba Jirky Březíka - co dodat.

Tam opravdu nejde říct jinak, než že to bylo úchvatné a úžasné překvapení pro nás všechny, prostě nádhera.

Moc se mi vepsala do srdíčka a myslím, že nám všem v Jenči.

Překrásné chvíle, a myslím, že dobře víme, že to nebyl jen poslech - ale prožívali jsme všechno naplno i se slzami .
Zkrátka upřímné díky od srdíčka pro všechny..
A mám pro vás malé překvapení.

Dnes ráno jsem otevřela oči a na poličce proti mně ležel náramek.

Leží tam už dlouho...

Kdysi jsem ho dostala od matky mého muže k narozeninám.

Je to přesně tři roky.

Je na něm šest Scarabeů..

Nikdy předtím jsem si toho nevšimla..

Nevěděla jsem to, opravdu ne..

Dnes byl první co, jsem uviděla, když jsem ráno otevřela oči..

Vidíte to také - řekla by Wahl ?? 

Překvapení..

Dostala jsem ho a...

A vše pokračovalo dlouhým příběhem,který najdete u Wahlinky - " Snad to má smysl"..

Začal před třemi lety.

Příběhem, který ještě zdaleka nekončí..

Je tam až dole, u samého konce, a poznáte jej podle obrázků.

Někdy zkrátka jsou věci mezi nebem a zemí,ale vždy tak jak mají být..
A ty moje Wahlinko..

Jak říct nahlas to, co se nedá vyslovit ?

Obě to víme..

Tak trošinku odjinud viď ?
I beze slov na závěr, mám pokojíček v mojí dušičce uklizený a srovnaný

a dveře které jsi mi kdysi pootevřela, jsou plná světla a míří ke sluníčku.

Spousta střípků do sebe zapadá jako kuličky do jamky, když je jaro...

My dvě se ještě potkáme, protože teď máme k sobě ještě blíž.

I beze slov.

Prostě to vím.

Nikdy ti dost nepoděkuji Wahlinko - za to, že JSI.

Jsi úžasná..(o:
Mí milí noví přátelé, mám pro vás pár obrázků.

A vy už budete všechno vědět..

Nalezený pejsek, Scarabeus a tajemství, a moje obrázky pro vás.

Klidný a sluníčkový.

A taky jeden o lásce.

Mám vás moc ráda, mějte se moc krásně a dělejte všechno pro to,ať jste šťastní.
Těším se na tebe Wahlinko.

Příštěěěěěě...
Pusu Danka 24.2.2008

Mila krasna Wahlgrenis,
i ja bych Ti chtela za sebe i svoji maminku podekovat za neobycejne vikendove setkani.
Pro nas obe to byl krasny zazitek.
Tolik novych informaci, setkani s dalsimi lidmi, kteri jsou na stejne vlne,
ale take spousta bolestnych zivotnich pribehu, ktere nam ukazuji, ze vzdy je moznost jit dal.
Celou tuhle magickou atmosferu podtrhla hudba pana Brezika.
I kdyz jsem jeho pisne uz jednou slysela, stejne ve mne znovu vyvolala cosi...
Jsem rada, ze jsem se s Tebou mohla znovu potkat.
Preji Ti krasny slunickovy den, at se Ti dari.
Peta 25.2.2008

Milá Wahlgrenis,
děkuji všem za výjimečný den v Jenči.

Jmenovitě pak Dance.

Když přišla, měla jsem pocit, že je nás najednou ještě jednou tolik a zároveň že jsme konečně všichni.

Je tak všestranně talentovaná!
Velké poděkování patří Wahlgrenis, která ve vteřině poznala můj problém a vyslovila jej nahlas.
Přeji vám všem krásné dny i noci.
Milena 26.2.2008

Drahá Wahlgrenis,
musím ti napsat, protože se stalo něco báječného, i když to tak napřed nevypadalo.

Onemocněla jsem.

Musela jsem se na poslední chvíli omluvit ze semináře v Jenči.

V pátek můj krk zachvátila infekce, která v neděli přes ohromné dávky antibiotik přešla opět do podoby abscesu

a v pondělí ráno mě nečekalo nic jiného, než skalpel na krčním.

Stává se mi to teď častěji.

No a v takovémto "zbědovaném stavu", kdy nemůžeš polykat ani vlastní sliny, natož mluvit, zůstáváš zákonitě sama se sebou.

Se mnou byla po celou dobu naše psí holčička.

Všichni už spali, já mohla jen sedět a moc se hlavou o nic neopírat a tak jsem PŘEMÝŚLELA....
ZPYTOVALA...

NASTAVOVALA SI ZRCADLO...
Výsledek byl ohromující a vyvrcholil dnes paradoxně na toaletě okolo 23:15. :-))
Protože mi absces v půl čtvrté ráno sám prasknul a od té doby se mi rapidně zlepšuje zdraví

a s ním i nálada,mohla jsem odpoledne alespoň na Tvé stránky, když už JSEM NEMOHLA NA SEMINÁŘ...
no a tam jsem se začetla do diskuze o miminkách a početí a nevěděla jsem chvíli, na čí stojím straně.

Jsem narozená ve znamení Vodnáře s asc. v Blížencích a velmi se ztotožňuji s lidstevem jako takovým.

Bylo mi líto těch žen, které tolik chtějí dítě, narodily se do doby, která umí "zázraky"..

nelitují financí, jsou ochotny se zadlužit, jen aby mohly vychovat dítě.

Nevěřím, že všechny ženy jen z rozmaru dupou nožkou a volají Já chci a chci....
říkala jsem si jak jsou na tom s dětmi Ty, které tvrdí, že něco je nebo není proti přírodě.

Byla někdy některá v kůži těch, které nemohou jednoduše otěhotnět s partnerem??

Já sama mám děti tři, všechny chtěné, poslední - chlapeček, kolem mě kroužil dva roky

a je naprosto takový jak se jevil než jsme mu umožnili narodit se - prostě úžasný.
a tak jsem tu diskuzi pročítala a pořád jsem nevěděla....

potom přišli děti, muž, proběhl rodinný večer - moc hezký no a já jsem TAM musela....

(znovu připomínám čas 23:15) položila jsem si hlavu do dlaní se zavřenýma očima..

a začala přehlídka podivných obličejů, 

napřed to bylo celé moc rychlé,

jako němá groteska a tak jsem se víc podívala dovnitř a požádala o srozumitelnost...

stačilo povolit tlak na víčka a celá projekce se zpomalila...

nebylo to nijak děsivé, protože jsem si uvědomovala, že jde o informaci a tak jsem se dívala.

Napřed trošku ty tváře splývaly do sebe, pak se jedna zastavila a podívala se na mě,

měla místo očí podivné černé štěrbiny a celá byla nějaká zmuchlaná, smrsklá do sebe.

Když jsem je chtěla vidět detailjněji, nešlo to..jako by neměly rysy.

Nebyly mlhavé, naopak hodně ostré ale nějaké zmačkané a takové rozpadlé jako když z fasády opadává štuková omítka.
Celé představení bylo fialovotemnomramorově šedivé.

Ten mramor mě napadnul při pohledu na ty obličele,

protože jsem vnímala pevnou podstatu, která ale nekorespondovala s tou neuchopitelností -
zvětralostí jejich podoby.

Některé tváře byly fousaté a vlasaté, některé holé, bezvousé..

a najednou tu byla souvislost s mým dnešním čtením o miminkách.

Právě jsem se dívala na možné kandidáty na vtělení, právě při umělém oplodnění.

Aniž bych si udělala nějaký závěr, vzala jsem kyvadlo a zeptala se.

Mé tušení se potvrdilo, a není žádoucí pro tento náš svět, aby se sem tyto duše vtělovaly.
Souvisí to s odvěkým bojem dvou sil..dobře to všichni známe.

Dobro a Zlo.. a není to pohádka.
Lucifer je přece původně Světlonoš a je to princip velmi inteligentní a rafinovaný.

Vše co ve hmotě souvisí s intelektem, vědou a tzv. vědeckým pokrokem umí velmi dobře využít pro své zájmy...

je to také tvořivá síla, ale CO? tvoří To je Ta otázka...
Já už dnes aspoň tuším jak to je a přeji nám všem hodně nových miminek počatých z lásky starým dobrým způsobem.
Tobě Wahlgrenis děkuji za Tvé stránky,

za možnost přispět do nich svým nepatrným postřehem a věřím,že mi to příště vyjde s jiným seminářem.

Jitka 26.2.2008

P.S. milá Wahlgrenis,

ještě chci dovysvětlit tu svou euforii, protože ten dnešní zážitek ji nevyvolal...

už kdysi jsem Ti psala něco maloučko o sobě

a zmínila jsem se, že už několik let přešlapuji na začátku své osobní cesty,

no a dnes se mi skrz mé onemocnění povedlo kousek popojít.

Někde na tvém vebu jsem četla o dvou cestách.a rozcestích..

miluju pohádky a jejich skrytá podobenství...no a dnes byl Honza za svou snahu a námahu odměněn.

A ještě se může svěřit a pochlubit.....J. 
Milá Wahlgrenis,
děkuji za krásné setkání v Jenči, které jsi nám umožnila.
A že se tam duše setkávaly - ještě ve mně všechno doznívá.
Navíc nádherný zážitek z písní Jirky Březíka.
Děkuji všem.
sem ráda za poznání, které se pomalu ukládá v mém srdci.
A všem zúčastněným přeji moře lásky a sílu na jejich další cestě.
I Tobě, Wahlgrenis, a těším se na setkání.
Děkuji Ti za pochopení a vstřícnost.
Jarmila 26.2.2008
A maličkost pro dokreslení:
Už je to jinak J, že máme sedm vnoučat - láska se násobí,
právě jsem se dozvěděla, že jich je osm J, jedna dušička se rozhodla k nám na podzim přidat!

Milá Wahlgrenis,
i já děkuji za příjemný den v Jenči.

Ještě ráno v sobotu jsem váhala, zda jet, když se cítím mizerně.

Nakonec jsem si řekla, že přeci mohu kdykoli odjet a vyrazila.

A stálo to za to.

Děkuji Tobě za odpověď, která mě zajímala,

děkuji všem zúčastněným za příjemnou atmosféru,

děkuji Jirkovi za nádherný zážitek, který se nedá srovnat s poslechem jeho písniček doma.

Jarmila 27.2.2008

Milá Wahlgrenis,
mnohokrát děkuji Vám i všem účastníkům za neobyčejný sobotní den v Jenči.

Nedá se slovy popsat, jaký ve mě proběhl myšlenkový a i pocitový pochod

(od uvědomění si vlastních chyb až po pocity naprostého štěstí a souznění s ostatními),

který navíc podpořila úžasná slova písní pana Březíka,

nekonečná pozitivní energie Danky a laskavé úsměvy a příběhy ostatních..
Do soboty jsem byla plná smutku a zklamání z problémů v partnerském vztahu...,

né že by se problémy vyřešily, ale konečně jsem se znovu nadechla a už se na vše dívám jinak.

Zkrátka se ve mě něco zlomilo a ikdyž jsem teprve na začátku, cítím, že jdu tím správným směrem....
Děkuji tedy ještě jednou za nasměrování a všechno pozitivní a přínosné.
Všem přeji hodně lásky a síly a aby se nikdy nikým ani ničím nenechali zlomit
S pozdravem
Lucka 28.2.2008

Milá Wahlgrenis,
vzpomínáš, jak jsi se v Jenči ptala, co cítíme k domovu a co jsem ti odpověděla?

Dnes jsem našla starý notýsek, kam jsem si psala básničky, když jsem byla hodně mladá.

Jestli Ti to nebude vadit, chtěla bych jednu z nich věnovat Dance.

Moc a moc jí přeji, aby ten pocit někdy zažila.

Danko, psala jsem ji pro tebe před 27 lety...

NÁVRATY
I kdybys nastotisíckrát
nechtěla plakat
v té chvíli zapláčeš
Až se budeš vracet domů
v čase kdy zima umírá
a jaro se rodí
zapláčeš
jak podzimní stráň
Je k slzám
ta prostá chvíle návratů
Čas sněženek
Čas předjarního vánku
který ti do rozcuchaných vlasů
našeptává
Tak tady jsi doma...

S láskou k vám oběma
Ježi 29.2.2008

Milá Wahlinko...
Já vím, že ty víš...

Jak mohu zase nenapsat..

Navíc poslouchám Jirku Březíka...

A moc ti děkuji, že mohu už teď, než ke mně dorazí celé cd..
No a vidíš.

A pláču stejně, jako když to bylo v Jenči "naživo"...
A když čtu řádky od Ježi..

Tak ty slzičky pokračují..

Je to krása, moje milá..

Ještě nejsem "doma", ale už jím mám přepsanou ,ať je se mnou napořád,

a slibuji, "vyměním" ji za obrázek pro tebe, namalovaný podle ní, až se zase najdeme..

Tyhle dárky od srdíčka jsou totiž úplně nade všechno ..

Nikdy ti dost nepoděkuju, básničku jsem dostala poprvééé..
Všem vám děkuji..

Všem, všem, všem... za ta slovíčka.

Zdeničce za dopisy, Alence za fotky, Milence, Lucce /co občas zmůže bolest z lásky,

Luci i ty Barunko, mrkni na - Byla jsem na pohřbu svému princi/

a pokračování toho příběhu dole už znáš z Jenče..

Odpíchni se a jdi...

Od Wahlinky přece už víme, co znamená udělat první krok správným směrem..
Děkujeme ti Wahlinko všichni, myslím že to můžu říct i za ostatní, protože...

vidíš, jak nás všechny spojuješ ????
Nevidím železný most...
Vidím krásný oblý kamenný můstek přes zurčící třpytivý potůček mezi rozkvetlými loukami a vlnícími se poli,b

lankytné nebe, stejné jako tvoje oči a spoustu sluníčka.

Vidím Wahlgrenis.
Díky za všechno.
Danka 29.2.2008

Milá Wahl,
to jsem já, Saša,
setkaly jsme se v Jenči.... předem mého mejlíku Tě chci pozdravit
a přiznat se, že jsem Ti ani psát nechtěla, protože vím, že toho máš hodně
a já toho mám tolik na duši...
Letošní rok je velmi zvláštní...
snad je to tím rokem krysy - (aktuality_vecernicek),
nevím, ale mám pocit, že se něco děje, že se někam řítím a nevím kam...
V úterý mi umřel nevlastní táta na rakovinu plic,
bojoval s tím rok, ale žádná léčba nezabrala a nakonec ho ta mrcha udusila...
Dcera mi druhý den, když jsme byli utěšovat mamku, řekla, že dědu (no dědu, říkali jsme mu tak, ale bylo mu pouhých 57 let) vnímá,
že je tam s námi a dívá se na nás (dceři je skoro 15 let)
a že už jednou ducha viděla, že si nejdřív myslela, že se jí to zdá,
ale že si pak uvědomila, že nezdá, že je ráno a ona už nespí (nikdy mi to ale předtím neřekla).
Že to byla menší černovlasá paní a že se na ní strašně mile usmívala
a pak odešla zavřenými dveřmi....
Úplně mi zamrazilo, starší černovlasá paní byla moje babička, kterou už Monča nezažila...
Je zvláštní, že se dcera nejvíc pro dědu rozplakala v momentu, kdy ztratila ten pocit, že je děda s ní...
Mluvila o pocitu prázdnoty, kterou najednou cítí.
No a já pořád ještě bojuju s bývalým přítelem alkoholikem...
Mám ho ráda, je to hodnej a citlivej chlap, chytrej, šikovnej, ale bohužel se naučil řešit problémy pitím...
už jsem se o tom v Jenči zmiňovala...
Pořád se mnou ještě bydlí, nemám sílu ho definitvně vyhodit, pokoušel se s pitím přestat a léčit se,
ale minulý týden léčbu přerušil, odjel na chalupu, koupil si 2 láhve vodky
a vypil je tam s tím, že údajně počítal s tím, že to tam skoncuje...
Nedovedu si představit, co bych dělala, kdyby si tam opravdu něco udělal...
Snad bych ten dům radši prodala, i když na něj mám hypotéku, a moc jsem ho chtěla.
Mám s ním asi hlubší vazbu odněkud z minula a nebo jsem příliš měkkosrdcatá,
že to nedovedu čistým řezem vyřešit ačkoli tohle trápení,
kdy on hubne, nejí, nespí a visí na mě smutnýma očima,
je bez chuti k životu a říká mi, že ve mně ztratil smysl života a že je úplně vyhořelý,
cpe se antidepresivama a práškama na spaní a přesto skoro nespí,
je hodně krutý a nevím, koho víc trápím, jestli jeho, sebe či dceru, která to samozřejmě těžce nese...
Nevím si s tím rady a trápí mě to, nevím, co je lepší,
vrátit se k němu a žít s vědomím, že se mi prostě semtam doma opije
anebo ho definitivně vyhodit, když přitom vím, že mi bude chybět...
Mám ho ráda, ale s alkoholikem přitom žít nechci ...ufff
Další hlubokou vazbu mám k otci své dcery...
Rozešli jsme se před jejím narozením, přesto že to nebyl žádný flirt, ale hluboká a silná láska už od dětství...
Já byla tehdy hrdá a sebevědomá ženská a on se jeden čas začal chovat jako pitomec,
přesto se nakonec se mnou rozešel on, když jsem byla asi ve 4. měsící těhotenství.
Přes všechno, co mi tehdy vyváděl, jsem to nedokázala udělat já, protože jsem věděla, že mi to zlomí srdce a taky že ano...
Po našem rozchodu jsem chlapy 4 roky nemohla ani vidět
a během té doby jsem se rozhodla, že už mi nikdy žádný mužský takhle na kolena nedostane
a že tu strašnou bolest už nikdy nechci zažít a že chci mít ledové srdce...
Zní to asi pateticky, ale líp to nazvat nedovedu.
Pak už jsem si sice dokázala přítele najít, ale už žádného jsem nedokázala tak milovat...
Přesto všechno, když jsem se s ním po téměř 15ti letech nemluvení, sešla u soudu
a předávala mu dopis od naší dcery, že ho chce poznat, tak jsem se třepala jako osika,
jednak proto, že jsem měla strašný strach, že odmítne
a jak já pak dceři vysvětlím, že ji otec nechce znát, abych jí tím neublížila
a jednak tím, že jsem s úděsem zjistila, že na mém vztahu k němu se léty odloučení a nekomunikace nic nezměnilo...
Že je to pořád v podstatě jediný mužský mého života,
že to, že jsem se nikdy nevdala a už ani neměla další děti, asi znamená to, že tím jediným, vyvoleným je on
a je úplně fuk, jestli s ním jsem nebo ne.
On naštěstí dceru vidět moc chtěl, ihned se s ní zkontaktoval
a časem jsme se i my dva po letech mlčení zase spolu naučili komunikovat a snad si i odpustit,
protože jak mi postupně řekl a vysvětloval, proč to tehdy udělal, i když jeho vztah ke mně byl a je stejně silný,
tak ani já tehdy nebyla zcela bez viny...
Pak mám další černou díru v duši...
Tehdy jsem s ním byla těhotná a on to dítě nechtěl a já ve své hrdosti,
i když nakonec těsně před mým nástupem na interupci přišel, že se tedy vezmeme, řekla NE,
dám si to vzít a skutečně jsem tak učinila...
Tehdy mi to přišlo krutý, ale bohužel jako jediný řešení,
protože jestli jsem něco v životě nechtěla byt, tak svobodnou matkou
nebo ženskou, kterou si chlap bere, protože vlastně musí...
A vidíš, ničemu jsem stejně neutekla...
Odpustila jsem mu to, opět s ním otěhotněla a zůstala svobodnou matkou vlastně dodnes...
A navíc s tím, že čím jsem starší, tím mám větší smutek v duši pro to nenarozené dítě.
Mám pocit, že jsem nesplnila něco, co jsem měla...
Chtěla bych to nějak napravit, ale bojím se, že kdybych teď otěhotněla
(jako že si myslím, že už to nejspíš ani není možné, protože jsem měla už 2x konizaci čípku
a pravděpodobně mám nějaké srůsty a to vše v souvislosti s věkem...uf),
že umřu strachy o to mimčo, jestli bude zdravé a v pořádku a jestli já to ještě ve svém věku (42) všechno zvládnu atd...
V Jenči jsi mi říkala, že mimčo by být mohlo,
snad chlapeček, ale že musím být hodná a já hodná nejsem...
Chtěla jsem se Tě tedy zeptat, teď když už víš víc okolností z mého života, jak jsi to myslela???
Snad jsi vydržela a dočetla moje poněkud zmatené litanie až sem, za což Ti moc děkuji,
děkuji Ti i za Jeneč a přeji ti vše dobré a slunce v duši:-)
Saša 6.3.2008

Milá Sašo,
příběh Tvého života je skutečně silný.
Ale nemohu v tuto chvíli doplňovat nic k výkladu, který jsem Ti dělala v Jenči.
Otázka - jak jsi to myslela? - není totiž na místě.
Nic nemyslím.
Je to pravděpodobný vývoj situace v ten daný okamžik.
I podle toho je třeba se k němu stavět.
Není to nic neměnného.
Jakmile člověk do své budoucnosti nahlédne, je jenom na něm, co se rozhodne změnit a co ne.
W.   6.3.2008

Ahoj Wahl,
děkuji za tak rychlou odpověď,
vím, že toho máš hodně a tak mě mile překvapilo, že sis tak rychle našla chvilku.
Vím, že to musím zvládnout všechno sama, vymotat se z toho, i když zatím vůbec nevím jak a kdy...
Tak mi nezbývá než doufat, že zas něco nezvořu a nebo aspoň ne moc...
Měj se hezky a ať se ti daří.
Saša 6.3.2008

Milá Sašo,
já vím, že ti nijak nepomůžu,

ale věř, že mám teď v očích slzy a myslím na tebe.

Kolik kopanců jsme v životě udělaly!

Ty i já a další a další...

Jo, jsou to zkoušky, ale nedostáváme za ně pětky nebo jedničky.

Je to o hodně  složitější a bolavější.
Přeji ti hodně síly, ať tu svoji káru utáhneš.
Ježi 7.3.2008

Krásnou sobotu Wahlgrenis a všem kteří to čtou,
děkuji za akci v Jenči i za koncert p. Jiřího Březíka.
Jeho písně jsou nádherné...

v podstatě spíš asi nemám dost slov abych to vyjádřila přesněji...
však víme...
Měla bych malý dotaz: z kterého CD p. Březíka jsou písně, které zněly na oné akci i na které máš na webu jako ochutnávku?

Na webu p.Březíka se mi nedaří nalézt název alba.
Děkuji
Dáša 8.3.2008